Kapitola 7. - Otevřené rány

Hezkou středu,

netradičně uveřejňujeme kapitolku až dnes.

Včera se absolutně nic nestíhalo. Ještě ke všemu mi v 11 večer teprve došlo, že je úterý.

A dnes se podíváme trochu i na Thorovy sny ;)




Takže hezké počtení!


Ten večer po turnaji zaklepala na Lokiho komnaty Frigga. “Mohu dál?”
Loki si protřel kořen nosu “když řeknu ne, stejně vejdeš.”
“Přinesla jsem ti sušenky.”
Povzdechl si “pojď dál.”
Frigga vešla dál a na stůl položila talíř sušenek. “Jsi v pořádku drahoušku?”
“Jsem živý. Stark svůj úkol splnil. Tedy ano, jsem v pořádku. Posaď se” Loki pokynul k židli a sám se usadil naproti. Frigga se posadila a starostlivě si svého chlapce prohlížela.
“Ten pohled znám a na mě jím plýtvat nemusíš. Jsem v pořádku.”
“A jak je na tom ten muž?”
“Ošetřený, pravděpodobně odpočívá. Každopádně na tom není tak zle, jak se mohlo zprvu zdát.” Loki si nabídl sušenku.
“Prý si jej ošetřil sám, mohu znát důvod?”
“Studoval jsem jiné druhy léčitelství než ty, které se zde praktikují. Dále nedůvěřuji místním léčitelům. Přes to, že jsou pod přísahou mohou být naštvaní, že smrtelník přežil a asgarďan zemřel. A nadále je to můj šampion. Jeho zdraví je něco jako má priorita.”
“Možná tě potěší, že náš bojovník nezemřel. Bojovat už nebude, ale chodit dokáže, dali jej do pořádku. Nutno říci, že jsi Anthonyho vycvičil vskutku bravurně.”
“To jsem vycvičil. A myslím, že Stark ocení, že nemá na rukou další krev.”
“Předpokládám, že až třetí úkol bude větší problém, že?”
“Tolik bych ho nepodceňoval. A vůbec, kde je Thor?”
“Nechce tě dráždit, tak se drží raději stranou a právě teď hlídá tvého smrtelníka.”
“Už mě opravdu nudí ten jeho výraz nakopnutého štěněte. Tak jsem ho bodl. No a co? On mě věšel na stromy. Řekl jsem, že není můj bratr. Je to snad lež? Stále opakuje jak mu na mě záleží a bůh ví co. Ale při tom pro mě nikdy nic neudělal.”
“Přivedl Anthonyho.”
“Dalo by se polemizovat o tom, zdali to udělal pro sebe, tebe nebo mě.”
“Jsem si jistá, že pro tebe. Má tě rád ať se ti to líbí nebo ne. Tím ale neomlouvám, co jste si vzájemně prováděli.”
“Kdyby mi to raději přišel říct sám, místo toho aby se za tebou schovával” odfrkl si.
“Jak říkám nechce tě popudit, ale věřím, že jednou ta chvíle nastane. Bylo by hezké vědět, že spolu někdy budete vycházet.”
“Možná někdy matko. Ale rozhodně ne dnes.”
“Možná až tu nebudu.” Usmála se na Lokiho, “Loki… myslíš, že je naděje, že někdy budu babička?”
“Proč se na to ptáš mně? Vždyť víš, že…” Loki se odmlčel “já ti vnouče nemůžu dát.”
“Ale ty víš, že můžeš, ale asi moc nechceš, že? A hlavně, vždy jsem věřila tvému odhadu, takže upřímně, co myslíš?”
“Pokud si myslíš, že bych nad sebou někdy někomu nechal takovou kontrolu, pak se pleteš.”
“A jaké naděje má můj druhý syn?”
“Vcelku velké, řekl bych. Stačí, když navštíví místní krčmu a za devět měsíců tu máš jeho malou kopii.” Napil se vína a mimoděk se otřásl při pomyšlení nad Thorovou malou kopií.
“Jsi velmi kousavý,” řekla káravě Frigga, ale nedalo jí to a musela se pousmát. “Co kdybychom spolu šli do zahrad? Dnes padají hvězdy.”
“To bych rád, nicméně chtěl jsem jít dnes brzy spát. Dnešek byl velmi vyčerpávající.”
“Ano všimla jsem si, že to pro tebe dnes bylo velmi napínavé.” Frigga pohladila svého chlapce po vlasech, “sladké sny Loki.”
“I tobě matko” vyprovodil ji a hned potom šel spát. Neměl náladu na další neočekávané návštěvy.


Anthonyho v noci vzbudily noční můry. Posadil se na posteli i když cítil, jak ho každý pohyb bolí. Zapálil svíci, která mu přinášela útěchu. Tu noc již neusnul, protože když se probral a zapudil vzpomínky na sen, přemýšlel nad tím, co se to stalo, když byl sražen k zemi.
Na druhé straně Loki spal tu noc neočekávaně dobře. Útěcha v podobě šampiona, který pro něj vyhrál první úkol, byla více než uklidňující. 


Ráno se ke snídani Tony nedostavil. Ne, že by nechtěl, ale jeho tělo chtělo odpočívat. Už teď byl zdeptaný, že je tak dlouho mezi 4 stěnami. Opatrně se zvedl a došel alespoň na balkon, kde se posadil na nejbližší lavičku a vydechl.
Z jeho rozmrzelosti ho vyrušilo zaklepání.
“Kdo je?”
“Já, Thor”
“Pojď dál.”
Thor vešel a opatrně přešel k Tonymu “Dobré odpoledne.”
“I tobě Thore.” Thor se opatrně posadil vedle Tonyho. “Další úkol tě čeká až za dva týdny. Pokud chceš mohu tě doprovodit zpět na Mydgard. Myslím, že tam by pro tebe mohla být příprava na další úkol lepší.”
“Proč myslíš?”
“Zdáš se tu tak osamělý…”
“Ale mám tu přístup k tomu abych  se o vás dozvěděl. Což se mi asi v druhém úkolu může hodit?”
“Na to jsem také myslel. Loki by šel s tebou a učil tě.”
“To záleží na něm, jestli bude chtít, nemám s tím problém, pokud chce být tu, budeme tu. Tam to pro něj asi není zrovna bezpečné.”
“Dobrá… no můžeš to promyslet. Máš na to celý den. A do té doby… nechceš společnost?”
“Umíš poker?”
“Nemyslel jsem konkrétně mojí… Asgard ti může nabídnout nejednu krásu. A konkrétně ženy tu máme ještě hezčí než na Mydgardu. Ale pokud chceš abych já byl tvá společnost” Thor pokrčil rameny.
“No nejsi zrovna můj typ, ale v tomhle stavu nemám na ženský náladu, možná nějaký mladý, hezký kluk s pevnou prdelkou, ale to taky až jindy.”
“Nemusejí… tedy, ty nemusíš… zkrátka mohou ti poskytnout třeba masáž nebo… si pouze popovídat. Nemyslel jsem hned na to jedno.”
“Povídat si můžu s tebou. Hele když jsem teď rytíř, už mi půjčíš kladivo?”
Thor se zasmál “stále ho neuzvedneš.”
“Jaktooo?” Protáhl Tony dětinsky, “porazil jsem šampiona, zachraňuji ti bráchu a ty mi ani kladivo nepůjčíš. To je vděku.”
“To víš, že ti ho půjčím. Řekni mi ze kterého místa se ti na něj bude koukat nejlépe a já ho podle toho umístím.”
“Víš co, nech to být.”
Thor se pousmál “jak je ti?”
“Docela fajn, ale mám hlad.”
“Pak ti tedy něco donesu. Nač máš chuť?”
“Něco teplého a kafe.”
“Dobře zařídím to” Thor se opatrně zvedl “Lokimu na tobě dost záleží. Přemýšlej o tom” a s tím odešel. A nechal Tonyho ještě zmatenějšího než předtím.
“Eheim???”
Thor se vrátil s jídlem pro Tonyho “opravdu doufám, že máš rád kuřecí polévku “
“Jak si to myslel?”
“Jak jsem myslel co?” Položil tác před Tonyho a odklopil poklop.
“Že mu na mě záleží.”
“To záleží.”
“A proč si to jako myslíš?”
“Ošetřil tě. A to sám. Co vím tak se o tebe stará a zajímá. A mluví o tobě.” Thor se znovu usadil “jez než ti to vystydne.”
“Mluví?”
“Ano”
“A na to si přišel jak?” Tony se pustil do jídla.
“Matka to často říká. A také, že si tě váží. Vystydne ti to.” Thor starostlivě posunu tác blíž k Tonymu.
“No jo vždyť jím.”
Thor se usmál “ochutnej tu kávu, dělal jsem ji sám.”
“A sakra, nezabije mě?” Tony se velice opatrně napil.
Thor se smutně usmál “pokud chceš, řeknu někomu jinému ať ji připraví.”
“Dělám si legraci Thore, je výborná.” Tony se na něj povzbudivě usmál. Nechtěl být další, kdo bude nějakým způsobem ubližovat jeho duši. Ale popravdě ta káva byla otřesná.
“Chtěl by ses projet?”
“Chtěl, ale doopravdy mě bolí celé tělo.”
“Mohli bychom ti obstarat kočár.”
“To je takové… slabošské?”
“Dobrá tak ne.”
“Ale díky, každopádně můžeme třeba aspoň ven?”
“Mohl bych ti ukázat zahrady.”
“Budu rád.”
“Tak já se převléknu a vyzvednu tě tu”
“Dobře.” Tony přikývl, snědl oběd a vypil kávu, kterou mu připravil Thor.


Thor mezitím odešel, převlékl se a poté, jak slíbil, vyzvedl Tonyho v jeho komnatách a vydali se do zahrad. Tony se snažil jít převážně bez opory, ale čas od času byl nucen se o Thora opřít.
“Stará se o ně matka. O zahrady.”
“Jsou krásné, neměl jsem moc čas si je prohlédnout.”
“Zavedu tě do altánku, bude se ti určitě líbit. Měl jsem tam svoji první schůzku.”
“Ty někoho máš?”
Thor se usmál “vypadám na to?”
“Právě, že zatím moc ne, ale to může být i tím, že máš starosti.”
“Tak to vypadám přesně tak, jak na tom jsem. Ženy jsou občas tak složité… a křehké. No a já jsem ne moc chytrý hromotluk.”
“Ale znáš to, na každýho prej někdo čeká.”
“Třeba i na Lokiho?” Thor Tonyho usadil na lavičku do altánku.
“A proč by ne? Je hezkej, chytrej, umí mluvit, umí se smát, trochu magor, myslím, že na něj by stáli frontu.”
Thor se zasmál “kdyby o to jenom stál… říkám si občas, že je to nespravedlivé. Když ty chceš to co má druhý a on o to nestojí.” Povzdechl si “ale to je náš Loki” Thor se posadil vedle Tonyho.
“Třeba k tomu časem dojde, bude mít celou věčnost jestli zvládnu další úkoly. A navíc ony ty vztahy taky nejsou lehký. Koukej jak sem dopad já.”
Thor pokýval hlavou “ta žena nebyla pro tebe Anthony.”
“Odešla jenom proto, že jsem měl pocit, že se k nám blíží hrozba, ten pocit neumím vysvětlit, ale vím to… prý ty se mi nevěnuješ.“ Tony protočil oči a podíval se na Thora, “ty se nějak vyznáš, proč myslíš, že se ke mně nehodila?”
“Kdyby to byla ta správná… nežádal by si nějakého hezkého muže s pevným uhm.. pozadím.”
“S chlapem si můžeš i pokecat a ne pořád řešit otázky stylu a ty mě miluješ? Na to se tě chlap po sexu nezeptá.”
“Třeba potřebuješ k životu muže” Thor pokrčil rameny “tady je to běžné.”
“U nás už si lidé také zvykají, navíc u mě to není neobvyklé.”
“Tak vidíš, najdi si muže. Já bych to udělal. Vyřešilo by to mé problémy. Jenomže se mi víc líbí ženy” pokrčil rameny.
“Ale jedna Xena po tobě kouká.”
“Kdože?” Thor se rozhlédl.
“Já nevím jak říkáte místním amazonkám. Taková ta bruneta s velkým mečem.”
“Aha, s tou je problém, že by mě byla schopná vykastrovat, víš? Je trochu moc… hrrr”
Tony se zasmál, “tak si udělej výlet k nám, tam tě mají hodně rády a ne všechny jsou jako moje bejvalka…”
“Vaše ženy jsou velmi svéhlavé a paličaté.”
“A víš ty vůbec co chceš? Nebo koho chceš?”
“Vím, vídám ji ve snech.”
“Povídej.”
“Je krásná a má milý úsměv. Je urozená, vzdělaná a umí vládnout mečem. Ma hnědé vlasy a oříškové oči. A v náruči má mojí dceru.” Thor si tesklivě povzdechl.
“A už si ji někdy viděl reálně?”
“Vždy když mám pocit, že je to ona, snad podle zvuku smíchu nebo barvě vlasů, otočí se a já poznám, že to není ta o které se mi zdá.”
“Ona přijde.” Tony se usmál, “pokud je ti souzena, přijde.”
“Třeba tu taky budeš mít sny o své souzené duši. Stává se to.”
“Chci se tě na něco zeptat.”
“Ptej se” Thor se na něj povzbudivě podíval.
“Dokáže se Loki dostat ostatním nějak do hlavy?”
“Ano, dokáže komunikovat s lidmi prostřednictvím myšlenek. Proč se ptáš ?”
“A přímo zhmotnit svou podobu v cizí hlavě?”
“To neumí, nebo myslím. Lokiho schopnosti jsou veliké. Ale nevidím důvod proč by se to učil.”
“Dobrá tedy. Díky.”
“Není zač?”
Tony se pousmál a rozhlédl se kolem.
“Tony, pokud by si cokoliv potřeboval, jsem tady. A nikam nejdu.” Povzbudivě stiskl Tonymu zdravé rameno.
“Vždyť víš, že mi nesmíš pomáhat. Si člen královské rodiny.”
“Nemyslím nutně s úkoly. Třeba kdyby sis chtěl popovídat nebo se projít..”
“Děkuji Thore.”
“Není zač” Thor se usmál.


Tony se pohodlněji usadil na lavičce a relaxoval.
Chvíli mu to vycházelo, ale pak ve své hlavě opět uslyšel hlas. “Kde jsi Starku?”
Zamračil se a prohrábl si vlasy, “v altánu s Thorem, proč?” Pomyslel si Tony.
“Protože tě hledám, počkej tam.” Lokiho hlas v Tonyho hlavě zněl snad ještě kousavěji než ve skutečnosti.
“Počkám.” Zněl vysloveně klidně, proběhlo Tonymu hlavou.
“Během chvíle se Loki objevil před ním. A to doslova “proč neodpočíváš?”
Tony sebou škubl jak se lekl, “Fuj Loki, tohle mi nedělej. Odpočíval jsem celý odpoledne, bez jídla a pití. Potřeboval jsem na vzduch, ty 4 stěny mě tam mučí.”
“Dobře, potřebuju ti zkontrolovat rány.”
“Tady nebo uvnitř?”
“Je mi to jedno, ale když už jsme tady.”
“Tak prosím,” Tony rozpřáhl ruce v gestu *dělej si co chceš.*
“ Svlékni si tričko.” Loki se pro změnu na Tonyho díval stylem *zapomeň na to, že tě budu svlékat.*
Tony se začal soukat z trička, oblékání i svlékání mu bylo dost nepříjemné. Látka neustále dráždila rány a tahání svalů taky nebylo zrovna ok.
“Proč sis vůbec něco oblékal? Látky z vaší země nejsou dobré.”
“Abych nešel s Thorem polonahý, co kdybys mi to nevyčítal a raději mi s tím pomohl?”
“Kdyby si nebyl tak tvrdohlavý, navlékl by sis ty naše kutny, jak tomu s oblibou říkáš. Takže tohle je jenom tvůj problém.”
“Tím bych si nebyl tak jistý,” zavrčel Tony. “Thore mohl bys?”
“Určitě chceš abych ti pomohl?” Thor k Tonymu opatrně přistoupil.
“Jen mi sundej triko prosím.” Thor pomohl Tonymu z trika a pak již musel odejít. Tony se pak na Lokiho usmál. “A jsem jen tvůj.”
Loki mlčel a odmotal Tonymu obvazy “za chvíli už si nebudeš mít na co stěžovat.”
“Loki já si nestěžuji.”
“Fajn.“
“Jak je tobě?”
“Bolí mě hlava to je vše. Ty si na tom hůř.”
“Sedneš si tu chvíli se mnou?”
“Přeješ si to?”
“Nebudu tě nutit, ale třeba ti pomůže na hlavu?”
“Je to magická bolest. A posedím pouze pod jednou podmínkou.”
“Poslouchám.”
“Žádné hloupé otázky.”
“A já se zrovna chtěl zeptat na tu magickou bolest.”
“Starku” zavrčel “je to z toho, jak jsem tě v aréně kontroloval. Když mluvím nebo mluví někdo jiný, bolí to. Takže mlč.”
Tony doopravdy zůstal mlčet, ale zvedl se a přešel za Lokiho.
“Co to děláš?” Loki se napřímil a otočil se.
“Co kdybys mi zkusil věřit aspoň tak, jako já tobě? A nemluv bolí tě to.”
“Až řekneš, co chceš dělat.”
“Já se tě taky neptám.”
“Ale já chci vědět co budeš dělat.”
“Rozhodně ti neublížím, stačí? Posaď se.”
Loki se obezřetně posadil “budeš se mě dotýkat?”
“Trochu.”
“Specifikuj.”
“Zkus mi jednou projevit důvěru, ano? Když mě zastavíš, přestanu. Slibuju.”
“Dobře.” Ale vyznělo to velmi nepřesvědčivě.
“Tak ještě zkus zavřít oči.”
“Ne.”
“Jak myslíš.” Tony opatrně přiložil ruce na Lokiho hlavu tak, aby palce měl na jeho spáncích a ostatní prsty velmi opatrně zabořil do jeho vlasů. Následně začal jemně kroužit palci a masírovat Lokimu spánky. V první chvíli Loki zkameněl a absolutně se nehýbal. V druhé mu jemně klesla ramena “proč to děláš?”
“Mělo by to pomáhat od bolesti.” Pomalu zapojil i ostatní prsty aby uvolnil bolest pomocí tlakových bodů na hlavě.
Loki nechal klesnout víčka a poddal se šikovným prstům. Tony se pousmál, když cítil jak se Loki uvolňoval, přesto ale dával obrovský pozor, aby nepřekročil nějakou pomyslnou hranici.
“Myslel jsem že nemáš šikovné prsty” pronesl Loki zamyšleně.
“Proč bych neměl mít šikovné prsty?” Tony mluvil tiše, aby Lokiho nevyrušil a také nechtěl zvyšovat jeho bolest.
“Protože jsem tě viděl držet dýku” pronesl logicky.
“To já tebe taky a věřím tomu že umíš být jemný.”
To nechal bez komentáře a dál se nechal unášet příjemně šikovnými prsty. Tony se usmíval, nevěděl co je to za zvláštní pocit, ale jakoby mu bylo potěchou, že se u něj Loki takhle uvolnil.


Z jejich podivného uskupení je vyrušil až sluha, který nesl zapečetěnou obálku od samotného Odina “pro syna Starkova” a poklonil se. Tony nesouhlasně zamručel, tohle bylo fajn. Ale nezbylo nic jiného než přestat a vzít si obálku. “Děkuju.”
Sluha se z další prkennou poklonou otočil a odešel.
“Zdá se, že si na Odina udělal dojem.”
“Ty víš co to je?” Tony se posadil vedle Lokiho.
“Tuším, otevři to.”
“Nesežere mě to?” Tony otevřel obálku a nahlédl dovnitř.
“Tak už to přečti Starku.”
Tony rozbalil pergamen na začal číst.
“Vážený Anthony, synu Starkův. Jste očekáván v přijímací síni dnes ve čtyři hodiny času Asgardského.”
“Zve mě ve 4 do přijímací síně. Proč?”
“Jak jsem řekl, udělal si dojem.”
“Tak půjdeš se mnou?”
“Ty chceš abych šel s tebou?”
“Ano chci.”
“A to z důvodu?” Loki se opět postavil a upravil si rozcuchané vlasy.
“Protože jsem tady kvůli tobě a cokoli mi chce on, chci abys slyšel taky.”
“Nemusím nutně slyšet to, co ti chce, ale o to nejde. Pokud chceš abych tě doprovodil, půjdu.
Ale nejsem si jistý jestli mě s tebou nechá.”
“Když ne, tak půjdu taky… upřímně mi není zrovna dvakrát příjemný.”
“To není nikomu, věř. Pouze matka v něm vidí všechnu moudrost světa a tíhu na jeho ramenou.”
“No jo, ženská… Promiň.”
“Matku přede mnou neurážej. Byl bych nucen hájit její a svojí čest. A to by si nechtěl.”
“Nebyla to urážka, jen zdůraznění jiného úhlu pohledu.”
“Je to něžná duše. Miluje svůj lid a svého muže. Je to pozoruhodná žena.”
“Chápu proč ji máš rád.”
“Je to má matka” pronesl Loki podivně měkce a rozešel se směrem k paláci “pojď.”
“Máš obrovské štěstí.” Tony se usmál a pomalu šel za Lokim.
“Štěstí?”
“Štěstí.”
“Proč myslíš?”
Na to Tony už neodpověděl, jen se usmál a na čtvrtou hodinu byl připravený navštívit Odina.



Přesně ve čtyři hodiny se otevřely obrovské zlatem tepané, dvoukřídlé dveře, které vedly přímo k trůnu. Tony se podíval na Lokiho a společně prošli dveřmi.
Cesta k trůnu byla dlouhá a s každým krokem se zdála delší a delší.
“Tohle je nekonečná chodba.”
“Kouzlo” šeptl a konečně stanuli před Odinem.
“Dobrý den,” usmál se Tony.
“Ty, můžeš odejít” ukázal na Lokiho.
“Já si přeji, aby zde zůstal.”
“On není předmětem tohoto jednání.”
“Ale je důvod proč jsem tu a bez něj si nepřeji s nikým jednat. Je zde mým průvodcem a má právo být po mém boku. Navíc jsem ho o to požádal.”
Odin se zamračil “ať zůstane. Ale vy jste tu pro to, aby jste si žádal odměnu. Co chcete za tyto skutky?”
Tony se zamyslel, “nedáte mi více času na promyšlení?”
Odin moudře přikývl “dám vám čas.”
“Děkuji, v nejbližší době vám dám vědět. A mimochodem můžu chtít doopravdy cokoli?”
“Cokoliv co neporušuje Asgardské zákony.”
“Dobrá.” Tony se na Odina usmál, ale ne svým okouzlujícím způsobem. Naopak to byl úsměv, který říkal, dám si záležet a budu si stát za svým.