úterý 10. června 2014

Kapitola 2. Obleva a dohady

Ahoj, ahoj,

Tak předem moc děkuju za komentáře! Jste vážně ti nejúžasnější čtenáři! :) Jeden koment mě inspiroval k názvu téhle kapitoly. 

Jinak jste si určitě všimli, že kapitolky jsou teď kratší, ale tak si myslím, že je to lépe čitelné a když tohle zkrátím, tak mám potom více času na dodělávky jako třeba epilogu :D jednorázovky a nové povídky ano na všem pracuju :D

Tak tady máte jednu kratší kapitolku k Bylo, nebo nebylo :)

MILUJU VÁS!




Všude byla zima a tma. Strašně dlouhá a krutá zima a o to větší a depresivnější tma. Jeho tělo se třáslo. Cože? Třáslo? To už pěkně dlouho nezažil. I když je jen otázka času, než zase usne.
Ano nevěděl, co se ním děje, ale pamatoval si ty drobnosti. Jen pár malých drobnůstek. Velké, modré monstrum šířící strach, smutek, chlad a led. Ano led si pamatoval nejvíc. Mířili na sebe vzájemně. 
Laser a ledový pramen se setkaly, bylo to, kdo z koho. A nějakou dobu potom, ne nevěděl, kdy přesně si to uvědomil, mu došlo, že on prohrál. 
Chvíli mu byl společností Jarvis, ale také ne moc. Jednou Tony usnul a Jarvis už se neozval. Už nikdy se neozval. Pak Tony usínal čím dál častěji a na delší dobu. Potom jen chvíli vnímal chlad a sem tam viděl něco průhledného. Naposledy se mu zdálo, že sněží. 
Pak se probudil ještě jednou a všude byla jen tma. Od té doby už se mu nepodařilo vzbudit se. Až do teď.


„Co se bude dít?“ zeptá se Anthony. (Vzhledem k tomu, že jsem velmi inteligentně pojmenovala jedno dítě jako Starka tak ten „mladší“ bude Anthony a Stark prostě Tony J )
„Pravděpodobně nás k sobě povolá,“ odpoví mu Nataša.
„A můžu se Vás ještě na něco zeptat?“
„Samozřejmě.“
„Vyrůstáme s Vámi a vy…. Nikdy jste nám neřekli, co se stalo s rodiči.“
Clint povzdechne.
„J-já vím, že je to i pro Vás nepříjemné téma, byli to Vaše děti, ale chápete mě ne?“
„To víš, že ano,“ řekne s drobným úsměvem Clint. „Taky bych to chtěl vědět, kdyby šlo o moje rodiče. Víš Vaši rodiče, našemu králi věřily. Věřily mu natolik, že zasvětily životy jemu. Nejsou mrtví. Pracují pro Lokiho.“
„Ale to vy také.“
„Ano ale my jsme si vybrali civil víš a on nás povolá, protože ví, kdo jsme. A až příliš dobře si uvědomuje, že nás potřebuje. Ale Vaši rodiče se upsali do skupiny, která provádí výzkumy v jeho bezprostřední blízkosti. Upřímně si myslím, že už ani nevědí, kdo jsou.“
„To je horší než smrt,“ zašeptá Anthony.
„Neboj,“ Clint mu položí ruku na rameno. „Když budeme mít možnost, zachráníme je a uděláme všechno proto, aby se vrátili zpět.“
Anthony přikývne, „chci pomoci.“
„Jsi plnoletý, je to tvé rozhodnutí, ale buď opatrný, můžou tě zařadit kam koli.“
„Já vím a také jsem si plně vědom všech potíží, ale udělám cokoli.“
„Každé dobré srdce na naší straně je vítáno.“
„Škoda jen, že máme pouze odhady. Žádné důkazy.“
„Problém je v tom, že lidé, kteří by mohli vědět, jak to s Lokim je, buď nemluví, a, nebo, si nic nepamatují, alespoň ne ti, kteří jsou propuštěni.“

Jejich debatu přeruší Steve, kterému se v náramku rozsvítila zelená kontrolka. „Už to asi začíná, vy nic?“
Postupně se ostatním také rozblikají náramky.
„Musíme jít odděleně,“ řekne Bruce a všichni svorně souhlasí.
„Anthony,“ ozve se Nataša. „Pohlídáš své sourozence? Tvoje narukování necháme na příště ano?“
„Dobře,“ přikývne Anthony a ostatní, se jeden po druhém, s časovými rozestupy, vydají na cestu.

„Vítejte, odvážní,“ pronese autoritativně Loki.
„Králi,“ řekne Steve a celá skupina naznačí úklonu.
Loki mávne rukou a prohlédne si ostatní, „mám pro Vás dobrou zprávu.“
„Vskutku?“ zeptá se Bruce.
„Našli jsme posledního z Vaší skupiny.“
„Skvělá zpráva,“ řekne Steve. „Tedy podle toho jestli žije.“
„Jeho životní funkce jsou slabé, ale nebude problém přivést ho k vědomí, pokud mi prokážete jeho identitu.“
Všichni přikývnou.
„Avšak Vás musím požádat, abyste k němu vstupovali jednotlivě,“ řekne Loki s mírným úsměvem a jednoduchým gestem přivolá strážné a ti je jednoho po druhém odvedou ke Starkovu loži. Jakmile jeden po druhém označí ležícího muže, za posledního chybějícího, jsou odvedeni, aby neměli možnost spolu promluvit.
Nakonec, zůstane s Lokim v místnosti pouze Nataša a chvíli se na sebe dívají.
„Vidím, že máte něco na srdci,“ pronese Loki trochu zkoumavě.
„Ano, popravdě mám prosbu,“ odpoví Nataša ledově.
„Co tak chladně, má drahá?“
Nat jen pokrčí rameny, „špatné sny a špatné probuzení.“
„Ano chápu, pronásledují Vás vzpomínky, ale to již brzy vymažou vzpomínky lepší, věřte mi. A nyní, prosbu říkáte?“
„Můj nejstarší vnuk…“
„Anthony,“ přikývne Loki. „Dosáhl plnoletosti, že?“
„Ano a chtěl by se přidat do řad Vašeho…“
„Nemusíte nic říkat, jeho rodina je jedna z nejlepších, přiveďte ho, až si bude jist, že opravdu chce přijmout místo v našich řadách. A nyní budu poctěn, když mne doprovodíte k lůžku Vašeho známého.“
Loki vstane z trůnu a spolu s Natašou dojdou k Tonyho posteli. Nataša si prohlédne ležícího a Loki se na ní dívá. Ona mu pohled opětuje a přikývne. Lokimu se zvednou koutky úst v neupřímném úsměvu, ale pak se stane něco, co ani jeden z nich nečeká. Tony otevře oči, prudce si sedne a zalapá po dechu.
*Je silnější než sem si myslel,* pomyslí si Loki, když se vzpamatuje z počátečního, drobného šoku.

14 komentářů:

  1. Jůů! :) Jsem hrozně zvědavá, jak to bude pokračovat, protože to všechno je..prostě geniální a úžasné a bůhví co ještě. A taky se těším na ty jednorázovky. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Fakt moc děkuju, za chvíli si vážně budu myslet, že jsem geniální :D Ach moje ego! :D

      Vymazat
  2. Juuuu to je genialne!!! TAkže ako to bude dalej??? Inak ked sipridala 1 kapitolu tak som ani nevedela ze to je k tomu no ale neva , strasne sa tesim na pokračovanie.:-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkujuuuu :) Dále to bude zajímavé :D

      Vymazat
  3. Já už chci vědět, co se bude dít dál :D Takhle nás mučit... :O
    Docela by mě zajímalo, kdo takové konce zavedl, abych si ho našla :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hele já u těch konců vždycky nadávám a pak mi dojde, že dělám totéž :D

      Vymazat
  4. To je super, já fakt nechápu, jak tě něco tak skvělého a zajímavého mohlo napadnout...
    Těším se na pokračování :))

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Hele to se mi stalo ve vaně :D si to pamatuju se čvachtám a relaxuju a najednou vystřelím z vany zabalim se do ručníku a hned k počítači napsat úvod.

      Moc děkuju, já se vážně červenám :D

      Vymazat
  5. WOW to je naprosto super je úžasné co tě napadlo. Moc se těším na další kapitolu

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já nemůžu napsat nic jiného než, děkuju :) už se mi z té chvály točí hlava. Vážně moc děkujuuu

      Vymazat
  6. Nádhera! Úžasné! Dokonalé! Super nápad, už se moc těším na pokračování, je to něco úplně jiného, než jsem kdy doposud četla :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ty jo fakt díky, to se tak nádherně čte. :)

      Vymazat
  7. Skvělé, super, úžasné! Je to geniální - moc (moc a moc) se těším na pokračování :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Se budu červenat, takové chváály. Děkujuuu :)

      Vymazat