středa 25. června 2014

Pokolení 1. úryvek

Tak zde je první část povídky, kterou píšu s Tamias. Je to jen pokus, ale snad zaujme. Jinak není to kapitolovka, ale delší jednorázovka, kterou Vám budu zveřejňovat po částech. Ještě jedno upozornění, je to absolutně bez kontroly, takže tam bude moc, moc, MOC chyb.




Je to dvacet jedna let, co se Tony svěřil Lokimu, že by toužil po dítěti. A rok na to se jim narodil chlapec. Pojmenovali ho Joshua Ethan Lokison. 
Dlouho dobu žili na Asgárdu, ale Ethan se časem rozhodl, že chce poznat Midgard a tak mu to rodiče umožnili. Nejdříve tam trávil s rodiči víkendy. Když byl starší, zůstával tam sám a časem tam trávil veškeré své volno. A tak se Loki s Tonym shodli na tom, že by tam mohl chvíli žít a Joshua byl jen nadšen, protože přesně to jim chtěl navrhnout. Dokonce si tam našel školu. Ne že by ji potřeboval, ale navštěvovala ji dcera přátel jeho rodičů Alexandra Barton. 
Bylo příjemným překvapením, když zjistil, že z ní vyrostla přitažlivá žena a není to ta pihatá holka se kterou ho nutili hrát si, když byl malý. Tony mu dal klíče od jednoho ze svých domů a Joshua pro pozemský život přijal jméno Joshua Ethan Stark. 
Joshua je velmi zajímavý “člověk.” Vzal si od svých rodičů jen to nejlepší. Alespoň, co se vzhledu týká. Je vysoký, jeho vlasy jsou černé a oči? Pronikavě zelené připomínajíc oči šelmy. Bradu mu zdobí perfektně upravená bradka. Má mírně vystouplé lícní kosti, které umocňují jeho roztomilé ďolíčky ve tvářích. Ovšem nejkrásnější a nejvýraznější, jsou jeho plné rty. 
Moc dobře si uvědomoval svou krásu a uměl ji využít. Po Tonym kromě bradky podědil i částečnou přelétavost. No ruku na srdce, ano byl to playboy. A když připojíme ještě jeho vysokou inteligenci a charisma. To vše dohromady vytváří nebezpečnou a neodolatelnou kombinaci.
Je zvyklý dostávat vše na co pomyslí a každého na koho ukáže dokáže uchvátit. 
Ano, párkrát se mu stalo, že slyšel slovo NE, ale vždy se s tím dokázal poprat a využít to ve svůj prospěch. Takže nakonec dostal i ty, kteří ho odmítaly.


Jednoho dne, když ve škole usínal při přednášce z fyziky, padla mu do oka, už po několikáté, jeho známá Alexandra. Už delší dobu o ní přemýšlel trochu jinak, než jen o kamarádce se kterou si hrával. Stala se z ní vskutku krásná a sebevědomá dívka.


Na první pohled zaujmou její zeleno šedé oči, které lemují husté uhlově černé řasy a dokonale nad nimi, se klene oblouk obočí.Vlasy barvy mědi jí sahající do půlky zad.  Nos má malý přesně zapadající do obličeje. Plné rty, barvy malin lákají k polibku, zvlášť když je zvýrazní rudou rtěnkou. Porcelánová pleť jí dodává vzhled panenky. Postavu by jí mohla závidět každá modelka, slovo dieta nezná, sní na co má chuť. Možná je to díky tomu, že se aktivně věnuje lukostřelbě a různým bojovým uměním.


Nejen pro její krásu si ji Joshua všiml. Slyšel ji jak si povídá s někým na chodbě a už dle jejich výrazů mu došlo, že není vůbec hloupá a tak při přednášce využil příležitosti a přisunul se k ní.
“Ahoj,” zašeptá.
“Dlouho jsme se neviděli,” řekne aniž by se něj podívala.
“Chyběl jsem ti?” odvětí s jemným úsměvem.
“Každá minuta bez tebe byla utrpení,” řekne s jasnou ironií v hlase.
“Také jsme bez tebe skoro zemřel,” přiloží ruku na srdce v útrpném gestu.
“Kdepak jsi nechal svého okouzlujícího bratránka?” zeptá se jasnou škodolibostí, přece jen když jim bylo 12 nebyl Joshua zrovna idolem krásy.
“Samuel? Ten je doma u rodičů.”
“Jaká škoda. Mohl dojet s tebou.”
“Nechtěl, má teď těžké období, chudák.”
“A ty na tom určitě nemáš žádnou zásluhu viď?”
“Vyjímečně ne, tentokrát za to může jeho zelená část.”
“Vzpomínám si jak jste byly jednou u nás. Vyprovokoval jsi ho a on tě prohodil zdí” ušklíbne se při té vzpomínce.
“Nikdy jsme se neměli příliš v lásce a tak to taky zůstane.”
“Rodinná podoba se nezapře.”
“Tím narážíš na…?”
“Tvého otce a strýce. Co jsi myslel ty?”
“Možností je vždy víc,” usměje se. “Máš tu chybu,” ukáže ji na příklad, kde má špatný výsledek.
“Ten kdo vymyslel, že se do matematiky přidají písmena má štěstí, že už je po smrti,” zavrčí a začne hledat kde udělala chybu.
“Tady,” ukáže ji. “Jen drobnost, máš to rozložené podle vzorce (a+b) na druhou a má to být na třetí.”
Opraví to. “Díky. Tenhle učitel je takový…” raději to nedořekne.
“Nazval bych ho uspávačem hadů.”
“Ještě, že ho mám jen dvakrát týdně být to častěji začnu se bát o své zdraví.”
Tiše se zasměje, “já bych bál o zdraví ostatních.”
“Stal se zázrak. Konečně myslíš i na někoho jiného než na sebe.”
“Já jsem vždycky myslel na ostatní, to, že pro mě vždy byli výhodní je věc druhá. Vidíš toho kluka před náma? Už má oslintaný celý poznámky.”
“Ten sem chodí jen spát. Dokáže psát písemky na výbornou a nepodvádí to jsem si ověřila. V matice je eso, ale jinak škoda slov.”
“Vzbudíme ho?”
Přikývne s úsměvem a čeká co Joshua udělá.
Chvilku se zamýšlí a pak mu pod židlí rozžehne malý ohýnek.

Ve stejnou chvíli kdy se probere student se spustí ve třídě i požární poplach. “To se ti teda povedlo.” řekne a snaží se co nejrychleji uklidit věci do tašky než budou mokré.
Vezme ji za ruku a přenese se s ní ze třídy i s jejími věcmi před školu.
“Podívej se jak vypadám.” postěžuje si. Ne že by patřila mezi ti barbíny, co myslí jen na to jak vypadají, ale  vzhled mokrá slepice není její oblíbený.
“Krásná i s mokrou hlavou.”
“Vypadám jak panda.” řekne, když kontroluje svůj make-up v malém zrcátku.
Jde k ní blíž a setře ji rozmazanou řasenku. Rošťácky se přitom culí.
“Na tebe se nejde zlobit dlouho a ty to moc dobře víš,” řekne naoko nazlobeně a usměje se.
Široce se usměje a odhalí tak svoje dokonale bílé zoubky, “budeš chtít s tou matematikou pomoc?”
“Určitě znáš moje rodiče pro ně je to zbytečnost, co umět nemusím, ale rádi se chválí jak mi to všechno jde. Jenže jsou většinu roku bůh” podívá se na Joshuu “Teda Furry ví kde.”
Přikývne,”oukej tak na to koukneme. Zrovna tyhle věci ovládám. Poslední dobou jsem měl dost času zlepšit si mozkovnu. Co táta přestal hlídat toho druhého, tak to pěkně rozjeli. Zrovna teď se zmocňují vlády u Jotunů, zase…”
“To je to pořád baví? I když každý má svého koníčka,.” pokrčí rameny.
“Jo jo, je to s nima děsný.” Protočí oči.
“Myslím, že budu ráda za své neviditelné rodiče.” zasměje se.
Zasměje se, “tak, kam půjdeme?”
“Škola pro dnešek padá. Mohl bys mě pozvat na oběd.” nevinně se usměje
“Hm a spokojíš s mým kulinářským uměním, nebo máš speciální požadavky?”
“Dala bych si špagety, není to pro tebe moc náročné? A kde vůbec bydlíš?
“Chytni se, odnesu tě.”

Chytne se ho za ruku a v ten moment se svět zatočí a objeví se nejspíš v Joshuově bytě. Tohle bude obývací pokoj, z každého koutu křičí luxus a přitom je to vkusně zařízené. 
Dvě stěny jsou prosklené a nabízí dokonalý pohled na město i moře. Interiéru pokoje dominuje velký zelený gauč uprostřed a malý konferenční stolek, na zdi nesmí chybět pověšená televize. “Vypadá to dobře.”
“Díky,” řekne s úsměvem a odejde do kuchyně. “Zkusím tě neotrávit.”
“To bych ti radila, kdyby se mi něco stalo tak před  mámu by tě neochránilo, ani kdyby jsi utekl na Asgard” usměje se a vydá se za ním přece tu nebude v pokoji sama.
“Mohu ti nabídnout drink?” podívá se na ní  velmi okouzlujícím pohledem.
“Bude mi stačit cola jestli máš.”
“Co nemám, najde se.”
“Nechceš s něčím pomoct?” nabídne.
Podá ji colu, “jen mi prozraď co chceš na špagety.”
“Hmm,” zamyslí se “Boloňskou omáčku a parmazán.”
“Dobře,” pustí se do vaření
“Kdy jsi se naučil vařit?” zeptá se zvědavě. “Netvrdil si, že vaření je jen pro holky?”
“Byl jsem dítě,” řekne odpovědně a s úsměvem.
“Nezajdeme někam večer je pátek a zítra můžeme prospat celé dopoledne.”
“Neměl bych na rande, zvát já tebe?”
“Nefandi si tolik. Kdo tu mluvil o rande? Mě teda neláká představa se jít učit a v deset na kutě”
“Očividně já, takže půjdeš?”
“Velmi ráda.” Nebere ho moc vážně, pro ni je pořád ten malý otravný kluk i když je pravda, že dnes je z něj kus.
Naservíruje ji špagety, “tak skvěle.” Vidí na ní určitou zdrženlivost, ale večer ji jasně dokáže, že už dávno není malý kluk. Otravný….no možná trochu.
“Vypadá a voní to skvěle, doufám, že to tak bude i chutnat.” usměje se počká až se i on posadí a pustí je do jídla.
Posadí se naproti, ale dá si jenom salát.
“Chutná to skvěle.” pochválí ho, když vidí, že má jen salát nedá jí to. “Nechceš mi tvrdit, že se z tebe stal vegetarián.”
Usměje se a na vidličku napíchne kuřecí maso, “ne-e”
“To se mi ulevilo, protože já bych se masa nedokázala vzdát a jíst jen zeleninu a ovoce nebo zrní. Přece nejsem králík.”zavrtí hlavou a pomalu dojí jídlo. “Na jak dlouho u vlastně jsi?” změní téma.
Pokrčí rameny, “pár let, možná.”
“Ty vlastně nestárneš tak jako já.”
“Stárnu o hodně pomaleji,” přikývne. “Geny…”
“Trochu ti to závidím.”
“No nevím jestli je to dobrý důvod k závisti, ale někdo to tak vnímá.”
“Jak dlouho už tu vlastně jsi?”
“Týden, proč?”
“Jen tak, mohl jsi dojít ke mně domů.”
“No, nikdy jsme se moc nemuseli, pokud si pamatuji.”
“To ne, ale vypadá to, že jsi natolik dospěl, že se mu nebudeš pokoušet zapálit vlasy.”
“Možná se budu pokoušet tě políbit.”
“Jen, aby jsi si nepřišel k úhoně.”
“Koušeš?”
“Koušu a škrábu.” usměje se sladce.
“Tak to si dám pozor.”
Podívá se na hodinky. “Už budu muset jít, ale večer se uvidíme. Nezapomeň na to v osm před klubem.”
“Budu tam.”


20:00 Před klubem


Přijde tam, na sobě těsné rifle, černé tílko a koženou bundu. Pohrál si s vlasy a udělal si rošťácký rozcuch. Rozhlédne se, jestli už tam je Lexi.
Má trochu zpoždění, nemohla chytit taxík. Jen doufá, že Joshua na ni čeká venku jak se domluvili netuší jakby ho našla uvnitř. “Joshuo tady jsem.” zavolá, když si ho všimne.
Ohlédne se, mávne na ní a jde k ní. “Moc ti to sluší.”
“Děkuju i ty nejsi k zahození,” usměje se na něj a spolu zamíří do klubu.
Nejdříve ji pozve na drink a potom si jdou zatančit. I přesto, že po něm koukají jiné dívky, je to gentleman a věnuje se jen své společnici.
“Hned jsem zpátky.” řeknu a jde si odskočí si na dámy, když se vrací zarazí se. A tak to mohl být krásný večer. Nedaleko od Joshui stojí její bývalí s tou co ji nahradila Když jí ti dva všimnou jen se na ušklíbnou. Netuší co ji to v tu chvíli popadlo. Přejde Joushuovi a políbí ho není to jen obyčejná pusa, ale pořádný polibek.
Joshua je, ale velmi pozorný mladík a toho úšklebku lidí vedle sebe si všiml. O tom, že má možnost, podívat se jim i do hlavy, se radši nezmiňuje, ale schopen toho je. A tak když se jeho společnice vrhne na jeho rty, jen se v duchu usměje a polibku dodá tu správnou vášeň.
Když polibek skončí sklopí oči a zčervená. “Promiň.”
“V pořádku. Nejsem pokousaný ani poškrábaný,” usměje se.
“Nemělo se to vůbec stát. Byla to chyba.” řekni tiše.
“Ale tak strašně špatný sem být nemohl.”
“To ne, ale neměla jsem tě takhle využít jsi můj kamarád.”
“Takže se ti to líbilo?”
Nesměle přikývne.
Usměje se.
“Já…”
“Ano?”
“Raději nic dneska jsem se ztrapnila už dost.”
“Jen to vyklop.”
“Nemohl by jsi dneska hrát, že spolu chodíme?”
“No otázkou je co dostanu za to?”
“Jeden večer budeš můj přítel to by pro tebe měla být pocta.”
“Jeden večer budeš přítelkyní boha,” založí ruce na hrudi.
“|Nějak moc si o sobě myslíš. Škoda, že tu není Samuel.”
Protočí oči, “aby jsi se z něj nezbláznila.”
“On se nechlubí tím, že je bůh.” když se tím chlubí připadá si jako by ji bral jako méněcennou. Když byli malí často jí tím ubližoval.
“Jsem takový jaký jsem, podle toho jaký mám geny myslím, že jsem skončil relativně dobře.” Nakonec ale tiše pípne, “promiň.”
“Když vezmu jakou pověst mají tvoji rodiče, tak jsi na tom vážně dobře.” pousměje se.
“Omlouvám se,” mírně se pokloní a políbí ji na ruku.
Zčervená. “Ty můj hrdino staneš se dnes mým přítelem?”
“Bude mi ctí.”
“Zajdeme si k baru? Mám docela žízeň.”


Vezme ji za ruku a doprovodí k baru. Sednou si vedle jejího bývalého.
“Co si jen vybrat?” zamyšleně si projedu nápojový lístek klub není otevřený dlouho a já chci ochutnat postupně všechny koktejly co tu mají.
“Koupím všechny a budeme postupně ochutnávat?” usměje se a posadí si ji na klín.
“To zní jako zajímavý nápad, ale nesnažíš se mě jen opít?”
“Vadilo by moc, kdybych to zkoušel?” usměje se a po očku sleduje reakce jejího ex přítele.
“Možná maličko.” zachichotá se a mávne na barmana. Sedí ke svému ex zády tak si ho zatím nevšimla.
Joshua objedná od každého jeden drink, ale za to dvě brčka.
Usměje se a nijak to nekomentuje. “Na zdraví.” řekne a napije se.
Sleduje ji a potom jí ze rtu slízne kapičku drinku.
Usměje se a políbí ho.
Polibek prodlouží.
Vedle nich se ozve odkašlání
Joshua se ohlédne po zvuku, “ano?”
Otočí se. “Nevšímej si ho.” řeknu a sednu si blíž k němu.
“No pokud to bylo naposledy, budiž, ale ještě jedno vyrušení a neručím za sebe.” Onomu chlapci prasknou kalhoty přes zadek.
Rozesměje se. “Jsi úžasný,” šeptne Joshuovi.
Usměje se na ni.
Políbí ho.
Prodlouží.
Zbytek večera si úžívají a domů jsou až nad ránem.

Doprovodí ji k domu, pak celou cestu k sobě přemýšlí nad jedním klukem, kterého viděl při odchodu. 

Bylo na něm něco co mu nedovolí na něj zapomenout.

8 komentářů:

  1. Je to zajímavý, chvilku jsem se ztrácela, ale vlastně hned jsem se zase chytla :D
    A těším se na další část :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :D doufám, že příští nebude tak matoucí, je to spíše forma rozhovoru :D

      Vymazat
    2. :D doufám, že příští nebude tak matoucí, je to čistě forma rozhovorů

      Vymazat
  2. Jůů, to bylo super- moc se mi to líbilo, jenom mně trochu mate ten poslední odstavec- tak jsem zvědavá na pokračování.. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ano ano, ten poslední odstavec to utnul :D

      Vymazat
  3. je to perfektné... nemôžem sa dočkať ďalšieho dielu a ten koniec si zakončila zaujímavo :)

    OdpovědětVymazat
  4. som zvedavá ako sa to bude ďalej vyvíjať

    OdpovědětVymazat