neděle 26. června 2016

ŽÁRLIVOST - 1. soutěžní povídka

Je mi ctí představit Vám první soutěžní povídku!

A aby Vás můj úvodní text nijak neovlivnil tak jen pár základních faktů.

Tato povídka doopravdy přišla do soutěže první a napsala ji pro Vás

MayaDark.

Hlasovat pro tuto povídku můžete ZDE



Právě se procházel chodbou na ústředí S.H.I.E.L.D.u a rozhodl se dát si kávu v jedné z menších kuchyní. Zatočil tedy vpravo a první, co spatřil hned po příchodu, nebyl kávovar jako obvykle, ale tmavovlasý miliardář spokojeně si sedící na stolku a houpající nohama ve stylu dítěte čekajícího na kornoutek zmrzliny.

  „Ahoj, Starku,“ pozdravil ho se skrytým povzdechem. Iron man dokázal být vždycky tak neskutečně otravný a on na něj právě neměl náladu.

  „Stevie, můj drahý příteli,“ zacvrlikal z nějakého důvodu vesele. Rogers nad tím jen pozvedl obočí, ale rozhodl se to nevnímat. Za chvíli půjde domů, nemusí se stresovat. Když však nižšímu Avengerovi neodpovídal a otočil se k němu zády čelem ke kávovaru, nenechal se Tony odbýt a elegantně seskočil ze stolu, aby mohl klidným krokem dojít ke svému kamarádu.

  „Vím, že máš tajemství,“ pravil bez špetky emoce a Steve ztuhnul v polovině pohybu. Začaly se mu potit dlaně, ale nedal na sobě nic znát.

  „O čem to mluvíš, Tony?“ dostal ze sebe klidně, zhluboka se nadechl a obrátil se k němu. Stark se vesele zazubil, ale čišela z něho jakási jedovatost.

  „Takže najednou jsem pro tebe Tony?“ zeptal se a pozvedl jedno obočí. „Opakuji, že vím o tvém malém tajemství. A není pro mě problém o tom říct ostatním,“ řekl přidrzle, přičemž mu z tváře stále nezmizel ten otravný úšklebek. Rogers by ho nejraději praštil.

  „Co chceš?“ optal se ho chladně. Miliardářova tvář se zvláštním způsobem rozzářila. Vypadal z části nadšeně, z části zneklidněně.

  „Lehneš si támhle na pohovku,“ ukázal na gauč u stěny. „Kamery tu nejsou, zbavil jsem se jich, než jsi…“

  „Ne,“ vyhrkl Steve zděšeně. „To nemůžu udělat. Nesmím… Nemůžu,“ mumlal a navzdory všemu se mu do očí začínaly hrnout slzy. Co to dělá ten idiot?

  „Prozradím to,“ pravil Tony a otočil se zpět na něj. Blonďák zatnul pěsti, ale v tu chvíli uviděl něco, co ho donutilo rozmyslet si zmlácení toho provokatéra. V Tonyho očích se… zablýsklo. Ale jinak než normálně. Jeho duhovky prosvítila krátká záře, která na setinu vteřiny dala jeho očím sytě zelenou barvu místo tmavě kaštanové.

  „Co to… LOKI!“  vyhrkl zpola překvapeně, zpola uklidněně. Stark tu není, o ilegálním bohovi v jeho péči neví a nevyhrožuje mu.
  „Tiše, uslyší tě, hysterko,“ zavrtěl Tony/ Loki hlavou a pár kroky došel ke dveřím, aby je zavřel. Kapitán tam stál, jako by ho přikovali k podlaze, s rozpolcenými pocity.
  „Co tu děláš?“ zeptal se konečně, když se k němu nižší muž vrátil.
  „Co myslíš, Stevene? Zjišťuji, zda jsi mi věrný a jak rychle mne vyměníš v posteli za někoho jiného,“ pravil jako by nic a zkřížil ruce na prsou. „A jak tak zjišťuji, zřejmě moc ne,“ přivřel oči a uraženě vyšpulil spodní ret.
  „Cože?“ nechápal. „Tak první mi říkáš hysterko a pak na mě vybafneš s takovou kravinou, jakože tě podvádím? S Tonym?“ snažil se to nějak vstřebat. „Jakože vážně? …A proměn se zpátky, prosím tě.“

  On ho kupodivu poslechl a během několika sekund před kapitánem stál o něco vyšší tmavovlasý bůh se stále nedůvěřivým výrazem.
  „Chtěl jsem tě jen zkusit… Jestli se nenecháš,“ vysvětloval rozpačitě a pročísl si dlouhé černé vlasy.
  „Tím, že mě budeš vydírat?“ optal se Rogers nevěřícně, ale nemohl popřít, že mu to připadá zvráceným způsobem jako vcelku romantické gesto od nečitelného boha neplechy.
  „Ano, děláš, jako bys mne neznal,“ zasmál se Loki neupřímně.
  „Tohle je šílený. Nemůžeš mě hlídat. A tady ani být nesmíš, je to nebezpečný. Co kdyby tě někdo poznal nebo…“
  „Steve?“
  „Co?“
  „Miluji tě.“

  Blonďák  povolil ve svém vzteku. Tohle mu jeho přítel opravdu moc často neříkal. Věděl, že to pro něj není snadné, takto dávat najevo svoje city, protože si připadal zranitelně. Smutně se usmál a došel k němu, aby ho objal.

  „Vždyť já tebe taky… Jen už takový blbosti nedělej,“ zamumlal, když mu Loki objetí oplatil.

  „No dobrá, budu ti věřit,“ opáčil černovlásek a pak se sám pro sebe usmál. Přeci tu Steva nenechá jen tak, dá mu zakusit vlastní medicíny. Pohladil ho po zádech a pravil: „Zato ty bys měl být ostražitý a dávat pozor na Thora… Po rozchodu s Jane je velmi frustrovaný.“

Žádné komentáře:

Okomentovat