Kapitola 4. - Otázky a odpovědi

Ahojky, další díl je tu! Bohužel nestíhám. Ale znáte to, pololetí. Snad už se příští týden srovnám. 

Užijte si to!

Linn

Tony spal doopravdy tvrdě a poměrně dlouho. Když se probudil, zůstal ještě v posteli a užíval si ten pocit rozespání a zároveň se cítil dokonale odpočatý. Po nějaké chvilce se ale začal cítit značně nesvůj a když otevřel oči, propichovala ho jiné oči, chladně zelené.

“Dobré ráno, Starku” Loki stál kousek od postele v dokonale rovném postoji a pozoroval onoho smrtelnika před sebou. Jak hluboko musel klesnout, aby se matce zavděčil.

"Co chceš Loki?"

“Chci te připravit na souboj.”

Tony se posadil na posteli a prohrábl si vlasy. Lokimu ani za mák nevěřil, ale nikoho jiného, kdo by ho naučil s jejich zbraněmi, neměl.

“Jo jasně.” Evidentně jeden ani druhý nevěděli, jak spolu v téhle situaci mluvit.

“Nechal jsem ti přinést nějaké vhodnější oblečení a snídani.” Loki ledabyle pokynul ke stolu “až budeš připraven, stráže tě dovedou do arény.”

“Nebudu nosit tuhle maškaru.” Tony ukázal na Lokiho oděv. Sám si sebou sbalil svoje oblíbené tepláky a tričko. “A hlad nemám.”

Loki se nad slovem maškara zamračil. On taky neodsuzoval tu podivnost kterou Stark nosil.

“Fajn, tak tedy pojď.”

“Jako s tebou muflone?”

“Chceš snad jít s mou matkou Starku?”

“Rozhodně je o dost milejší.”

“To možná ale trénovat by si s ní nechtěl.”

“Je vostrá co?”

“Je to bohyně a je to jeden ze tří vojevůdců královských legií. Takže pokud to odpovídá tvé definici, ano, je ostrá. Ale raději bych, kdybych ses takto o ní nevyjadřoval.”

“Hezké, aspoň někoho máš rád, myslel jsem, že tohle slovo ani neznáš, natož ten pocit.” Tony se zvedl z postele a začal se převlékat. “Buď tak laskav a počkej venku.”

“Myslel jsem, že tvoje tělo vidělo už tolik lidí, že je ti nahota jedno.” Loki se otočil na patě a důstojně odkráčel.

“Ano ale to byli lidé a ani jeden z nich se mě zatím nepokusil zabít.” Než Loki odešel, Tony po něm hodil první věc, co se mu dostala pod ruku, tentokrát to byl jen polštář.

Při oblékání se mu honilo hlavou jak to udělat, aby dokázal s Lokim nějak vycházet. Oblékl se a šel za ním. “Já můžu.”

“Fajn tak pojď.” Loki ho vedl dlouhou zlatou chodbou, která vedla přímo na cvičiště.

Tony si prohlížel svoje okolí, trochu ho mrzelo, že nemá čas si to tu řádně prozkoumat. Na druhou stranu neměl rád ticho takže…. “Na to, že tě vytáhli z basy, nevypadáš šťastně.”

Loki mlčel a vedl ho dál. Odmítal se nechat vyprovokovat.

“Hele jaký to je, když tě odrovnají obyčejní smrtelníci?” Tony nechtěl úplně provokovat, ale neuměl jinak začít hovor. Ne s Lokim.

Bylo doslova slyšet jak se Loki snaží udržet své sebeovládání.

“Nejradši bys mě zabil viď? Rozhodně by mi k tobě seděla minimálně aspoň kousavá odpověď. Jaké to je až takhle se ovládat, hm?”

Loki se rychle otočil a pritiskl Tonyho ke zdi “tak poslouchej, já se o to neprosil. Je to Thorova věc do které mě zatáhl. A pokud si to neuvědomuješ, ty už zpět nemůžeš a já jsem jediný tvůj spojenec. Takže pokud nedokážeš říct nic k věci, mlč. Zachráníš tak život nám oběma.”

“Konečně adekvátní reakce,” zasípal Tony. “A teď mě pusť a už se mě nedotýkej, ještě teď nemám opravené to okno. A tvůj bráška tě chce jen mermomocí zachraňovat i když si to nejspíš vůbec nezasloužíš.”

Loki Tonyho pustil. Ale jenom s minimálním zadostiučiněním. Tony začínal mít pocit, že by možná bylo lepší kdyby v aréně umřel. Vyčítal si, že nechal Thorem ukecat k takovéhle věci. Zároveň s tím, ale věděl, že pro toho šílence před sebou má určitou slabost. Neuměl to pořádně popsat, ale už na Zemi ho ten zelenáč zajímal víc, než jen jako nepřítel.

Loki si uhladil svůj šat “víš kdo proti tobě bude stát?”

“Nějaký váš šampion. Prý je velkej jako Thor.”

“Je to Asgardský šampion, polobůh. Je větší než ty, silnější, zuřivější a taky vládne mečem.”

“A já na to mám týden.”

“Přes to, že ke mě chováš antipatie jsem tvá jediná šance na výhru.”

“A co to, že ty se najednou chováš jako svatoušek, to je fakt docela nuda.” Pomalu došli do arény.

“Neznáš mě.” Loki je dovedl do zbrojovny, kde vzal kožené chrániče a jednoruční meč.

“To bude nejspíš jen dobře.” Tony se rozhlédl okolo, všechno se mu to přestávalo líbit, ale nezbylo mu nic jiného, než se začít učit a trénovat.

“Tohle si obleč, měla by to být tvá velikost.” Loki hodil po Tonym těžké chrániče a sám si svlékl koženou vestu a nasadil si rukavice. Tony neřekl ani slovo, až moc dobře si uvědomoval, jak je tohle důležité pro Thora a jeho matku, očividně měli Lokiho rádi, to jen Tony nečekal, že na jeho ramena padne odpovědnost za tolik lidí. Vzal si chrániče a poslouchal Lokiho i když mu to bylo proti srsti.

“Si malý a tím pádem mrštný a rychlý. V tom je tvá výhoda. Takže budeme pracovat na tvých dovednostech rychle se pohybovat.”

“Ty už si vyzkoušelo tolik lidí.” Tony se drze uculil.

“Toho mě ušetři.”

“Jo jasný já zapomněl, tady sex neznáte.”

“Ano jistě, tady se rodime z květin opylovaných včelami. Prober se. Vy jste se učili od nás, není to naopak.”

“Tak to asi budeš výjimka, když se chováš jako panic.” Tony si připravil svůj meč, nikdy nevěřil, že by se mu kroužek historického šermu mohl hodit a přece jen něco z toho využije.

“Jenom nespím se vší špínou světa.”

“Ty nespíš s nikým, tebe chtěj akorát tak všichni zabít.”

Loki pokrčil rameny “je to moje hobby.”

“A přitom se umíš i docela hezky usmát.” Jo to Tony neměl říkat.

Na to Loki jenom pozvedl obočí “začneme?”

Tony přikývl, “pojďme na to.”

Loki vytasil dýku “zkus mě zastavit, jakkoli.” S tím Loki vyrazil proti Tonymu. Prvním třem Lokiho pokusům Tony odolal, pak už to ale bylo náročnější a pro Tonyho těžší uhýbat, musel se tedy pokusit Lokiho odzbrojit.

Loki si dával dost záležet na tom, aby Tonymu nedal žádnou záminku k tomu ho připravit o zbraň. Koneckonců on měl učit jeho a ne naopak. Oproti tomu Tony měl za sebou už spousty střetů a ne vždy měl u sebe oblek, zdál se být důstojným protivníkem. Uměl se hýbat, byl doopravdy mrštný a s mečem zacházel, jakoby to byla jen další část jeho ruky. A hlavně, nechtěl dát Lokimu nic zadarmo.

Po hodinách tréninku, kdy už oba padali únavou to Loki ukončil.

“Pro dnešek hotovo.”

“Už nemůžeš?” Zašklebil se samolibě Tony, který se už taky sotva držel na nohou.

“Ne, matka s tebou chce povečeřet. A už teď jdeš pozdě.” Loki vypadal až moc v pořádku, na to, že teď strávil skoro čtyři hodiny se Tonym v aréně.

“A já je musím účastnit takových věcí? Proč mám pocit, že mi nikdo neříkáte pravdu?” Tony se zbavil chráničů a očistil své oblečení od prachu.

“Chce s tebou povečeret, protože je to vlídná královna, která chce poznat muže zachraňující jejího syna. Tak v tom nic nehledej.”

“Stejně mi tu všichni lžete. Něco, co mi neříkáte, se ode mě očekává, jinak by ty lidi tak nevyváděli, když jsem přišel.”

“A pak že já jsem narcis.” S tím Loki zmizel.

“Jo jsi…” zabručel Tony a vydal se najít cestu zpět do hradu.

Když Tony konečně našel správné dveře Frigga už na něj čekala a přivítala ho vlídným úsměvem.

“Bála jsem se, aby jste nezabloudil.”

“Trochu jsem bloudil.” Přiznal Tony.

“Ale nakonec jste mne našel.” Pokynula mu k jedné z draze vypadajících židlí.  
Tony se posadil a rozhlédl se kolem, “kde je Thor?”

“Myslela jsem, že bychom mohli povečeřet spolu, ale mohu ho zavolat pokud chcete.”

“Ne v pořádku,” usmál se.

“Tak tedy, doufám že máte hlad.” Usadil se naproti.
“Poměrně ano.” Tony nevěděl o čem by měl s královnou mluvit.

“Přiznám se, že to že jsem vás pozvala není pouze akt mé vděčnosti…. Chtěla bych si s vámi promluvit o Lokim a zdali jste si vědom toho břímě, které nesete.”
“Že byste mi vy upřímně řekla, co se ode mě všechno čeká? Protože celou dobu cítím, že mi tu neříkáte všechno.
“Thor měl za úkol přivést do dvou dní šampiona, který je schopen konkurovat našemu. Vybral vás. Ale od prvního okamžiku, kdy jsem vás spatřila jsem viděla,  že ve vás je o mnoho více než zachránit Lokiho život. A to zachránit jeho duši. Vy jste jediný, který ho je schopen pochopit.” Frigga se usmála “jste mimořádný muž pane Starku.”

“Proč si myslíte, že bych ho měl zrovna já chápat?”

“Protože jste si podobní.”

“No dovolte?”

“Není nutné se hned durdit. Je to prostý fakt. Oba máte slabost pro moc. Oba jste velmi chytří a potřebujete vyčnívat”

“Já nemám slabost pro moc, já jsem jen osobnost. A nejsem chytrý, já jsem génius…. Vaše veličenstvo.” Dodal raději Tony.

“Ano to jistě jste.” Frigga se pousmála.

“Královno, co ode mě doopravdy chcete?”

“V tuto chvíli ? Aby jste začal jíst než to vystydne. A poté, aby jste se stal Lokiho spojencem.”

“Spojencem?” Tony začal pomalu jíst.

“Mluvil s ním, snažil se ho přivést na jiné myšlenky. On na vás dá.”

“Nemyslím si, že na mě dá a hlavně proč si myslíte, že by se mnou mluvil? Nenávidí mě víc, než všechny ostatní lidi ze Země dohromady.”

“Protože jste si tolik podobní nemůžete se vystát. A to je v pořádku, ale jde to i jinak.”

“Nemyslíte si, že v to jen doufáte?”

“Jsem už dost stará, abych rozeznala to, co vidím.”

“Nemůžete po nás chtít, abychom se přátelili.”

“To jistě nemůžu.”

“Jsem ochotný za něj bojovat kvůli Thorovi a kvůli tomu, že si myslím, že za tím vším co provedl u nás, je něco jiného než dává na odiv, ale to je vše.”

Frigga jemně přikývla “to respektuji…. Nemohu vás nutit. A chci, aby jste věděl, že v mých očích jste nevýslovně statečný, když jste souhlasil.”

“Děkuji, ale myslím, že to není statečnost, spíš něco jako touha po dobrodružství.”

“Touha po dobrodružství s příchutí možné smrti?”

Nad tím Tony mávl rukou “to už je u mě normální.”

“Normální?”
“Vzhledem k tomu jakou dělám práci, vzhledem k mému jménu, na mojí smrt je pekelně dlouhá fronta.”

Frigga se pro sebe potutelně pousmála.
Přesně toho si ale Tony všiml a nedůvěřivě přimhouřil oči.

“Vystydne vám to.”

“Tyhle úsměvy znám, právě jsem Vám nahrál na smeč, což?” Tony si vzal další sousto.

Frigga se usmála “chutná vám?”
“Je to celkem dobré.”

“Nic vám tu nechybí? Jsme schopni vám zařídit vše, co si budete přát.”

“Klasická káva by se hodila.”

“Zařídím to. Takto vše?”
“Potřeboval bych zelený ječmen.”

“Co kdyby jste mi to napsal?”

Tony požádal o tužku a papír, místo toho dostal brk, kalamář a pergamen, každopádně sepsal své požadavky a nakonec ještě vyzkoušel, zda na Asgardu funguje spojení s Jarvisem. Když zjistil, že ne, jeho pozornost zaujala knihovna táhnoucí se podél celé stěny. Žádný titul neznal a co jiného tu měl dělat? Než ho ale Frigga po jídle opustila a než se pustil do čtení, podíval se za ní, když byla na odchodu a tiše řekl, “tak mi alespoň řekněte, co má rád.”

“Má rád inteligentní konverzace, jízdu na koni, knihy a mé sušenky.”