Prolog: Milenci na dobu neurčitou

Název povídky: Milenci na dobu neurčitou
Pár: Severus Snape/ Harry Potter
Fandom: Harry Potter 
Přístupnost: 18+

 

Shrnutí:

Harry se díky všem třem relikviím stane pánem smrti a když se dozví úlohu Severu Snapea ve válce, rozhodne se bojovat o jeho život a přivést ho zpět, do světa živých. Ale co se stane, když po tom všem k lektvaristovi  přestane cítit zášť?

Pozn. autorky: Toto dílo je jedním z mnoha nápadů, které chci už dlouho zrealizovat. Nevím jak dlouho to potrvá, ani jestli se vejdu do plánovaného limimitu 20 kapitol, ale rozhodně tu na konci bude a já na sebe budu hrdá.  Plán je jasný, udržet myšlenku a napsat to přesně tak, jak jsem chtěla aby skončil poslední díl ságy Harryho Pottera.  

Na závěr bych chtěla zdůraznit, že postavy nevlastním a veškerá práva na ně patří J.K Rowlingové a tento příběh nebyl sepsán za účelem zisku.

  

„Poppy, jak je na tom?“ Harryho hlas se v prázdné hale rozléhal a dával celé situaci ještě děsivější punc zoufalství. V první vteřině ještě viděl všechny ty zraněné a mrtvé, které nedokázal uchránit při velké Bradavické bitvě. Ale teď, o pár dní později, se skoro zdálo jako by to všechno byl jenom zlý sen. Nebýt všudypřítomného Filche uklízejícího suť, možná by opravdu uvěřil... Až na to, že nemohl.

Sverus Snape, jeden z mnoha osin v zadku, které kdy měl, umíral. Hadí jed v jeho žilách ho postupně vedl blíž a blíž smrti. Bylo to komické. Celých pět let ho nenáviděl a pak najednou zjistil, že vše bylo jinak. A že jenom on, mu může dát odpovědi, které očekával od Brumbála. Přetvoření jeho citátu byla sice velmi důležitá informace, bez které se Harry neobešel, ale přeci jenom myslel si, že jim smrt dá víc času na závěrečný rozhovor. Obzvlášť, když jak se později dozvěděl, je jejím pánem.                To nás vede do tohoto momentu. Lektvarista bojoval o svůj život jako lev, ale bylo naprosto jasné, že nemá šanci.

„Pane Pottere“ lékouzelnice se na něj unaveně podívala. Nemusela nic říkat, její pohled byl prázdný a plný nevyřčené pravdy.

„Nejde ho zachránit, že?“ Harry došel až k jeho lůžku a zahleděl se do jeho bledé tváře.

„Ano, nemohu nic dělat. Jenom mu ulevit od bolesti“ v hlase se objevila stopa po vzlyku, kterou ale rychle zamaskovala pročištěním hrdla. Byla to jedna z nejsilnějších žen, jaké ve svém životě Harry viděl. Pravda, neměl moc ženských vzorů, ale Poppy byla jistě jedna z nejsilnějších žen, jakou kdy potkaI. Při tom, když léčila svého kolegu a možná snad i přítele, se snažila držet si takový odstup, aby její péče měla maximální účinek. Nemusela mít nejvyšší magické schopnosti, ale v bitvě předvedla, jak moc je pro ní život důležitý.

„Rozumím…Zkusím tedy probrat s profesorkou, tedy ředitelkou McGonagalovou kde bude mít Snape pohřeb… Byl to ředitel a tak. Mám pocit, že by tu měl ležet.“ Pořád tak nějak čekal, že se najednou otevřou ty černé oči a Snape je utře nějakou jeho sarkastickou poznámkou. Ale byl tak nehybný a tichý. Harry si skoro přál, aby to bylo rychlé a on mohl tam někde urážet ty, na kterých mu vůbec nezáleží.

„Pokud by jste byl tak laskav, pane Pottere. A vyřiďte ji prosím, že potřebuji doplnit zásoby…“ jemně stiskla rty a zesklovatěly jí oči „zásoby posilujícího lektvaru. Teď, když Severus není schopen… Musíme najít dodavatele.“

„Jistě, vyřídím“ Harry přikývl. Skoro se mu jí chtělo obejmout, věděl ale, že by to nepřijala a tak jenom nervózně zabubnoval o čelo postele, a otočil se k odchodu. Při cestě do ředitelny mu tichý škodolibý hlásek šeptal, že by Snapeovi mohli uspořádat nechutně velký a emocemi nabitý pohřeb, který by určitě nenáviděl. Pak ale uviděl zatvrzelý a strhaný výraz McGonagallové, a bylo mu jasné, že nemá sílu na hloupé žerty...