Frost - Iron 24.

Loki přecházel po cele a přemýšlel, co to všechno mělo znamenat.

Jakej obzor? Spona? Co se mu to snaží Frigga naznačit? Vše není tak, jak se zdá být?

Loki se docela dlouho považoval za nadprůměrně inteligentního, ale teď má pocit jakoby všechny mozkové buňky někde ztratil.
Tak jo, znovu a celé.

Sedl si.
Frigga podle všeho dala Tonymu svou sponu. Otázkou je proč?
Na slova, že mne Tony zradil, reagovala větou: Vše není tak, jak se zdá… Ale co vše?
Vzteky zavrčí.

Obrovská budova tyčící se nad všemi ostatními. Běžně na ní svítí nápis Stark.

Ale nyní? Nyní je již dlouho zahalena rouškou tmy.

Anthonyho Starka už dlouhé týdny nikdo neviděl.

Že je živý, se ví jen proto, že posílá vlastnoručně podepsané papíry.

A sem tam si nechává přivést jídlo.

Co se stalo, nikdo netuší, ale média se to snaží již dlouhou dobu zjistit.

Když si Anthony objedná jídlo, čekají před jeho domem aby se zeptali poslíčka, co viděl. Většinou nedostanou žádnou odpověď a tak se po městě šíří fámy a dohady.
Tak strašně moc se snažil zapomenout, netrápit se, nebrečet.

Vymazat posledních pár měsíců z hlavy, ale ani alkohol nepomáhal.

Nedokázal to, nebo možná nechtěl. Tak či tak nedokázal toho černovlasého parchanta vyhnat z hlavy.

Chvíli zuřil, že ho opustil, chvíli brečel.

Měl dny, kdy jen něco dělal v dílně a snažil se na nic nemyslet.

Oproti tomu byly i dny, kdy nemohl nic dělat a jen přemýšlel.

"Proč by mu krucinál dávala sponu?!!" ptá se Loki sám sebe.
"Protože ta spona patří na Asgard," ozvalo se za Lokiho zády.
Loki se otočí. "Thore… Zase ty?" protočí oči. "Co chceš?"
"Matka ti posílá tuhle knihu," odvídá Lokimu a v ruce drží malý svazek papírů.
"Tomuhle ty říkáš kniha?"
"Možná je tenká, ale matka tvrdí, že ti bude velmi prospěšná." Vsune Lokimu knihu do cely a znovu odejde. "Hezky si počti bratříčku."
Loki zavrčí, nejradši by po něm něco hodil. Pak se ale natáhne pro knížečku a vykřikne. "To si ze mě už vážně dělá srandu úplně každý?!!"

Dřepne si "Kouzelné šperky tssse…" Nadechne se, že bude nadávat dál, ale najednou mu sepne.
Začne listovat knihou, až najde obrázek sponek, které nosí jeho matka.
"Kámen vsazen do spony patří mezi nejvzácnější. Je ovlivněn paměťovým kouzlem a pamatuje si, kde je místo jeho nositele." Předčítá Loki v knize. "V případě ztráty stačí pomyslet na sponu a ta se objeví na místě, kam majitel spony určí." Loki zavře knihu a přemýšlí.
"Ale proč," zabrumlá.

Nakonec mu dojde, že to asi nevyřeší, když to nezkusí. A všehovšudy… Stejně nemá co ztratit.

Tony se akorát ukládá ke spánku. Dal si krátkou sprchu, oblékl si spodní prádlo a kalhoty od pyžama.

Nyní se položil do postele, zavrtal se do peřin a v ruce svírá tu sponu.

Posledních pár nocí si ji prohlíží a snaží se přijít, co je na ní tak zajímavého. Jemu to prostě přijde jako obyčejná sponka a absolutně netuší, co s ní má dělat.

Přesto ji u sebe nosí. Možná jako vzpomínku? Nebo jen z čistého sentimentu? Další možnost je v tom, že chce sám sebe utýrat.

Ale ať je to jakkoli, má aspoň něco. Zavře oči a sponu pevně stiskne v dlani.

Kolem půlnoci se probudí, cítí podivnou bolest v pravé ruce. Otevře dlaň a vidí, jak se spona v jeho dlani rozpaluje.

Snaží se ji setřást, shodit, ale nejde to. Vpaluje se mu do kůže, do masa.

Tony bolestně zaúpí. Poté se celý prohne, jak mu tělem proletí šílená bolest.

Má pocit, jakoby mu někdo lámal páteř obratel po obratlích.

Křičí bolestí, až to jeho hlava přestane pobírat a upadne do mdlob.

Pomalu přichází k sobě. Zatím nic nevidí, ale cítí se strašně.

Sice ho nic nebolí, ale jeho tělo je unavené tou bolestí, kterou si prošel.

Také je trochu v šoku když si uvědomí, že pod sebou necítí měkkou matraci své postele, ale jen tvrdou zem.

Trochu zakňučí. Zase se dostal, kdo ví kam.

Je mu zle, jeho tělo ho neposlouchá a bojí se otevřít oči. Zhluboka se nadechne.
"Ale, ale kdo se nám to probral!" ozve kus od něj. "Jak se ti spalo, ty hajzle?"
Tony semkne pevně rty. Ten hlas to není možné… "Jsem mrtvý," šeptne.
"To by se ti ulevilo, co! Nejsi, ale doufám, že chcípneš bolestivou smrt!í"
Bože, co to má být, tohle. Pomalu otevře oči a rozhlédne.

Chvilku vidí rozmazaně, ale pak se mu podaří zaostřit. Ze středu místnosti ho propichují zelené, kruté oči.
Tony zalapá po dechu a přes veškerou slabost kterou pociťuje se v panice odplazí do rohu cely.

A začne se třást. Asi se zbláznil. Asi se vážně zbláznil.
"Teď se bojíš, co?" Loki se k němu přibližuje pomalým krokem. "Máš strach? To je jenom dobře," vrčí. Dojde k němu, chytne ho pod krkem a zvedne na nohy.
"Jaký to je být na pokraji smrti? Hm? Líbí se ti to?"
Tony sebou jen jednou odporu plně škubne. Pak znovu upadne do mdlob.

Loki zavrčí a prudce ho pustí. Vzteky praští do stolu a odolává pokušení do toho bezvládného těla kopnout.

Znovu se na něj podívá. Lhal by, kdyby si nepřiznal, že se o něj bojí, ale ten vztek je tak silný, že předčí všechno ostatní.

Loki zhluboka dýchá, aby se uklidnil. "Nic není tak, jak se zdá být," šeptá si.

Přece jen Frigga dala sponu Tonymu. A očividně chtěla, aby se u něj objevil. Ale proč?

Tony nehybně leží a oddechuje. Loki povzdechne a sedne si k Tonymu blíž.

Jeho vztek ho pomalu opouští, když si Tonyho prohlédne lépe. Je tak bledý, vypadá slabě, zhubnul. Jeho kruhy pod očima přímo bijí do tváře. Odér alkoholu také nelze nevnímat. Lokimu je ho snad i trochu líto. Ale proč vypadá tak jak vypadá, netuší. Ale co by ho zajímalo ještě víc je to, proč pronesl, že je mrtvý když se probral.

Zamyšleně se na Tonyho dívá a stále přemýšlí. Pořád mu nedocházejí žádné souvislosti.

I přesto, že Tony vypadá, tak, jak vypadá, Lokimu se líbí.

On by mu snad byl schopný i odpustit a to tu jen leží. Zavrtí nad sebou hlavou.

Ne, on neodpouští. Anthony ho opustil, když mu bylo nejhůř.

Jo jasně, nikdy si otevřeně nepromluvili. Ani jeden z nich proto nemá vlohy, ale Loki si myslel, že v určitých věcech jsou na tom podobně.

Asi se spletl.

Tony se zavrtí a bolestně kníkne. Loki se na něj stále jen dívá. Ano, zacukalo to v něm s tendencí ho pohladit, ale rozmyslel si to. Ještě notnou chvíli takhle sedí a sleduje.

Sám si nakonec uvědomí jak moc je zmatený a dřív než toho šmejda zabije, měl by mu dát šanci aspoň říct, proč odešel. Pak si odfrkne.

Už to vidí, bude poslouchat spoustu výmluv, které nebudou absolutně k věci.

Tony znovu přichází k sobě. Prosím, ať se mi to jen zdálo. Prosím, prosím, prosím. Ať je to jen jeden hloupej sen. Otevře oči a uvidí Lokiho.

Hned se mu vrhnout do očí slzy a zároveň se začne smát.

Není to ale normální smích. Zní šíleně. Lokimu to trochu nahání strach, tak se od něj kus odsune. Tohle nečekal. On se snad zbláznil. Loki na něj třeští oči. Tony se směje a zároveň brečí.

Mezi tím se ze sebe snaží vysoukat nejspíš nějakou větu. "Mrtý… mluví… zabít… šílenec," nedokáže se přestat smát.
"T-tony?"
Tony se na něj otočí a podívá se mu do očí. Loki mu pohled opětuje.

V Tonyho očích se zračí čisté šílenství, bolest, smutek, zmatení.

Tohle Loki neustojí, přeleze k němu a pohladí ho po tváři. "Co se ti probůh stalo," zašeptá.
Dál se šíleně směje, až se zajíká. Slzy mu tečou proudem. Už ani nevnímá, jak ho bolí celé tělo a hlavně ruka, do které má stále vpálenou sponu.

Loki okamžitě zapomene na svůj vztek, nenávist či co to v něm bylo.

Teď ho sužuje strach. Strach o Tonyho. Muselo se mu stát něco hrozného.

Možná mu celou dobu křivdil. A tu se mu rozsvítí v hlavě. " Nic není tak, jak se zdá."

Tony se přestává smát, začíná usínat. Loki se na něj chvíli dívá a potom ho k sobě přivine. "Spi."

Tony sice usne ale jen na chvíli. Pak se probudí a je mu už mnohem lépe. Fyzicky.

Psychika to bude asi složitější, ale znovu mu to spíná. Odskočí od Lokiho.
"C-c-o T-u dě-l-áš?" Koktá ze sebe
"Co myslíš? Odpykávám si svůj trest."
"Ale říkali, oni říkali." Sesune se se slzami v očích k zemi a přitáhne si kolena k hrudi.
Lokiho sleduje. "Co se stalo?"
Tony jen zakroutí hlavou.
"Nemůžeš mluvit?"
Tony opět zakroutí hlavou a brečí. Po chvíli ze sebe vykoktá "T-y nejsi mr- mrtvý?"
"Tak přece jenom!!!" vybuchne Loki "Doufal jsi, že umřu?! Vykašlal ses na mě a sebral sis ten svůj prolhanej zadek a odešel?!!"
"Já neodešel!!" zařve Tony, aniž by tušil jakto, že dokáže tak ječet.
"Ne?! A kde jsi byl celou dobu? Kde jsi byl, když jsem se probudil?!"
Tony se roztřese. "Říkali, že jsi mrtvej. Uspali mě, probudil jsem se až dom," pípne.
"Co říkáš?!"
"Odvedli mě odtud! Říkali, že jsi mrtvej!" zařve a třese se.
Lokimu spadne čelist. "K-do tě odvedl?"
Tony znovu nemůže mluvit, jen se třese. Loki jde k němu, ale Tony před ním odleze kus dál.
"No tak" šeptne a Tony se na něj podívá. Loki přijde k němu a posadí se. "Prosím, řekni mi, co se stalo."
"N-nem-ůžu"
Loki ho obejme. "Klid," zašeptá.
Tony zavře oči a přitiskne se k němu. Znovu cítí jeho dotek, jeho vůni.

Žije, pane bože, on je naživu. Tony se rozpláče, tentokrát ale štěstím.

Loki ho opatrně hladí po vlasech a také zavře oči.

Ve společném obětí stráví několik dlouhých minut.

Tony se nechce odtáhnout, ale nakonec se trochu zavrtí a Loki povolí sevření.
"Jak?" zeptá se Tony
"Co jak?"
"Jak je možné, že žiješ? A proč si mě chtěl krucinál zabít?"

"Když jsem se probudil, trochu... trochu sem si myslel, že budeš u mě. Ale pak mi Odin řekl, že hned po bitvě si odešel domů, že si se vrátil ke svému pozemskému životu. Já myslel jsem, že jsi mě..."
"…zradil," doplní Tony a Loki přikývne.
"Nemohl sem odejít hned po bitvě, to ti nedošlo? Když mě zavalila ta loď, tak sem se vážně nezvedl a neodešel jsem po svých."
Loki na něj kouká "T-tebe zavalila loď?"
"No já si toho moc nepamatuju, ale Thor říkal....co ti vůbec řekli?"
"No, že sem se napojil na zvíře a oba nás zavalila ta loď, ale já to nějak zvládnul a jediný co se mi stalo, bylo to, že se mi trochu pocuchala mysl."
Tony div vzteky nebublá. "Nic víc?!"
"Klid nebo ti bude zase blbě, nic proti, ale vypadáš strašně."
"A ty se mi divíš? Netušíš jak moc…" odmlčí se. "Když sem se probral na ošetřovně, Thor mi vyprávěl o bitvě a říkal mi, že jsem skončil pod tou lodí s tebou, a že když nás našli ležel sem na tobě, abych ochránil tvoje tělo, že prý jsem tě celou dobu bránil… ale tomu moc nevěř," uculí se.
Loki se mírně usměje. Kupodivu tomu by snad i věřil. Respektive tahle verze se mu líbí mnohem víc.
"A když sem se dozvěděl co se ti stalo tak... Tvoje matka... T-teda královna mě nechala u tebe, střídali jsme se tam. Teda ona mě většinou vyhazovala se najíst."
Loki se na něj dívá a poslouchá.

Tony se mu ale do očí podívat nedokáže, asi by ten pohled neustál a navíc stále brečí, tak si položí hlavu na jeho rameno a mluví dál.
"Nehnul jsem se od tebe, kdyby mě nevyhnali. Hrozně jsem se o tebe bál. Každý den sem doufal, že se probudíš," vzlyká "Ale stále se nic nedělo. Otáčel jsem tě na posteli, držel tě za ruku. Nenáviděl jsem tě za to, že jen tak ležíš!" Přitiskne se k němu. Loki ho pevně obejme, protože cítí, že se Tony zase začíná třást.
"Jestli už nechceš mluvit, nemusíš," šeptne.
Tony přikývne. Potřebuje zase chvíli pauzu a tulí se k Lokimu.

Ten má pocit, že se ho ten chlap rozhodl dorazit tím, že ho udusí.

Ale na druhou stranu by ho k sobě nejradši přitiskl ještě víc.

Tony se po chvíli rozhlédne po okolí. "Nemáš tu moc soukromí," šeptne.

Loki se tiše zasměje "To víš, vězení,"
Tony se po dlouhé době trochu normálně usměje.
"Tak dopovíš mi to?"
Přikývne. "Dlouhou dobu to šlo pořád dokola. Pak mě jednou vyhnali se vyspat a já usnul. No a pak mě budila královna, dala mi sponu, řekla ať ji neodkládám a prostě zmizela. Chvíli na to se v pokoji objevil léčitel v doprovodu vojáků a říkali, že jsi umřel." Už zase brečí " Že jsi podlehl zranění a... pak... pak už.... už sem se probudil doma."

"Trápil ses? Proto vypadáš tak jak vypadáš?"
Tony jen přikývne. Rozhodně mu nechce popisovat svoje deprese a šílenství.
V Lokim se zvedá prudká vlna vzteku. Takhle ho obelhat. Kdo? Proč? Odin...Kdo jinej taky. Ne teď ne. Teď není čas na vztek. Vyřídí si to s ním, to ano, ale teď má u sebe Tonyho.
"Každou noc se mi o tobě zdálo, nedokázal jsem na tebe zapomenout," šeptá Tony se slazama v očích.
Loki ho pohladí po vlasech a dá mu pusu na čelo.

"Už jsi u mě…"