Hnědé oči

Takže dnes již podle plánu mám pro vás malou jednohubku. Po téhle bude následovat ještě jedna stejně tak krátká. Musím vás ale varovat. Annie tato krátká povídečka způsobila depresi takže dál vlastní nebezpečí. 
Miluju vás! :D 
Linn




Pronásledovaly ho ve snech. Pronásledovaly ho v myšlenkách. Ty hnědé oči.

Nezaměnitelné, všeříkající. Jedině v nich se skrývalo podivné skloubení pochopení a vášně. Jedině v nich se dalo číst. Ale proč musely patřit někomu tak nedosažitelnému? Ty hnědé oči, které dokázaly odsuzovat a zároveň projevit soucit. Ty hnědé oči, které tolikrát viděl plné hněvu.

Tolikrát mu pohled oněch očí způsobil třas. Tolikrát mu způsobil husí kůži. Nikdy neprojevil, jak moc obdivuje ony hnědé oči. Byla to snad otázka ega, že to celé pochopil moc pozdě? Ale teď to byly jenom ty hnědé oči, pro které se ráno probouzel a v noci chodil spát. To jenom pro ně se držel posledního stébla svého života. Jako kdyby byla šance, že je ještě někdy uvidí. Jako kdyby v nich po posledním setkání mohl vidět něco jiného než hněv.

Snad pro to, že věděl, že je v té vlhké díře sám a že se nikdy nedostane ven, představoval si ty hnědé oči, jak na něj koukají s něhou a možná láskou. Viděl ty hnědé oči, jak se na něj ráno usmívají a v noci ho kolébají ke klidnému spánku. Byly to jenom představy. Ale když nemáte nic jiného než falešné bludy, postupně se z nich stanou falešné vzpomínky. Snad pro to, aby si při umírání mohl říct, že jej alespoň někdo miloval. Nebo aby si byl jistý, že ještě před tím, než naposledy vydechne, stanou se tak skutečnými, že si v tu chvíli nebude připadat tak moc sám.

Jak zoufalým a závislým se stal, když dýchal jenom pro ty hnědé oči. Mluvil na ně a připadalo mu, že rozumí. Protože věděl, že kdyby na ně zkusil mluvit dřív, ony by rozuměly a měly by pro něj tolik pochopení, kolik by si přál.

Kéž by nebyl tak zatvrzelý. Kéž by dal na svoje pocity a ne jenom na pouhou vidinu slávy. Jaký hlupák byl, když si myslel, že všechno bude lepší.

Tak tedy, kdysi tak velký a mocný, teď byl v temnotě a sám. Nikdo za ním nikdy nepřijde. Pravděpodobně najdou až jeho kosti. Věděl, že smrt přijde brzy, ale nedovolil si ani zrnko strachu. Jenom spoustu lítosti nad těmi hnědými přístavy naděje, které kdysi možná mohl mít.

Litoval sám sebe. A litoval i ty hnědé oči protože věděl, že ani jim nemá kdo porozumět.

Snad jenom on sám…