Kapitola 18.- Jenom jedno slůvko stačí

Loki vyvalil oči. Jistě se na malou chvíli snažil vypadat důstojně, ale moc to nešlo. 

"Ty jsi se zbláznil" zašeptal a vstal od stolu. 

"Jo, už kdysi, do tebe." Tony se ohlédl za Lokim a snažil se tvářit normálně, ne tak zmateně, jako se cítil.

"Ty… Ty blázne. Já tě nenechám jít. Tohle je definitivní. Já tě už nikdy nenechám jít, když na to kývnu. Uvědomuješ si to? Navíc, jsem neuvěřitelně náladový a vůbec ne rodinný typ. Taky se tě možná párkrát pokusím zabít, když uděláš něco, co se mi nebude líbit. A nejsem méně než ty dominantní, víš vůbec jaké to je být dole ve vztahu?" Loki mluvil k Tonymu zády, byl si vědom toho, že si ničím co říká, nepřilepšuje. Ale najednou toho na něj bylo moc. 

Tony se postavil a šel k Lokimu. Opatrně mu dal ruku na rameno,

 "ale já nikam chodit nechci," zašeptal.  "No a pokud jsem tvoje nálady přežil do teď… nezapomeň, že umím skvělý koláč." 

Jemně se pousmál "to ano, ale potřebuji čas. Dáš mi čas na rozmyšlenou?" 

Tonyho to ranilo, byl si tak jistý. Tak moc věřil tomu, že tohle je správné, že to cítí oba stejně. Možná by lépe snesl odmítnutí, věděl by, že ho prostě Loki nechce, ale takhle… nevěděl… on prostě nevěděl, jestli s ním chce být nebo ne. Kdyby ne proč to neřekl dávno? A když ano, proč tohle…

"Samozřejmě." Konec konců on by si sám sebe nevzal, takže čemu se diví… "máš času kolik jen budeš potřebovat."

"Děkuji ti" otočil se k Tonymu čelem "teď.. Co se vrátit?" 

"Jo asi to bude nejlepší." Tony strčil krabičku s prstýnkem zpátky do kapsy.

"Neříkám ne, Tony." 

"Ani ano." Tony se snažil, aby zněl normálně, ale jeho úsměv byl zvláštní.

"Jenom mi dej čas" povzdechl si. 

"Dám Loki, slibuju."

Loki přivedl koně z jezera a mlčky podal Tonymu ohlávku. 

"Děkuji ti," poděkoval Tony a pohladil Lokiho po ruce.

"Není zač" Loki se vyhoupnul do sedla a doufal, že až přijedou do paláce, bude si moct promluvit s matkou. 

Byla to dlouhá cesta, nikdo nepromluvil. Když dorazili, Tony vzal oba koně do stájí a Loki se pouze letmým dotykem rozloučil, když se hned na to vydal hledat matku.

Frigga byla v zahradách, kde po péči o své květiny odpočívala a pila čaj.

Loki se nesnažil o dekorum. Zjevil se před svou matkou naprosto nedbaje toho, že ji může vylekat. 

"Matko" jeho tón nebyl úsečný nebo příkrý, jak bylo jeho zvykem. Zněl pouze neskutečně prázdně. 

"Loki drahoušku, copak se stalo? Zníš hrozně."

"Požádal mě o ruku, jistě o tom víš" usadil se na volné sedátko vedle matky a nabídl si čaj. Nejraději by si ho něčím říznul, ale to by bylo před matkou moc nezdvořilé. 

"Ano, věděla jsem, že se na to chystá. Neumí příliš ovládat své emoce."

Přikývl a upil čaje "ty si to viděla a já ne, alespoň vím, že se nechystal odejít… I když to bych chápal o dost více. Matko pomoz mi to pochopit. Proč by si někdo chtěl vzít mě?" 

"Budeš mi muset objasnit, proč by si někdo nechtěl vzít tebe?"

"Tak u něj především, je pořád ve hře fakt že jsem jej málem zabil, chtěl jej zotročit a vládnout na jeho planetě kde se mým zaviněním zabilo stovky lidí. Taky na něj nejsem hodný, jenom…. Jsem. A on ví, že když udělá chybu, já mu to neodpustím a budu chtít všechno jenom pro sebe. A on mi nepřijde jako někdo, kdo by chtěl stále jenom dávat. A já mu nedokážu oplatit ty… Ty sentimentální věci, které on dělá pro mě." Hluboký nádech "takže mne omluv, pokud nerozumím tomu, proč si mě chce vzít. "

"Říká se, že láska je ta nejkouzelnější a zároveň nejpodivnější věc. Když by vůči tobě byl zahořklý, vůbec by nepřišel. Co se oplácení týká, Loki, kdyby mu to vadilo, nechtěl by tě. Navíc jsi inteligentní a ač se to občas zdá nemožné, víš, co chceš. Imponuješ mu a hlavně se nejspíš doopravdy zamiloval. Ale nekladeš si špatné otázky? Neměl by ses ptát, co cítíš ty?"

Upřel pohled přímo na Friggu" Miluji jej a nechci, nechci, aby udělal hloupost. On moc nepřemýšlí, je impulzivní. Když mu teď řeknu ano, bude nadšený. Ale co za deset let? Co za sto? Bude nadšený i pak?" Zahleděl se zpět do zahrady a sám pro sebe se zamračil. 

"A myslíš, že to jde zjistit aniž bys to zkusil?"

"Ne" připustil "ale já nikdy nedělám nic, čím si nejsem jistý. Nebo alespoň aniž bych něco získal. Přeci, mam ho i teď. Co získám sňatkem?" 

"Jeho srdce, oporu, zastání…" Frigga povzdechla, protože Lokiho nechtěla ovlivnit… "a nejspíše i trůn.

" Jak bych mohl získat trůn?" To Lokiho značně zaujalo.

"Abych pravdu řekla, nevím jak moc je to nyní aktuální, ale kdysi jsme se s vaším otcem dohodli, že trůn získá ten, který bude první ve funkčním svazku. Protože jste oba zmoudřeli a dostáli jistých kvalit, nechtěli jsme mezi vás podstrčit další svár, tak došlo k této změně."

"To zní zajímavě…" Zamyslel se "a jistě dlouhou dobu jsem po trůnu bažil to nepopírám. Dokonce to není dávno. Ale Thor už není tak úplně natvrdlý. Dokázal bych jej strpět na trůnu. Samozřejmě pokud by měl vedle sebe kompetentního rádce" Loki se ušklíbl "ty ovce by se stejně začali bouřit. Dříve nebo později…" Odfrkl si "ale zpět k tématu, myslíš si, že je Stark schopný se mnou přežít?" 

"Miluje tě, udělal by pro tebe cokoli, asi to nebudete mít lehké, ale zdali je váš cit silný.. zvládnete to." 

V tu chvíli se rozezněly poplašné zvony Asgardu a ozval se hluk padající se suti. Loki se zamračil a rychle si stoupl "někdo na nás útočí." 

Frigga se postavila vedle svého syna a dala mu pusu na čelo “žádné hlouposti ano Loki? Miluji tě.”

Tony byl ve stáji a povídal si s koněm… prostě s koněm, nevěděl, co si má myslet a doufal, že mu tohle pomůže utřídit si myšlenky. Když tu náhle zaslechl ránu, stáj se otřásla a koně začali panikařit.

Viděl, jak všichni běží do paláce. Byly jich stovky. 

A pak další rána a s ní otřes silnější než předtím. Tentokrát ale, doprovázený mocným hřměním a bouřkovými mraky. 

“Loki” šeptl Tony a rozeběhl se k hradu.

Všude byl hrozný zmatek. Lidé proudící k branám paláce sotva uskakující před legiemi vojáků pochodujících k nepříteli.

Tony začínal být frustrovaný. Nezbylo mu nic jiného, než vyzkoušet jestli tu bude fungovat jeho oblek. Ano, ve volných chvílích se jej snažil upravit tak, aby byl kompatibilní s všudypřítomnou magií, ale jistotu tedy vážně neměl.

"Tony" Lokiho hlas v jeho hlavě zazněl z nenadání a byl dosti ustrašený " přijď k fontáně na druhém nádvoří, budu tam čekat." 

Tonyho oblek se aktivoval a prudce se rozletěl za Lokim.

"Loki? Loki?!!"

Jak Loki řekl, čekal u fontány. Na rozdíl ode všech co bezmyšlenkovitě utíkali, on zamyšleně stál a koukal do dáli.

"Není ti nic?" Tony se postavil vedle něj a opatrně ho pohladil. 

"Jak vidíš, jsem zdráv" překryl Starkovu ruku svou. "vím, že už máš v hlavě jméno toho, kdo útočí." Nedal na sobě znát strach. Nemohl. Věděl, že pokud by odhalil celou pravdu toho, jak moc se Thanose děsí, Stark by ho nikdy nenechal jít tam, kam bylo potřeba, aby šel. 

"Zapomeň na to, že jdeš sám."

"Si relativně zdatný bojovník, potřebuji, aby si vedl vzdušné jednotky, když Thor je někde vepředu se svými kašpary. Já musím po zemi, matka se pokusí svolat zbytek Valkýr, takže odpovědnost za její pluk přechází na mě. Nejsem Thor, abych se bezmyšlenkovitě někam vrhnul. Máme početní převahu a výhodu známého prostředí, pokud budeme chytří, máme šanci. " Sňal Tonyho ruku ze své tváře" nebudu s tebou komunikovat, takže ne, že budeš panikařit, když mě neuslyšíš. Potřebujeme oba čistou hlavu. Rozumíš? "

"Ty víš, že vím, že mi lžeš."

"Starku?" podíval se mu do očí "když uděláš, co ti řeknu, stanu se tvým mužem." Tony zavrtěl hlavou "jestli se staneš mým mužem, tak proto, že mě miluješ, ne proto, že udělám to, co mi řekneš. Jen mi slib, že se vrátíš."

Loki protočil oči "Myslíš, že mám v úmyslu se nevracet? Nejsem sebevrah ani mučedník a právě jsem ti řekl ano ty ignorante" políbil ho a zmizel. Tony se chvíli díval na místo, kde ještě před chvílí byl Loki a rovnal si v hlavě, co se právě stalo. Nakonec se podíval do dálky a šeptl "doufám, že vyhrajeme, protože naše děti budou geniální a nádherný." S těmito slovy se rozletěl na místo, které mu Loki určil.