Frost - Iron 21.

Všude je tma. Strašně divná tma, temno. Temno, zima, bolest. Probůh, kde to jsem? pomyslí si Tony, než ucítí prudkou bolest a pak… nic.

Takových chvil prožil Anthony Stark za posledních pár dní několik. Nyní se zdá, že přichází k sobě.Pomalu otevře oči. Chvíli vidí zase jen tmu, ale poté začíná rozeznávat obrysy.

Nejdříve je všechno rozmazané a on rozezná pouze to, že vedle něj někdo sedí.

Když znovu zavře a otevře oči, zjistí, že ten někdo vedle něj je žena. No spíše dívka, téměř dítě. Sedí vedle jeho postele a vyměňuje mu obvazy na hlavě. Tony se trochu zavrtí a mírně pootočí hlavu. Z druhé strany se k němu blíží muž s něčím, co vzdáleně připomíná sádru.

Tony znovu usne.

Během toho co Tony spí, se kolem něj děje spousta věcí. Občas v polospánku zaslechne tichou hádku. Někdy si všimne přítomnosti lidí, ale nikoho z nich nepoznává. A jindy zase pocítí tak prudkou bolest, že ho to nutí křičet. V těchto chvílích cítí něčí dotek, slyší nesrozumitelné mumlání a poté znovu usne.

Prudce se posadí na posteli a snaží se popadnout dech.
" Ještě si lehni," ozve se kousek od něj mužský hlas. "Musíš odpočívat."
" Thore?"
" Ano jsem to já. Jak se cítíš?"
" Už mi párkrát bylo i líp," odpovídá Tony tiše, zatímco si lehá zpátky na postel. "Kde to jsem?"
" Ještě stále na Asgardu, bohužel v nemocničním oddělení. Tedy u nás se tomu tak neříká, ale…"
" Jasný, chápu," odvětí Tony a podívá se na Thora. "Co se stalo?"
" Nevzpomínáš si?" zeptá se dost udivený Thor.

Tony jen zakroutí hlavou. Na ten popud si začne uvědomovat, že ho bolí celé tělo a sotva je schopen se hnout.
Thor se na něj dívá podivným soucitným výrazem. Kdyby bylo možné otevřít mu hlavu, bylo by vidět, jak mu tam rotují ozubená kolečka.

" No," začne opatrně. "Vyhráli jsme."
Tony si trochu oddechne. Tohle není zase tak špatný začátek.
" Vesměs díky tobě a tvým hračičkám." Na chvíli se odmlčí. "Vážně si nepamatuješ vůbec nic?"
" Absolutně nic, tedy pokud stále mluvíme o bitvě."
Thor přikývne. "Ze dnů předtím si pamatuješ všechno?"
Tony přikývne " Detailně, ale nejdřív by mě zajímalo, proč jsem tady."
" Byl jsi zraněn."
" Neříkej, co mi přesně je?"
" Měl jsi…" Thor vytáhne odněkud z kapsy papírek, kde má napsanou jeho diagnózu. "Otřes mozku, máš zlomená žebra a levou nohu. Také jsi měl vnitřní krvácení do břicha a ještě ti sešívali hlavu." Thor papír zmuchlá a zahodí. "Starali se o tebe ti nejlepší léčitelé. Tvé zlomeniny jsou již zacelené, krvácení nehrozí. Možná tě jen bude bolet hlava."
"No to ještě není tak strašné. A Loki?"
"Loki?" Thor se na něj podívá. "Ty vážně… vážně nic?"
Tony zbledne. "Thore, mluv!"
Thor jen zakroutí hlavou.
"Dělej, co se mu stalo?!"
" On, není na tom dobře."
"Do prdele, mluv!!!" Tony hysterčí, což se mu nevyplatí, protože ho začne šíleně třeštit hlava.

To už tam ale naběhnou léčitelé a Tonyho uklidní.
Thor si zatím rovná myšlenky v hlavě a když Tony už nepanikaří, začne mluvit.
"Zachránil jsi mu život, tedy spíše jsi zachránil jeho tělo."
Tony div neomdlí a oči se mu zalijí slzami. " On je..." Nedokáže mluvit.
"Není mrtvý, ale také není mezi živými."
Tony se na něj nechápavě dívá. Nedokáže zastavit své slzy a tak mu volně stékají po tvářích. Uvnitř něj se ovšem nafukuje balon vzteku. Copak tady nemůže někdo mluvit srozumitelně? Normálně, narovinu? Tady se neustále jenom mluví v hádankách.
"Pokusím se ti to vysvětlit, ale pokud si vážně nic nepamatuješ, musím začít úplně od začátku. Jistě chápeš…"
Tony chce bouchnout, chce křičet, brečet, rozmlátit někomu hlavu, ale místo toho jen zdrceně
přikývne. "Chápu, tak mluv."

Thor povzdechne a dá se do vyprávění.
"Hned brzy ráno jsme se všichni rozdělili do určených skupin a zaujali své pozice.

Krátce před obědem se objevili naši protivníci. V tu chvíli nám došlo, proč měli tu drzost a dali o útoku vědět předem.Byla jich přesila.

Jakmile začaly fungovat ty štíty a objevili se… Bože… Byli jich tisíce, statisíce.

Na kilometry daleko nebylo vidět nic jiného než záplavu těch stvůr.

Na nebi nebylo vidět mrak, přes množství jejich lodí…"
Tma, ano ta odporná tma. Tony si něco málo vybavuje.
"Všechny nás to vyděsilo, ale couvnout už nešlo. A ani by nikdo necouvnul. Asgardský lid je hrdý a bije se do poslední kapky krve."

"K věci Thore," podotkne zničený Tony.
"Ovšem, promiň. Díky tvým poznatkům byli všichni přítomní mágové schopni se spojit a jednou
vlnou se jim podařilo zničit zbroje našich nepřátel.

Jejich lodě poté okamžitě poskytly ochranné štíty všem našim nemagickým spojencům. Pamatuješ si ty zelené fleky slizu?"
Tony přikývne, moc dobře si pamatuje, jak ho Loki varoval aby se jim vyhnul. Tak jak nakonec ovládl své slzy, se mu nyní opět rvaly z očí ven.
"Tak ti čelili jejich útoku jako první. Velkou spoustu nepřátel pohltily.

Ale samozřejmě se nedalo očekávat, že by na nás ty potvory nebyly připraveni.

Po nějaké době přeprogramovali zpět své lodě a my se museli stáhnout.

Obětí začalo přibývat a my nedokázali těm lodím zabránit v masakru. Tebe a Lokiho ovšem něco napadlo.

Neřeknu ti co, nebyl jsem u Vás. Jen jsem viděl, jak se Loki objevil na jedné z lodí a ty na druhé. Něco jste tam přidělali a pak jste zmizeli.

Po chvíli se spustila doslova řetězová reakce. Jedna loď po druhé začala vybuchovat.

Pak již zbyly jen pozemní jednotky, se kterými bychom si hravě poradili, ale bylo jich opravdu mnoho a jejich magie byla velmi silná.

My jsme skončili bez štítů, skupiny se rozpadly, ale přesto každý dělal co mohl a co uměl.

Po dlouhé době jejich řady přece jen ochably a my se již těšili ze zdárného vítězství. Bohužel naše radost byla předčasná. Na obzoru se objevila další loď. Větší než celý palác a přilehlé vesnice dohromady. Z ní se na nás vyrojila spousta dalších. Kdykoli jsme jednoho zabili, objevilo se pět nových. Bylo potřeba zničit tu loď.

Ty, Loki a spousta dalších jste se vydali loď odlákat od paláce a lidí, vyšlo to. A my jsme se zatím dál rvali s ostatními.

Z té lodi ale vystoupilo krvelačné monstrum. Medvěd s hlavou tygra, nohy měl vzadu koňské, v předu orlí. Drápy podobné lvím, celé krvavé. Zuby ostré jako dýky toužící jen potom rozervat krky.

Loki se pokusil ovládnout jeho mysl. Chtěl Vám dát šanci zničit tu loď.

Ale to vedlo k tomu, že se musel zastavit a soustředit se pouze na něj. Bránil jsi ho, celou dobu jsi se od něj nehnul a kryl jsi mu záda. A když se pak loď začala řítit z oblak.

Padl jsi na něj a svalil ho pod sebe. Poté co jsme se k Vám dostali a našli Vás pod ruinami té lodi. Loki ležel pod tebou bez jediné známky fyzického ublížení.

Ty jsi byl ovšem, promiň mi ten výraz, sešrotován. Bránil jsi ho vlastním tělem.

Okamžitě jsme Vás přenesli na ošetřovnu."

Thor domluví a Tony jen sedí a dívá se skelným pohledem ne deku.
"A- a co mu tedy je?"

"Víš, já nevím jak přesně to popsat. Prostě... Když na vás spadla ta loď, Lokiho mysl byla propojena s myslí toho zvířete. A to zemřelo. A Lokiho mysl prožila šok, myslí se, že je mrtvý…"
"Eh?" Tony je bledý, vyklepaný a po tvářích mu stále tečou slzy.
"Anthony představ si to asi takhle. Když u Vás někdo ochrne od pasu dolů.

Mysl se snaží dávat impulsy nohám, ale ty nereagují. Lokiho tělo reaguje ale mysl je mrtvá."

Tony se roztřese "Můžu, můžu ho vidět?"
Thor zakroutí hlavou. "Nyní ne, musíš si odpočinout."
"Musím ho vidět, prosím!"

"Může k němu pouze matka."
"Thore," zakňučí Tony s očima plnýma slz. "Prosím..!"
"Zkusím se přimluvit u matky. Ty teď odpočívej."
"Jak mám odpočívat?!! Zbláznil jsi se?! Potřebuju ho.." V reakci na Tonyho křik přišel léčitel a
uspal jej.

Tony se odebral do říše snů. Pronásledovaly ho ovšem sny ne příliš hezké.

Viděl pouze nemohoucího Lokiho v kaluži krve.

Když se pak druhý den probral, stál u jeho postele opět Thor.
"Anthony, miluješ mého bratra?"