Proč já 23

No, tak jsem sama zvědavá :D. Děkuji za komentáře k předchozí kapitole. S Lokim si ještě v průběhu trochu pohraji a uvidíme jestli je to všechno jen past na Tonyho.

Pěkné počtení.

Tonyho stále pevně svíraly Lokiho ruce, jakoby se oba báli, že jeden z nich spadne.
„Co tu děláš?“
„Jdu ti popřát k narozeninám?“
„Nelži, říkal si, že tě neuvidím.“
„Říkal jsem, že mě uvidíš v novém životě, a ten si právě začal.“
„V tom něco bude.“
„Nehledej v gestech to, co v nich není.“
Tony se jen ušklíbne, „jasně, takže chceš provést nějakou hovadinu.“
„To můžeme probrat ráno.“
„Ráno?“
„Jsem tu pár minut a nemám ještě byt, hodlám přespat, smiř se s tím.“
„Ale já tu mám hosty.“
„Už ne na dlouho.“
Než Tony stihne zareagovat, z obýváku se ozve požární poplach a ze stropu začne stříkat voda. Všechny návštěvníky to vyžene, utíkají jak po schodech, tak výtahem.
„Co si sakra myslíš, že děláš?!! A pusť mě!“
„Spadneš,“ odpoví absolutně klidně Loki a začne povolovat sevření.
Tonymu začínají podkluzovat nohy, „uááá,“ vyjekne a snaží se na Lokiho nalepit. „Fajn, nepouštěj mě.“
Loki obdaří svého společníka nehezkým úšklebkem, chytne ho a odtáhne kousek od kraje střechy.
„No jsi v bezpečí a já unavený, tak si tu klidně dál rozjímej.“ Řekne Loki kysele a jde dovnitř.
„Stůj!“
„Zastav mě.“
Tony něco zavrčí a jde za ním. Když otvírá pusu, že to Lokimu pěkně vytmaví, Loki se otočí a usměje se na něj. Z toho je Tony trochu nesvůj.
„C-co?“
„Co to je?“
„Héééj, kde jsi to vzal? To bylo v ložnici.“ Tony přiběhne k Lokimu a z rukou mu vytrhne svůj polštářek.
„S tím spíš?“
„Jo,“ odsekne Tony a jde do ložnice. Loki se rozesměje a jde za ním, ale Tony mu práskne dveřmi před nosem.

Loki zaklepe.
„Kdo tam?“
„Tvůj úhlavní nepřítel.“
„Hm, zamčeno, nazdar.“
Tony uklidí svůj polštářek do skříně a když se otočí, vrazí do toho božského holomka.
„Zamčeno jsem říkal.“
„Musel jsem ti hodně chybět, za to se nestyď, je to pochopitelné, jsem bůh.“
„Seš magor,“ odpoví Tony a Lokiho obejme, ten ho ale chytí a hodí ho na postel.
„Hej co si to sakra…“ Loki Tonyho políbí. Není to zrovna jemný polibek, ale svůj účel to splnilo.
„Teď mě tu necháš osprchovat a přespat,“ řekne tiše.
„D-dobře,“ pípne Tony a Loki se zašklebí a vstane. Z Tonyho skříně si vezme ručník a jde do koupelny, ale ve dveřích ho Tony předběhne.
„Zapomeň, jdu první.“
„Jsem host.“
„Nezvaný.“
Loki zavrčí, „lháři, chyběl jsem ti.“
„Doufáš, že jsi mi chyběl, protože jsem chyběl já tobě,“ řekne Tony sebevědomě a se znovu nabytou úctou a ztratí se v koupelně.
„To není pravda,“ zareaguje poněkud pozdě Loki a vběhne rovněž do koupelny.
„Otoč se, jsem stydlivý.“
Loki vyprskne smíchy a vleze si k němu do sprchy.
„Chceš umýt záda?“ zeptá se tiše, ale na odpověď nečeká. Už dlouho se ho chtěl zase dotknout.
„Ne,“ řekne rázně Tony i přesto, že už má zavřené oči a užívá si Lokiho doteky. Když mírně nahne hlavu, ucítí na svém krku Lokiho rty a na těle mu naběhne husí kůže. 

Po chvíli, kdy se Tony dostatečně nabaží Lokiho doteků, se k němu otočí čelem a než stihne cokoli říct, nebo udělat, už má na rtech přilepené ty Lokiho rty.
„Přiznej, že jsem ti chyběl,“ zašeptá Tony potom, co se od sebe odlepili.
„Z mých úst toto neuslyšíš.“
„To mne ale vážně mrzí,“ zavrní mu Tony do ucha a začne jej umývat.
Loki začne vrnět a v tu chvíli Tony přestane.
Loki zavrčí, ale pak se usměje. „Ty jsi parchant.“
„Neříkej,“ culí se Tony. „Od tebe je to asi poklona co?“
„Pokračuj,“ vyžaduje Loki Tonyho péči.
„Ne-e,“ tohle si Tony očividně užívá. Přiblíží se k Lokimu a začne mu do ucha šeptat provokativní fráze, ale nedotkne se ho. Loki má zavřené oči a kouše si ret.
„D-dobře, tro-chu si mi chyběl.“
„Nevím, jestli mi trochu stačí.“
„Dr-ahoušku.“
Tony se tiše zasměje „a jsme zase zpátky.“ A znovu začne Lokiho umývat. Loki si užívá tu péči. Je mu jasný, že změknul a přijde si s Tonym strašně zranitelný, ale zároveň opečovávaný a až moc spokojený. 

Kdo by se nechtěl takové péči poddat? Aspoň občas, na chvilku, jen pár chvil toho příjemného pocitu, že se o něj někdo stará, že má o něj možná i strach a nějakou zvláštní formou ho má…možná…. Maličko….proč by… Loki zavrtí hlavou a otevře oči. 

Setká se s Tonyho pobaveným výrazem.
„Co?“
„Nic, vypadalo to, že spíš.“
„No a?“
„Nooo.“
Loki si přiloží dlaň na tvář a zjistí, že mu ten parchant udělal mýdlové vousy. Tony už čeká, že bude zuřit, ale to ho černovlasý bůh překvapí, když vezme mydliny do rukou a naplácá je na Tonyho.  

Nakonec, když se oba umyjí a osuší, Loki se položí na Tonyho postel a sleduje ho, jak se převléká. 

Když si Tony natáhne spodní prádlo, lehne si vedle.
„Kde máš ten polštářek?“
„Nepovím.“
„Proč?“
„By jsi mi ho vzal.“
„Už by jsi neměl s kým, teda s čím spát co?“
„Nebuď drzej.“
„Nebo co?“
„Nebo umřeš.“
„Jsem bůh mě hned tak nezabiješ.“
„Ale můžu to zkoušet.“
„Pche,“ Loki se uraženě otočí na bok, zády k Tonymu. „Nesaháš mi ani pod kotníky.“
„Už sem byl i výš,“ odsekne Tony a rovněž se otočí zády k Lokimu.

Když se Tony ráno probudí, leží v půlce postele a má naslintáno na rameni. 

Loki je na něm nalepený a má přes něj přehozenou ruku i nohu. Tony se zavrtí a snaží se vstát.
„Nemáš šanci.“
„Jak dlouho si vzhůru?“
„Asi hodinu.“
„A to pořád ležíš takhle?“
„Jo.“
„Víš, že jsi nahej?“
„Jo, vadí?“
„No to ani ne jenže mě…“
„Šťouchám?“
„Jo.“
„Vadí?“
„Ne.“
„Tak vidíš.“
„Loki proč jsi tady?“
„ÉÉÉ zase to kazíš?“
„Jak zase?“
„Ale to je fuk. Slyšel si rozsudek, mám žít jako dřív.“
„Ne, to nemyslíš vážně.“
„Ještě nevííím jestli vás zase ovládnu.“
„Loki neblázni.“
„Neboj se o mě,“ zašklebí se Loki. „Tentokrát budu mnohem důslednější a opatrnější.“
Tony se na Lokiho podívá, ten se jen ďábelsky ušklíbne a zmizí.

Několik dní se nic neděje. Tedy, děje se spousta věcí, ale Loki se neukázal. 

Tony absolutně netuší co má to trdlo na plánu. A teď ani nemá čas se tím zabývat. Zrovna je v nejhorším týdnu své pracovní kariéry. 

Ještě se nehnul ze základny, a když, tak jen kvůli misi. Stále se objevuje jeden padouch za druhým. Občas to není nic velkého, ale většinou jsou to bomby, co zahubí půlku New Yorku a podobně. 

A když zrovna není do čeho píchnout Fury je vysílá na průzkumné mise a vždycky přinesou něco nového, nad čím musí do noci sedět.
Největší problém je v tom, že při invazi Lokiho armády se o Zemi dozvěděli další rasy a nemají problém s tím, otevřít si portál a ubytovat se tu. Ve většině případů to nevadí. Jsou lidem natolik podobní, že si jich v davu ani nevšimnete a nedělají nic špatného. Jen doufají v nové začátky. 

Bohužel se ale najdou i tací, kteří chtějí něco víc a od toho tu nyní jsou Avengers. Vyhledávají ony zmiňované a docela se jim to daří. Soudě podle toho, že ještě nikdo nezemřel. Ne jejich vinou. 

No a vždy když někoho takového dopadnou, seberou všechno, co najdou a Stark to pak musí prozkoumat a vyvodit závěry. Zrovna včera přinesli něco jako miniaturní sopku. Jenže to nic nedělá a je to z pevného ale kluzkého materiálu. Tony nad tím sedí a pořád nic. 

Jeho mozek už stejně ignoruje tělo a odpojil se. Poslední záchvěv naděje vidí Tony v tom, že do toho prostě šťouchne a pak jde spát. Uloží se na gauč ve své pracovně na základně SHIELDU a během několika minut spí. 

Netrvá to ani 10 a hned se spustí po celé základně poplach. Tony vyskočí z postele, nahupsne do obleku a hned se připojí ke zbytku týmu.
„Co se děje?“zeptá se, když vyletí ze základny.
„Někdo se naboural do systému a jde to zvenčí,“ odpoví mu Steve.
„Hm souřadnice, budu tam dřív.“
Steve mu je dá, stejně by Stark vyletěl na vlastní pěst i bez nich. A tak Tony vyskočí, a když doletí na souřadnice, ocitne se uprostřed Kolosea. 

Rozhlédne se a nikde nic. Až když dorazí ostatní, uslyší Tony zvuky, ale ty připisuje právě jim.
„Tak co?“ zeptá se Clint
„Mrtvo,“ odpoví mu Tony. „Tady vůbec nic není. Bruci přestaň mlaskat.“
„No dovol, já nemlaskám!“
Všichni utichnou a zaznamenají šplouchavé zvuky a  přibližující se šustění. 

Ať se rozhlíží, jak se rozhlíží, nikde nic nevidí.
„Co to kurva…“
Tony to nestihne ani dopovědět a předním se objeví asi dva metry vysoká, naštvaná kobra, co vypadá, že ji ohromě chutná lidské maso a zrovna by si dala svačinku. 

Všichni okamžitě o několik kroků ustoupí, ale za nimi se objeví další přerostlé zvíře, co vypadá jako velká stonožka s obrovskými tesáky.
„No dobrý, co teď?“
A nic.
„Steve?“
Nic.
„Hej Steve,“ Tony se otočí a rázem u něj nikdo není.
„Kurva, kurva, kurva.“
Obě zvířata na Tonyho zaútočí, ten se je pokusí prostřelit, ale cokoli udělá, nemá žádný účinek. Jen to proletí jejich tělem. Když už Tony cítí jejich dech, přikrčí se a čeká až ho sežerou. 

Třeba kdyby nekousali, mohl by je rozstřílet zevnitř. Tedy toho jednoho. 

Pak už cítí cvakání zubů a… začne se na něj sypat černo – fialový prach. 

Potom vedle něj dopadnou hlavy obou zvířat. Tony se postaví a roztřeseně se dívá okolo.
„Musíte dávat větší pozor,“ ozve se kousek od něj. „Snažila jsem se Vás odtud dostat stejně jako ostatní, ale myslím, že ten kov to nedovolil.“
„Jarve, slyšíš to taky?“
„Ano pane, ten hlas vychází z Vaší blízkosti. Metr před Vámi je anomálie. Troufám si tvrdit, že jde o seskupení energie, ale ta nemluví.“
„Dík za pomoc.“
„Omlouvám se, pane.“
„Ach, odpusťte mou nezdvořilost,“ před Tonym se objeví mladá dívka. Vypadá na 16 a tělo má zahalené ve fialovém hábitu. Když si sundá kapuci, odhalí své dlouhé blond vlasy, co ji sahají snad ke kolenům.
„Kdo jste?“
„Jmenuji se Iddun a po pravdě, nevím, jak jsem se sem dostala.“
„Jste ochotná jít se mnou?“
„Ale jistě, místo Vaši základny je mi dlouho známo. Bloudím zde již pár dní. Ale pokud dovolíte, zvolím vlastní způsob přepravy.“ A zmizí.
Tony se vzpamatuje a vrátí se na základnu.
„Co se stalo?“ vyštěkne na něj Fury.
„To mi řekněte vy,“ odpoví Tony.
„K ostatním a podat hlášení, hned.“

Když se tam sejdou, začne Steve o tom, že se tam objevila kobra, ale hned na to se objevili na základně. A Tony to poté připojí to, co se stalo jemu.
„Iddun? To je zase kdo?“
„Netuším. Říkala ale, že sem přijde.“
Jen to Tony dopoví, objeví se u nich.
„Zdravím Vás, jmenuji se Iddun a nepřicházím s nepřátelskými úmysly.“
„Jak víte, kde nás hledat?“ vyštěkne Fury.
„Bloudím po tomto světě již několik dní a chtěla bych se dostat domů. Zaznamenala jsem několik zde přítomných mágů a vždy když jsem našla, objevili jste se vy. Nebylo těžké Vás sledovat. Navíc se domnívám, že zde máte omylem přenesené, sledovací zařízení.“
„Cože?“
„Jeden z těch co jste zajali, byl hledaný zločinec a na něj bylo přilepeno ono zařízení a podle něj jej všichni hledali. To zařízení máte stále zde. Mohu Vám pomoci, pokud chcete?“
„A co za to chcete vy?“
„Chci se pouze dostat domů.“
„A Váš domov je?“
„Na Asgárdu u jabloně, která plodí jablka života. Jsem jejich ztracený strážce.“
„Proč myslíte, že Vás dokážeme dostat zpět?“
„Uzavřeli jste s nimi přece smlouvu.“
Tony pozorně naslouchá jejich rozhovoru, moc se mu nezdá, že toho ta ženská tolik ví.
„Budeme se muset domluvit s Asgárdskou šlechtou.“
„To přece není nutné, říkám Vám, kdo jsem a jsem ochotna spolupracovat, jen chci domů.“
„Dobrá, promyslíme to, agentko, buďte tak laskava a doveďte našeho hosta do jeho ubikace.“
Nataša přikývne a vede Iddun do jednoho z volných pokojů. Přitom s ní mluví o tom, jak dlouho tu je a co všechno dělala.
„Co si o ní myslíte?“ zeptá se Fury ostatních.
„Něco se mi na ní nezdá,“ odpoví Tony a Steve přikývne. „Na to, že je u pár dní toho ví moc. Za posledních pár dní jsme nikoho nezajali. Nikdy jsme nikoho nezajali. A o smlouvě s Asgárdem vědí jen ti, co se účastnili dohody. Takže, buď někdo vynáší informace a nebo, nám lže.“
„Připustíme-li, že lže, ještě to nemusí znamenat, že je zlá. Třeba chce vážně jen domů.“ Zapojí se do hovoru Clint.
„Je to možné, všeho všudy nám přece pomohla ne?“ přihodí Bruce.
Fury přikývne, „Chvíli si ji tu necháme a zkusíme se spojit s někým z Asgárdu a uvidíme, zatím je naším hostem.“
Všichni přikývnou a vrátí se Nataša. „Nic určitého se mi nepovedlo zjistit, ale něco se mi na ní nelíbí.“
Potom se rozejdou po své práci a Tony jde zamračen do pracovny. 

Zamračí se ještě víc, když uvidí, že Loki leží na jeho gauči a pohazuje si s propiskou.
„Co tu chceš?“
„Také tě rád vidím.“
„Jen nelži.“
„Dnes jsi uctivost sama.“
„Aha, urážím tě, to se hluboce omlouvám. Zdravím Vás o mocný,“ řekne Tony s ironií v hlase. Ale Loki ji ani nezaznamená.
„Stačilo by pouhé ahoj.“
„Ahoj,“ pokrčí Tony rameny.
„Jak se ti daří?“
„Fajn,“ snaží se vyšoupnout Lokiho z gauče.
„Nevyspinkal jsi se?“
„Ne, nespal jsem, uhneš?“
„Až mě vyslechneš.“
„Až se vyspím.“
„Tobě se nelíbil můj alarm?“
„To ty?!“
„Psst nekřič, vidíš mě jenom ty, budeš za blbce.“
„To všechno ty?“
„To já právě ten problém. Já jsem si hrál s Vaším systémem, ale ten odlet jsem nechápal. Obávám se…“
„Pojď se mnou,“skoči Tony Lokimu do řeči.
„Kam?“
„Uvidíš.“
„Půjdu, ale vyslechneš mě potom.“
„Dobře.“
Vyjdou na chodbu a aby si o Tonym nemysleli, že mluví sám se sebou, když Loki není vidět, nasadí si komunikátor s Jarvisem. Samozřejmě je vypnutý.
„Znáš nějakou Iddun?“
„Ano, proč?“
„Je možné, aby byla tady?“
„Jako na Zemi?“
„No.“
„To není možné, když sem ji tenkrát vyměnil za svůj život, musel jsem pro ni zase jít, protože bez jablek jejichž je strážkyně, bohové umírají.“
„Takže ji znáš dokonce osobně?“
„Samozřejmě.“
„Dneska potom co jsi spustil alarmy, chytli jsme signál a dostalo nás to do Kolosea, tam se objevila ona a zachránila nám krky, ale něco mi na ní nesedí, třeba to poznáš ty.“
Dojdou k pokoji, kam byla Iddun přidělena a Loki nakoukne dovnitř.
„No fuj, děláš si srandu?“
„Co?“
„Nedivím se, že jste tu iluzi neprohlédli je dokonalá, ale tohle není Iddun. Dej mi ruku.“
„Proč?“
„Věř mi, šup.“
Loki natáhne k Tonymu dlaň a Tony se ho chytí.
„Teď se tam podívej.“
Tony nakoukne dovnitř a zbledne.
„Fuj co to je?“
„Chiméra. A důvod proč jsem tady Tony. Potřebuji tvojí pomoc.“
„Prosím?“
„Potřebuji, abys mi pomohl.“
„Ne, už ne. Hele já chápu, že zase v něčem jedeš, ale ať se tu stalo cokoli, tady jsi pořád ten zlej. Já nepřejdu na tvou stranu.
„Chápu, ale slíbil jsi, že mne vyslechneš.“
„To hodlám splnit.“
„Dobrá tedy, uznej, měl jsi celý život, aby jsi se nechal přesvědčit jimi a jejich stereotypy dobra a zla. Celý život jsi jim dal k tomu, aby tě přesvědčovali. Já tě žádám o jeden den a poté budu tvoje rozhodnutí plně respektovat.“
Tony se na Lokiho podívá a přemýšlí. Asi nemá co ztratit. „Ale řekneš mi k tomu víc?“
„Řeknu ti vše, co bude možné.“
„Dobře, máš jeden den,“ chce pustit Lokiho ruku, ale ten ji pevněji stiskne a spolu s Tonym zmizí.