neděle 16. března 2014

Proč já 18

Tak se mi konečně podařilo dát dohromady další kapitolu. Snažila jsem se o to aby byla poutavá. Tak uvidíme, snad Vás bude bavit. :) 
Myslela jsem, že ji uveřejním dřív, ale dneska nám celý den nešel proud. Vítr no, asi někde vyvrátil strom. Mimochodem, taky to u Vás vypadá jako po nájezdu tanků? 
Tady je to děs, vyvrácený stromy, vymlácený okna, po okolí lítají žebříky a nám spadlo pár tašek ze střechy. Krása, krása.
Taky mám na Vás prosbu. Nějak mi dochází filmotéka. Doporučíte mi někdo něco?

Přeji krásné počtení :-*





„A už jsi vzhůru? Konečně,“ k Tonymu lůžku přistupuje Bruce. 
„Spal jsi několik dní, myslím, že ti tu sprchu budu muset spíš přikázat než povolit. 
Mimochodem tvoje hlasivky už by měli být v pořádku. Chvíli sice budeš chraptit, ale dám ti roztok na proplachování a do pár dní budeš mluvit jako dřív.“ 
Tony přikývne a hodlá se zvednout.
„Počkej, do koupelny ti radši pomůžu.“
Tony zase jenom přikývne. Nějak nemá chuť k tomu, aby mluvil.
„Nemůžeš mluvit, nebo nechceš?“
Tony pokrčí rameny a posadí se na posteli. Bruce ho zatím nechá, aby mlčel. Myslí si, že má jen strach promluvit potom co měl hlasivky v tak dezolátním stavu. 
Tony ale spíš nechce mluvit proto, že se bojí. Určitě budou chtít, aby vzpomínal na to, co se stalo. 
A to on rozhodně nechce. Měl co dělat aby se ubránil jen těm snům. 
A i tak si myslí, že se jim ubránil jen díky pomocí všech léků, co do něj Bruce cpal.
„Až se osprchuješ, řeknu ti co a jak. A taky přijde Fury a bude chtít hlášení.“
Tony s povzdechem přikývne a nechá se odvést do sprchy. Tam ho Bruce opustí a Tony vstoupí pod sprchu.

Vodu si nastaví na velmi vlažnou a nechá ji po sobě téct. Rozhlíží se po obvyklém vybavení koupelny jako je šampon a sprcháč, ale nikde nevidí svoji oblíbenou značku. 
Jen na poličce jsou dvě sklenice. V jedné je béžová, gelová hmota a v druhé něco, podobného jen bezbarvé. Tony nad tím pozvedne obočí a pak se podívá na své ruce. Jsou podivně dvojbarevné. 
Připadá si jako mozaika. Jeho původní kůže má stále stejnou barvu, ale očividně mu byla transplantována nová a ta má růžovoučkou barvu a je citlivá stejně jako kůže novorozeného dítěte. 
Tony opatrně smočí prsty v jedné ze sklenic a potře si tím jednu ruku. Začne to šíleně pálit a tak na to nanese tu druhou část a pálení okamžitě ustane. 
Pak mu dojde k čemu, která hmota slouží a nejdříve si potře tělo tou bezbarvou. A jeho kůže získá jednotný nádech barvy a je mírně znecitlivěna. 
Neví, jak dlouho tenhle stav potrvá a tak se rychle natáhne po šamponu, který tam jediný je a rychle si umyje vlasy. 
Potom smočí prsty v druhé sklenici, ve které je podle něj mýdlo. 
Nejspíš má být na poničenou kůži, ale stejně to pálí jako čert. A tak se Tony rychle namydlí a spláchne to, osuší se a znovu se potře tím druhým gelem.
 Potom na sebe navleče náhradní oblečení, které mu tam asi nechal Bruce. 
Je velmi lehké a z materiálu, který nevadí jeho citlivé kůži.

Nakonec pomalu dojde zpět na pokoj, kde už na něj čeká Fury i Bruce. 
Tony se posadí na postel a koukne na ně.
„Tak co se stalo?“ zeptá se Fury
„Což takhle čas na léčbu?“
„Léčený už jste byl a musíme vědět, co se stalo dřív, než to zapomene.“
Tony odfrkne, jako kdyby na to někdy mohl zapomenout. „Tak co chcete vědět? A zkuste to stručně, ty hlasivky bolí a chtěl bych spát.“
„Vezmu to stručně. Co se stalo s tou dívkou, co Vás věznila spolu s tím obrem. Co se stalo s Vaším reaktorem a kůží. Jak jste se dostal na Asgard. A jak jste to všechno přežil?“
„Pokud si dobře vzpomínám, ta holka je mrtvá. Mám dojem, že kůži mi vyřízla ona. Do hrudi mě zasáhla nějaká koule čehosi. Jak jsem se dostal na asgard nevím. Ani nevím, že jsem tam byl. A přežil jsem…“ zamyslí se… „já nejsem si jistý.“ V hlavě se mu vybavují chvíle, kdy ho Loki krmil ledem a potom jeho dotyky a nahé tělo. Tonyho mírně zašimrá v podbřišku. 
„Myslím, že mě pomáhal Loki.“
Fury přikývne, „dle očekávání.“ A už Tonyho nechá být a odejde.

„Já už tě taky nebudu dlouho zdržovat, myslím, že tě i propustím do domácího léčení. 
Ale musíš na sebe dávat bacha.“
„Díky, dáš mi s sebou trochu toho divného..“
Bruce přikývne, „dám ti s sebou víc věcí, tohle teď vypij“ podá mu sklenici s mírně nazelenalou tekutinou. 
„Co to je?“
„Na ty hlasivky, pomáhá jim to v regeneraci.“
„Aha,“ Tony k tomu nejdříve čichne, ale pak to vypije. „Můžu jít domů?“
Bruce přikývne, „Clint tě hodí, má to při cestě jen bychom ještě měli probrat. Ehm. Jak se cítíš bez reaktoru?“
„Upřímně? Je to divný, ale rozhodně mi nebude chybět. A co ty střepiny?“
Bruce mu podá malou nádobku, v níž jsou. „Asgárdští léčitelé mi pomohli a tak jsou všechny venku.“
Tony si to vezme. „Hm dík“
„Zvykneš si, být bez něj?“
„Jasný, i když jeden problém asi budu mít…“
Bruce se na něj podívá.
Tony pokrčí rameny, „už na něj nebudu moct balit ženský.“
Bruce protočí oči, „radši už běž.“
Tony se zašklebí, vezme si léky a jde za Clintem, který ho hodí domů. 
„Dobrý den, pane“ 
„Čau Jarve.“ Odpoví a padne do postele. 
Aniž by si lehal s úmyslem spát, po pár chvílích už spí.

***

Loki stojí u okna a dívá se do okolí. 
Poté se zadívá na podezřelý průvod vedoucí k bifrostu. 
Chvíli uvažuje, co by to mohlo být. Pak ale zahlédne kštici blond vlasů a je mu rázem jasné, že se domlouvá jeho soud. 
Pravděpodobně bude veřejný. A nyní odcházejí domluvit, ve kterém světe, se bude konat. Trochu se pousměje nad představou, co na jeho soud řeknou Jotuni. 
Budou ho chtít zachránit a umučit sami? Nebo si počkají na veřejnou popravu? Pak se přímo rozesměje nad představou ledového obra tísnícího se v soudním domě trpaslíků. 
Když se uklidní, odejde do koupelny, která je součástí jeho komnat. 
Koupelna je laděna do barev podzimního listí. 
Občas se na pár místech zaleskne slabě zlatý nádech. I vůně v koupelně připomíná podzimní, střídavé počasí. 
Vzduch je trochu ostřejší, a když na to nejste připraveni, dokonale probudí všechny smysly. 
Loki se zhluboka nadechne a podívá se na bazén, kterému se zde říká vana. 
Něco v koupelně, jakoby vycítilo, že je Loki zde a v polovině vany se začal zvedat a vlnit a povrch. 
Loki to jen s drobným úsměvem sledoval. Je pravda, že by neměl mít takhle dobrou náladu, ale tím se hodlá trápit, až bude stát před soudem. 
Teď stejně ani neví, z čeho přesně jej obviní, tak proč se zbytečně trápit? 
Uprostřed vany zatím vyrostla skála, ze které se spustil vodopád a začal plnit vanu vodou. Jako dítě si vždycky přičaroval malé kachničky, ale to by teď bylo velmi nevhodné, a tak se jen svlékne a položí se do vany. 
Vnímá víření vody a zvuk jednotlivě dopadajících kapek, zároveň vdechuje osvěžující vůni podzimu, která ho nakonec ukolébá k polospánku. 
Za zavřenými víčky mu proběhnou události posledních týdnů a mimo to uvidí i Starkův obličej a jeho nejistotu potom, co se vedle něj probudil. 
Je si jistý, že je jediný kdo ho uvedl takových rozpaků.
Další vtipná vzpomínka, pomyslí si a dál se probírá svou myslí. Z jeho myšlenek ho vytrhne až zaklepání na dveře.

„Vaše matka Vám vzkazuje, že za hodinu odcházíte. Zasedne Váš soud.“
Loki jen souhlasně zamručí a služka odejde.
Po uběhnutí hodiny je už Loki připraven. Přichází pro něj Thor  a odvádí ho k Bifrostu.
„Kdo se toho ujal?“ zeptá se Loki.
„Jak to myslíš?“
„Je jasné, že tvůj otec mne nebude soudit, protože je v tomto ohledu zaujatý, ptám se tedy, kdo se toho ujal.“
„Kníže od Elfů.“
Loki přikývne, „takže ten, jehož zemi opustili duchové a on to dává za vinu mne.“
Thor smutně přikývne a spolu s Lokim opustí Asgard.
Objeví se na Ljósálfheimu. Loki se rozhlédne a nikde nic nevidí, tak chce jít dál.
„Loki počkej,“zastaví ho Thor.
„Hm?“
„Musím ti dát pouta.“
„To si děláš legraci?“
„Bohužel ne, otec by vypadal…“
„Hloupě? A to si myslíš, že si nechám nasadit pouta jen tak?“
„Nechci ti ublížit, takže by to bylo lepší.“
Loki zavrčí a čeká. Thor mu nasadí pouta na ruce a nohy a chystá se mu nasadit nákrčník.
„To snad ne…“
„Promiň, ale i náhubek.“
„A jak se mám před soudem obhájit, když nemůžu mluvit?“
„Pak jistě dostaneš prostor, ale nyní…“ zkusí mu to nasadit, ale Loki cukne.
„No tak, nedělej hlouposti. Za chvíli to budeš mít za sebou a uvidíš, že to nebude tak zlé.“
Loki pořád protestuje, ale bohužel mu nezbývá nic jiného než se nechat spoutat a odvést na místo.

Soud se koná na velké louce, která je ohrazena lesem. Uprostřed louky stojí velký, kamenný stůl, který je zahnutý do půlkruhu a za ním je 9 židlí. 
Každá z nich je oddělena silovým polem, a tak má každý sedící pro sebe vytyčený prostor. V každém silovém poli panuje jiný vzduch a počasí. 
Zařídili to tak, aby každá rasa měla vhodné podmínky pro své přežití.  
Již je obsazeno 8 židlí, ta devátá zůstává prázdná. 
Před stolem přímo uprostřed stojí kamenný sloup, který je připraven k tomu, aby k němu byl připoután odsouzený. 
Když Thor provede Lokiho po malé cestičce mezi dvěma lesy na louku, ona cestička zmizí a les se spojí v jeden. Oba se na to podívají, ale pokud se jeden nebo druhý bojí, rozhodně to na sobě nedávají znát. 
Loki se vzpřímenou hlavou a neutrálním výrazem dojde ke sloupu. 
Thor jde krok za ním a jeden z řetězů, který patří k nákrčníku, připoutá na sloup a než se vzdálí ještě Lokiho počastuje soucitným pohledem.

Poté povstane vedoucí procesu.
„Nyní přistoupíme k procesu, začne se čtením, z čeho všeho jste obžalován, dotazy?“ dodá s úsměvem, protože Loki mluvit nemůže. Ten upřeně pozoruje prázdnou židli.
„Ach tak, zástupce Midgardu nebyl přizván z důvodu nedostatku našich poslů.“ Řekne stručně a přejde ke čtení Lokiho obvinění.
„Jste obviněn z těchto přestupků:
1. Pokus o ovládnutí mocného artefaktu s úmyslem využít ho ve svůj prospěch.
2. Zneužití důvěry svých blízkých a zatažení do věci zmocnění se artefaktu.
3. Vypuštění nebezpečného démona.
4. Prokletí, celého světa a odříznutí jej od magie.
5. Ohrožení životů nevinných lidí na Midgardu.
6. Započatí války.
7. Vyrušení všech mocných bytostí.
8. Nabourání bran mezi světy a sférami.
9. Neúčast na počáteční a nejhorší bitvě, kterou sám vyvolal.
10. Způsobení uvěznění a mučení smrtelníka.
11. Značné poničení všech světů.
12. Smrt několika milionů živých obyvatelů světů.
13. Zkáza naší flóry vypuděním přírodních duchů.
14. Ohrožení vesmírné rovnováhy.

Chce se obžalovaný k něčemu z toho vyjádřit?“

Loki by se možná snažil i protestovat, ale když se podívá po ostatních, vidí jasně, že oni mu možnost nedají. Jo chtěl sice moc toho artefaktu, ale protože chtěl vědět, jestli by ji zvládnul. 
Thora manipulovat nemusel, on se mu nabídnul. O tom démonu a prokletí nevěděl. 
Ano tím se prohřešil. Nebyl příliš důsledný v získání vědomostí ohledně toho, jaká kouzla artefakt chrání. 
Na Midgard ho přece táhnul Thor, on tam nechtěl. Využít Tonyho pomoci chtěl taky on. 
Ano další Lokiho prohřešek, neměl ustupovat a trvat na svém. Nechodit na midgard a nespolčit se se Starkem. 
To, že ho unesou a bude z toho mezi světová válka, taky nemohl předvídat. 
Tak jak jej z toho mohou obvinit? A Tonyho mučení? Celou dobu mu pomáhal to přežít. 
Proto nebyl od začátku přítomen v bitvě. Zachránil tomu tupci život. 
A to, že si světy neuhlídali a nepojistili svou bezpečnost je jejich vina. 
Bod 13? To si dělají srandu? Když jsou ti jejich duchové tak hloupí, že se nevrátí, rovněž není jeho vina. Nakonec jen zavrtí hlavou. 
Stejně by ho neposlouchali.

„Dobrá nyní přistupme k návrhu trestu.“
Většina světů je pro veřejnou popravu. Asgard a Svartálfheim navrhují vězení.  
Jotunheim vyžaduje vydání Lokiho do vlastních rukou a přislibuje, že jeho ostatky navrátí, aby si s nimi nějak poradili. 
„Pak je tedy rozhodnuto. Loki Laufeyson, mladší z princů Asgardu bude za svítání veřejně popraven. Nejprve odejmutím magie a posléze mu bude sťata hlava.“
Jakmile padnou poslední slova všichni se podívají na Lokiho. 
Ten stále zírá na prázdnou židli a nevidí tam nikoho jiného než Starka, ale pouze ve své mysli.
Náhle se zvedne silný vítr a mezi sloupem u kterého je připoután Loki a kamenným stolem, se objeví Mimir. Strážce pramene moudrosti a jeden z nejvyšších.
„Celý tento proces sleduji a není spravedlivý ani moudrý.“ Pohlédne na Odina, od kterého očekával víc. 
Ale z druhé strany také chápe, že na to již neměl sílu. 
„Tímto okamžikem ruším rozhodnutí soudu, dá-li se tomu tak říkat, a ujímám se jej sám. 
Obviněný nyní bude zbaven všech pout. Dostane najíst a napít a vyčká, než bude přivolán ke mně. 
Vy ostatní ke mně budete chodit jednotlivě a začneme s Vámi.“ Ukáže na vedoucího procesu. „Jděte do chrámu, za chvíli za vámi dorazím.“ Oslovený jen přikývne a odejde. 
Thor zatím zbaví Lokiho pout a posadí ho. 
Po chvíli mu donesou vodu a něco malého k snědku.
„Thore, synu Odinův, přistup blíže.“ Požádá Mimir
Thor se na něj podívá a jde k němu.
„Vydáš se ihned na Midgard a přivedeš sem jednoho jejich zástupce a toho mučeného, nemeškej.“
Thor přikývne a okamžitě se vydá na cestu.
Mimir zatím odejde do chrámu a začne jednoho po druhém vyslýchat.

***

Thor se nejdříve objeví na základně, přímo ve Furyho kanceláři. Ten to nečeká a obsah hrnečku má rázem po celém stole.
„Omlouvám se,“ řekne Thor. „Ohlásil bych se ale bohužel to spěchá. 
Musím Vás požádat, abyste jako zástupce Midgardu, odešel se mnou na Asgard.“
„Z jakého důvodu?“ nechápe Fury
„Lokiho soudí kvůli posledním událostem a Mimir…“
„Ten nejmoudřejší?“ Skočí Thorovi Fury do řeči a ujišťuje se, zda-li je to ten, o kterém mluvil Odin.
Thor přikývne, „ano, ten. Přerušil původní soud a rozhodl se tu událost řešit sám. 
Mě poslal pro zástupce Midgardu a myslím, že vy máte dost dobrou představu, o tom co se dělo. 
A ještě musím pro Starka, s ním chce mluvit také.“
Fury přikývne,“dobrá, Stark je nejspíš u sebe doma. Mám ho zavolat nebo si pro něj dojdete?“
Než to ale Fury stačí říct je už Thor pryč a snaží se probudit Starka.

„Anthony, Hej Anthony vzbuď se!“
Tony ale není k probuzení. Když usnul, začaly ho pronásledovat sny, a tak si vzal prášky na spaní. 
Ať se Thor snaží, jak se snaží, Tony chrápe jako lední medvěd. 
A tak si ho Thor přehodí přes rameno a vrátí se pro Furyho. 
Poté je Heimdal přenese na Asgard a odtud hned na místo konání soudu. 

***

Když se objeví u kamenného stolu, už zbývá vyslechnout jen dva členy soudu, Lokiho a nově příchozí. 
V Tonyho případě nově přinesení. 
Loki si s Furym vymění nic neříkající pohled. 
Thor zatím položí chrápajícího Tonyho na trávu a vysvětluje Furymu co se zde událo a co jej bude pravděpodobně čekat.
Loki sleduje Tonyho, ten idiot je vážně schopnej všechno pro chrápat. 
Podívá se na jeho odhalené ruce a všimne si jeho kůže. Na chvíli se v jeho tváři mihne něco podobného soucitu. 
Lokimu kůži ještě nikdo neodřezával, ale když to viděl. 
To utrpení v Tonyho tváři, když upadal do bezvědomí. To, že to přežil je vlastně malý zázrak. Až teď mu dochází, jak musí být tenhle smrtelník silný. 
Ne fyzicky, ale musí mít hodně velký důvod poroto žít. 
Jinak si nedovede představit, že tady teď tak klidně leží a chrápe.

Další výslechy probíhají vcelku rychle, než Loki stihne mrknout, už jde na řadu Fury. A po něm on.
Loki s Mimirem na sebe chvíli tiše koukají, než ho Mimir vyzve, ať mu vylíčí svou verzi příběhu. 
A tak Loki začne. Mluví tiše, rozmýšlí pečlivě každé slovo, ale přesto zachovává absolutní klid. 
Začne tím, jak požádal Thora o pomoc a dostane se až k tomuto okamžiku. 
„Samozřejmě uznávám své chyby a jsem si vědom toho, že jsem měl být již několikrát popraven a jen čistou shovívavostí jsem byl ušetřen. 
Smrti se nebojím. Jen Vás žádám, abyste nedával vinu i Thorovi.“
„On na tom však vinu nese. Dle Vašeho vyprávění.“
„Já vím, ale je zbytečné aby padl trest na dva syny, tak dobré matky.“
Mimir mírně přikývne, „vezmu v potaz Vaši prosbu. 
Nyní prosím, abyste mi sem poslal toho smrtelníka.“
„Ačkoli Vám zrovna teď nerad odporuji, obávám se, že to nebude možné.“
„Z jakého důvodu?“
„Spí jako špalek.“
„Nuže i s tím si poradím.“
Loki se tedy zvedne k odchodu, ale Mimir ho zastaví.
„Bude lepší, když uvidí někoho známého, až se probudí.“
Loki přikývne a posadí se zpět. Po chvilce se vedle něj objeví chrápající Tony. 


Mimir pronese jakési zaklínadlo a Tony se začne probouzet. 
Posadí se, protáhne se a rozhlídne se kolem sebe. První co uvidí je jakýsi starý muž. Zamračí se, ale jeho mozek ještě není schopen reagovat. 
Poté ucítí na svém rameni něčí ruku. Podívá se tím směrem a uvidí Lokiho. 
Chvíli na něj kouká, jakoby nemohl uvěřit vlastním očím. Potom se v jeho tváři mihne radost, vděk a cosi, co mu vžene slzy do očí. 
Prudce Lokiho obejme.
„Děkuju,“ začne mumlat. „Zachránil jsi mi život a nemusel jsi. Ty idiote, kdybys to nechal plavat nestalo by se to. Měl si mě tam nechat. Kvůli mně to všechno.“
„Uklidni se,“ snaží se ho Loki vrátit do reality, ale obětí mu opětuje.
„Jsem absolutně klidnej. Ale dlužím ti a to se mi nelíbí. A ona...zabil jsi ji?“
„Musel jsem.“
„Je to moje vina, nemusel bys, kdybych nezabil jejího otce. Zasloužil jsem si tam zemřít.“
„Ech dobře, ale pustíš mě?“
„Uhm jo sorry.“ Tony se odtáhne. „ Kde to vůbec jsem?“ a zatváří se mírně bolestně. 
Nestihl si namazat kůži a ta nyní dost pálí. Loki si toho všimne.
„Bolí to?“
„Trochu, nestihl jsem se namazat, ale kde to teda jsem? A jak jsem se dostal? A kdo je tohle?“
Loki se trochu uculí a pomůže Tonymu od bolesti a ve zkratce mu poví, oč jde, než ho Mimir vyžene, že si s ním nyní promluví sám.

Kupodivu spolu nemluví o Lokim. 
Čemuž se Tony trochu podiví, ale Mimir víc vědět nepotřebuje. Ta scéna mu nejspíš stačila.
„Prožil jste si mnohé a dovoluji si tvrdit, že je to vinou nás vyšších bytostí. 
Původně jsem sic chtěl vědět, jak přesně to bylo, ale abych byl upřímný, tu situaci jsem čas od času sledoval. 
A to co jsem nepochytil, jsem se dozvěděl z výslechu ostatních.“
„Proč tu tedy jsem?“ zeptá se zmateně Tony.
„Myslím, že bychom Vám měli nabídnout určitou satisfakci, za to, že jste kvůli rozmarům bohů prožil takové peklo. 
Proto Vám dávám ojedinělou možnost. Jako jeden z nejvyšších Vám mohu splnit jedno přání, ať zní jakkoli. Vy na to nyní máte právo.“
„J-já…“
„Máte čas na to, promyslet si co budete chtít. Rovněž to můžete i odmítnout.“
„Já asi vím…“ řekne už po chvilce.
„Ano?“
„No já nejdřív sem přemýšlel, jestli byste mi mohl vzít vzpomínky, na to všechno.“
„To bych mohl, ale mám pocit, že to není Vaše konečné přání.“
Tony přikývne, „myslím, že byste měl Lokiho osvobodit od všech obvinění.“
Mimir se na Tonyho zvědavě podívá, „proč myslíte?“
„Víte, mě je jasný, že není žádnej svatoušek a, že se do průšvihů spí dostává, než, že by je řešil, ale i z toho mála co vím, si myslím, že by měl dostat ještě šanci.“
„Již jich dostal několik.“
„No, ale tohle je přece jiná situace. 
Neříkám, že je v tom nevině, ale snažil se své chyby napravit. 
Uznávám, že mohu být zaujatý. Zachránil mi život a ne jednou. A to je další věc proč by neměl být odsouzen.“
„Ano?“
„No vlastně udělal něco dobrýho. Je mi jasný, že v té hromadě obvinění se to asi ztratí, ale vy jste podle všeho studnice moudrosti. 
Tak se vžijte do situace, kdy byste konečně udělal něco vážně dobrého a chvíli na to by Vás odsoudili. 
To se mi nezdá správné. Pak by si každej řekl, že je zbytečný se snažit o něco lepšího, když je stejně trestaný. 
A jo možná zachránil jen jeden život, ale není to slušnej začátek?“
„Mluvíte moudře, možná je Váš svět hluboce podceňován.“
„Ale kdepak, jenom já sem výjimka.“
To Mimir nekomentuje a pošle ho zpět k ostatním.

Všichni sedí tiše a čekají, co bude dál. Když se tam objeví Tony všichni se na něj podívají. Pod tím pohledem si připadá nesvůj a nejradši by se schoval někam do stínu, tam ale sedí Loki. 
Náhle si připadá šíleně trapně. Vrhnul se na něj jako puberťák. A co ty slzy? A proč se ho vlastně tak zastává. No na to má vysvětlení, dlužil mu to. Za záchranu života. A tohle bylo jediné, co mohl alespoň zkusit. 
Ale někde hluboko v něm, hlodá červíček pochybností. Třeba má proto všechno jiný důvod. 
Loki vycítí jeho pohled a podívá se na něj. Jakoby ho vybízel, aby si přisedl k němu. 
Alespoň to tak Tonymu přijde. A tak jde k němu a posadí se do trávy.
„Zase v base?“
„To víš, jsem nepoučitelný.“
Tony se zazubí, „koukám, jeden průser za druhým.“
„Říká ten pravý. Sám si bručel v mučírně, protože se vždycky motáš, tam kam nemáš.“
„Mě se ten pobyt vcelku líbil. Pár chvil si mi docela zpříjemnil.“
„A kdo je zpříjemní mě?“ zaculí se Loki.
„Hm pustí mě k tobě v noci?“ 
„Určitě.“
„Super, možná je na čase, abychom oznámili naši svatbu.“
Oba dva se začnou smát. Než je přeruší Mimir.
„Vyslechněte můj rozsudek. Na základě posledních událostí…“
Tony moc neposlouchá a Loki nijak nedoufá, že by byl jeho trest zmírněn.
„Myslíš, že to bude hodně zlý?“ zeptá se ho Tony tiše.
Loki pokrčí rameny, „očekávám popravu.“
…“mé rozhodnutí nabývá okamžité platnosti a ten, kdo se jím nebude řídit, bude potrestán. Oznamuji tedy, že zde přítomný bůh lsti je zproštěn všech obvinění a může se navrátit ke svému životu.“ Nikdo z přítomných ani nedutá. Je to rozhodnutí toho nejvyššího, s tím stejně nic neudělají. 
Mimir se podívá na Lokiho, „možná by jen bylo vhodné, domluvit přírodním duchům, aby se navrátily do svých domovů.“ Poté se podívá na Tonyho a krátce, sotva patrně přikývne a zmizí.
Loki nemůže uvěřit, tomu co právě slyšel.

12 komentářů:

  1. skvělé ti musí být naštvani takhle Lokiho ponížit a on je nakonec osvobozen ha ha a do té vany si místo kachniček mohl vyčarovat Tonyho

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Chvíli jsem uvažovala, že ho tam šoupnu, ale myslím, že teď už tam nějakou společnou část dám :D

      Vymazat
  2. Skvele bravo bravo(potlesk) vinimocna a skvelá kapitola strašne sa tesim na pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že se líbila :) Dneska budu trochu oslavovat a hned zítra sednu nad další tak snad do neděle zase bude :)

      Vymazat
  3. Super^^ Až na to, že Tony přišel o reaktor. :D To mě v celku naštvalo:D ale těším se na pokráčko^^

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Oj oj naštvat jsem tě nechtěláá:D Já mu ho snad vráátím :D

      Vymazat
    2. Opravdu? :D To bych ti pak poslala lízátko :D

      Vymazat
  4. Jo a abych nezapomněla...fajn film je Sedm psychopatů...plný černého humoru...pokud jsi ještě neviděla^^

    OdpovědětVymazat
  5. Kapitola plná překvapení nejpreve poprava pak zase ne pak nevědí a na konec to naštěstí přežije. Nejvíc mě ale překvapil Tony. Kapitola byla úžasná

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tím svým proslovem tě překvapil, nebo něčím jiným? :D

      Vymazat