Frost - Iron 22.

"Co?"
"Ptám se, zda-li si zamilován do mého bratra."
"Uhm, není to tvůj bratr."
"Odpověz na mou otázku."
"Ne, tvého bratra nemiluju."
Thor se na Tonyho podívá. "Ale ty a Loki… vypadalo to..."
"Jo, ty se ptáš na Lokiho... Už za ním můžu?"
"Možná."
"Jak možná?"
"Odpověz na mou otázku."
Tony povzdechne. Nikdy neuměl o těchto věcech mluvit. Nikdy to nepotřeboval.

Navíc si není jistý, co k Lokimu cítí. A rozhodně to nechce řešit s Thorem.
"Proč se mne na to ptáš?"
"Zajímá mě to."
"Ale to je moje věc… Tak, můžu za ním?"
Thor není s Tonyho odpovědí spokojen, ale pro nyní to nechá plavat.

Přikývne. "Matka s tím souhlasila. Občas si potřebuje odpočinout a tak povolila, aby Lokiho mohli navštívit i ostatní. Odvedu tě k němu."

Tony přikývne a opatrně vstává z postele.Sice jej ještě bolí tělo, ale ke svému překvapení zjišťuje, že se udrží na nohou. Thor mu dá prostor, aby se mohl převléknout a poté jej odvede do Lokiho pokoje.

Tony se zastaví na chodbě před Lokiho dveřmi a koukne na Thora.
"Nepůjdeš tam se mnou, že ne?"
"Měl jsem to v plánu. Vadí ti to?"
"Trochu."
"Proč?"
"Prostě nechci aby..."
"Už jsem viděl jak pro Lokiho roníš slzy."
"Ale-"
"Nemyslím si, že by jsi tam měl chodit sám," přerušil ho taktně.
Tony povzdechne a přikývne. Vejdou s Thorem do pokoje a Thor zavře dveře.

Jakmile Tony pohlédne na Lokiho, stáhne se mu žaludek. Zbledne, všechny svaly v těle se mu stáhnou v křeči.Nemá daleko k slzám, ale dokáže se ovládnout.

Pomalu jde k Lokiho posteli a sedne si vedle na židli.

Thor ho sleduje, a když si všimne Tonyho výrazu, který se na venek téměř nezměnil, krom toho, že trochu zblednul, usoudí, že ho tedy může nechat s Lokim o samotě a odejde.

Tonymu se trochu uleví, když je Thor pryč. Podívá se na Lokiho, který nehybně leží.

Jeho kůže je bledší než kdy předtím, oči zavřené, rty téměř bez barvy.

Tony musí značnou chvíli zírat na jeho hrudník, aby zjistil, jestli vůbec dýchá.

Ano dýchá, ale jeho hrudník se zvedá pouze nepatrně a nepravidelně.

Sotva to lze postřehnout. Tony k němu natáhne ruku a dotkne se té jeho.

Okamžitě ale ucukne. Bože, Loki je tak strašně ledový.

Kdyby se u něj alespoň občas neprojevily náznaky dýchání, Tony by si byl jistý, že je Loki mrtev.

"Bože Loki," zašeptá tiše a na chvíli odvrátí pohled. Nedokáže se dívat na to, jak je bezmocný, nehybný a mimo sebe. Ale zároveň ho potřebuje vidět. Chce se ho dotknout. Zatřást jím, probudit ho. Opět pláče. Tony znovu nedokázal zastavit své slzy.

Podívá se zpět na Lokiho a pohladí ho po vlasech. Možná, kdybych něco udělal jinak...

"Ty idiote, proč? Proč si mu lezl do hlavy?!" Mumlá, jakoby ho mohl slyšet.

Po tvářích mu stále tečou proudy slz.

"Podívej se na sebe, teď tady jen ležíš a ani o tom nevíš!" Tony se začíná třást. "To mě tady hodláš nechat?! V klidu si umřeš?! Zničíš mi život, vlezeš mi do hlavy, donutíš mě kvůli tobě brečet! Slyšíš?! Jo břečím! Kvůli tobě! A ty tady jen tak v klidu ležíš!! Nenávidím tě!!!"

V Tonym se to všechno pere.

Bolest, která mu proudí srdcem a ničí ho.

Nenávist, šílená nenávist sám k sobě, že nic neudělal, že tohle dopustil.

Vyčítá si, že Lokiho prostě nevzal a neodnesl. V tu chvíli se maličko pousměje.

Loki by mu něco takového stejně nedovolil. A i kdyby ano, tak by ho Loki potom pořádně seřval. Kéž by, kéž by ho seřval. Tak moc by chtěl slyšet jeho hlas, byť rozčílený, ale živý. Také má strach z toho, že ho ztratí. Zvládl by to, srovnal by se s tím, že o Lokiho přijde.

Ale kdyby mu to on řekl. Kdyby mu do očí řekl, že o něj nestojí, že byl jen zpříjemněním dlouhé chvíle. Ano, tohle by zkousnul. A kdyby, v tom lepším případě, řekl, že k němu něco cítí, ale, že je to beznadějné protože on je nesmrtelný bůh a Tony je jen ubohý smrtelník. Bože, ani to by nebylo tak strašné jako tohle.

Tony pevně uchopí Lokiho ruku. Ani se nesnaží zastavit příliv svých slz. "Miluji tě," šeptne tiše.Tony sice nikdy přesně nevěděl, co milovat někoho obnáší, ale teď si je absolutně jistý tím, co cítí.

Po nějakém čase si zvykne, že Loki jen leží. Ne nedá se říct, že by si zvyknul… Možná smířil? Ale ani to není ten správný výraz.

Spíš vzal na vědomí, že tohle je současná situace a jemu nezbývá nic jiného, než to pro teď respektovat a být rád za to, že u Lokiho může alespoň být.

Pochody svých emocí již dostal pod kontrolu a na čas zastavil i svůj pláč. Ne, že by chtěl, ale musel, protože ho už značně bolely oči.

Teď jen sedí u Lokiho postele. Oči má zarudlé od pláče a drží Lokiho za ruku. Občas jej po ní pohladí. Povzdechne. Kdyby alespoň nebyl tak studený.

Večer se otevřou dveře do Lokiho pokoje. Vejde jakási žena. Je starší, ale krásná. Vznešená a zdánlivě klidná.

Když na ní Tony pohlédne blíže, zjistí, že má ve tváři nešťastný, starostlivý výraz a oči také mírně poznamenané slzami.

Je mu jasné kdo to je, ale neví, jak by se měl zachovat. No, do místnosti vešla žena tak by se mohl alespoň postavit. Když se zvedá, Lokiho matka na něj pohlédne.
"Seďte," pronese tiše, ale přesto z ní má Tony takový respekt, že si okamžitě dřepne zpátky na zadek.

"Vy jste ten smrtelník, že?"

Tony přikývne a pustí Lokiho ruku. Přijde mu nevhodné ho nyní držet. Frigga si Tonyho prohlédne a posadí se do křesla.
"Um, mám... mám odejít?" zeptá se Tony nejistě.
"Nemusíte odcházet kvůli mé přítomnosti"
"N-echci Vám překážet nebo rušit."
"Jak mne můžete rušit? S Lokim si nyní příliš dobře nepromluvím," pronese nešťastně

Tony má rázem pocit, že provedl něco strašného. "Omlouvám se…"
"Nemáte se zač omlouvat," podívá se na jeho tvář. "Pláčete pro mého syna?"
"Trochu..." připustí Tony, ale jen proto, že je to na něm více než patrné.

"Vám na něm záleží, že?"
Tony neodpoví
"Chápu, Thor říkal, že ohledně těchto věcí nejste příliš sdílný."
"Omlouvám se, já..." neví, jak pokračovat.
"Již jsem Vám říkala, že se nemáte zač omlouvat. Vlastně jsem Vám přišla poděkovat."
"Poděkovat…?"
"Ano, za to, že jste Lokiho zachránil."

 Tony ztěžka polkne. "Moc se mi to nepovedlo.."
"Nikdo jiný, snad kromě Thora by to pro něj neudělal."
Tony se podívá na Lokiho a pak zpět na ní. "Ale.."
Nenechá ho domluvit. "Nemůžete si vyčítat jeho stav, nebýt Vás, nebyla by ani naděje, že by mohl Loki žít. Udělal jste více, než si myslíte.

Nasadit svůj život pro někoho, kdo Vám chtěl vzít ten Váš. Jsem Vám velmi vděčná." S těmito slovy se zvedne a odejde.

Tony u Lokiho zůstává ve dne v noci. Nemůže spát ani jíst.

Na to už se ovšem nemůže dívat ani Frigga a tak Tonyho jednou prostě vyžene a Thor dostane za úkol do Tonyho dostat aspoň něco malého k jídlu.
"Thore, já vážně nic nechci..."
"Musíš aspoň něco sníst."
"Nemusím, chci zpátky," snaží se prorvat se ke dveřím. Thor ho samozřejmě nenechá.

Chvíli se tak pošťuchují, až se oba vytočí.
"Prostě mě pusť, ty idiote!"
K Thorovi přiletíMjollnira ten jím zamíří na Tonyho.

"Sedni a jez!"

Tony zakňučí a nezbyde mu nic jiného, než si sednout a začít se nimrat v jídle.

Přitom si mumlá, že tohle mu určitě vrátí. Pak se zarazí. "Můžu se na něco zeptat?"
"Jistě."

"Já... zajímalo by mě… kolik obětí bylo na naší straně?"
Thor povzdechne "Čekal jsem, že se zeptáš. Ztráty byli velké, zemřely stovky našich bojovníků a další tisíc byl raněn ať již lehce či s doživotními následky.

Ale předpokládám, že tebe spíše zajímá zda-li přežili tvoji přátelé."
No, kdyby měl říct pravdu, ani si nevzpomněl, že tam jsou. Stále přemýšlel jen o Lokim.

A na ztráty se ptal více méně proto, že ho prostě zajímalo, jak velká bitva to byla.

Ještě stále si nedokázal vybavit, co všechno se dělo. Z bitvy se mu stále zobrazovaly jen útržky.

On sám si myslí, že to není tím, že by si to nedokázal vybavit, ale že mu něco uvnitř říká, aby se o to ani nesnažil a tak se to pokouší vypustit z hlavy.
"Jo to… To by mě zajímalo."
Thor přikývne "Clint skončil s otřesem mozku a jediné co nepřežilo byly jeho šípy.

Hulkovi se nestalo nic, ale doktor Banner byl silně otřesen. Podle všeho jeho druhá stránka převzala kontrolu na moc dlouho a odmítal se vrátit do normálu.

Steve měl pár zlomenin a byl v bezvědomí, ale dal se dohromady také poměrně rychle. Natasha zmizela, dlouho jsme ji nemohli najít, ale nakonec se objevila sama. Vylezla z lesa. Zahnali ji tam a ona se ztratila. Ta byla raněna trochu více. Měla pár kovových odštěpků hluboko pod kůží a několik otevřených ran. Vlastně jsme nikdo nechápali, jak dokázala v tom lese přežít tak dlouho.

A Fury… no... ten má zranění trvalé. Bohužel přišel o ruku od zápěstí. Jinak měl několik odřenin a podobně…"

"Ouč," pípne Tony a náhle ho přešla veškerá chuť k jídlu, kterou si snažil udržet.
"Mrzí mne to," řekne soucitně Thor.
"Hm…"
"Ani si nezačal jíst." odvede téma pryč.
"Nějak mě přešla chuť."
"To chápu, ale matka jasně řekla, že něco sníst musíš, tak buď té dobroty a aspoň to zkus. Čím dříve něco sníš, tím dřív se vrátíš k Lokimu."
Tohle ovšem donutí Tonyho jídlo před sebou spucnout během několika minut.

Rychle to zapije a postaví se. "Tak jdeme."
"Ještě jedna věc…"
"Hmm?"
"Měl by ses aspoň umýt."
"Uhm, jo." No, Thor má výjimečně pravdu.
"Můžu použít Lokiho koupelnu? Už to tam trochu znám…"
"Jistě."
Tak se tedy Thor vydá do Lokiho pokoje a Tony jde s ním. Mezitím, co Tony zapluje do koupelny s plánem rychle se umýt, Thor zůstane u Lokiho postele, aby tam nebyl sám.

Tony se chvíli podivoval nad tím, proč nechtějí, aby tam Loki byl sám, když absolutně nevnímá. Pak si ale položil otázku, proč tam tedy zůstává on sám když ho Loki stejně neslyší a ani neví, že tam je. Poté to přestal řešit a naložil se do vany.

Nakonec to nebyl špatný nápad, chvíli zavřel oči a snažil se myslet… no spíše nemyslet.

V koupelně zůstal déle než by chtěl, ale když se oblékl, aspoň si zase chvíli připadal jako člověk.

Vešel do pokoje a kouknul na Thora. "Už můžeš jít, budu tu s ním."
"Anthony, odpovíš mi již na mou otázku?"
"Kterou?"
"Co k Lokimu cítíš?"
"Nestačí ti prostě vědět, že mi na něm záleží?"
"V určitých ohledech jste si hodně podobní, víš to?"
"Hm…" zamručí. Vážně nemá nejmenší náladu na to se s ním bavit.
Thor to pochopí a odejde.

Tony přejde k Lokiho posteli, upraví mu přikrývku, pohladí ho po tváři a dá mu pusu na čelo. Poté zaujme svou již typickou polohu v křesle vedle jeho postele, vezme ho za ruku a dívá se na něj s očekáváním, že se pohne.

Během všech těch dnů, kdy se nechtěl dohadovat s Friggou, nakonec přistoupil na její podmínky.

Respektive mu bylo dáno jasně najevo, že pokud nebude jíst a pít bude mu zakázáno k Lokimu chodit.

O spánku nehovořili, protože když Lokiho matka přišla do pokoje, několikrát nalezla spícího Tonyho na křesle, přesto ale držel Lokiho ruku.

Takže teď to chodilo tak, že když přišel někdo z Lokiho rodiny, no tedy, střídali se u něj Thor a jeho matka., tak se Tony vždy zvednul a šel se najíst.

Občas se chodil i jen tak projít po hradě nebo do zahrady. Ano do zahrady chodil nejčastěji. Vždycky když se mu chtělo brečet, nebo byl naštvaný, že se Loki neprobírá, chodil se uklidnit právě tam.

Tony se probudil na křesle a protáhl se. Bolelo ho celé tělo.

Podíval se na Lokiho, který vypadal stále stejně. Pořád na něm nebylo vidět nějaké změny. Tonymu už nepomáhala ani zahrada. Ani dlouhé bloudění po hradě.

Byl v depresi, zoufalý, nešťastný, neměl chuť se už ani hýbat. Přesto se na chvíli zvedl a otočil Lokiho na bok.

Na tom se také domluvili… Občas s Lokim hnout, aby neležel stále stejně a nedělaly se mu modřiny z proležení.

Omývání měla na starost jeho matka. Měla na to nějaký svůj fígl.

Tak ho poté už jen přikryl, pohladil po vlasech a dal mu pusu na tvář.

"Prosím prober se," zašeptal a nešťastně se zhroutil do křesla, kde se stočil do klubíčka a do očí se mu rvaly slzy.

Tony se jím nebránil, potřebuje to pustit ven. Už je toho na něj vážně moc.

Vnitřně je mu tak strašně zle. Nenávidí sám sebe. Lituje toho, že v té bitvě neumřel.

Měl zemřít. Je mu tak úzko jako nikdy v životě, má pocit, že jestli se Loki aspoň nepohne, zblázní se. Zešílí.

Už teď má chuť křičet, vyrvat si všechny vlasy. Ne, chce si vyrvat všechno. Nechce nic cítit. Nechce cítit tu bolest, tak moc se bojí ztráty. Má pocit, že už ztratil veškerou naději.

Tak moc se bojí, že tohle už je konec.

Po chvíli ucítí na svém rameni něčí dotek. Zvedne hlavu.

"Jste v pořádku?" zeptá se Frigga.
Tony zakroutí hlavou.

"Celý se třesete…"
Tony se pokusí otřít si slzy, ale třese se tak ,že ruce raději zase spustí podél těla.
"Mám někoho zavolat?"
Tony opět jen zavrtí hlavou. Frigga si přičaruje druhé křeslo vedle toho, co na něm sedí Tony a přisedne si k němu.
"Dokážete mluvit?"
"J-jo," přikývne.

"Tak povídejte…"
"N-ne…!"
"Očividně si potřebujete promluvit, nemá smysl v sobě všechno dusit."

Tony znovu zakroutí hlavou a pak je v pokoji hrobové ticho.

On se pomalu uklidní a podívá se na Friggu, která ho celou dobu starostlivě sleduje.

Chvíli se na ni dívá a pak, aniž by věděl jak, se rozpovídá.

" Je to moje vina, měl jsem na něj dávat větší pozor. Neměl jsem ho nechat, aby chodil k té lodi." Stále brečí "A - a teď tady kvůli mně leží... není ani mrtvej, ani živej. Nehýbe se... už několik týdnů se nic neděje. Bojím se, S- strašně moc se o něj bojím!" vykoktává ze sebe. "Nechci aby zemřel, měl sem to být já... Já měl umřít!

Ani sem mu neřekl... A co když už neřeknu..?" Podívá se na Friggu, která se brání slzám.

"Co mu chcete říct?" Tony zakroutí hlavou. Není si jistý, jestli je tohle dobrý nápad, ale co, ztratit už víc nemůže. "Zamiloval jsem se do něj," a dál už se nezmůže na další slovo.

Frigga vstane a obejme ho. Tony je zaskočen. Neví co to, proč, ale potřeboval obejmout.

Už pěkně dlouho potřeboval obejmout. Když se od něj Frigga odtáhne, v slzách odchází. Tony tam zůstane sám s Lokim. Ale je tak vyčerpaný tím vším, že usne.
Na druhý den ho přijde vystřídat Thor. Když vidí v jakém je Tony stavu, pošle ho se prospat do jednoho s pokojů. Tony neprotestuje.

Zvedne se a nechá se někým se služebných odvést do pokoje. Tam si lehne na postel a znovu okamžitě usne.

Thor hlídá Lokiho, který se pohne a něco zamumlá. Thor okamžitě vstane a zavolá léčitele a matku s otcem.

Léčitelé zkonstatují, že se Loki začíná dávat do pořádku.

Jeho mysl se vrátila, ale je to pro něj ještě šok takže bude pár dní v bezvědomí.

Mezi Thorem, Odinem a Friggou se poté rozpoutá tichá hádka. Šeptem se mezi sebou dohadují. Tedy spíše se Thor a Frigga dohaduje s Odinem. Frigga to nakonec ale vzdá. Posledních pár dní toho na ní bylo také více než dost. Odejde z Lokiho pokoje.
"Otče, tohle přece nemůžeš."
"Ale ano můžu."
"Není to fér, nemáš právo o tomhle rozhodovat!"
"Už sem rozhodl!"
"Tohle ne! Nemáš právo-!"
"Já sem jediný, kdo má právo!" Rovněž odejde z pokoje a nechá tam nevěřícně zírajícího Thora.

Frigga odešla do Tonyho pokoje. Po cestě si vyndala z vlasů sponu s rudým kamínkem.
"Anthony, vstávejte," zatřese s ním, jako by to bylo hodné královny.
"Ehhm…" zamručí rozespale Tony a otevře oči.
"Tohle noste všude sebou." Vtiskne mu do ruky sponu
"C-co?" nezapaluje mu mozek.
"Ať se děje cokoli noste tu sponu u sebe ano? V kapse, třeba, ale hlídejte ji jako oko v hlavě!" Poté zaslechne kroky na chodbě a zmizí.
Tony se posadí na posteli. Co mělo tohle sakra znamenat? Podívá se na sponu a dá si ji do kapsy.

Do jeho pokoje přijdou stráže a jeden z léčitelů.
"Vracíte se domů," pronese léčitel.
"Cože?" Tony vytřeští šokovaně oči. "Domů? Já? Proč? Já nechci. Loki..."
"Jsem nucen Vám oznámit, že princ Loki před chvíli podlehl svému zranění…"
"Ne! To ne!" křičí Tony a vstane. "On by… ne nemůže být mrtvý!!!"
Léčitel sklopí pohled. "Je mi to líto…"
Tony se roztřese, rozbrečí a padne ne na kolena. "Ne Loki, prosím…"
Léčitel k němu přistoupí blíž a uloží ho do poklidného spánku.

Stráže uchopí spícího Tonyho a táhnou jej pryč.

Tony otevře oči. Strašně ho bolí hlava. Chvíli mžourá do stropu a potom se posadí na posteli a rozhlédne se kolem sebe.
"Vítejte doma, pane," ozve se Jarvis.