Kapitola 17.- Žádost, která se neodmítá

Hned po snídani společně vyrazili do lesů za Fenrirem. Loki se bez jediného slova proměnil do své vlčí podoby. Bylo mu jedno, že za sebou nechává své šaty. Koneckonců, nové měl na svém koni, který poslušně klusal za Tonym. A vůbec, dnes mu kromě Fenrira bylo vše jedno. Stark byl tajemný a pořád se tak potutelně uculoval. Přemýšlel, že by ho přiotrávil nebo se mu nějak dostal do hlavy, hádal ale, že lidi, kteří se mají rádi, tohle nedělají. A pro to byl o to protivnější a nerudnější.

Tony viděl, že Loki nemá dobrou náladu, trochu doufal, že se mu vylepší. Přece jen bude v lese a se svým synem. Ve chvíli, kdy se Loki bez varování přeměnil, sebou Tony leknutím škubl. Avšak se držel stranou, jak Lokimu předchozí večer slíbil. Stačí, že byl rozhněvaný on, nepotřeboval naštvat ještě obrovského vlka.

Loki je zavedl do hlubokého lesa, kde bylo sotva vidět na krok. Tonyho se doopravdy lehce zmocnil strach. Ale byl pokud možno potichu a vyčkával, co se bude dít. Loki se po minutách ničeho než chůze zastavil. Jakoby všechny ty stromy, které vypadaly pro Tonyho naprosto identicky, on nějak poznával. Sedl si na jeden z mechových polštářů a koukal do šera lesa. Tony se zastavil opodál a doufal, že je vše v pořádku.

Loki se za ním podíval a trhl hlavou směrem k sobě. Tony se k Lokimu přiblížil. "V pořádku?"

Loki na něj upřel netrpělivý pohled a zavrčel. Tony couvnul, netušil, co po něm Loki chce. Jako kdyby vlk protočil očima, vstal, šel k Tonymu a chytl ho za rukáv. "Ale no tak opatrně," zamumlal Tony a šel, kam ho vlk táhl.  Loki si Tonyho dovedl na svůj mechový polštář, kde si lehl a Tonyho stáhl sebou. Když mají čekat, aspoň ho může drbat.  Tony se zasmál, "ty můj krasavče." A začal.

Hodný, pomyslel si Loki a nastavil svoje bříško. "Tak na pupíku jooo?"

Výhrůžně zavrčel a vycenil zuby. Copak byl nějaké štěně?

"Ale jdi ty, vždyť se ti to líbí."

Loki odfrknul a dál se nevyjadřoval. Proč taky? Stark se ho očividně pokoušel naštvat.

Tony jej dál hladil "stejně tě moc miluji."

V tu chvíli kdy se Loki chystal něco zavrčet nazpět, se za nimi začaly ozývat praskavé zvuky větviček a šustí. Loki se okamžitě postavil na všechny čtyři a zaujal před Tonym obranný postoj. Jestli na to Stark někdy udělá narážku, příště už žádná ochrana nebude.

Tony zpozorněl a přesunul se za Lokiho. Avšak byl připraven za jakýchkoliv okolností svého prince chránit.

Loki pozorně naslouchal a snažil se určit, zdali jde o nepřítele nebo je to pouze předvoj Fenrirovi smečky. Ať tak nebo tak, naježil se, aby vypadal co největší a hleděl do temnoty.

Po chvíli se objevili první vlci z Fenrirovy smečky a Loki se zdánlivě uklidnil. Nechtěl dělat přílišné scény.

Hodil po Tonym prosebný pohled, snad aby ani on nic nedělal. Tony Lokimu porozuměl a do ničeho se nepletl.

Loki se rozešel za jedním z vlků a vzájemně se očichali.     Když konešně, ze stínů lesa, vystoupil i ala smečky. Fenrir byl velmi opatrný a bylo zjevné, že je z Tonyho přítomnosti nervózní, ale vše proběhlo v pořádku a nikdo z jeho smečky si netroufl vyzkoušet Lokiho v boji. Tony to vše jen sledoval a až když smečka usoudila, že se jejich vůdce nestřetává s hrozbou a odešli, se k Fenrirovi přiblížil.

"Ahoj kamaráde."

Fenrir zavrčel a chvíli na to i Loki.

"Tak jo, tak jo jste dva na jednoho, vzdávám se oukej?"

Ve Fenrirových očích bylo vidět problýsknuti spokojenosti.

Společně se poté vydali do hlavních míst, kde smečka v tuto chvíli pobývala. Fenrir otci vše ukazoval a Tonymu bylo i z té dálky, z jaké byl nucen ty dva pozorovat jasné, že se Fenrir pyšní svou smečkou, její silou a též svou nadřazeností. Jeho vláda byla totiž absolutní. Když je Tony viděl bok po boku ve stejné formě, jasně viděl ty geny, které otec přenesl na syna. Nakonec, když už slunce vyšlo nad obzor se oba vlci rozloučili a Loki se svou vlastní cestou vydal ke koním ponechaným na pospas lesu. Tony se chvíli před tím, než se vydali na cestu zpět, vzal Fenrira stranou a ukázal mu prsten, co měl pro Lokiho.

"Co myslíš, bude se mu líbit?"

Jasnou odpovědí mu bylo olíznutí ruky a zavrtění ocasem. A přes to, že nemohl Tony vědět, že ve Fenrirově radosti je i malý osten smutku, protože už pro jeho otce nebude jediný, zároveň ale věděl, že tenhle zvláštně vonící člověk pro jeho otce bude vhodným společníkem. Tony Fenrira opatrně pohladil "a neboj nikdy ho odtud neodvedu, potřebuje tě." S tím se i Tony rozloučil a spěšným krokem doháněl Lokiho, který rozhodně nebral zřetel na to, že je Tony pozadu.

"Loki? Pamatuješ naše první rande?" Zeptal se Tony cestou zpátky.

Loki zamyšleně seděl v sedle svého koně “pamatuji se” zněl nepřítomně, pak se ale podíval na Tonyho “co je to za otázku? Nejsem tak starý abych si nepamatoval události z minulého měsíce.”

"Můžeme se tedy na chvilku zastavit u jezera?"

"To můžeme, aspoň tu napojíme koně."

Tony se usmál a lehce pohladil Lokiho po ruce. Jen se ale blížili k jezeru, bylo očividné, že něco nesedí. Už z dálky bylo cítit silnou vůní růží.

Loki jemně pozvedl obočí "řekneš mi, co to má znamenat?" Ne, že by nebyl rád za Tonyho ukázky náklonnosti jenom… Asi nebyl tak náročný, aby každou chvíli potřeboval nějaké takové gesto.

"Jen oběd, myslel jsem, že by to mohlo být fajn." A tak usadil Lokiho k připravenému pikniku, kde zjistil, že tak silně voní pouze jedna kytice růží. Tony si dal záležet, aby dnes byly i růže něco extra.

Loki se jemně usmál, a i když chtěl vypálit Tonymu nějakou rýpavou poznámku, neudělal to. Tak tohle je láska? Pomyslel si. Je to něco co mi zabrání urážet jej, když vidím jeho snahu? Asi ano. Tak by dokázal definovat lásku. A i když se mu vidina menšího urážení a rýpani nijak zvlášť nelíbila, alespoň měl někoho, kdo bude stát při něm, až se bude cítit mizerně. Zkrátka Quid pro Quo.

Tony byl nervózní jako pes, přesto se snažil působit naprosto klidně. Usadil Lokiho a společně poobědvali. Vše probíhalo v klidu a s dobrými úsměvy na tváři až do doby, kdy se Loki po zákusku natáhl pro kytici růží. Ta nejvíce vonící růže na sobě nesla vzkaz *staneš se mým mužem?* V tu chvíli Tony před Lokiho poklekl a odhalil prsten.