Zvláštní den

Po dlouhé době další kapitola série NÁVŠTĚVNÍK. Předchozí kapitoly najdete ZDE

Přeji hezký pršavý den.

Ann

Tony musel chvilku vstřebat Samova slova a zahnat mráz, který mu přeběhl po zádech.

Jak je možné, že tak… zvláštní muž zní neskutečně chladně?

Viděl ho plakat a jen promluví… jakoby se rozplynulo všechno to, co si Tony o Samovi

doposud myslel. Ano neznal ho, ale měl pocit, že to není zlý člověk.

“Páni, tak ty přece jenom umíš mluvit.”

Loki zvedl k Tonymu pohled a zabodl jej přímo do jeho očí. Byly hnědé a hřejivé i když v nich bylo znatelné zmatení. Lokiho píchlo u srdce. Ty oči, hnědé vlasy, menší vzrůst. Byl mu tak podobný. Zamračil se. Podobný jako ten co mu tolik ublížil. Jistě si nebudou podobní jen vzhledem.

Také se o něj nejdříve staral, pomáhal mu, chápal ho a když si získal důvěru ťal ho přímo do srdce. Tenhle bude jistojistě stejný. Ne tady už nemůže zůstat. Naprosto beze slova se zvedl od nedopitého čaje a vydal se ke dveřím.

“Hej hej kam jdeš? Mluvit umíš tak mi odpověz.”

“Ne,” řekl Loki a přidržel se stolu. Bohužel nedokázal odejít, zamotala se mu hlava a obsah jeho žaludku se nejspíš brzy rozhodne putovat na opačnou stranu.

Tony k Lokimu opatrně přišel a podepřel ho. “Půjdeš si ještě lehnout ano? Až ti bude lépe dáme

řeč, docela dost mě zajímáš.” Na to Loki nereagoval a nechal se uložit do postele.

“Prospi se,” Tony se na svého Sama usmál.

Loki netušil, co se to s ním děje, ale ještě trocha spánku mu přece neublíží.

Třeba je doopravdy... v bezpečí? Když jej přepadla únava, stále sledoval muže vedle

sebe, jak trpělivě čeká než usne. Někde v koutu duše to Lokiho těšilo.

Poslední co viděl, než tvrdě usnul, byly ty oříškové oči.

Tony se vrátil do své pracovny, aby mohl porovnat informace Shieldu a svoje data

z toho dne, kdy se u něj objevil jeho Sam. Už po druhé se mu do mysli vkrádá spojení můj Sam. Moje je přece Pepper. Ale na druhou stranu… Tony nedokázal zastavit proud svých myšlenek.

Na druhou stranu… Sam je takový tajemný, zvláštní a nemálo přitažlivý. Ale přece ho vůbec

nezná, nikdo na celé Zemi ho nezná, nikde o něm není záznam. Jo to tajemno bylo tak vzrušující. Tony se nemohl soustředit a stále porovnával Samovo dnešní chování s tím, jak se projevoval

do dneška.

Dobře ze začátku byl potlučený a v bezvědomí, ale ty jeho sny. A když poprvé otevřel oči, Tony cítil, že ho ten chlap potřebuje. Potřeboval držet, potřeboval oporu, nebýt sám.

Ty jeho slzy… někdo mu musel neskutečně ublížit a Tony poprvé v životě cítil potřebu s tím něco udělat. Nikdy se ještě necítil tak, že by toužil po tom se někoho dotýkat, jen tak… bez vidiny sexu.

Zatímco Loki spal, vkradl se k němu další sen. Celý promočený od deště prochází cestu od Velkého kamene k osadě, kde u ohně sedí mladý hnědovlasý chlapec. V postavě vedle něj v levo poznává Loki sám sebe, mladého, zamilovaného, plného víry a touhy. V pravo je ještě jeden neobsazený kámen. Naproti nim sedí muž.. hnědé vlasy, hnědé oči, perfektně upravená bradka, drzý úsměv.

Po jeho pravé i levé ruce je ještě volné místo. Loki udělá krok dopředu, když zaslechne praskání větví. K ohništi přichází další muž, který je velmi podobný Lokimu, ale je již velmi stár.

Usedne k ohni, na místo po Tonyho pravačce a pokyne Lokimu, “které místo si vybereš?”

V jeho otázce je cítit hloubka poznání a úsměv toho starého muže značí, že vidí mnohem

dál, než si Loki nyní dokáže představit. Ostatní okolo ohně jakoby ožily a jejich pohledy padly

na Lokiho. Hlavně mladý Loki prosebně hleděl na své starší já a tiše šeptal, “prosím nezabíjej

mě, prosím nezabíjej mě.” Až teď si Loki všiml, že jeho mladičké já je spojeno s tím chlapcem okovy. Tony se na Lokiho díval tak jako vždycky… lehce starostlivě s výrazem za kterým

by se mohlo skrývat naprosto cokoli od postarám se o tebe až k zabiju tě. A ten chlapec?

Ano díval se na Lokiho, ale velmi tvrdě a beze studu, spíš jej přehlížel a díval se skrze něj do dáli.

Loki se zachvěl, snažil se pochopit, co to všechno má znamenat. Nejstaršímu muži u ohně pomalu docházela trpělivost. “Nuže, Loki!” pronesl důrazně, “jaké je tvé místo?”

Loki polkl, “já… nevím.”

“Nevíš?” pravil muž znovu klidněji, “tvůj čas se chýlí ke konci.” Gestem ukázal do dálky

za Lokiho, odkud přicházel chlad. Blížila se sněžná bouře. “Jen náš oheň tě dokáže

ochránit, ale musíš si vybrat. A nezapomeň, že každé rozhodnutí má své následky.

I pouhá myšlenka dokáže zabít, Loki.”

Loki těžce polkl a vydal se směrem k chlapci, ke kterému byl připoután jako mladý.

Když přešel hranici dolehlo k němu teplo ohně, ocitl se v úplně jiném světě.

Podíval se na své mladší já, jehož výraz se změnil v ještě více prosebný až zoufalý.

V tu chvíli už Loki neváhal ani minutu a změnil směr. Posadil se vedle Tonyho. Tonyho úsměv

se rozšířil a celkově se tvářil vítězoslavně. Starý muž jen lehce pokýval hlavou. “Dobrý krok

do budoucna.” Pak se ozvala rána, bylo to tříštění okovů. Mladý Loki vyskočil od mladíka a podíval se na své budoucí já, “děkuji, že jsi nám dal šanci.” Prošel skrze plameny ohně a splynul s Lokiho tělem. Mladík na Lokiho pouze kývl hlavou, zvedl se a odešel skrz hranici vzdorovat sněžné bouři spolu se svou dívkou, která na něj již čekala.

Zůstal u ohně sám, tedy sám se Starkem, který se na něj stále díval. A navíc Loki se necítil sám. Uvnitř něj se něco otevřelo, něco co mu dodávalo naději.

“Jak se vůbec jmenuješ?” Zeptal se Loki muže vedle sebe.

“Anthony a ty?”

Loki se nadechl, že konečně odpoví ale osvítilo jej silné světlo a on se s výkřikem “Anthony!” probudil.