Kapitola 8. - Čokoládový dort

Krásné úterý :)

Užijte si další kapitolu, kde zjistíme, že Loki nemá rád jen čokoládový dort.




Následující ráno se Tony doloudal na snídani. Spoléhal na to, že tam bude jako obvykle Frigga. Potřeboval si s ní promluvit.
Jaké překvapení pro něj bylo, když u stolu spolu s Friggou uviděl Thora i Lokiho. Pohled to byl sice hezký, ale popravdě se mu to zrovna dnes nehodilo.
Jako na povel se na něj všichni tři otočili.
“Dobré ráno Anthony, připojíte se k nám?”
“Uhm, dobré ráno, ne, já nebudu rušit.”
“Starku ke vší škodě, tohle nebyla otázka ale konstatování. Všichni na tebe čekáme. Nevím proč, ale čekáme. Tak si sedni ať už to skončí.”
“Ty jsi roztomile rozhořčen,” zazubil se Tony a přisedl si.
Frigga se usmála “když už jsme tu všichni, chtěla bych abychom společně posnídali. Jako rodina” podívala se na Lokiho a Thora “a jako přátele” podívala se na Tonyho “vážení přátelé.” Tony pozvedl obočí a podíval se na Lokiho pohledem, který jasně říkal * Něco mi uniklo?*
Loki jenom protočil očima “matka se skrz tebe snaží donutit mě a Thora mluvit. A dokud to nedostane, budeme tu sedět.Tak začni plácat jak to děláš obvykle.” Tonymu chvíli trvalo než si uvědomil, že Loki má pusu zavřenou a že je to opět Lokiho hlas v jeho hlavě.
“Žádné utajené rozhovory Loki” Frigga se na něj káravě zahleděla.
“Nevím o čem to mluvíš, matko. Vždyť mlčím” Loki vypadal jako nevinnost sama.
“Ale prosím, nebuď směšný ta keletinetická magie kolem mě jiskří jako zblázněná tak ze mě nedělej hlupáka.”
Loki se zatvářil lehce kajícně “omlouvám se matko.”
“Už mám začít plácat?” Tony se na Lokiho zubil.
“Ano, teď. Jen do toho” Loki se napil svého čaje s nově nabitou rovážností. Thor mezitím zíral na svého bratra, se kterým u jednoho stolu neseděl už více než rok. Vedle něj si najednou připadal o to víc nešikovně a nemotorně.
“No já jenom, že jestli to fakt chcete dělat skrze mě, tak to stejně nezabere.” Tony koukal na Friggu. “Protože ty dva si z donucení stejně nepromluví. Ba naopak si myslím, že jeden z nich se akorát víc zatvrdí a druhej bude chodit jak tělo bez duše. Ale jestli chcete můžeme je někam zamknout, to by mohlo pomoct… třeba na pár týdnů. Ale jinak bych s Vámi potřeboval mluvit.”
Loki zakroutil hlavou. Myslel, že když je Stark dost inteligentní na to, aby věděl jak držet meč a nezabít se, pochopí, že když na něj mluví v rovině myšlenek je to určeno pouze pro něj a ne pro všechny ostatní u stolu.
“Já bych to nechal jít volně, beztak se mají rádi oba dva, ale potřebují se pohádat a to rozhodně neproběhne před váma.” Pokračoval Tony nehledě na Lokiho výraz.
“Hádají se celý svůj život, jistě se to jednou obejde bez nadávek.”
“Ale jistě, jen bych jim nechal čas. A kdybyste si potom udělala trochu času na mě byl bych vám vděčný. Potřeboval bych s vámi něco soukromě probrat.”
“Teď budeme všichni jíst, protože Loki zdá se, nejí vůbec, jenom s vámi. Vy jíte jenom s Lokim a Thor jenom se mnou. Je to rébus. Nicméně nemáte zač, všichni budou dnes nasnídaní,”
“Ale já s Lokim jedl jen jednou a s Thorem jsem obědval.” Ale dál se k tomu nevyjadřoval, přemýšlel proč ti dva spolu vlastně nemluví. Kde leží úplný počátek téhle ignorace. Netrvalo ale dlouho a vkradla se mu do hlavy jiná myšlenka. Taková, která mu v noci nedala spát.
Loki se co nejrychleji a zároveň co nejnenápadněji snažil upíjet svůj čaj. Thor nesměle pokukoval po svém bratru. Rád by ho oslovil, ale věděl, že by to nedopadlo nejlépe. Jediná osoba u stolu, která jedla byla Frigga.
“Nuže matko, děkuji za snídani, ale obávám se, že už musím jít.”
“Nic si nesnědl, jasně jsem řekla, že se najíte všichni.”
“Já ráno nejím, nechci. Vypil jsem svůj ranní čaj to ti bude muset stačit.”
Frigga smutně přikývla, “jak myslíš Loki.”
“Děkuji za příjemnou snídani” sjel všechny pohledem a pak se otočil a odkráčel. Chvíli po Lokim odešel i Thor “nezlob se matko, já… slibuji ti, že si s ním promluvím.”
“Buď upřímný Thore, ano?”
Thor přikývl a odešel k sobě do komnat. Věděl, že nyní nemá cenu s Lokim mluvit. Byl by to přílišný nátlak.
Frigga si povzdechla “tak o čem jste chtěl mluvit ?”
“Já od vás potřebuju pomoc něco vymyslet.”
“A co konkrétně?”
“Raději bych někde venku?”
“A to proč?”
“Jde o odměnu.”
“Ano? V tom případě si myslím, že to můžeme probrat tady.”
“Raději bych úplné soukromí.”
“Nikde v paláci nebudete v soukromí. Snad jedině krypta pokud vám nevadí mrtví?”
“Já si zkusím s Lokim o Thorovi promluvit, jestli bude příležitost, ale nepočítejte s tím, že na mě dá. Ale můžu se zkusit zeptat, tak nebuďte tak smutná, oni se vážně mají rádi.”
“Nejsem smutná pane Starku. Jsem unavená. Chápu, že vy to neznáte. Ani nemůžete jste mladý. Ale už nemám věk ani sílu řešit jejich konflikty a spory. Až jednoho dne odejdu budou mít pouze jeden druhého.Pro to vám za veškerou snahu svést ty dva dohromady děkuji. A pokud mne omluvíte, mám důležité jednání.” Elegantně se zvedla.
“Já vím, tohle ani nemůžu pochopit, ale prosím 5 minut vašeho času a dám vám pokoj. Ale nechci udělat chybu.”
“Pokud vám nevadí mluvit za chůze, můžete mě doprovodit” jemně mu pokynula ke dveřím. Tony se zvedl a doprovodil Friggu, během toho vyzvěděl vše co potřeboval aby mohl znovu předstoupit před Odina.
Frigga se s Tonym mile rozloučila a každý si šel po svých.


Tony požádal oficiální cestou o schůzku s Odinem. Tentokrát chtěl přijít sám.
Všechno probíhalo tak, jako minule. Akorát chodba se zdála něco kratší. Na to se určitě bude muset zeptat Lokiho, až ho uvidí.
Odin se tvářil úplně stejně. Možná byla v jeho oku jiskra zájmu. Ale to se stejně tak dobře dalo zaměnit za hru světel.
“Děkuji za přijetí.”
Odin přikývl “rozmyslel jste si svou odměnu?”
“Ano i když bych tomu neříkal odměna.”
“Tak tedy?” Odin byl značně netrpělivý.
“Víte ještě jsem musel prostudovat jaká jsou pravidla tohohle všeho, abych věděl, zda to po vás mohu chtít. A jako svou odměnu žádám pojistku, pojistku, že pokud v některém z dalších úkolů neuspěji, Loki dostane ještě šanci, budou smazány jeho chyby, ponecháte mu magii a svobodu.”
Odin vypadal značně zařazeně “vy chcete jako svou odměnu v případě, že neuspějete, Lokiho svobodu?”
“Ano.”
“Víte, že odměna je za to, že vyhrajete?”
“Podle jednoho odstavce v pravidlech nemusím žádat odměnu, ale pojistku. Takže tohle možné je.”
“Tohle ale není vaše pojistka. Není pro vás, ale pro Lokiho.”
“Ale žádám ji já.”
Odin byl zamračený “Tedy, pokud si to opravdu přejete…. je to možné. Ale jste si tím jistý?”
“Já nepotřebuju odměnu, mám všechno, ale on si zaslouží začít znovu, takže ano, jsem si jistý.”
“Dobrá tedy, máte mé slovo, že Loki dostane svou šanci pokud neuspějete.”
“I se svou magií a vším tím ostatním?”
“Ano, za předpokladu že ji sváže se slibem kde slíbí, že nikdy nikomu svou magií neublíží.”
“A co když se bude potřebovat bránit? Myslím, že má dost nepřátel na té “zlé straně”.
“Umí se bránit, tomu věřte. Dokonce mám za to, že jste to okusil na vlastní kůži.”
“Ano ale když složí ten slib, bude se moci bránit? Protože je neublížit a neublížit.”
“Bude se moct bránit.”
“Dobrá tedy.”
“Jsme tedy domluveni. Já Odin král Asgardu, tímto slibuji Anthonymu synu Starka, že v případě jeho neúspěchu stejně tak jako úspěchu, bude Loki syn Friggyin zproštěn všech obvinění a bude s ním jednáno jako s nevinným.
Tony poděkoval a odešel s dobrým pocitem. Jakmile se za ním zavřely dveře, uviděl Lokiho jak stojí přímo naproti “Starku”
“Loki, ahoj.”
“Pojď se mnou.”
“Taky tě rád vidím a ano vyspal jsem se dobře, a ty?” Zaprotestoval Tony, ale rozešel se za Lokim.
“Moc mluvíš.”
“A ty málo, kam jdeme?”
“Uvidíš, až tam dojdeme.”
“Fajn,” po zbytek cesty Tony mlčel a přemýšlel, kde Loki bere ty kalhoty. Perfektně mu zdůrazňují zadek. Určitě mu to dělá schválně.
Loki se prudce zastavil před obyčejně vypadající zdí.
Tony do Lokiho narazil. “Ou ty stojíš.”
Loki zavrčel a položil ruce na stěnu a něco si pro sebe zašeptal. V tu chvíli jako by ze stěny opadala všechna omítka a objevily se velké zlaté dveře. Stejně tak jako u Friggy. Tony pozvedl obočí, “tvůj tajný šmajchl kabinet?”
“Moje komnaty. Pojď.” Loki vešel dovnitř a nestaral se jestli Stark jde. Věděl, že jeho zvědavost je silnější než cokoli jiného.
“A pak, že já to nevydržím.” Tony šel za Lokim a pobaveně se usmál.
Hned jak vešel věděl, že to možná nebyl úplně nejlepší nápad. Jakoby vkročil do pustiny. Nikde nic. Jenom matná zelená záře všude kolem.
“No nemáš to tu moc útulné.”
“Řekni proč žádáš mé vykoupení místo svého” Lokiho nikde nebylo vidět. Pouze jeho hlas rezonoval prostorem.
“A jak ty o tom víš?”
“Tak proč!”
Tohle Tonyho pěkně naštvalo. “Můžeš mi říct, co to děláš?”
Loki se před ním zhmotnil a rázem byl jeho pokoj jako každý jiný.
“Co to děláš ty?!”
“Asi ti pomáhám ne?! Kvůli tomu mě sem přivedli!”
“Přivedli tě sem pro to, aby si mě dostal z vězení! Ne aby si tu dělal hrdinské činy!”
“Když už pominu ten fakt, že jsem měl dojem, že teď už kurva držíme trochu při sobě! Tak co si myslíš hm?! Když já to poseru tak tě odrovnám! A promiň, že tě v tuhle chvíli beru jako přít…. Spojence. Když to tady poseru tak jak myslíš, že asi sám najdu Thanose hm?” Tony se postupně uklidňoval.
Loki se k Tonymu otočil zady a opřel se o zeď.
Tony vydýchával svůj vztek.
“Ani Thor tohle pro mě neudělal.”
Tony dal Lokimu ruku na rameno “sakra chlape, přece tady na sebe nebudeme hulákal, když vzhledem k naší inteligenci, máme předpoklady k tomu, se domluvit.”
Loki Tonyho ruku lehce setřásl. Nebyl to projev neúcty ale neměl rád když se ho cizí dotýkali a zasahovali do jeho osobního prostoru.
“Co tedy navrhuješ?”
“Docela by mě zajímalo, co sis myslel?” Tonymu setřesení ruky nevadilo, sám by to nesnesl. Byl až překvapený, že mu to vůbec prošlo.
“Že mě chceš zneužít, využít, vydírat něco ode mě chtít a podobně “
“Protože jsem chtěl abys mohl normálně žít?”
“To nikdo příčetný nechce.”
“No už mi říkali i hůř. A jak si to jako věděl?”
“Mám schopnost metamorfózy.” Loki si promnul kořen nosu
“Ty si parchant.”
“To je od tebe lichotka” Loki se otočil zpět na Tonyho “když už jsme zde můžeme začít s přípravou na tvůj další úkol” Loki se usadil do jednoho z křesel.
“Už si zamáčkl slzu dojetí jo?”
“Děkuji. A ticho. Sedni si a poslouchej.”
Tony se zazubil a posadil se, “nemáš něco k pití?”
“Vino?”
“Může být.”
Před Tonym se objevila karafa s vínem a talíř se sýry.
Tony si nabídl víno a pustili se do přípravy na další úkol, který se rychle blížil.


Loki mu vyprávěl o historii Asgardu a všech jeho mýtech a bájích. Při několika z nich měl zvláštní skelný pohled. Jako kdyby všechny ty báje prožil. Tony pečlivě poslouchal, ale taky si Lokiho prohlížel. Jeho rty když mluví, u čeho se zarazil, jak mu při určitých tématech svítily oči a další drobnosti.
“Toť k Asgardské historii.”
“Fascinující,” vydechl Tony dívajíc se na Lokiho.
Loki pozvedl obočí “nepřeháněj.”
“Ale jo, vím o čem mluvím, v tom se vyznám, věř mi.”
“No tak dobře.”Zvedl se “měl by si už jít.”
“Nechceš dát ještě chvíli řeč, nebo jít na večeři?
“Chceš jít na večeři?”
“Jop, proč ne?”
“Víš jistě, že víš koho se ptáš?”
“Počkej černovlasý, nevyzpytatelný, zákeřný bůh chaosu, který mě chtěl před pár hodinami vyslýchat pomocí… co to vůbec bylo?”
“Iluzionistická magie. Všechno to byla pouze iluze.”
“Tak už to příště nedělej jo?”
“Pokud to nebude nutné…”
“Hele jestli na mě chceš zkoušet tyhle věci tak to nedopadne dobře. To ti musí být jasný.”
“Neměl jsem to v plánu, ale si nepředvídatelný.”
“A proto trpíš moji přítomnost,” uculil se Tony “ale taky tě to neomlouvá.”
“Tebe neomlouvá to, jak si nesnesitelný” zavrčel Loki nazpět.
“Ty se vážně neumíš omlouvat viď?” Tony se docela pobaveně usmíval. “Pojď na to jídlo.”
“Umím se omlouvat.” Loki se zamračil.
“Nemračte se na mě vaše výsosti.”
“Och prosím tě nechej toho.”
“Měl jsem říct pane králi, že jo?”
“Buď mi zachovej titul a říkej princi a nebo Loki. Nic mezi tím.”
“Víš ono byl bys dobrý král protože na to mozek máš, jen si myslím, že jsi to vzal za špatný konec. Každopádně to je teď jedno, pojď zajedeme na tu vyhlídku a dáme si něco k jídlu.”
“Samozřejmě, že bych byl dobrý král” zamumlal si Loki pro sebe. A přemýšlel kdy se stalo, že mu ten smrtelník přišel docela sympatický.
“Tak pojď… já vezmu jídlo a ty připravíš koně?”
“To nezní jako úplně špatný nápad. Nicméně upozorňuji tě, že nesnáším citrusy.”
“Beru na vědomí, myslím, že se pekl čokoládový dort, máš rád čokoládu? Já už jí pekelně dlouho neměl.” Tony se zvedl a rozešel se ke dveřím.
“Čokoládový dort je ucházející.” On miloval čokoládu a věci z ní. Byla to jeho malá utajovaná slabůstka o které věděla pouze matka.
“Vezmu toho víc, čokoláda je dokonalá věc, tak za chvíli jsem u tebe ve stáji.” Tony zmizel nabrat do kuchyně zásoby.
Loki ho zamyšleně pozoroval. Řekla Starkovi o čokoládě matka? Nebo to bylo čistě z jeho hlavy? To bude muset zjistit. A do té doby? Bude Starka pozorovat a utvrzovat je v jejich spojenectví.


Tony vzal čokoládový dort, nějaké ovoce a víno a vydal se ke stájím, kde už na něj čekal Loki a společně odjeli na vyhlídku. Na tu, kde spolu byli před prvním úkolem. Tony slezl z koně a posadil se do trávy. “Tohle je doopravdy krásný pohled.”
“Vyhrál si, tak si ho můžeš užívat co hrdlo ráčí.”
Tony se podíval na Lokiho “boží.”
Loki se na Tonyho otočil a zarazil se když viděl, že se Tony kouka na něj.
“Starku?”
“Ano?”
“Proč na mě zíráš?”
“Protože jsem se ohlédl?”
Loki přimouril oči “tak dobře.” Otočil se směrem k údolí a zarputile se donutil Starkovým směrem ani nedýchat.
Tony vyndal z košíku pořádný kus čokoládového dortu. “Loki, na vem si.”
Ani se neohlédl “je celý tvůj.”
“Ale Loki.”
“Co?” Loki byl uražený. Věděl že na něj nepokrytě zíral. A teď si z něj bude dělat blázny?
Tony se zvedl a s milým úsměvem šel k Lokimu i s dortem. “Aspoň ochutnej.”
“Přešla mě chuť”
“Jen protože si tě prohlížím? To je škoda ne? Vypadá to vážně dobře a myslím, že na něj chuť máš.”
“Musíš být pořád tak nesnesitelný?!” Loki se zvednul “
“Tak mi řekni, co ti vadí hm?”
“Vadí mi jak si si sebou tak jistý a myslíš si, že víš jak přemýšlím a jak myslím. Řeknu ti tajemství, nevíš!” A s tím zmizel jak pára nad hrncem.
Tony se potutelně usmál a pokrčil rameny “škoda toho dortu.” Posadil se zpátky do trávy a pustil se do něj sám.