středa 12. března 2014

Proč já 17

Tak tady máte další část. :) Dneska mi to nějak jde tak asi během večera a zítřka napíšu další. Krásné počtení přeji. A na co se těšit do budoucna? Možná se Tony v myšlenkách vrátí ke svému mučení, možná mu bude nabídnuta satisfakce a rozhodně zasedne soud, který odsoudí Lokiho.




Když se Tony po několika dnech probudí, rozhlédne se po nemocničním pokoji. 
Chvíli mžourá zmateně okolo, než znovu zavře oči a zhluboka vydechne. 
Dál jen leží a snaží si vybavit, co se stalo. Z jeho myšlenek ho vyruší letmí dotek na paži.
„Jsi vzhůru?“
„Ano,“zachraptí Tony.  V krku má sucho a jen pokus o to, promluvit, jako by mu v hrdle zažehl oheň.
„Nemluv,“ řekne tiše Nataša. „Máš poškozené hlasivky a poničenou vnitřní strukturu krku.“
Když ale uvidí Tonyho zděšený výraz, dodá klidným hlasem, „neboj, není to trvalé.“
Tony přikývne.
„Chceš napít?“
Tentokrát Tony zavrtí hlavou a podívá se na ní velmi propalujícím pohledem.
„Chceš vědět, co se stalo.“ Řekne s určitou jistotou v hlase a Tonyho přikývnutí ji v tom pouze utvrdí.
„Mrzí mě to Tony, ale zatím ti nemohu říct mnoho. Moc toho nevím a to co vím, ti pro změnu říct nemohu.“  Podívá se na Tonyho soucitným pohledem a mírně povzdechne.
„Bruce dělal, co bylo v jeho silách, aby tě sešil, ale reaktor se mu zachránit nepovedlo.“
Tony zbledne. Ne, že by do teď bledý nebyl, ale nyní je dočista bílý. 
Kdyby ho tolik nebolelo, jakékoli nadechnutí asi by vykřikl a ptal se, kolik minut mu zbývá. 
Umírá, tím si je jistý. Ale proč? Proč u něj sedí Nataša a nesnaží se předstírat lítost z toho, že ten nejotravnější konečně zmizí. 
Nebo ji na něm vážně záleží? Přišla se s ním rozloučit, zatímco ostatní už někde slaví? Vyhráli přece. 


Nataša až moc dobře ví, co se mu honí v hlavě.
„Neumíráš Tony, ale víc ti říct nemohu, promiň.“ K ústům mu přisune sklenici čaje s brčkem.
„Napij se.“
Tony pozvedne obočí a jeho výraz jasně říká * vážně čekáš, že budu pít z brčka? *
Jeho společnice se mírně usměje, „No tak, na tom není nic špatného. Buď se napiješ ode mě, nebo přijde Fury.“
Tony se zděsí té představy, která mu zároveň přijde i zábavná. Ale nakonec přijme brčko od Nataši a pije. Je ten typický a hnusný nemocniční čaj. 
Jenže Tony teď nevnímá jeho chuť. 
Neví, jestli je to tak jistější, nebo jestli nemá chuť. Ta druhá možnost by snad byla lepší. 
Rozhodně by byla lepší v případě, že by tady musel ležet delší dobu a pít tenhle čaj. 
Teď ale působí blahodárně na jeho bolestivé hlasivky a zničený krk. Tony nedokáže ani poznat, jestli je ten čaj teplý, nebo studený. Každopádně ten pocit úlevy, když ochladí jeho hrdlo, které do teď bylo jako v ohni. 
A zároveň zahřeje jeho tělo, které na jeho vkus bylo až příliš studené.
„Lepší?“
Tony přikývne, ale předtím do sebe nasaje celou sklenici čaje.
„No počkej, zase neblázni. Bruce usoudil, že jsi chůze schopný s menší oporou a já s tebou na onu místnost chodit nebudu.“
Tony věnuje Nataše pobavený pohled a rázem jeho oči dostanou výraz nakopnutého štěněte, které potřebuje pohladit a obejmout.
„Ne, Tony neříkej mi, že…“
Tony pokrčí rameny a nespouští z Nataši své prosebné oči.
„Tohle na mě neplatí, já tam s tebou nejdu. Vůbec na to nemysli.“
Tony zamrká a smutně skloní pohled.
„Pane bože, co všechno mě tady ještě čeká.“ Pronese nevrle Nataša a vstane s tím, že Tonymu pomůže na nohy.
„Já tě tam odvedu, ale dál to zvládneš sám, že jo?“
Tony se zašklebí a přikývne a jeho výraz jasně naznačuje, že jde o něco jiného než vykonání potřeby.
„Co je?“
„Sprcha?“ zachraptí.
„Jo takhle, no já nevím.“ Prohlédne si Tonyho kůži na rukou, které má jediné odhalené. „Vydržíš chvíli? Bruce se na tebe přijde každou chvílí podívat. Tak ti řekne, co všechno můžeš a co ne.“
Tony přikývne a zavře oči. Nataše se očividně uleví, že s Tonym nikam nemůže a nechá ho ještě spát.

***

„Jak jsou na tom ostatní světy?“ Ptá se zcela klidně Odin svých synů, kteří se právě vrátili z výpravy.
Zatímco Thor se ihned ujímá slova, Loki stojí v pozadí a přemýšlí.
„Většině světů se již podařilo napravit ty nejhorší důsledky bitvy. Mrtvá těla byla řádně, dle zvyklostí, obřadně pohřbena. 
Naši lidé pomohli při výstavbě nových obydlí a očistě vzduchu.
 Bohužel se zármutkem v srdci musím poznamenat, že Ljósálfheim je na tom bídně. Naši lidé se pokusili a stále se snaží o obnovu tamní flóry. 
Bohužel přírodní duchové odmítají spolupracovat a nechtějí se vrátit. Elfové tvrdí, že musejí být ještě vyděšeni z toho co se dělo. Ano je to pochopitelné. 
Hořel les i louka a to přírodním duchům přineslo spoustu bolesti. Já sám nevím jak tomu pomoci.“
„Měl jsi sebou přece Mistra slova.“ Řekne Odin uštěpačně a podívá se na Lokiho. „Mistra, jehož slova a neustálá touha po moci, nás dovedla do tohoto stavu.“
„Otče, nebyla to jeho…“
„Thore odejdi.“
„Ale“
„Chceš snad i ty, odporovat králi?“
Thor povzdechne a opustí korunní sál.


Loki stojí vzpřímeně a chladně opětuje Odinův pohled.
„Po tvé smrti volá 7 světů.“
„Jen sedm?“ zeptá se Loki rádoby nadneseně, ale je spíše uražen. „Mé síly očividně selhaly, které světy nepochopily, že to vše byl plán?“
Odin jakoby nechápal, o čem Loki mluví, ale přesto mu dá jasnou odpověď. „Midgard a lid Asgárdský netouží po tvé veřejné popravě.“
Loki se s neskrývanou ironií zasměje. „To, že jsou na midgárdu hloupí jsem věděl, ale že i Asgarďané podlehli Thorovu kouzlu.“
„Loki!“ vyjede na něj ostře Odin. „Co si myslíš, že děláš?!“
„Co já si myslím, že dělám? To snad víš ty. Ty jsi ten kdo mne vychoval…“ Loki si dá krátkou pauzu, než pokračuje ve svém projevu. 
Do jeho tváře se vnese výraz plný pohrdání, nenávisti a někde hluboko cítí i bolest, ale to by na povrch nikdy nepustil. Nikdy ne před ním. 
A z jeho hlasu náhle vyzní hořký výsměch „otče,“ dodá.
„Stráže,“ zvolá Odin. „Odveďte prince do jeho komnat a hlídejte, aby neodcházel.“
Stráže přijdou a postaví se Lokimu za záda.
„Vážně si myslíš, že mne tohle zastaví?“ zasměje se Loki
„Až do odvolání máš domácí vězení, tvým komnatám bude odebrán veškerý magický charakter. 
Budeš neustále hlídán a během dne v neurčený čas budeš podroben několika kontrolám. 
Jídlo a pití ti bude nošeno stejně tak jako čisté oblečení a ručníky.
 A to vše do doby než nad tebou vyneseme rozsudek. Odveďte ho.“
Stráže se chopí Lokiho, ten se ale vytrhne a opráší si oblečení, jakoby se ho právě dotklo něco prašivého. „Chodit umím sám,“ zavrčí, ale jinak nedá najevo jakýkoli nesouhlas s rozhodnutím krále. 
Otočí se a jde ke dveřím ze sálu a stráže jej doprovázejí. 
Ve dveřích se však ještě zastaví a podívá se Odinovi přímo do očí. 
Odin mu pohled opětuje možná trochu lítostivě, ale Lokiho oči číší pohrdáním. 
Poté mu věnuje škodolibý a trochu ďábelský úšklebek a odejde do svých komnat.

***

„Co s ním teď bude?“ ptá se tiše Nataša.
„Měl by žít jako doposud.“ Odpovídá šeptem Bruce. „Jen se bojím, jak vezme to, že nemá reaktor.“
„Tak vždy mu byl spíš přítěží ne? Učil se s ním žít.“
„Řekl bych, že spíše díky němu žil. A to je jedna z věcí, která člověku chybí.“
„Nemyslím si, že by byl tak sentimentální.“
„Vidíš a já si myslím, že v něm hluboko, sentiment hnízdí a jen čeká, až bude moci vylétnout, stejně jako další city a jeho milé stránky osobnosti.“
Tony si odkašle, aby upozornil, že už nespí a hlavně proto, aby ukončil to jejich tlachání.

4 komentáře:

  1. Tak tato kapitola je strašne zaujímavá strašne sa mi páči :-) a čakám na pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Hm...pořád čekám kdy si Loki vzpomene na Tonyho...tak šanda v další části^^

    OdpovědětVymazat
  3. katka loki je prostě nepochopeny ale co mě na tom mrzí že když je zavřený doma tak nemůže vzít Tonyho do koupelny

    OdpovědětVymazat
  4. Chudák Loki domácí vězení, nechtěla bych ale zase lepší než být v cele. A taky chudák Tony žít bez reaktoru vždyť k němu skoro přirostl, ale osud postav je osud postav, moc se mi to líbí a těším se na další kapitolu :)

    OdpovědětVymazat