Kapitola 6.- Aréna

Ahojky, dnes má sice vydávat Annie, ale protože dnes nestíhá ona, rozhodli jsme se vydat další kapitolu. Konečně se dostaneme k prvnímu úkolu. Tak držte šance našemu šampionovi.
Linn

Blížil se termín turnaje a Loki měl poslední dva dny vštípit do Tonyho mysli podstatné informace. Vysvětloval mu nejefektivnější způsoby uhýbání, jak se dá prostředí využít ve svůj prospěch, nebo třeba co má dělat, když přijde o zbraň. Tony mu věnoval veškerou svou pozornost, nyní měl o důvod víc turnaj vyhrát a jakmile Tony něco chtěl, zarputile si proto šel. A vítězství v tomhle turnaji byl jen první krok. Poslední večer, kdy spolu trénovali, měl Tony na Lokiho prosbu. Zatím nevyřčenou, ale bylo mu to vidět na očích.

Když Loki ukončil poslední trénink před bojem v aréně, viděl na Tonym že je neklidný a že na něj upírá podivné pohledy.

“Co se děje?” Loki se Tonyho zeptal zrovna když uklízeli zbraně.

“To je to tak vidět?”

“Si čitelnější než Odinovo písmo.”

“Ale jen proto, že se to nesnažím skrýt. Mám na tebe prosbu ohledně zítřka.”

“Poslouchám.” Loki se zamračil a skryl svou nejistotu za rozmrzelostí.

“Víš já každé ráno snídám s tvou matkou a ona je fakt super, to víš sám, ale znáš ty její pohledy a tohle všechno… Nemohl bys ráno snídat s námi?”

“Zítra má přijít Thor. Nebyl by si u stolu raději s ním?” Vážně nerad by koukal na Thora během snídaně. Měl by zkažený celý den těmi jeho provinilými pohledy.

“Uhm… no tak já si poradím.”

“Nebo…” nemohl uvěřit že se to chystá říct “můžeš posnídat se mnou v zahradách. Bez matky a Thora.”

Tonyho to v první chvíli taky překvapilo, ale neváhal ani minutu a nabídku přijal.

Druhý den ráno se Tony vzbudil časně a vydal se do zahrad načerpat trochu čerstvého vzduchu než přijde Loki. Přemýšlel jestli je nervózní nebo má strach z nadcházejícího souboje, ale přišlo mu, že necítí vůbec nic.

Jaké překvapení pro něj bylo, když Loki už v zahradách byl. V rukou ležérně držel knihu zatímco v druhé držel číši s vínem. Neřekl ani slovo, posadil se naproti a nalil si kávu. Bylo úžasné ticho a Tony byl rád, že nemusí mluvit.

Loki Tonyho přítomnost nekomentoval, pouze mu mlčky nabídl talíř se sýry a ovocem. Oba v naprostém tichu a kráse zahrad, snídali.

Thor hledal u snídaně svou matku nebo Tonyho. Nikde nikdo nebyl. Nakonec ale Friggu našel na balkoně s výhledem do zahrad. “Matko, naše snídaně.”

“Pojď sem Thore.”Frigga mu jemně pokynula. Thor přešel k matce, “děje se něco?” Ptal se starostlivě a prohlédl si matku, zda ji není špatně.

Frigga se usmála “podívej se k altánku” na tváři jí hrál úsměv. Thor se podíval do zahrad. “Oni spolu snídají?”

“Vypadá to tak, že?”

“Ale nevypadají, že by se zrovna dobře bavili.”

“Všeho do času Thore, všeho do času.”

“Matko, v co doopravdy doufáš?”

“Nechej se překvapit. A neříkal si něco o snídani?”

“Jak je možné, že si jste s Lokim tak podobní.” Thor zavrtěl hlavou a doprovodil svou matku na snídani.

“Je to můj syn stejně jako ty.”Frigga se usadila a nabídla si čaj.

“Ty víš jak to myslím.”

“Ne to tedy nevím” Frigga jemně upila z hrnku a zamyšleně pozorovala pohyb závěsu ve slabém ranním vánku.

“Myslíš, že byl Anthony správná volba? Jsem si jist, že zvítězí, má neskutečně silnou vůli a kdyby ho od smrti dělil jen jediný výdech, nedovolil by si prohrát. Ale pokud s Lokim snídá, znamená to, že si jej pouští blíž? Protože to by znamenalo, že je mu blíž, než kdokoli předtím. Samozřejmě nemluvím o tobě.” Zdá se, že Thor na Anthonyho žárlí, protože jeho Loki nikdy ke snídani nepozval.

“Já vím že je Anthony dobrá volba Thore. Ale myslím, že v tuto chvíli je snídaně pouze jakousi poslední přípravou před bitvou. Jistě si sdělí poslední dojmy a nápady. Něco jako ty a Fandrall.” Frigga se znovu usmála. Tentokrát ale konejšivě. Věděla jak moc to Thora mrzí.

“Měl by sis někoho najít, Thore.”

“O prosím nezačínej s tím zase.”

Tony dopil svou kávu a přišel čas, aby se přesunul do arény. “Kdybych to náhodou nezvládl…”

“Tak?” Loki zaklapl knihu.

“U mě v pokoji teda v komnatě najdeš nákresy. Povětšinou jsou to zbraně, nebo portály, které by měli jít vytvořit spojením s vašimi magickými hračkami a tím co mám doma. Možná by ti to mohlo pomoc dostat Thanosovi na tělo. Jarvis o tobě ví, takže tě pustí do domu tak se tam můžeš chvíli schovat až odtud zdrhneš. Zároveň bys tam měl mít podmínky proto připravit se. A přitom všem buď tak laskav a zabezpeč mi firmu. A dej si bacha ať na tebe hned nepřijdou.” Tony se zvedl, “jo a přej mi štěstí.” Zazubil se a vydal se k aréně.

Loki vyprovázel Tonyho pohledem a přitom si nemohl pomoct necítit se podivně lehce. Chvíli tento pocit okázale ignoroval, ale pak nad sebou jenom zavrtěl hlavou a vydal se za svou matkou.

Frigga už Lokiho očekávala. Mile se na něj usmála, “připravený?”

“Jistě že” Loki matce nabídl rámě “kde je Thor?”

“Doprovází svého otce. Jak se cítíš? A jak je na tom ten smrtelník?”

“On je připravený, jsem tedy klidný.”

“Doufejme tedy, že bude v pořádku.”

“Bude, neboj se” usadil matku do jejího královského křesla.

“Věříš mu?”

“Věřím ve své učitelské schopnosti.” Loki se usadil vedle matky a netrpělivě očekával zahájení.

Chvíli potom, co se na druhý balkón usadil Thor s Odinem, ozvala se fanfára a do arény vstoupil asgárdský šampion.

Loki si ho prohlížel a hodnotil. Ano, věděl kdo to je. Ale i přes to ho jeho velikost a mohutnost v první chvíli zarazila. Tony polkl, velký jako Thor? Vždyť je minimálně o dvě hlavy větší. Tohle vůbec nevypadá dobře.

“Jenom klid, na to jsme trénovali. Jdi mu po nohou.” V Tonyho mysli zazněl Lokiho hlas tak čistě, jako by stál Loki přímo za ním. Tonyho to v první chvíli zarazilo, ale popravdě mu byl Lokiho hlas v tuhle chvíli útěchou a hlavně impulsem. Chopil se meče a vydal se vstříc tomu obřisku.

“Nezapomeň na dýku.”

Tu už měl Tony schovanou u pasu a prvotně se držel plánu svého protivníka unavit.

Frigga se na Lokiho vědoucně podívala a poté už oba věnovali pozornost Odinovi, který povstal aby zahájil boj.

Všichni poddaní, kteří souboji přihlíželi své šampiony hlasitě podporovali. Ale Tony byl jako v bublině. Musel vyhrát a pokud možno nemít moc zlomenin.

Obr se na něj vrhl hned, jak Odin souboj započal. Zručně kolem sebe mával mečem a vydával děsivé zvuky. Tony několik ran vykryl, spoustě z nich uhnul a při sebemenší šanci ťal bojovníka do lýtek, do stehen. Samozřejmě pár ran schytal, ale protože byl plný adrenalinu zatím bolest necítil. Když už se ale dostavila únava a rány jej začaly pálit, přišla vteřina, kdy byl nepozorný a jeho protivník mu uštědřil několik silných ran. Tony padl k zemi a mělce dýchal. Celý svět se mu rozmazal před očima a slyšel všude kolem hluk a vítězné výkřiky asgárdského šampiona. S každým výdechem měl před očima větší tmu až se propadl do temnoty úplně.
Odin se ve svém křesle zvedal, že ukončí turnaj ve prospěch asgárdského bojovníka.

Tonyho tělo leželo bezvládně a mysl se nořila hlouběji a hlouběji. Všude byla jen tma a chlad, když tu náhle se ve tmě objevily dvě zelené oči, ze kterých cítil teplo. Postupně se vyrýsovala i tvář, bledá leč dokonalá a pohrával na ní jemný úsměv. Tony otevřel oči, nahmatal svou dýku a snažil se rozeznat alespoň obrysy, náhle bylo všude moc světla, které Tonymu drásalo oči. Podařilo se mu poznat postavu, která nadšeně řvala ve svém vítězství a obcházela kolem Tonyho. Když se šampion obrátil ke králi, aby jej konečně vyhlásil vítězem, Tony z posledních sil přeťal obrovi nohy a ten padl k zemi v kaluži krve. Oproti tomu Tony se pokusil vstát.

Loki celou scénu sledoval s napětím. Už si myslel že Stark doopravdy prohraje, když v tom bojovníka poslal k zemi. V tu chvíli si dovolil popustit uzdu své  rezervovanosti a radostně vykřiknout. Frigga se musela pousmát a stiskla Lokiho ruku. Thor hrdě vyskočil a tleskal jako šílený. Když se Tony vyškrábal na nohy, zabodl svůj meč do země a opřel se o něj, protože jinak by asi stát nedokázal. Na druhé straně by pro něj bylo ponižující ležet. Chvíli na to se z Odinových úst ozvalo, “vítězem prvního úkolu se stává Anthony, syn Starkův.” A davy začaly znovu šílet.

Loki sestoupil ze svého lože. Snažil se vypadat nezaujatě a chladně. Opak byl ale pravdou. Cítil se živý a pociťoval vděčnost. Anthony Stark už nebyl pouhým nicotným smrtelníkem. Byl to opravdu jeho rytíř.

Vešel do arény a nevšímajíc si lidí kolem sebe. Přešel k Tonymu a podepřel jej. “Gratuluji k prvnímu vítězství. A pokud si chceš užít ovace máš možnost. Ale myslím, že teď by pro tebe byla ošetřovna prospěšnější.”

“Že ti to ale trvalo,” zahuhlal Tony a opřel se o Lokiho, který mu pomohl dojít na ošetřovnu.

“Nezkuhrej Starku, už to bude.” Loki sám ošetřoval svého šampiona. Ne, že by tak moc chtěl. Ale byl paranoidní a svým rukou věřil více než cizím.

“Máš štěstí že jsem ti dal protijed, jeho čepel byla namořená v jedu” rychlými a zručnými pohyby nanášel hojivou mast na otevřené rány.
Tony na šampionův účet zamumlal něco jako “šmejd jeden.” Na Lokiho se pak ale usmál, “tomu říkám moment překvapení.”

“Když zjistil že si imunní? Ano to jistě byl. Nemáš zač.” Loki obvazoval Tonymu rameno “ale ty asi mluvíš o tom tvém nečekaném vzkříšení, že?”
“Bohužel jsem neviděl jeho výraz, když zjistil, že jsem imunní. Jak nečekané, chceš říct, že si mi nevěřil?”

“Věřil, ale měl jsem i jiné plány.”
“Hmm to ti asi odpustím.”

“Budeš muset, protože to je hlavně v tvém zájmu” dotáhl mu poslední obvaz a odstoupil “jak se cítíš?”
“Výborně, ale upřímně jako zmlácený pes.”

“Do svého pokoje trefíš?”

“Bez tebe? Teda to je péče.”

“U všech bohů” Loki protočil očima a chytl Tonyho za ruku “opovaž se pustit” a přenesl je do Tonyho komnat. Tony se nepustil naopak se držel velmi pevně a ano, teď se mu hlava zamotala. “Fuj”, zamumlal a posadil se na postel, ale protože si neuvědomil, že se stále drží Lokiho, stáhl ho sebou.

“Starku” Loki mu zavrčel velmi blízko ucha.
“Hmm?” Tonymu se motala hlava.

“Pusť mě.”
Tony otevřel oči a podíval se na Lokiho, “co?”

“Pusť mě jsem řekl.”

“Říkal si, že se nemám opovážit se pustit.” Tony Lokiho pustil a promnul si spánky.

“Po dobu přenosu ne, aby sis ze mě dělal deku.” Loki naštvaně vstal “uvidíme se zítra” a opět zmizel.

“Já si z tebe nechtěl dělat deku, nebylo to schválně.” Tony mluvil vyčerpaně, ale cítil potřebu se obhájit i když nevěděl, zda ho Loki slyší. Chvíli na to tvrdě usnul.

Neslyšel. Ale i přes to, Lokimu nevadilo to, co se stalo. Vadily mu všechny ty naprosto nepotřebné pocity které to vyvolalo. A obzvláště jeden dominoval. Smutek. Smutek nad tím, že takhle blízko nikomu nebyl už staletí. A že si za to může jenom on sám.