Frost - Iron 28.

Tony se podívá na Lokiho se zděšeným pohledem. Souboj? Co to ten chlap plácá?

To nemůže myslet vážně. Probůh, on se chce utkat s Odinem o trůn. O trůn, no to snad ne.

Chce něco říct, ale Loki pozvedne ruku v gestu takovém, aby Tonyho umlčel.

Zároveň se na něj podívá tak chladným pohledem, že se Tony bojí byť jen pohnout.

Frigga rázem zbledne. "Loki to přece..."
Friggu pro změnu umlčí Odin. "Ne drahá." Poté se podívá na Lokiho.
Loki svůj pohled stočí z Tonyho na Odina a vyčkává odpověď.
"Tvou výzvu přijímám."
Loki stroze přikývne.
"Nyní odejdi do svých komnat, o průběhu souboje se dohodneme zítra."
Frigga to všechno nešťastně sleduje a Tony vůbec nechápe. Tedy ano chápe, co se stalo, ale nerozumí tomu.

Souboj. Prosím, ať tu souboj znamená něco jiného než na Zemi.
Loki se se vztyčenou hlavou otočí a dlouhými kroky se vydá k odchodu.

Po chvíli si všimne, že ho Tony nenásleduje. Zastaví se a podívá se na něj.

Tony stojí jako kamenný a kouká bez mrknutí do zdi.

Je trochu v šoku z toho do čeho se Loki chystá pustit.
"Anthony?"
Nereaguje a tak k němu přijde Frigga a opatrně mu poklepe na rameno.

Tony sebou trhne a všimne si, že se postavy v sále přemístili. Trochu zmateně kouká.
"Běžte," špitne a naznačí mu směr. Tam už Tony zaregistruje Lokiho a jde za ním.

Poté bok po boku odkráčí do Lokiho komnat.

"Co to mělo znamenat?" Zeptá se Tony opatrně Lokiho, poté co se posadí u něj v pokoji do jedno z křesel.
Loki se na něj podívá s absolutně klidným výrazem. "Co máš na mysli?"
"Jaký souboj? Tobě to ještě nestačilo?"
"Ale jistě, že stačilo Anthony, ale nemohu ponechat takovou křivdu bez povšimnutí. Takovéto jednání přece zasluhuje ztrestat. A ty, pokud vím, jsi provedl něco podobného."
"To bylo něco jiného"
"Vážně? A v čem?"
Tony se zamyslí a Lokiho otázku nechá nezodpovězenou. Nedokáže mu na ní v tuto chvíli odpovědět.
"Vidíš," poznamená Loki "Nemáš mi co vyčítat. Trest je trest."
"A koho se snažíš trestat? Sebe? Mě? Nás oba?"
Loki se zamračí a prudce se přemístí k Tonymu. "Takže takhle mi věříš? Tohle je podle tebe důvěra? Myslíš si, že ho nedokážu porazit?"
"Myslím, že když ho porazíš, budeš mít hlavu plnou výčitek."
Loki zavrčí. "Jinak to nejde."
Tím se jejich rozhovor pomalu ale více než jistě blíží ke konci. "Jestli se ti to nelíbí, můžeš jít." Řekne Loki naštvaně a odejde do koupelny. Samozřejmě za sebou nezapomene prásknout dveřmi.

Tony tiše povzdechne a chvíli zůstává sedět v křesle, aniž by spustil oči ze dveří do koupelny, kterými Loki tak prásknul. Snaží se porovnat si myšlenky.

V Tonym hlodá červík smutku, má dojem, že tohle je jeho vina.

Kdyby se do toho nemontoval, nemuselo k tomu dojít. Na druhou stranu ale věděl, že Loki po trůnu touží. Takže by se dalo říci, že mu dal pouze možnost pro otevřenou výzvu. A Loki jí samo sebou využil. Ať je to jakkoli, Tony stejně ví, že bude držet při Lokim. Poté se postaví a jde za ním.

Loki leží ve vaně a má zavřené oči, zlehka oddechuje. Každý by si myslel, že spí, ale Tony ho už takhle viděl a ví, že tohle spánek není. Přesto se k vaně blíží pomalu a tiše. Loki jeho přítomnost zaznamená, ale odmítá se jakkoli pohnout nebo něco říct.

Je mu teď vcelku fajn. Tak jen v klidu relaxuje a poslouchá okolní zvuky.

Tony se posadí na kraj vany a dívá se na Lokiho. Lokimu po delší době začíná být ten pohled… nepříjemný? Ne, nepříjemný ne. Spíše jej z toho pocitu mrazí. "Co chceš?" zabrumlá tiše.
"Nic," odvětí Tony a dál se na něj dívá.
"Koukáš na mě," pípne
Tony mlčí. A tak se Loki donutí, i když se musí hodně přemlouvat, k pohybu a začne si sedat. Tony si zatím vyhrnul nohavice, a když mu Loki udělal místo, zaplul nohama do vody. Loki něco zamručí, ale pak se o jeho nohy opře a zavře oči.

Tony ho pohladí po vlasech a potom mu začne masírovat ramena a krk.

Loki spokojeně vrní.

__________________________________________________________________________________________

"Jak jsi jen mohl?!" Vyjede Frigga na Odina ihned potom, co Loki s Tonym odešli.
"Sám to chtěl."
"Ty máš být ten rozumný! Neměl jsi na to přistoupit! Co chceš dělat?!"
"Uklidni se má drahá."
"Nechci se uklidnit! Jaká pravidla souboje? Nechceš doufám..."
Odin přikývne. "Byl jsem vyzván dle tradice a tak budu dle tradice pokračovat."
"Ne!"
"Bojíš se o mne nebo o Lokiho?"
"Jak se jen můžeš takto ptát?! Bojím se o vás oba. Jste bláhový! Jeden horší než druhý! Nechci ztratit ani jednoho z vás."
"To mne mrzí, ale tradice hovoří jasně. Trůnu se zmocní pouze ten, který prokáže své síly fyzické ba i psychické a magické v souboji rovném a důstojném. Králem pak stane se přeživší a s úctou ostatních zaujme místo padlého." Odrecituje z paměti Odin.
"Ale Váš souboj nebude rovný. Jsi již velmi stár na takovéto souboje a Loki je příliš zaslepen. Neměl jsi výzvu přijímat."
"Co bych byl za krále, kdybych výzvu nepřijal? Vše dopadne tak jak má. Tak jak si to osud bude žádat."
"Nechci aby jste zemřeli."
"Já tě mohu ubezpečit pouze v tom, že nehodlám zemřít."
"Chceš zabít našeho syna?"
"Pokud Loki zemře, nebude to mou rukou." Odvětí Odin. "A nyní mne omluv, je načase abych promyslel záležitosti týkající se souboje." S těmito slovy odejde a Frigga zůstane sama se svými slzami.

__________________________________________________________________________________________

Na druhý den ihned z rána přijdou pro Lokiho služební, že je očekáván v trůním sále. Tony ještě spí. A tak jej Loki jen zlehka políbí na čelo, oblékne se a odejde do trůnního sálu. S Odinem na sebe pohlédnou a pouze jemně pokývnou hlavou.
"Přejeděme rovnou k věci."
Loki přikývne. "Jsem stejného názoru."
Loki i Odin ze sebe nespouštějí oči.
"Jak jsi poznamenal včera, náš rozhovor ztrácel určitou důstojnost. Vyzval jsi mne posléze dle tradic k souboji. Jsem názoru toho, že by i souboj měl probíhat tradičně."
Loki přikývne. "Bude tak to nejvhodnější, ovšem tradice praví, že souboj má být rovný. V tom shledávám drobný problém."
Odin souhlasně zamručí. " Ano i já jsem došel podobného názoru. V jakém smyslu se obáváš, že náš souboj bude nerovný?"
"Jsi stár, nebylo by správné, kdybych vyhrál jen proto, že jsi byl znaven."
Odin ačkoli nerad toto uznává. "Bohužel ti musím dát za pravdu. Pak tedy navrhuji možnost náhradníků."
Loki se na něj podívá. " Mluv dále."
"Každý z nás, aby to bylo férové si, může zvolit náhradníka. Nemusí, ale může. A ten jej v souboji zastoupí."
Loki stroze přikývne. " Dobrá, zvol si svého náhradníka."
"Ty touto možností opovrhuješ?"
"Nechci, aby za mne někdo vybojoval můj boj."
"Dobrá tedy, já si svého náhradníka zvolím. V případě, že jej porazíš a zvítězíš tak v souboji, budeš mít plné právo ba dokonce povinnost setnou ještě mou hlavu."
Loki opět jen přikývne.
"Domluveno tedy, zbývá jen dohodnout, kdy souboj proběhne."
"Mne by zajímala ještě jedna věc."
"Ano?"
"Kdy se dovím kdo bude tvým náhradníkem?"
"Oh jistě, to bys měl vědět. Během chvíle zde bude."
Loki přikývne a jejich hovor se tedy stočí k domluvě termínu.

Tonyho zatím probudí rány na dveře, a když otevře oči a zabručí, vejdou do pokoje dva vojáci. Tony v domnění, že ho chtějí zase poslat na Zemi, vyskočí z postele a couvne. "Nikam nejdu!"
Jeden z vojáků se na něj podívá a odpoví. "Čekají na Vás, v trůním sále."
"Aha, žádný uspávání?"
Voják zakroutí hlavou. "Nyní ne."
"No, lepšíte se," zamrmlá Tony a natáhne si triko, aby nešel jen v kalhotách. "Co ode mě chtějí?"
"O tom budete informován na místě."
"Hm," zabručí Tony a v doprovodu vojáků odkráčí do trůnního sálu.

Ve chvíli kdy se otevřou dveře je Loki s Odinem už u konce hovoru. Souboj se odehraje zítra ráno.

Loki se podívá na Tonyho a potom na Odina. "To ne!"
"Ale ano, již si souhlasil."

"Proč mi tohle děláš!!!!!" Zaječí Loki a kolem něj se rozvíří magie.
"To nemůžeš! Já nemůžu… Ne!"
"Odstupuješ tedy od své výzvy?"
"Nikdy," řekne Loki.
Tony stojí kousek od nich a nechápe, oč jde. "Uhm..?"
"Ano jistě," řekne Odin a naznačí Tonymu ať jde blíž. Ten poslechne a Loki se na něj dívá.

Když se Tony postaví vedle Lokiho, podívá se mu do očí. Poprvé v nich vidí něco jako soucit, neštěstí, smutek, zmatek. A vzduch kolem něj je chladný a divný. Jakoby v téhle části místnosti nebyla žádná naděje. Jakoby zmizelo všechno, co dělá svět krásným a zůstala jen deprese a prázdnota.

Tony se ošije. Je to strašné. Po těle mu nabíhá husí kůže a v obličeji trochu pobledne.
Odin se podívá na Tonyho. Ten vycítí jeho pohled a odtrhne oči od Lokiho a podívá se na něj.
"Proč jsem tu?" řekne tiše a zmateně. Ještě je omámen tou atmosférou, je rád, že vůbec něco řekl.

 "Jste zde proto, že jste byl vybrán. Abyste to pochopil, naše tradice praví, že všechny souboje musí být rovné a hlavně ty královské.

Ale vzhledem k mému věku by to nebylo správné. Pak mi tedy Loki štědře dovolil zvolit si náhradníka pro tento souboj. A vzhledem k Vašim schopnostem, které jste prokázal, jsem si zvolil Vás.

Vaší nevýhodou je to, že nemáte možnost volby. Již jste byl vybrán. Předpokládám rovněž, že nejste informován, jak tyto souboje probíhají. Je to prosté. Bojuje se vším co je v aréně.

Vy, jelikož nejste schopen využít magie, si můžete vzít svůj oblek. Vzhledem k tomu, že se souboj uskuteční zítra ráno, již sem nechal Váš oblek dopravit sem a poupravit ho aby byl boje schopný. Jak je Vám jistě jasné postavíte se proti Lokimu.

V případě, že prohrajete, zemřete vy i já a Loki dosedne na trůn. Jestli vyhrajete, zemře Loki."
Tony zbledne a jde do mdlob. Loki ho zachytne dříve než dopadne na zem.
Když se Tony probere je v Lokiho pokoji a sedí u něj Frigga, která mu vyměňuje studený obklad na čele.
Frigga se na něj podívá starostlivýma a uslzenýma očima. "Jste v pořádku."
Tony zakroutí hlavou. "Prosím řekněte mi, že to byl jen sen."
Frigga zakroutí hlavou a opět se jí v očích objeví slzy. "Nevěděla jsem, že to udělá. Je to tak kruté."
Tony si sedne. "Proč to dělá? Proč nás nemůže nechat být?"
"Anthony, moc ráda bych Vám odpověděla, ale já nevím, co tím vším zamýšlí. Ani proč to dělá."
"Loki mi o něm říkal už mnohé, ale já nevěřil jsem tomu, že by mohl být tak krutý. Vždyť on chce...on chce… aby... aby jsme se vzájemně pokusili zabít. Vždyť to je... Zrůdnost."
Frigga pláče. "Já vím Anthony," vzlykne. "Ale nevím, nedokážu, nemohu najít způsob jak Vám pomoci."
Když se Tony podívá na utrápenou Friggu, nedá mu to a obejme ji. Ta se k němu přitiskne. "Tak moc mne mrzí, čemu jste vystaven."
Tony zakroutí hlavou. "Není to Vaše vina. Vybral jsem si sám."
"Je tak hrozné, že někdo musí zemřít, tak nefér. Takhle rozdělit..." už nedokáže mluvit zhroutí se Tonymu na rameno a pláče.

Tony ji tiše utěšuje, i když ví, že to nemá cenu, musí jí být tak strašně.

Buď ztratí manžela rukou svého syna a poté se bude dívat, jak se Loki týrá. Protože ať si Loki říká, co chce, ať se tváří jak chce, bude ho to mrzet. Bude si vyčítat, že zabil svého otce byť nevlastního. A ještě předtím bude muset zabít i jeho samotného, což by ho také mohlo mrzet. A když to bude naopak, přijde Frigga o svého syna. Tony si ani nedokáže představit jak to pro ní musí být těžké.
Frigga jako by vycítila proud jeho myšlenek. "Trápíte se tím, že já budu trpět. Místo toho aby jste se trápil tím, co Vás čeká?" Odtáhne se od něj a otře si uplakané oči.

Tony jen povzdechne. "Neměl jsem čas nebo možnost se nad tím zamyslet."
"Ale ano, měl jste k tomu možnost a místo toho jste se začal trápit mým postojem v této situaci. Jste velmi laskavý člověk Anthony."
Na to Tony nedokáže odpovědět a Frigga od něj žádnou odpověď ani nečeká. Chvíli jen tak mlčky sedí a dívají se jeden na druhého, až Tony promluví.
"Omlouvám se."
"Jak to myslíte?" zamračí se Frigga
"No… já… jsem rád, že jsem měl možnost se s Vámi seznámit a tak, ale..."
"Anthony, vy předpokládáte, že zemřete?"
"Já nemůžu, nedokážu mu ublížit. Nechci mu ublížit. Raději pro něj zemřu."
Nyní Frigga pochopí jeho omluvu a opět potlačuje slzy. "Jste v hrozné situaci a já Vás žádám, aby jste se neomlouval. Vy jste si to nevybral a já chápu, že nechcete ublížit někomu, koho milujete."
"Já ale nechci ublížit nikomu. Jenže ať udělám cokoli, ublížím Vám nebo Lokimu."
Frigga se na něj dívá "V takovéto situaci bych očekávala, že budete myslet spíše na sebe."
"Jak můžu myslet na sebe, když mám zabít svého přítele? Tím Vám ublížím. Když zemřu já sám rovněž Vám ublížím a ještě i Lokimu, kterého tím donutím zabít svého otce, což ublíží zase Vám a Thorovi a i Lokimu ačkoli to nikdy nepřizná. Já tohle nedokážu."

Frigga se na něj soucitně dívá. A Tony složí hlavu do dlaní, aby zakryl své slzy, které se derou na povrch. "Kde je Loki?" tiše zašeptá.
"Nejspíše se někde schovává před svými pocity."
"Neschovávám," odpoví Loki, který se akorát objevil v pokoji s očima rovněž zarudlýma od pláče.
Tony se na něj podívá a Loki mu pohled opětuje. Poté se ale podívá na matku.
"Matko, tohle jsem nechtěl."
Frigga se mu podívá do očí a Loki její pohled nedokáže opětovat. Padne před ní na kolena. "Prosím, budeš mi schopná odpustit?" klopí pohled k zemi.
"Loki," šeptne Frigga a přistoupí k němu blíž. Loki se na ní na chvíli podívá a stále na kolenou očekává odpověď. "Jsi mým synem a vždy jím budeš, ať se stane cokoli, nic ti nezazlívám."
Loki sklopí pohled.
"A nyní vstaň," řekne Frigga a Loki poslechne. Poté se podívá na Tonyho. "Mrzí mne do jaké situace jsem tě dostal."
"O mě nejde," špitne Tony. Tak nějak mu dochází, že jsou v kýblu vlastně všichni. Vstane z postele a jde k Lokimu.
"Je ti už lépe?"
"Nemyslím si, že je to vhodná otázka," odpoví Tony. Dojde k Lokimu a obejme ho. Loki ho rovněž obejme. Frigga je sleduje a Tony si jejího pohledu všimne a tak se zase odtáhne.
"To nemusíte… Já… nechám Vás," šeptne a je na odchodu, ale Loki ji stihne chytit za ruku. Frigga se na něj podívá a potom věnuje pohled i Tonymu. Chvíli po sobě všichni tři pokukují a nakonec skončí v hromadném obětí. Vyruší je až prudké rozražení dveří a zkroušené: "To je hrůza!" Pak už jen ucítí, jak se k nim přilepí tuna svalů ve formě Thora. Nikdo se však ani nehne a zůstanou v hromadném "rodinném" a uplakaném obětí několik dlouhých minut.

Nakonec se však musí rozmotat, Frigga a Thor mlčky odejdou. Nikdo vlastně neví, jaká slova by se nyní hodila. Když odejdou, Tony se s Lokim stočí na posteli ve společném obětí a oběma tečou slzy.
"Je nějaká možnost?"
Loki se na Tonyho podívá. "Miluji tě…"
"Já tebe taky," špitne a dlouze se s Lokim políbí.

Je odpoledne. Celý hrad je zahalen do černého sukna a vládne pochmurná atmosféra. Všude je ticho. Nikdo ani nedutá. Jediné co je slyšet jsou vzlyky, občasné zasmrkání, popotahování nebo zajíkání se.
Frigga sedí ve své ložnici a Odin vedle ní. Snaží se jí alespoň utěšit, ale ona mu to nedovoluje. Jen pláče a mlčí.

I služebnictvo je nešťastné a spousta služek pláče. Ne proto, že by k někomu z nich cítili náklonost. Někteří ani jednoho z nich neviděli. Ale roní slzy pro jejich oddanost a lásku. Jejich příběh se šíří po celém Asgárdu. Když se odpoledne přehouplo ve večer, sešla se spousta lidí vzdát čest dvěma nepochopeným milencům.

Na břehu je připravená jedna větší loď. V ní leží dvě bezmocná a nehybná těla. Vypadají, jakože spí, ale realita je jiná. Jejich hrudníky se ani nehnou. Jsou mrtví. Leží u sebe a jejich ruce se dotýkají.

Z povzdáli se ozývá hlas muže, který vede smuteční obřad.
"Chybovali jako všichni ostatní. Ze svých chyb se poučili a v nitru byli velmi laskavý. Jeden druhému byli plně oddáni a zemřeli se ctí. Zemřeli se ctí a láskou jeden po boku druhého. Nechť odejdou stejně. Společně, ruku v ruce a jejich láska ať je provází na jejich posmrtné cestě."
Tím skončí a loď vypluje. Všichni se chvíli dívají, jak loď odplouvá. Poté nebe ozáří tisíce letících, hořících šípů.
Thor stojí vzpřímeně, ale přesto mu po tvářích tečou slzy. Potbírá svou matku, která je zahalena v černých šatech ve kterých vypadá ještě mnohem bledší. Po tvářích ji tečou slzy proudem a ona se je nesnaží zastavit. Dívá se, jak šípy zapalují loď, na které hoří Lokiho a Tonyho tělo. Potom shlédne ke břehu.

Ke břehu pomalu přicházejí poddaní a se slzami v očích hází do vody květiny, které plují za hořící lodí.

Tohle Frigga už neustojí a tak ji Thor odvádí do jejího pokoje, ale ona jej požádá, aby ji doprovodil do Lokiho pokoje, kde zůstane a Thor s ní.

Když obřad skončí, Odin přijde ke břehu a také vhodí květinu do vody. Měla to být pouze zkouška jejich lásky. Kdyby jen věděl, co udělají, nikdy by to nedopustil. Udělal největší chybu svého života a bude toho nadosmrti litovat. Doufá, že jeho smrt přijde velmi brzy. Nedokáže žít se svým svědomím.
"Omlouvám se," zašeptá do prostoru, jakoby mu to mohlo odlehčit tíhu jeho viny.

Hned na druhý den se Odin vzdá trůnu a předá vládu Thorovi. Ten ji přijmout nechce, ale nakonec to břímě přijme se slovy, že to dělá jen proto, aby Asgard nezůstal bez krále. "Trůn vždy bude patřit Lokimu."
Odin nemá co by odpověděl. Trůn mu předá v tichosti a opustí hrad. Odjede na opuštěný zámeček, který je vzdálený od všech a všeho. Zde zůstane a zkusí se vyrovnat se svým svědomím. Jeho manželka ho nenávidí. Syn ho nenávidí. Druhého syna donutil k sebevraždě. Je zrůda.

V hlavě stále vidí události onoho nešťastného souboje. Vidí, jak Loki vstupuje do arény s prázdnýma rukama. Z druhé strany k němu jde Tony bez svého obleku pouze v kalhotách a triku. Podíval se na Odina, věnoval mu pohled, který nikdy nezapomene. Pak poklekl a řekl, "Nemohu Vás uposlechnout a postavit se proti muži, kterého miluji. Raději zemřu a mrzí mne, že tak ublížím Vaší ženě a synům." Sklopí hlavu a po chvíli se podíval na Lokiho se slzami v očích. "Prosím, ať to nebolí."
Loki mu pohled opětoval a šel k němu. Klekl si před něj "Nedokážu ti ublížit. Jsi to nejdůležitější, co jsem ve svém životě měl. Nechtěl jsem to dohnat takhle daleko. Nechci trůn, když nebudeš po mém boku." Pohladí ho po tváři. "Život bez tebe by nebyl život. Doufám, že mi odpustíš mé chyby, které jsem napáchal a...." nedokázal to dopovědět, ale Tony věděl, co chtěl říct a přikývnul.
"Když spolu nemůžeme být v životě, doufám, že k nám bude smrt milosrdnější."
Loki Tonyho pevně objal a ten se k němu přitisknul. "Omlouvám se," zašeptal mu Loki do ucha. Tony jen krátce zakroutil hlavou. "Miluju tě," a víc se k němu přitisknul. Loki poté zašeptal pár slov a oba padli k zemi mrtví.

Čas plynul dál, ovšem Asgard na padlé milence nikdy nezapomněl. Vznikaly písně, které oslavovaly jejich lásku a také písně, které truchlily nad jejich smrtí. Thor nechal vybudovat chrám namísto arény, kde oba zemřeli. Má být připomínkou jejich příběhu, který každého oslovil a zanechal byť jen nepatrnou vzpomínku v srdci.

Když se Frigga dostatečně poprala se svým žalem, jak jen matka, která ztratila dítě, může, odjela za Odinem. Je to velmi rozumná žena a nechtěla ztratit ještě muže. Přivedla ho zpět a Thor jako král jej přijal. I když on mu asi nikdy nedokáže zcela odpustit, co udělal. Odin ovšem odpuštění od nikoho nežádal. Sám si vědom toho, že si odpuštění nezaslouží.
Mimo toho, že Thor nechal postavit chrám namísto arény, rovnou nechal zakázat tyto souboje. Tradice netradice. Nikdo si nezaslouží prožít takovou bolest, kterou si prožili oni.