čtvrtek 6. prosince 2018

Pád


Zdravím, pro tento pátek jsem si pro vás připravila jednu povídku z mé starší tvorby. Je trochu kratší, ale mám za to, že je povedená.

Užijte si ji,
Lin


Chlad. To cítil. Jenom chlad, ticho a tmu. Ticho bylo snad horší než hluk. Samotné ticho ho ohlušovalo. Snil? Žil? Nebo byl mrtev? Sám to nevěděl. Jak dlouho padal? Hodinu? Dvě? Měsíce? Nebo dokonce roky? Čas mu splýval a on nedokázal rozlišit minutu od vteřiny a naopak. Měl hlad a žízeň a zároveň ne. Proč? Nevěděl... Jestli je tohle posmrtný život tak jak to, že cítil? Ne, on nemohl být mrtev.
Jestli se lidé modlili k bohům pro rychlý skon, pro konec jejich utrpení, ke komu se modlí bozi? On by se modlil. Modlil by se, kdyby byl někdo víc než on. Ale kdo byl víc než on? Ne, ani po smrti se nehodlal podvolit. Nehodlal uznat své chyby, své chybné činy. Ne, ani po smrti ne. Hlad ho sžíral, žízeň pálila. Trpěl jako smrtelník, jako prach obyčejný člověk. Jeho najednou tak lidsky křehké tělo pomalu odumíralo.Že by konečně? Doufal a skoro s potěšením shledával necitlivost ve svých nohou jako vysvobození. Ale jak dlouho? Jak dlouho bude muset snášet tíhu vesmíru, té strašlivé nicoty...  Necitlivost ho pomalu pohlcovala. Byl tak slabý. Kdyby mohl, zvracel by ze sebe. Ze slabosti svého těla. Byl bůh, ale ani sám Odin by tu nevydržel dlouho.
Viděl vznikat a zanikat hvězdy, galaxie celý kosmos. Jako rychlý nikdy nekončící film. Kdyby mohl, zašklebil se nad marností života. Chlad a necitlivost pomalu postihla i jeho ruce a pas. Už cítil, jak se si pomalu klestí cestu k jeho srdci. Zavřel oči a nechal se unášet. Už jí skoro viděl, jak se po něm natahuje. Ale pak ucítil náraz, chlad se rozplynul a smrt se s zklamaným zaúpěním vydala hledat nový cíl . Jeho srdce stále bilo, snad rychleji než kdy dřív. A to znamenalo jediné. Jeho život pokračuje...
 

pátek 30. listopadu 2018

Hezký zadek podmínkou 3/3


Máme tu další a zárověň poslední díl HZP. Neznamená to však, že s touto sérií přestává i pravidelné vydávání povídek v pátek. Doufám že se vám tato mini série líbila a pro ty, kteří čekali na něco peprnějšího mám dobrou zprávu, protože tato kapitola je minimálně 18+.
Užijte si to.
Vaše Linn.

pátek 23. listopadu 2018

Hezký zadek podmínkou 2/3



 Máme tu další díl Hezký zadek podmínkou  a v téhle kapitole si užijeme trochu víc legrace.Užijte si předposlední díl této série.


Linn


pondělí 19. listopadu 2018

Procitnutí

Přeji krásný den,

je tu znovu jen malá jednorázovka.

Takové volné pokračování Iluze, kterou jsem uveřejnila minulý měsíc.

Doufám, že Vám udělá alespoň malou radost, do doby, než se vrhnu na rozepsaná dílka a resty.

Moc děkuji všem, co s námi vydrželi a pomáhají nám svými reakcemi uvést blog znovu do provozu.


Vaše Ann

pátek 16. listopadu 2018

Hezký zadek podmínkou 1/3




Ahoj! Je tu pátek a sním i slíbená jednorázovka. Tahle bude mít více dílů. Vídím to na tři, protože všechno by se do jedné "kapitoly" nevešlo. S tím souvisí i to, že tento týden nebude hlasování. Nejdříve chci toto ukončit a teprve pak se vrhat do dalších prací. Další díly očekávejte v následujících týdnech, vždy v pátek. Navíc mám pro vás i malé překvapení. Samotné Annie se to líbilo, tak doufám, že bude i vám.

Linn


pondělí 5. listopadu 2018

pátek 19. října 2018

Ahoj já jsem Linn



Pokud vás již touto větou otravuji, omlouvám se. Ale slibuji, že víckrát jí ode mě už neuslyšíte.

Možná mě někteří znáte spíše pod nickem Slasherka. A pokud ne, prosím nepátrejte.

Někteří z vás se možná ptají, kdo jsem a co jsem sem vlastě přišla dělat? 

neděle 7. října 2018

Iluze

Ahoj, je tu další jednorázovka.
Tony/Loki
Co kdyby se na Asgard dostala chřipka?

-----
Nezávisle na komiksu, filmu, mytologii.



čtvrtek 26. října 2017

A neříkej, že se ti to nelíbilo broučku...

Ahoj, já jsem Lin :) Také známá pod jménem Slasherka. Píši už dlouho a teď mám tu čest publikovat svoje příspěvky i tady. Užijte si mou první jednorázovku 
Pac a pusu Vaše Lin  
PS: komentáře vždy potěší

úterý 24. října 2017

Ilusion žije... nebo něco takového

Ačkoliv to vypadá, že jsem někde zahrabaná pod tunou hlíny v tmavé rakvi... není to tak. Stále žiju. No... žiju :D. Říkejme tomu tak :).
Vím, že to tu teď hlavně vedla Ann a já se vůbec neozývala... Cítím se z toho hrozně. Byla jsem (stále jsem) bez inspirace. Dříve pro mě psaní znamenalo hodně. Byl to popud 11ti leté holky, která se ze dne na den rozhodla psát povídky a někdy vydat knihu. Teď je mi 22 a můj sen stále přetrvává, ale... pořád je někde to ale. Nemám čas, nemám náladu, nemám inspiraci. 
Před pár lety jsem dodělala školu a od té doby jsem se tak nějak potloukala, věčně bez práce, buď brigáda a nebo když už jsem tu práci měla, tak tam byl vždy nějakej háček. Až nyní letos v březnu jsem si našla super práci... ale stále je tam to ALE. 
Svojí práci miluju, baví mě, chodím tam ráda... ale moje vedoucí, ačkoliv určitě ne schválně (budeme tomu věřit, ano?), dělá vše proto, abych skončila. Mrzí mě to. Od července vedu celou prodejnu, i když mě nikdo nepovýšil, nezvedl mi nikdo plat (spíš mě teď pěkně ošidili... dostala jsem 4000mín než minulý měsíc -__-"). Nikdo mi neřekl, jak to mám dělat, nic mi nikdo nevysvětlil. Mrskli po mě papíry s materiálem a "snaž se". Už 3 měsíce naší vedoucí žádám, ať mi vysvětlí několik věcí, když jí volám s nějakým požadavkem tak jen "mluvte rychle... to si poraďte, já přijedu, až přijedu, to vás nemusí zajímat,"  když přijede, tak mě seřve za to, že s ní nekomunikuju a že vše dělám špatně. 
Třeba minulý týden. Byla jsem na prodejně s kolegyní a zároveň je to moc dobrá kamarádka. Bylo něco po 10h. (otevíráme v 9). Přijela nám fůra zboží, tudíž velkej zmatek, bordel. Zabezpečovací butony na pultu, všude návody, dodací listy, vybalené zboží... klasika. Do toho přijela Ana Von Kozoland (překlad: naše převykozená vedoucí). A hned to začalo: "No holky, tady je zase bordel... bla bla bla bla... jsem kozatá megera" (stopro jsem si jistá, že to fakt řekla). Vyslechly jsme si, že jsme bordelářky a kdesi cosi... chvíli po kozatém uragánu dorazil další v podobě Marfuši - rádoby důležitá školitelka. Tentokrát jsme si vyslechly, že jsme nemožné (okamžitě dodala, že nás tím nechce nijak urazit... HAHAHA!).
Marfuša se dala do školení o věcech, co jsme už dávno věděly, když jsem chtěla poznatky o tom, jak pořádně véct prodejnu, tak mi bylo odpovědí: "k tomu se dostaneme jindy"... WTF? Maršuša blekotala, Abby (kolegyně) jí měla kdesi u zadku a místo toho, aby jí vnímala, akutně urovnávala tašky a hledala nějaké papíry... a já? Já prostě tak nějak náměsíčně spala.
Jak rychle školení začalo, tak i rychle skončilo. Ana Von Kozolan i Marfuša se zdekovaly a vypadly (Aleluja).
Nevypsala jsem vše, co se v ten den odehrálo. Stalo se toho hodně. Chvilku jsem si pohrávala s myšlenkou, jestli jim nenabídnou pizzu pokapanou projímadlem, nebo jestli nepůjdu sebrat nějaké psí lejno a nepodstrčím jim ho třeba do čaje... 
Ještě tohle čtete? Jste Super. Vážně. Asi jsem opomněla dodat, kde pracuju. V jednom super sexshopu (mimochodem máme prodejnu vedle bordelu, fakt super!). Rozhodně si nesu ze své práce několik vtipných zážitků a napadlo mě, když už povídky nejsem schopná napsat, tak bych občas mohla sepsat nějakej zážitek ze své práce :), nuda to rozhodně není :). 
Ale proč jsem se rozhodla po tak dlouhé nečinosti ozvat? Psaní mi vážně chybí a pokusím se doopravdy napravit. Už rok (i když možná dýl, fakt nevím... ale teprve mám 1.kapitolu :D) mám rozepsanou jednu povídku, která je hodně složitá dějem, protože jsou do ní propojené dva fandomy, které se snažím nějak propojit a moc mi to nejde... plus do toho jsem hovado a chci tam přidat ještě jeden :D. Tak uvidíme, co z toho vznikne :)

Ilusion z Valhaly (a ze sexshopu :D)