Kapitola 5. - Krásy Asgardu

Hezký večer,

konečně se alespoň jedné z nás podařilo dostat k počítači.

Takže tady máte další kapitolku :)

Hezké večerní čtení.

Vaše Ann a Linn

Tony chodil poctivě trénovat s Lokim i když ho dost často bolelo celé tělo a občas trpěl. Naučil se, že nemá smysl Lokiho popichovat, takže spolu téměř nemluvili kromě chvil, kdy Loki naváděl Tonyho do správných postojů. Asi čtvrtý den tréninku si Tony ale v půlce vyžádal pauzu. 

“Tak jo fajn, potřebuju pauzu.” 

Loki se narovnal “pauzu?” Opravdu ho překvapilo, když Stark konečně přiznal svou únavu. 

“Jo.” Tony se posadil, ne proto, že by byl nějak extra unavený, ale dal na svůj instinkt. 

Z kapsy vytáhl pár, v papíru zabalených, sušenek, které pekla Lokiho matka. 

“Dáš si taky?” 

“To si je měl v kapse celou dobu?” Loki podezřívavě přimhouřil oči. 

“Abych je rozmačkal? Ne, když si pil vzal jsem si je ze stoličky, ale potom si zaútočil a já je nestihl ani ochutnat.” Tony nečekal zda si Loki dá, ihned se do jedné s chutí zakousl. 

Loki se posadil kousek od Tonyho “dobrou chuť.” 

“Děkuju, jsou vážně luxusní” zamrkal Tony a požitkářsky přivřel oči, aby lépe vnímal jejich chuť. 

“Má matka má kromě skvělé manipulace, schopnost i dokonale péct.” 

“Aspoň vím od koho ses učil.” Tony se usmál a zakousl se do další sušenky. 

“Jsem na to patřičně hrdý.” 

“Nedivím se.” Usmál se Tony. 

“Slyšel jsem, že se sháníš po vaší kávě.” 

“Naprosto upřímně Loki?” Tony se podíval Lokimu do očí, “mám absťák.” 

Loki povzdechl a zvedl se “pojď.” 

“Ale ty sušenky…” 

“Můžeš si je dát k tomu svému kafi.” Loki se rozešel směrem do paláce a ani se neohlížel jestli jde Tony za ním. A Tony šel, následoval by i satana, kdyby měl kafe. Navíc měl možnost si Lokiho trochu prohlédnout. Jo měl vážně hezký zadek… Tony zatřásl hlavou, aby udržel myšlenky… kafe, kafe, kafe. 

Loki ho provedl skoro celým palácem a už se zdálo, že jdou skoro věčnost, když Loki odbočil do jedné z uliček vedoucích do nižších pater hradu. 

“Tady dole je královnina osobní kuchyně.” 

“Tam přece nebudu chodit, když je její.” 

Loki protočil očima “ty můžeš všechno.” A vešel do jedné nenápadné místnůstky. 

“Kdybych mohl všechno, tak….uhm” umlčel Tony sám sebe a rozhlédl se po místnosti, do které s Lokim vešel. 

“Tak co?” Loki přešel k jedné z polic na které byly pytlíčky s různým obsahem. 

“Myslím, že to zatím nechceš vědět a i kdyby ano, rád bych se dožil alespoň prvního úkolu.” 

“Já tě nemůžu zabít a ani ti ublížit. Je to stará magie. Si můj rytíř, takže s tím, že si za mě zaslíbil svůj život ti já dlužím můj. Ne, že by se mi to líbilo, ale je to lepší než smrt nebo hnít v kobce.” Vybral jeden malý pytlíček a položil ho na stůl. 

“Tady je to, po čem toužíš.” 

“A to je přesně to o čem mluvím, proč mi tohle nikdo neřekl? Byl bych více nesnesitelný.” Tony otevřel pytlíček a přivoněl si. “Dokonalost sama”, zašeptal a připravil si kávu. 

“Myslel jsem, že to je jasné.” 

“Jsem tu poprvé, vůbec netuším jak tu žijete a ty mi toho moc nepovíš, takže si užívej svobody protože ten váš “znalostní test” bude průser.” 

“Znalostní test?” Loki se pohodlně opřel o stěnu a koukal na tu podivně hnědou tekutinu. 

“A jak bys to nazval ty, hm?” Tony se napil a spokojeně se usmál. 

“Rozhodně ne znalostní test. Vůbec tam nepůjde o znalosti, ale o to, zda li si chytrý. A to ty, žel bohu, jsi. Což se mi nelíbí přiznat, ale zachrání mi to život.” 

“Nemáš zač” ušklíbl se Tony a dal si ke kávě sušenku, “fakt nechceš?” 

“Ne, nechci. Je ještě něco co by tě uklidnilo a zvýšilo tak šance?” 

“Hmmm” zamyslel se Tony, “co se projet na koni? Jakože relax víš.” 

Loki přimhouřil oči “kde si vzal ty sušenky?” 

“Včera byly u večeře, tak jsem si jich pár schoval, není to nějaký smrtelný prohřešek, že ne?” 

“Ne to není. Ale víš co je zajímavé?” Loki k Tonymu pomalu přešel. 

“Nevím, povídej.” Tony se v klidu napil. 

“Že přes to, že tu matka není, cítím tu její přítomnost. Tak mi pověz, co ti slíbila za to, že na chvíli obměkčíš mou duši” Loki poslední slova skoro zasyčel jak se mu příčila představa, že je s ním manipulováno. 

“Jak jako slíbila? Mně slíbil Thor sochu, ale to až tě zachráním. Asi to bude škůdlil, ale jestli tě fakt tak strašně uráží představa koní, tak promiň, já si řeknu někomu jinému.” Tony pokrčil rameny a vychutnával si svou kávu. 

Loki se narovnal do celé své výšky “pokud se chceš jet projet, není to problém.” 

“Nemusíš se přemáhat, když ti to je tak proti srsti.” 

“Já s tebou nepojedu, ty chceš relaxovat.” 

“A já sám jet nemůžu protože to tady neznám.” Tony pokrčil rameny, usmál se a dopil kafe přičemž spokojeně oddechnul. “Díky.” 

“Asgardské koně znají cestu domů. Takže by si mohl jet sám. A není zač.” Loki se odlepil od stěny “uvidíme se zítra.” 

“Hele počkej ještě.” 

Loki se na Tonyho otočil a vyklenul obočí v němé otázce. 

“Pojď se mnou.” Tony obešel Lokiho a vyšel z kuchyně. Kupodivu si dokázal zapamatovat cestu skrze to bludiště chodeb až do hlavní chodby, odkud došel ke svému pokoji. Byl na sebe náležitě hrdý, že se tu už aspoň trochu vyzná. Otevřel dveře do své komnaty a vešel, “pojď sem prosímtě.” 

“Zveš mě do svých komnat? Upřímně, věděl jsem, že mi nedokážeš vzdorovat dlouho, ale takto brzy jsem to nečekal.” Loki vypadal velmi pobaveně. 

“A pak, že já jsem egoista, to, že máš hezký zadek neznamená, že tě hned budu chtít ohnout přes stůl. Potřebuju od tebe něco vysvětlit.” Tony nerad přiznával, že by od Lokiho potřeboval ještě jinou pomoc, ale jak se začetl do knih, které měl k dispozici, našel tam hned několik věcí, které jeho vědecký mozek nedokázal pochopit a upřímně, kdo jiný by mu to vysvětlil? Věděl, že tím dává Lokimu určitou výhodu, ale zároveň doufal, že by to mohla být cesta, jak Lokiho trochu poznat a možná i pochopit? 

“Jsi egoista, co chceš vysvětlit?” 

“Ale půvabný egoista,” uculil se Tony a naznačil Lokimu ať se posadí. Potom před něj postavil kupu knih, ve kterých měl nastrkané kousky pergamenu místo záložek. “Hodně věcí.” 

“ Zajímavý výběr.” Loki rychlým pohledem přejel přes názvy knih. “Koukám, že jsi toho rozečetl hodně.” 

“Už to mám přečtené, ale aby to dávalo smysl potřebuju objasnit pár pojmů a principů. A ty, takový nadprůměrně inteligentní padouch, se v tom určitě vyznáš.” Ne neřekl geniální, nikdy by neřekl geniální, protože geniální může být je on sám. 

“Samozřejmě, že se v tom vyznám, půlka těch knih je má.” Loki láskyplně pohladil knihu po hřbetě. 

“To vysvětluje ten dobrý stav.” Ano prostě mu chtěl vyseknout poklonu, třeba to zabere. 

“Není umění se dobře starat o knihy, když znáš kouzla. Co si nepochopil?” 

“Začněme třeba Bifrostem, pojem to je v pohodě, ale princip fungování, temná hmota, ten jeho strážce, jak zařídíte, aby vás přenesl kam potřebujete a hlavně jak se ti ho povedlo zničit?” 

“Pracuje na soustředění kosmické energie, která je koncentrovaná v jádru a následně rychle vypuštěna na dané místo. Tak funguje přenos. Samotné fungování cestování na dané místo je ovlivněné strážcem. Ten má meč, který je i klíčem a bez něj se Bifrost spustit nedá. Mně se onen meč podařilo získat a když jsem jím Bifrost aktivoval nechal jsem kumulovat energii a tím jsem zničil Jotunhaim, ale Bifrost jako takový zničil Thor. To je jeho parketa.” 

Tony se zasmál, “koukám, že vy dva si v tomhle ohledu nemáte moc co vyčítat.” 

“Asi ne.” Loki se najednou zdál podivně upjatý. 

“Proč si to přijal? Nesnášíš mě a já chápu tvůj vztek. I když si stojím za tím, že bych byl dobrým králem a váš svět bych pozvedl. Zabil jsem spoustu lidí. Tvých lidí. A málem i tebe.” 

“Překvapuje mě, že se ptáš až teď.” 

“Až teď se zdáš přístupný.” 

“Já? Ty si se mnou nemluvil.” 

“Protože si plácal nesmysly.” 

“Ne vždycky,” uculil se Tony. 

“Tak proč?” 

“A proč to chceš vědět? Podstatné pro tebe přece je, že tu jsem a ty jsi relativně volný.” 

“To máš pravdu” ale přes to se nezdálo, že by byl s odpovědí spokojený. “Co chceš ještě vědět?” 

Tony kladl Lokimu další otázky, po nějaké době jim přinesli alespoň čaj a pár drobností pro ujídání, protože v Tonyho komnatě byli už několik hodin. 

Když už bylo pozdě večer Loki opustil Tonyho komnaty a sám se odebral do těch svých a Tony se vrátil ke čtení, protože nemohl spát. 

Druhý den ráno Loki čekal na Tonyho před jeho komnatami. Tony nevycházel, seděl v křesle a byl hluboce začtený do knihy, která popisovala povahy ledových obrů. 

Loki důrazně zaklepal “Starku” 

“Hmm? Dále.” 

Loki otevřel dveře “si oblečený?” 

“Já? to už je ráno?” 

“Ano ty, zvedej se půjdeme se projet.” 

Tony zívnul, “dáš mi pět minut?” 

Loki protočil oči “fajn.” 

“Díky.” Tony v mžiku zmizel, rychle se umyl, převlékl a šel za Lokim. “Dobrý asi žiju.” 

“Ty chceš jet v tomhle?” Loki kriticky pohlédl na Tonyho ošacení. 

“Co, je to problém? Nechceš po mě abych se soukal do těch vašich rób,” protáhl Tony. 

“No jak myslíš. Pojď.” Loki Tonyho zavedl do královského hřebčína, kde krásně vonělo seno a leskli se koně. Tony se usmál “tady je krásně.” 

“Jak si zkušený?” Loki se rozhodl ignorovat Tonyho nepodstatné emocionální výlevy. 

“Začátečník.” Kecal, jezdit uměl obstojně, ale nechtěl, aby se mu Loki následně vysmíval. 

“Dobře, takže si vezmeš tuhle černou kobylu” Loki otevřel dveře do stáje “je poslušná a učí se na ní jízdě.” 

“Dobře.” Osedlali koně a vydali se na cestu. Tony se držel za Lokim a rozhlížel se po kraji. 

“Nejsi začátečník.” Tonyho rozjímání přerušil Lokiho hlas. 

“Cože co?” 

“Nejsi začátečník.” 

“Myslíš?” 

“Vidím.” 

“V minulosti jsem jezdil, ale už je to dlouho, takže tohle je forma jízdy, kdy se před tebou bezpečně neznemožním.” 

“Chceš se mi zalíbit.” 

“Nepotřebuju abys mě viděl padat z koně. Co jsem se dostal z Afghánistánu na žádným zvířeti jsem neseděl.” 

“Jistě.” Loki se dál nevyjadřoval, dobře věděl svoje. 

“Proč si pořád myslíš, že se ti chci zalíbit? Ještě nemám ani zasklené okno, některé oběti stále leží pod ruinami. A já tu jedu na koni abych se ti zalíbil? To musí přijít postavené na hlavu i tobě.” 

“Špatně jsem to formuloval, otázka zní, proč matka chce, aby ses mi zalíbil?” 

“Co chce tvoje matka netuším. Asi by ses na to měl ptát jí. Ale ten její drobný úsměv když se mnou mluví mě vážně děsí.” 

“Ano, dokáže být velmi děsivá.” 

“To máš taky po ní?” 

Loki se pousmál “mám za to, že ano.” 

Tony se zasmál, “myslel jsem si to. A kam jedeme?” 

“Na vyhlídku a zpět.” 

“A jak si se dnes vyspal?” 

“Stejně jako vždy. Ty si pro změnu nespal vůbec. Nějaké další otázky ke studiím?” Lokiho tón byl hraně laxní a nezajímavý. 

“A co je stejně jako vždy?” Tony se nechtěl vnucovat, ale už mu to na Asgardu bylo dlouhé a chyběl mu Jarvis, nechtěl mlčet, chtěl něco slyšet i kdyby sebemenší hlouposti. 

“Stejně jako vždy znamená, že jsem toho moc nenaspal.” 

“Proč nespíš? Noční můry?” 

“Ano.” Dál to Loki nerozebíral. A ani nechtěl. Jeho můry byly pouze jeho věc a on nepotřeboval falešné chlácholení od muže, jakým je Tony Stark. 

“Taky je mám.” Přiznal Tony. 

“Nedivím se.” 

“Můžu se zeptat, co se ti zdá?” Tony se tentokrát ptal velmi opatrně, nechtěl Lokiho nějak popichovat, doopravdy ho to zajímalo. 

“Proč bych ti to měl říkat?” 

“Nemusíš jestli nechceš, vím, že bys to mohl brát jako zásah do soukromí.” 

“Si můj rytíř a já ti mám a musím ve svém zájmu poskytnout vše pro to, aby si vyhrál. To, obsah mých snů, nezahrnuje.” Loki jemně popohnal koně a snažil se znovu soustředit na jízdu. To by tak hrálo aby mu ten smrtelník zkazil i tuhle činnost. 

“Víš co? Máš pravdu, užij si projížďku.” Ano Tony se urazil a změnil směr jízdy zpět k hradu. 

Loki se po něm nepodíval. Věděl, že tady se mu nic stát nemůže a tím pádem byl jeho život v relativním bezpečí. Povzdechl si. Bylo těžké se tak moc snažit. A obzvlášť před ním. Kdyby byl melodramatický, řekl by, že si raději vrazí nůž do srdce, než aby dlužil Starkovi život. Ale to on nebyl a věděl moc dobře, že trucovitost ho k pomstě Thanosovi o nic blíž neposune. Proto se zaklením otočil koně a tryskem se vydal za Tonym. 

Ten se klidným tempem vracel k hradu a přemýšlel s jakou zbraní by měl ještě trénovat, aby doopravdy dokázal vyhrát. Ta projížďka byla jen ztráta času, mělo mu to dojít hned. 

“Starku” Loki ho dohnal a srovnal s ním tempo. 

Tony sebou škubnul jak se lekl “fuj, sakra, co tu chceš? Jel si dál ne?” 

“Ano, ale ty si chtěl vědět, co se mi zdá. Řeknu ti to.” 

“Ne Loki, ty o tom mluvit nechceš a v tom případě to já nechci slyšet. Ta fraška s celým vaším “rytířstvím” mě neopravňuje k tomu, z tebe tyhle věci tahat. I když je očividné, že z nějakého důvodu mi nad sebou dáváš převahu a věř, že být to jindy a jinde, tak toho využiju do poslední kapky. Ale teď už to chci mít vážně za sebou a pokud možno se vrátit domů v jednom kuse. Takže ve zkratce, když něco nechceš, stačí to říct.” Tony se hodně ovládal, být to někdo jiný, vytáhl by to z něj a otočil tak, aby mu to hrálo do karet a pokud by z toho kápnul i sex…. Ne moment, vždycky z toho kápnul sex. Ale tohle bylo všechno tak neskutečně… neskutečné. 

“Nejsem moc sdílný typ. Ale pokud o to opravdu stojíš, podělím se.” 

“Jen pokud chceš ty.” 

“Ani má matka se mě neptá na sny. Ale to je tím, že ona ví. A kromě Thora, který se zeptat neodváží hádám, že si jediný kdo se zajímá.” Loki mimoděk Tonyho odklonil z cesty do města a vedl jej Asgardskou přírodou. 

“Zajímá mě to, protože seš za poslední dobu jediný, kdo taky nespí. A předpokládám, že tohle asi budeme mít trochu podobné.” 

“To asi budeme…. Každopádně moje můry pramení z pobytu u Thanose. Z čeho jsou tvé?” 

“No hodně z toho průletu.” 

“Průletu?” 

“Víš jak si u nás otevřel ten portál?” 

“Vím.” Loki přikývl a v myšlenkách se vrátil na Mydgard. 

“A protože naše skvělá a úžasná vláda, chtěla ty potvory za každou cenu zničit, poslala na New York atomovku.” 

“Aha?” 

“No a protože tam bylo hodně civilistů, nenapadlo mě nic jiného než ji čapnout a proletěl jsem s ní právě tím portálem.” 

“V tom případě můžeš děkovat všem duchům, že při tobě stáli. Obyčejný smrtelník nedokáže unést tíhu vesmíru.” 

“A pak si pamatuju, jak jsem padal a pak až řvoucího Hulka. Ale ve snech se mi vrací, to, co jsem raději zapomněl…” Poznámku o obyčejném smrtelníku nechal vyšumět, však on uvidí, jak moc je “obyčejný”. 

“Tady ti mohou pomoci.” 

Tony zavrtěl hlavou “tohle si vyřeším sám. Je to moje noční můra a zároveň cíl. Jednou ho dostanu a je mi jedno, jak dlouho budu čekat.” Tonyho výraz se změnil ze zamyšleného v téměř nepříčetný ale jasně rozhodný. 

“Chceš zabít Thanose?” Loki se zdál tou myšlenkou více než zaujatý. 

“Ne, chci ho dostat na kolena, chci, aby si prožil sám na vlastní kůži všechnu bolest, kterou sám působil... a potom ho možná zabiju… Bude to buď on nebo já.” 

“V tom případě bychom si mohli pomoct.” 

“Hm?” 

“I já s ním mám spor a chci se mu pomstít. A vím i kde jej najít.” 

“Loki… já vím.” 

“Hodil by se mi člověk se stejným zájmem.” 

“Chceš se mnou uzavřít něco jako spojenectví?” 

“Ano chci.” Loki se odhodlaně podíval Tonymu do očí. 

“V tom případě od tebe budu ale chtít jednu jedinou věc.” 

“Pokud žádáš poslední ránu, dám ti ji.” 

Tony přikývl, “díky a ještě jedna věc, můžu ti věřit?” 

“Můžeš věřit mé zlosti.” 

Tony chvíli přemýšlel ale nakonec přikývl “to zní jako záruka.” 

“To ano, ale nejdříve za mě musíš vyhrát.” Loki zastavil koně. 

“Už jsem slíbil, že to vyhraju.” 

“O tom já nepochybuji.” Loki koukal před sebe “máš silnou motivaci, podívej.” Před nimi se rozprostíral Asgard jako na dlani. 

Tonyho kůň zastavil vedle Lokiho a Tony se rozhlédl po celé té kráse, která se mu právě naskytla před očima. “Máte tu nádherně.” 

“Až vyhraješ, vezmu te sem znovu pokud budeš chtít.” 

Tony se pousmál, “jistě” 

I Loki se pousmál. Poprvé ve svém životě měl spojence. 

“Loki?” 

“Ano?” 

“Máš rád tanec?” 

Loki protočil očima “ty se zrovna teď ptáš zdali mám rád tanec?” 

“Dej mi lepší příležitost a zeptám se znovu.” 

“Nemám rád tanec.” 

“Škoda, každopádně dobré vědět.” Tony se usmál přímo na Lokiho a poté se poddal kráse výhledu. Byl uchvácen a možná ne jen Asgardem? 

“A pokud budeš mít další otázky podobného rázu raději se půjdu rituálně obětovat než abych je musel poslouchat.” Na to se Tony jen usmál, protože si byl jistý, že to bylo to jediné, co by Loki neudělal.