Proč Já 22

Ták tu máme další kapitolu. Já myslím, že k ní ani nemusím nic dodávat.
Tentokrát jsem nestihla okomentovat Vaše komentáře u předchozí, tak Vám alespoň takhle v úvodu děkuju. Jsem strašně ráda, že komentuje :) Dodáváte mi sílu na to, abych k tomu zase sedla a psala dál.

Tak přeji příjemnou zábavu :-*

Když se Tony ocitne zpět doma, nezajímá ho, že je tam s ním Thor a je mu úplně jedno proč tam je. Přijde mu, že ho to cestování šíleně zmáhá. A tak se jen odebere do postele. Dokonce umlčí i Jarvise, že to proberou, až se pořádně prospí. 

Thor samozřejmě nechce rušit a tak Tonymu připraví jen sklenici vody na stolek, kdyby se náhodou probudil, a odejde. Prvně se vydá na základnu, kde oznámí Furymu, že už je Stark doma a, že spí a nejspíš bude spát delší dobu. 

Vysvětlí mu, že nemá žádné následky a, že se tudíž nemusí bát.
„Ale bylo by lepší, kdybyste se ho na poslední události neptali.“
„Z jakého důvodu?“
„Jistě to v něm bude chvíli vyvolávat nepříjemné vzpomínky a tak by bylo lepší, kdybyste ho nechali zapomenout.“
„Dobrá, myslím, že je to rozumné. Ale musím Vás požádat, abyste mi znovu řekl, co se stalo a uvedl to zápisu. Chápejte, musím mít zdokumentované takovéhle výlety řekněme.“
„Nikdy jsem přesně nechápal proč je to tak důležité, ale respektuji Vaše zřízení.“ A tak se Thor posadí a začne pěkně od začátku. 

Asi po hodině mají vyplněné hlášení a do Furyho kanceláře přijde Steve.
„Něco se Starkem?“ zeptá se opatrně, když vidí Thora.
„Ano, vrátil se.“ Odpoví místo Thora a Fury. „A co mise?“
„Splněna, sice to bylo obtížné, ale zdařilo se.“ Steve položí Furymu na stůl několika stránkový dokument.
„Kdy jste to stihl napsat?“
„Dnes při cestě zpátky,“ pokrčí Steve rameny.
„A zajištěný materiál?“
„Vzal si to k sobě Bruce, ale nejsem si jistý, jestli je to dobrý nápad.“
„Ehm,“ upozorní na sebe Thor. „Omlouvám se, že ruším, ale jsem nucen již odejít. Na Asgárdu nás čekají mnohé změny a měl bych jim být přítomen.“
„Samozřejmě, jen běžte.“
„Ještě Vás musím dopředu varovat, může se stát, že se zde objeví někdo od nás. Pokud se nepletu, otec bude chtít uzavřít s Vaším světem smlouvu.“
„Smlouvu?“
„Pokud k tomu dojde, vše Vám vysvětlí,“ řekne Thor a konečně se vrátí domů.
Fury nad tím zakroutí hlavou, vypadá, že je unavený z těch věčných vpádů těch Asgárdských bláznů. 

Ano Thor Zemi hodně pomohl, ale díky tomu sem přivedl Lokiho. 

A potom ohrozili jednoho z jeho nejlepších lidí a ke všemu o tom nemůžou mluvit, protože by to ve Starkovi mohlo vyvolat, kdo ví co. 

Potom se podívá na Steva, „takže proč to není dobrý nápad?“
„Co, proč?“
„Materiál a Bruce.“
„Jo tohle, no on se nad tím totiž děsně rozčiloval, už když si to prohlížel po cestě zpátky.“
„Aha, no já zkusím někoho sehnat, nevím, kdy Stark přijde, podle toho co jsem slyšel si myslím, že bude chrápat několik dní.“
„Neměli bychom se na něj jít podívat?“
„Nechte ho spát. Aspoň do zítřka a pak uvidíme, jestli se neozve.“
„Dobře, ale můžu ostatním říct, že je zpátky?“
„Určitě a rovnou jim řekněte, že když ho uvidí, ať se ho nevyptávají na to, co prožil, prý by mu to mohlo uškodit.“
„Dobrá, tak já jim to vyřídím.“ Steve je očividně rád, že se mu vrátil člen týmu, byť je momentálně mimo provoz. Potom odejde a Fury se začte do jejich hlášení.

Steve se pomalu courá chodbou po základně a smiřuje do kuchyňky. 

Tam už sedí zbytek jeho týmu a popíjí kafe, kromě Nataši, která pije brusinkový džus. 

Bruce očividně musel odejít ze své pracovny, nebo by nad tím materiálem zezelenal.
„Udělali jsme ti čaj,“ oznámí Stevovi Clint.
„Zelený?“
Clint přikývne.
„S citronovou trávou?“
„Ano s citronovou trávou, bez cukru, zamícháno třikrát po směru a jednou protisměru hodinových ručiček.“ Zašklebí se na něj Clint, ale Steve je spokojený a posadí se ke svému čaji.
„Díky,“ zamumlá a napije se. „Stark už je zase mezi pozemšťany.“
„Vážně?“ zeptá se Bruce s nadějí, že už k tomu materiálu nemusí.
Steve přikývne, „ale prý ho máme nechat do zítřka být a celkově se na nic neptat.“
„Proč?“
„Asi nepříjemný vzpomínky.“
„Aha, škoda.“
„To říkáš jen proto, že se nezbavíš toho materiálu,“ zašklebí se Clint.
„To není pravda,“ protestuje Bruce. A hned se ti dva dají do nekončícího pošťuchování.
Steve se podívá na Natašu a oba se mírně usmějí. Jsou rádi, že je Stark zpátky. 

Ať je, jaký je, ty jeho fórky a chrápání na poradách jim chybělo.

Hned druhý den, co se Tony probudil, zjistil, že už je pozdní odpoledne. Posadil se a protáhnul se. 

Potom do sebe překlopil sklenici vody.
„Jarvisi?“
„Dobré odpoledne pane.“
„Ahoj,“ usměje se Tony, už se lekl, že s Jarvem něco je když neslyšel jeho obvyklý pozdrav potom, co se probudil.
„Tuším Vaší otázku, a ano, máte hodně práce.“
„Hm, počká to, než si dám sprchu?“
„Myslím, že stihnete i snídani, těch několik minut navíc už vadit nebude.“
„Super,“ zamumlá Tony a letí do sprchy. No dobře spíš tam docourá a pustí na sebe vodu. 

Spokojeně zavrní, když na jeho tělo dopadají kapky vlažné vody. Zavře oči a užívá si to ticho a klid. 

Pak ale otevře oči a uvědomí si, že to ticho mu vlastně trochu vadí. Je to takové tíživé a plíživé ticho, co se Vám zaryje až za nehty. Tony sebou mírně trhne a nechá Jarvise, aby pustil pořádný metal. 

Potom se začne umývat. Když podstoupí dostatečnou hygienu, vyjde ze sprchy a podívá se na sebe do zrcadla. 

Přijde si divný, uhlazený hrudník, žádné světlo a jeho kůže mu celkově přijde podivně pevná a hezčí. Sám si přijde jako vyměněný. Povzdechne, vyčistí si zuby, převlékne se do čistého oblečení a to špinavé pošle do čistírny. 

Pak už se konečně dostane do kuchyně a dá si vařit vodu na kafe. A protože se Furymu neozval, poslal za ním Clinta s Brucem, který jen se přiblížil ke kořisti s poslední mise, okamžitě zelenal. 

Když cinkne výtah, Tony se podívá, kdo se to na něj přišel podívat.
„Zdravíčko,“ pozdraví je. „Kontrola?“
„Dá se to tak říct, ale spíš jsme se chodili dívat, jestli ses už nevrátil.“
„No už mě tady máte,“ uculí se Tony na Clinta a poněkud bledého Bruce.
„Vypadáš bídně.“
„Hm,“ zamručí Bruce.
„Kolikrát si to neovládnul?“
„Během dneška?“ odpoví vyčerpaně Bruce.
Tony se zatváří trochu soucitně, „no tak se posaďte, jdu si akorát dělat snídani, dáte si?“
„No podle toho, čím nás chceš otrávit.“ Rejpne si Clint.
„Speciálně tebe otrávím nadmírou cukru, i když, ups Nataša nedorazila.“
Clint by Tonym nejradši něco hodil, ale vezme v potaz, že se vrátil, „jen počkej, až tě přejde cestovní horečka.“
Tony se zašklebí a před Bruce postaví panáka. „Dej si, jeden ti neublíží.“
Bruce se tentokrát nenechá pobízet a kopne to do sebe.
„Tak co dáte si něco?“
„Fakt vaříš?“ zeptá se Clint nedůvěřivě.
Tony se zašklebí, „říká se tomu schopná hospodyně a mrazák.“
Clint se zasměje, „ v tom případě rozmrazuj.“
Pak se Tony ještě podívá na Bruce, „no tebe se ani neptám, tebe musíme pořádně nacpat, ať načerpáš sílu“
Bruce jen pokrčí rameny a Tony vytáhne z mrazáku několik nádob a začne chystat vydatnou večeři. 

Clint mu jde pomoci. Hlavně proto, aby se ujistil, že je vážně neotráví. Po chvíli se po místnosti vine směs několika omamných vůni a všem třem už se sbíhají sliny. 

Tony je vyjímečně příjemný a ani se do nich moc nenaváží. Je fakt rád, že je doma a, že zrovna teď není sám.
Jen usednou k večeři (pro Tonyho je to snídaně,) začne se Bruce nacpávat. Očividně ho to přeměňování hodně vyčerpalo. Když si nacpou břicha všichni tři se svalej do gauče a každý má v ruce drink.
„Tak co se děje, že se furt měníš?“
A tak Bruce Tonymu vysvětlí, že našli nějaký materiál a že on tomu vůbec nerozumí a jen to vidí…
„Dobře, dobře… klídek,“ uklidní ho Tony, když vidí, že začíná být zle. „Kouknu na to jo, domluvím se s Furym.“
„Budu ti vděčný.“
„Zítra se tam stavím.“
„Díky.“
„V pohodě, přespíte?“
Oba dva to chvíli zvažují a pak přikývnou. Nakonec se do tří do rána dívají na filmy, řeší všechno možné, popíjejí, přikusují pizzu a pak se rozejdou každý do jednoho pokoje a vytuhnou. 

Hned druhý den, když se proberou, vrátí se na základnu a Tony se domluví s Furym, že by teď raději zůstával doma, tak jestli by mohl dělat jen nějaké výzkumy a nikam nelítat. 

Na to mu Fury kývne a hned mu dá, to co tak strašně vytáčelo Bruce. Potom se Tony vrátí domů a začne dávat dohromady všechno, co zameškal. 

Jde hlavně o věci kolem firmy a soukromé výroby. Když má hotovo, je už večer a tak se osprchuje a vleze si do postele. 

Jenže se k němu zase hrne ta tíživá samota. A tak vstane z postele a ze skříně vytáhne svůj starý tulící polštář a znovu si lehne, přitulí se a usíná.

***

Thor měl pravdu, na Asgardu se začalo dít spoustu věcí. 

Král rozhodl, že nastal čas pokusit se znovu uzavřít alianci mezi světy, aby nedocházelo k takovýmto bojům, které ničí vše, co jim přijde do cesty.
A tak se už několikrát stalo, že se na Zemi objevil někdo z Asgardu. Občas to byl Thor, jindy zase řadový voják a takhle na dálku se řešily všechny věci ohledně aliance. A jak čas plynul Midgard se stal její součástí.

Loki většinu svého času tráví v knihovně, nebo v zahradách, kde rozjímá. Vlastně nemá co dělat. I když se snaží najít si něco užitečného. 

Chvíli se věnuje tvorbě nových kouzel, ale nedotáhne to do konce. Tak zkusí tvořit portály, ale ani to mu nejde. Ne, že by portály už neuměl, ale snaží se svoje umění vylepšit natolik, aby se portál otevřel i bez toho, že by musel několik minut nehybně sedět a napojovat se na vlny magie. 

Už ho ani nebaví dělat si legraci z ostatních. Něco mu teď chybí. Ať měl doposud život jakýkoli, poznal něco neobvyklého a teď mu to chybí. Rozhovor s matkou už dávno vzdal. Ta se akorát vždycky tváří vševědoucně a řekne mu, ať otevře srdce. To si ale v klidu dokáže říct sám. 

A na to aby se pletl do královských záležitostí tak nemá náladu. A tak se jen poflakuje po hradě, knihovně a zahradách. 

Jednu chvíli mu i přijde, že se zbláznil. Nebo, že má halucinace. Přišlo mu, jakoby v zahradě kus od sebe viděl Starka, ale byl to jen menší strom. 

Občas, v noci, když usínal, slyšel jeho hlas, jak mu šeptá. Ale když otevřel oči, nikdo tam nebyl. Pomalu si připouštěl, že mu ten smrtelník chybí, ale nechtěl se chodit ptát Heimdala co se děje na Zemi moc často. 

A tak se vždycky jen snažil vytáhnout nějaké informace z Thora. Samozřejmě ne moc okatě, jen to nenápadně vmísil do hovoru.

Ale nikdy se nedozvěděl víc, než, že Tony pracuje z domova. A důvod proč se na něj nezašel sám, podívat byl jednoduchý. 

Jasně mu řekl, že když se ještě někdy uvidí, tak to bude v novém životě. 

***

Tony se úplně vzdal toho, že by lítal na mise. Ano upravil si obleky, ale prostě se mu nechtělo. Čas od času se proletěl sám pro sebe, jen tak všemožně. Ale většinu času trávil v dílně, kde pracoval na tom, co mu posílal Fury nebo se zaměřoval na firmu. 

Pravdou je, že jeho firma na tom už dlouho nebyla takhle dobře. Ale sám měl dost problémů. 

V noci se mu strašně špatně usínalo. Snažil se vždycky někoho ukecat, aby přenocoval. Sem tam plánoval nějakou párty, ale vždycky když odešli, vplížila se k němu zase ta odporná samota, která ho tížila den ode dne víc. 

V noci ho zaplavovaly stavy úzkosti a tak svůj tulící polštářek nechával na posteli a neobtěžoval se ho uklízet do skříně. Usínal jedině, když dlouho do noci, přitulený k polštářku, rozmlouval s Jarvisem. 

V hlavě ale Tony neležel u polštářku, ale u Lokiho.
Dnešní noc není výjimkou. Přitulí se k polštáři, zavře oči a mluví s Jarvisem, než usne. 

Usíná až ráno, takže si pořádně přispí, a když se probudí, je už odpoledne. Vyhrabe se z postele a utíká do sprchy. 

Je pěkně zarostlej a tak si řekne, že čas od času je potřeba se o sebe postarat a tak podstoupí kompletní očistu. 

Nedělá to jen proto, že ví, že by měl, ale vyjímečně má i chuť. Konečně má pocit, že by se z toho mohl vyhrabat. Má ze sebe dobrý pocit a chce jít za Furym a vrátit se do plné služby. Ale nejdříve by se měl převléknout a tak přeběhne do ložnice a vytáhne oblečení, co je ještě v pytli z prádelny. Oblékne se a vydá se k výtahu, ale ten akorát cinkne a vyhrne se z něj celý jeho tým a pár dalších lidí a podle rozjařenosti a pohybu výtahu Tony usuzuje, že dole budou další. 

Jeho tým, ale není ve svém typickém oblečení, ale mají civil. A stejně jako ostatní drží v ruce nějaké balíčky. Tony jenom zírá, zatímco se do bytu nahrne další várka lidí, co okamžitě začne zdobit místnost.
„Ehe, co se to?“
„Všechno nejlepší!“ zvolá několik hlasů.
Má narozeniny, probůh na to úplně zapomněl. Chvíli jen tak stojí a zírá, ale pak se nechá strhnout davem. Nechá si blahopřát, převezme dárky. Otevře bar a nechá lidi, ať se baví a on se baví s nima. Hudba je hlasitá, ale nikomu to nevadí. 

Když už jsou všichni mírně společensky unavení, což vede k tomu, že je zábava v plném proudu oslavenec se na chvíli vytratí na střechu. 

Tam se posadí, poslouchá hlasitou hudbu a dívá se do okolí. Za chvíli ho vyruší Clint.
„V pohodě?“
„Jo, jen jsem potřeboval chvíli na vzduch,“ usměje se Tony.
„Moc nepiješ.“
„No myslel jsem, že bych jedny narozeniny nemusel prochlastat.“
„Náhlá změna,“ zašklebí se Clint škodolibě.
„Dobře kecám, měl sem dneska namířeno k Furymu, myslím, že bych se už chtěl vrátit do aktivní služby.“
„Konečně ses doma začal nudit?“
„Spíš sem se zvládnul srovnat sám se sebou.“
Clint se pousměje, „že to trvalo, no já tě tu teď ještě nechám rozjímat, myslím, že Nataša se chopila alkoholu, chápej…“
„Jen běž,“ zašklebí se Tony a dá ruce do kapes, kde nahmatá něco co tam rozhodě být nemá.
Když Clint odejde vyndá to z kapsy a podívá se na to. No jasně to je to oblečení co měl, když se vrátil Asgardu. 

Úplně zapomněl, že tam má tu ampulku se šrapnely. Mírně se usměje a postaví se. Ampulku otevře a šrapnely si přesype do dlaně. Sevře je v dlani, zhluboka se nadechne a hodí je, kam nejdál dokáže.
„Vítej v novém životě Starku,“ zašeptá si pro sebe. 

Když ucítí na rameni něčí ruku, cukne sebou tak, že div nespadne. Další ruka ho chytne kolem pasu.
„Dávej pozor, abys svůj nový život neukončil příliš rychle,“ ozve se Tonymu u ucha povědomí hlas, jehož majitel ho pevně drží, aby nespadl.
„Loki?“
„Překvapen?“