Milovat znamená nenávidět 1/2

Pár: Thor/Loki
Fandom: Marvel
Přístupnost:15+
Pokračování: Ano

“Loki co to děláš?” Thor překvapeně koukal na svého bratra jak stojí před jeho komnatami. Přišel znenadání. Nezván v naprosto nepravděpodobnou noční dobu. Jeho výraz byl tak trochu šílený. Thor ve chvíli, kdy uviděl svého bratra, byl více než zmatený.

Celý čas, co se Loki vrátil na Asgard se Thora stranil. Byl skoro jako stín. Táhnoucí se z místnosti pokaždé v tu samou chvíli, kdy Thor vstoupil.

“Nedávno jsem si uvědomil velmi důležitou věc, bratře. Tak důležitou že pokládám za nutné tě o tom spravit.” Nečekal na Thorovo zdvořilé pozvání do jeho komnat. Zkrátka se kolem něj protáhl a usadil se na jeho postel. Počínal si značně roztěkaně, jako kdyby nebyl sám sebou.

Thor pomalu zavřel dveře a otočil se ke svému bratrovi.  

“Tak tedy mluv, co je tak důležité, že mne budíš uprostřed noci?”

“Uvědomil jsem si, můj milý bratře, že tě z celé duše nenávidím” Loki jako kdyby chtěl podpořit svou výpověď, nenávistně pohlédl bohovi hromu přímo do očí.

Thor si odfrknul a sklonil svůj pohled k podlaze. Co vlastně čekal? Omluvu? Nebo snad něco opravdu důležitého? Tento výrok už od Lokiho slyšel tolikrát, že už se ani nedostavoval onen osten smutku. Poklesly mu ramena a vydechl “já vím Loki, pro to bych doporučoval, aby si-”

“Nevíš nic ty hlupáku!” Lokiho zvýšený hlas přinutil Thora zamrznout. Takového bratra neznal. Co se to u všech bohů, s ním jenom dělo?

Loki vstal a přešel k Thorovi “nenávidím tě, ale…” Loki zatnul pěsti “ale ne z důvodů, jaké si myslíš, že víš. A já jsem tu jenom pro to, abych si otestoval svou hypotézu.”

Thor se zamračil “pak mi to tedy vysvětli. “ Snažil se zůstat klidný, ale vnitru jeho duše zuřil boj. Co tohle mělo znamenat? Neměl by Lokiho hned vyhodit? Nebyl tohle jeden z jeho dalších triků, který byl Thorovi tolik známý?

Ale jedna jeho část ho zastavila v jeho jednání. Ta malá část, která stále bránila jeho malého bratříčka. Ať se dělo cokoliv nedokázal jí umlčet.

“Chci, aby si se podrobil zkoušce Thore, a aby si mne pokud možno nenapadl ve chvíli, kdy ji provedu. Je mi jedno co si budeš myslet. A je mi jedno co na to řekneš, to jenom aby bylo jasno.” Loki přešel k Thorovi blíž.

“Bude to bolet?” Jasná kapitulace probleskla v modrých očích, jako kdyby mohlo něco bolet víc než opovržení, které vídal v Lokiho očích.

“Nebude to bolet” protočil oči. Jako kdyby sem šel pro to, aby Thora napadl. Nebyl tak pošetilý, aby zaútočil na korunního prince v jeho komnatách. Přes to, že Thor by to jistě nikam dál neventiloval, Odin by se to dozvěděl a trest by ho neminul. Určitě by mu znovu zakázal vídat se s matkou a to bylo něco, co nehodlal dávat všanc.

"Jenom mě…. Neuhoď" rychle, skoro jako by to chtěl mít co nejrychleji za sebou, přešel k Thorovi, který, když uviděl nevyrovnanou tvář svého bratra, ztrácel pevnou půdu pod nohama.

Jemně Thora políbil. Jemně, rychle, možná tak rychle že ani jeden z nich by si nebyl určitě jistý, jestli se to stalo, nebo jestli to byl pouze blud.

Nicméně ani jeden při tom chabém pokusu o polibek nezavřel oči. Takže na sebe koukali a ani jeden nechápal. Ne, opravdu nechápal co se to děje. A paradoxně, Loki to že všech zúčastněných, chápal nejméně.

Hned po tom co uznal, že bylo tomuto trapnému okamžiku učiněno za dost, odtáhl se od svého bratra a udělal pár velmi dlouhých kroků zpět, aby, kdyby si to náhodou Thor rozmyslel (a že mu teď dal dobrou záminku) se mohl vyhnout nebo alespoň krýt.

Ale on tam stál, vytřeštěně zíral na svého bratra, v obličeji se mu zračila nevíra a šok.

A tak tam oba stáli, měřili si jeden druhého. Dva pohledy, jeden nevěřícný a druhý bolestný.

Thor, jako kdyby se znenadání probral, zalapal hlasitě po dechu a s pocitem toho, že by měl pravděpodobné něco udělat nebo říct. Přikročil k Lokimu, jako lovec, bázlivě se přibližující k raněnému lvu, kterého omylem střelil, ale rána zvíře nezabila, nýbrž ochromila a teď vzpurně sledovalo svého kata, nevědouc, zdali mu jde zasadit poslední ránu, nebo mu pomoci.

“Loki” jemně jej chytl za ruku “já jsem tady, vždy jsem byl. Pokud chceš cokoliv říct, já budu poslouchat. Neslibuji, že vše pochopím, ale budu se snažit” doufal, že vypadal důvěryhodně. A asi ano, protože hned po tom, co to dořekl. Lokiho ramena značně poklesla.

“Ten pokus, kterým si teď prošel, byl…. No řekněme, že mi ledacos potvrdil” uchechtl se “celé ty roky, v slepé honbě za tím, být lepší než ty. Lživě jsem si namlouval, že chci být stejně obdivovaný. Ale pošetilost mládí mě zaslepila. Nikdy jsem nemohl být jako ty. Jsem já… Ale teď.” Loki znovu klesl na Thorovu postel. Mimoděk zaznamenal, že byla ještě teplá od toho, jak v ní Thor ještě před pár okamžiky byl a skoro měl chuť přestat mluvit. Jenom si lehnout, nechat únavu, která ho trápila tak dlouho, přemoct jeho tělo a ukolébat se na falešné naději, že snad všechno byl jen bláznivý sen. Ale mluvení bylo jako štít. Dokud mluvil, byl chráněn. I když se paradoxně chystal odhalit sám sebe věděl, že dokud bude jenom mluvit, jeho lži, když bylo potřeba, nakonec vždy dokázaly udusit pravdu.