Frost - Iron 23.

Tony se posadí na posteli a rozhlédne se. Je u sebe v ložnici.

Kromě toho, že ho bolí hlava, se cítí docela dobře. Jeho ložnice je stále stejná.

Nikde žádné známky po boji či jen ostré výměně názorů. Bohužel zde nejsou ani pozorovatelné známky úklidu. Zhluboka se nadechne. Najednou si začne připadat slabí.

Jak dlouho tu asi leží?

"Jarvisi, jak dlouho tu sem?"
"Spal jste několik dní, pane."
Že by to byl sen? Teď vstane a najde Lokiho, jak se mu válí na gauči, nebo vyjídá jeho lednici. V Tonym svitne naděje.
"Přinesli Vás nějací vojáci…"
Tony svou nabytou naději rychle ztrácí. Naději, že to byl všechno jen sen. A ve chvíli, kdy v kapse ucítí sponu, je mu jasné, že to sen nebyl.
"Loki," zašeptá a položí se zpátky na postel. Stočí se do klubíčka, deku si přetáhne přes hlavu a zavře oči. Z pod víček mu znovu začnou téct slzy.
"Je mrtvý, vážně je mrtvý, mrtvý, mrtvý…" kňučí a pláče.
"Jste v pořádku?" Zeptá se Jarvis. Tony mu ale neodpoví. Zůstane ležet v posteli a dá průnik své bolesti a smutku.

Leží a po chvíli se jeho oči, unavené pláčem, ponoří do tmy. Tony usnul.

Když se druhého dne probudí, vstane a dá si sprchu. Jarvis se s ním snaží komunikovat, ale Tony neodpovídá.

Osprchuje se, převlékne se a přesune se do kuchyně. Vezme si něco malého k jídlu a potom do sebe překlopí panáka. A ještě jednoho.

Potom se rozhlédne po prázdné místnosti a naklopí do sebe ještě další dvě skleničky.

Jarvis protestuje, že by se Tony neměl opíjet. On ho stále ignoruje.
Vezme si celou lahev a odejde do dílny. Sedne si k počítači a začne procházet své e-maily. Potom si založí novou složku. Vlastně hned několik složek. Roztřídí do nich všechny přílohy z mailů, udělá si pořádek na ploše a pak…Pak všechno smaže.

Vstane od stolu a podívá se po dílně. Napije se z lahve, na kterou se poté podívá. Detailně si ji prohlédne. Pevně ji stiskne a odmrští ji na zeď. Lahev se rozbije na několik malých střípků. Tony se usměje. Za lahví letí i jeho nástroje. Všechny papíry rozhází po celé místnosti. Vezme židli a rozmlátí s ní všechny počítače. Potom ji prohodí oknem.

Loki přišel k vědomí den potom, co byl Tony proti své vůli odveden, no spíše odnesen z Asgardu.
Byť přišel k sobě, ještě ležel v posteli a navštěvovala ho jeho matka a Thor.

Kdykoli se Loki zeptá na Tonyho, odpověď zní stále stejně.

"Otec ti vše vysvětlí, ale až ti bude lépe. Odpočívej."

Lokimu tahle odpověď absolutně nestačí, ale je si vědom toho, že mu nikdo nic neřekne, pokud si to Odin nepřeje.

Snažil se tedy alespoň zjistit, co se stalo. Věděl všechno do chvíle, než se objevilo to monstrum.

Tak mu tedy Thor vypověděl co se dělo. Jak se napojil na to zvíře a také jak na něj spadla loď.

Samozřejmě, že vynechal ten detail, že mu Tony zachránil život.

Frigga to poslouchat nemohla. Raději odešla. Nechtěla se dívat na to, jak Lokimu lžou.

Loki ještě pár dní odpočíval a nabýval zpět svých sil. Nyní ho již očekává Odin v trůním sále.

Loki vejde a pohlédne na Odina, který mu pohled opětuje.

"Vidím, že je ti lépe," řekne Všeotec propichujíc Lokiho pohledem.
Loki stroze přikývne. "Byl bych ti vděčný, kdybys přešel rovnou k věci."
"Jak si přeješ. Vzhledem k tvým činům a zásluhám, které dokázaly, že nejsi zcela ztracený…." Loki zavrčí, ale Odin na to nebere zřetel a pokračuje. "…ti bude zmírněn tvůj trest. Vrátíš se sic do vězení, abych dostál svým slovům, ale strávíš tam pouze pár měsíců."
Loki přikývne. "A dál?"
"Co tě zajímá dále?"
"Co se stalo s návštěvou ze Země? Přežili všichni?"
"Ano, byli sice trochu více pomlácení, ale přežili. Jako první se vrátili domů."
Loki pozvedne obočí "Tolik spěchali?"
"Ano, svůj odchod uspíšili hlavně kvůli tomu muži v kovu. Chtěl odtud co nejrychleji odejít. Velmi jej poznamenaly události bitvy. Tedy domnívám se, jiný důvod nevidím."
Lokimu zacukají svaly v obličeji. "Anthony chtěl rychle odejít?"
"Záleží ti snad na něm jiným způsobem, než na ostatních?"
"To je čistě má osobní věc" řekne Loki chladně, ale přesto jsou v jeho tváři patrné známky zklamání.
"Lidský život je velmi krátký. Nemůžeš mu mít za zlé, že nechtěl čekat. Vrátil se ke svému pozemskému životu, který mu je bližší…" schválně větu nedokončí.
"Nech mne tedy odvést k výkonu mého trestu."

Lokiho se ujmou stráže a odvádějí jej do vězení.

V hlavě mu stále zní Odinova slova. Život, který mu je bližší…"Než já," šeptne.

Stráže ho dovedou do jeho cely.

Když odejdou, posadí se Loki do rohu a složí hlavu do dlaní. Vážně mě opustil.

Zbabělec, odešel, když sem byl mimo sebe. Asi doufal, že se mne zbaví. Myslel, že umřu. To se mu muselo ulevit, když zjistil, že se nejspíš neproberu. Ten odpornej všivák!

Z Lokiho vyletí prudká vlna magie umocněná o všechny potlačované emoce.

Tony sedí na zemi mezi střepy a papíry. Hlasitě se směje.

Ovšem jeho smích netrvá dlouho, po chvíli se přemění na hysterický záchvat pláče.

"Proč? Miluju ho. Proč sem mu to neřekl. Proč jsem si to neuvědomil dřív?! Jen jsem ho získal, zase jsem ho ztratil. Jak jsem to jen mohl dovolit. Jak…jak mám teď žít?"

Praští rukama do země a zarazí si do nich několik střepů. Zaúpí a střepy si z rukou vytáhne. Podívá se na své ruce, které začínají krvácet. Odfrkne si, tak krvácí. Nic důležitého.

Ruce spustí podél těla a zavře oči. "Loki," zašeptá a dočista propadne své bolesti a zoufalství.

Dva dny zůstal v dílně nehnutě sedět. Povětšinu času koukal do zdi.

Občas usnul, ale stále viděl Lokiho s tím jeho drzým úšklebkem.

Jen, když zavře oči, tak ho vidí nehybně ležet na posteli. Neustále šeptá jeho jméno. Nakonec se zvednul a odešel do koupelny.

Omyl se, oholil, oblékl. Přešel do kuchyně, uvařil si zásobu kafe a udělal si míchaná vajíčka. Do jeho očí se opět draly slzy, když si vzpomněl, jak je baštil s Lokim.

Nakonec ale slzy ovládl. Snědl svou snídani, vzal si kafe a šel do dílny.

Začal ji dávat do pořádku.

Pracoval tam do večera, potom se odebral do své ložnice, zahrabal se do deky a se slzama v očích a s myšlenkou na Lokiho usnul.

Jeho dny se teď staly stereotypní. Ráno vstal, šel do dílny, zůstával tam do večera a v noci ubrečený usínal.
S nikým nekomunikoval. Ani Jarvisovi neodpovídal.

Vždy vyřídil jen věci, co byli v tu chvíli důležité pro firmu, něco smontoval a šel spát.

Mezi tím se vždycky stihnul opít. A i když netušil proč, stále u sebe nosil tu sponu.

Dost často přemýšlel, proč mu ji Lokiho matka dala.

Co se stalo, že za ním přiběhla a třásla s ním.

Ale nedařilo se mu najít jeden jediný rozumný důvod.

Loki zatím seděl ve vězení a utvrzoval se ve svém hněvu. Zase nenáviděl.

Nenáviděl toho, komu se na chvíli otevřel a on ho ranil. Co ranil, nechal ho.

Nechal by ho umřít a v klidu si odešel.

Po dlouhé době za ním přišla Firgga. Loki k ní zvedl oči. 
"Trápíš se," šeptne tiše Frigga
Loki zakroutí hlavou "Zuřím"
"Kvůli tomu smrtelníkovi?"
Loki přikývne "Myslel jsem… doufal jsem…. " neví jak dál. "Vykašlal se na mě! Já sem mu věřil…"
"Loki" Dívá se na něj jeho matka "Všechno není , tak, jak se na první pohled zdá."
Loki se zamračí…
"Vždy jsi viděl za obzor věcí, které se děli, odpoutej se od svého vzteku a pohlédni dál!"
Loki ji sleduje. 
"Nezapomeň, že i přesto, že ty z vězení nemůžeš, není psáno, že nikdo nemůže za tebou. Magie je rozsáhlá a čas od časů prolne všechny světy."
"Matko, mluvíš v hádankách…"
"Ne Loki, ty hledáš v mích slovech hádanky."

S mírným úsměvem se otočí a odchází.

Loki si všimne, že v jejich perfektně upravených vlasech chybí jedna spona.

Než úplně odejde, ještě se na něj podívá.

"Pamatuj, nic není tak jak se zdá být."