čtvrtek 5. června 2014

Kapitola 1. - Ledové překvapení

Ahojte, 
vzhledem k Vašim toužebným komentářům rovnou přidávám první kapitolu nové povídky. Nevím jak bude dlouhá a ani jak přesně to dopadne. A i když se to ze začátku nezdá, je to FROSTIRON. A jinak ještě uvidím jak na tom budu, možná napíšu ještě krátkou povídku  JAK LOKI S TONYM K DÍTĚTI PŘIŠLI, ale neslibuji. Mám rozepsaný jeden příběh ještě s kamarádkou o dítěti Anthony s Lokim, taky se tam vyskytuje dítě Nataši a Clinta a Thora s Brucem. Tak jestli byste měli zájem, dejte vědět.  :)




„Clinte, už je načase aby šli spát.“
„Ještě néé babi,“ zaškemrá nejmenší z dětí.
„Promiň Syuz, ale už je pozdě a vy musíte spinkat.“
„Ještě jeden příběh. Ten o Vašem mládí.“
„Ale ten, už jste slyšeli mockrát,“ odpoví jim Clint.
„Tak se domluvíme, ano?“ zpracovává svoje vnoučata Nataša. „Vy půjdete do postele a my za Vámi přijdeme a povíme Vám ten poslední příběh.“
„Dobře,“ přitakají vnoučata nadšeně a utečou do koupelny a poté do velké místnosti, kde mají palandy.
„Chceš jím říct pravdu?“ zeptá se Clint.
„Ještě jsou malý na to, aby ji pochopily. Myslím, že zůstaneme u té pohádky.“
„Taky si myslím, že je to ideální. Navíc by nám ani nevěřili, že jsme tu jako příprava pro invazi.“
„Hm a určitě by nám nevěřili, že ta příprava trvá už tisíc let.“
„Myslíš, že se pleteme?“
„Nemyslím si, jen na něco čeká. Nikdy jsem nevěřila té jeho tvářičce a už vůbec ne tomu, že všechno dělá pro naše dobro. Taková historka se hodí vážně jen pro děti.“
„Kdybychom tak mohli…“
„Nemůžeme, zjistil by to. Nevím jak, ale zjistil a kdo by potom ukazoval ostatním pravdu? Už takhle má podezření, že se něco děje. Nevšiml sis zvýšené ochrany?“
„Jistě, že všiml. Jsou tu samí strážní a střídají se častěji. Musíme být opatrní.“
„Myslíš, že ho ještě stále hledá?“
„Obávám se, že ano. Obávám se, že proto ještě k ničemu nedošlo. Co když si myslí, že bude jeho tajná zbraň?“
„Také jsem nad tím uvažovala,“ přikývne Nataša. „Bohužel nám nezbývá než čekat a povídat dětem pohádky.“
„Čeho jen jsme se to dožili,“ povzdechne Clint.
„Neboj, třeba to zrovna my dokážeme změnit,“ usměje se Nataša na Clinta a dá mu pusu. Vezmou se za ruce a odejdou do dětského pokoje.
Upraví dětem peřiny a posadí se k nim.
„Teď bude povídat babička, že jo?“
„Přesně tak, dědeček povídal celý den a byl by pěkně vymluvený,“ usmívá se Nataša a drží Clinta za ruku.
„A babí kolik Vám je let?“
„Dohromady nebo zvlášť?“
„Dohlomady.“
„ Dva tisíce sto čtyři, let.“
„A ploč vypadáte jen na čicet?“
„Tak když budete potichu, babička Vám to poví. A my se zítra odnaučíme šišlat,“ usměje se Clint na malého chlapce. Děti se ještě zavrtí a pohodlně se usadí v postýlkách, zavřou oči a poslouchají příběh, který si vyžádaly.


„Ještě než jste se narodily, chvíli potom, co byl původní svět zničen. Objevil se tu vysoký, černovlasý muž. Byl zahalen rouškou tajemství a několik dní to tu procházel a rozhlížel se. Jeho oblečení bylo černé a zelené. Jeho oči připomínaly zářivě zelené smaragdy. Po týdnu začal našemu zničenému světu pomáhat. Odklízel trosky. Nejdříve sám a my se dívali. Nikdo nebyl schopen důvěry. Byli jsme sem posláni jako ti přeživší a přebyteční. Když jsme ale viděli, jak se pro nás obětuje. Místní se k němu začali připojovat. Pomohli mu a on nám časem odkryl své tajemství o tom, kým je a proč je zde. Jmenoval se Loki, Asgárďan a pomocí své magie postavil domy, rybníky, obstaral pole, lesy, květiny. Postupem času sem přicházeli další. Nejen Asgárďané, ale i obyvatelé jiných světů. Dozvěděli jsme se ale, že náš svět je brán jako vyhnanství pro nechtěné. Díky králi Lokimu jsme se s tím naučili žít. A založili nové společenství a spravujeme tak vlastní svět. Stále se chodili další a další bytosti. Někteří byli velmi inteligentní, jiní zase schopní boje. Ti chytří pomohli vynalézt sérum, které nám dává mládí. Užíváme každých dvacet let tři kapky, ne více, ne méně. Po těchto třech kapkách se naše těla omladí natolik, že vypadáme na dvacet let. Také pomaleji stárneme, za tři měsíce si máme znovu vzít sérum, je to už dvacet let a sami říkáte, že vypadáme na třicet. A proč tak náš král činí? Má o nás strach, bojí se, že sem znovu vtrhnou armády a tak nás udržuje mladé a silné. Jsme vycvičení k tomu se bránit a bránit i naše děti. Dělá to jen pro nás a naši bezpečnost.“
Nataša dopoví příběh a podívá se na Clinta, který na ní vidí, že se jí vůbec nelíbí to, co musí vyprávět.
„Pojď, půjdeme si taky lehnout, zítra budeme mít návštěvu.“
Alespoň to vykouzlí Nataše na rtech úsměv a jde s Clintem ruku v ruce do jejich ložnice.


Ráno jim do postele naskáčou vnoučata.
„Máme hlad.“
Clint otevře oči, „psst, buďte tiše, ať nevzbudíme babičku ano? Já vám snídani udělám. Utíkejte.“
Děti potichu odcupitají do kuchyně. Clint se podívá na spící Natašu, dá ji pusu na čelo a poté se oblékne a jde udělat dětem jídlo. Když se najedí, sesednou se kolem staré, ručně psané knihy a přidají další zápis. K odpoledni se probudí Nataša.
„Měl jsi mě vzbudit.“
„Spala jsi klidně, vzbudil bych tě až by přišli.“
Akorát se ozve zaklepání na dveře. Nejstarší vnouče, které se jmenuje Anthony jde otevřít. Na jejich návštěvníky se široce usměje. A kdo, že je to přišel navštívit? Steve s rodinou. On a jeho žena jdou za Clintem a Nat do kuchyně, jejich děti utíkají za svými kamarády. Chvíli na to se k nim připojí Bruce a jeho chlapec. Jeho žena bohužel zahynula při porodu. Bruce se rovnou vydá do kuchyně s Anthonym a děti si jdou hrát do pokoje.
„Mluvil jsem s Hankem,“ řekne tiše Steve.
„Pořád ho hledají?“
„Jsou v horách, domnívají se, že je tam zamrzlý.“
„Když zemřel, dokážou ho oživit?“
„Loki je všeho schopný.“
„Ale proč po něm tak touží?“
„Nikdo neví, ale usilovně po něm pátrá. Dokonce se domnívá, že ho v těch horách najde,“ odpoví Bruce. „Prý tam zaznamenali slabý energetický signál.“
„O koho jde?“ zeptá se Tony
„O muži po kterém se jmenuješ,“ odpoví mu Nataša.
„Tvrdíte mi, že vážně existuje?“
Všichni v kuchyni přikývnou.
„Včera jsi dosáhl plnoletosti,“ začne mluvit Steve. „Je načase, aby ses dověděl pravdu.“
Tony se po všech rozhlédne a z jejich výrazů usoudí, že to bude vážné. Posadí se ke stolu a jeho rodiče a známí se pustí do vyprávění, ale ne do pohádek. Řeknou mu pravdu o tom, kdo jsou, odkud jsou, co se všechno stalo a co si myslí o Lokim a jaké mají důkazy.


„Tak co?“ zeptá se nervózně vysoký muž.
„Zatím nic pane.“
„Pohněte sebou.“
„Děláme co je v našich silách, pane. Mohu – li se ptát, čemu vděčíme za Vaši návštěvu?“
„To co je v těch horách, je pro mě důležité. Nesmí se s tím nic stát, ano? Vkládám ve Vás veškerou svou důvěru. Pokud se to podaří, pocítíte můj vděk.“
Muž se ukloní a jde popohnat svoje lidi.
„Něco máme!“ ozve se po dvou hodinách práce.
„Co je to?“ Loki přijde blíž.
„Vypadá to jako nějaké brnění, pane.“
Loki si pořádně prohlédne červeno zlaté brnění v ledu a usměje se, „vyřízněte mi ten kus ledu s brněním a můžete jít.“ 
Když udělají to, co mají, dá Loki každému z nich velký měšec peněz a kámen, který každému splní jedno malé přání, jako znamení svého vděku. Obhlédne ten kus ledu kolem dokola a potom s ním zmizí.
Stevovi se na paži rozsvítí červená kontrolka.
„Má ho,“ řekne tiše a všichni v kuchyni se na sebe mlčky podívají.

20 komentářů:

  1. Hurá!!! Strašne má to nabudilo a už teraz sa nemôžem dočkať ďalšieho dielu... Inak ten koniec my prišiel ako s Kapitána Ameriky keď bol v ľadovci... A inak naozaj fantasticky píšeš :)

    OdpovědětVymazat
  2. Bože..-zase ten konec! :D
    Celé je to naprosto úúúžasné!! A doufám, že sem přidáš i ten příběh, co píšete s kamarádkou. A plosím, plosím napiš tu povídku o dítěti Lokiho a Tonyho. :) :D

    OdpovědětVymazat
  3. Moc se už těším na další kapitolu i na ten příběh, co píšeš s kamarádkou :) Přidávám se k Iko a také plosím o tu povídku :D

    OdpovědětVymazat
  4. Konečně jsem se sem dostala, tenhle tejden je ve škole zničující.. Takže k epilogu Proč já; a) awwww, to bylo slaďoušskýýý b) opravdu potřebuju aspoň tu jednorázovku o jejich dítěti (sama mám teď něco podobnýho rozepsanýho, ale nedokážu to ukončit, což je problém u všech mých povídek:D) a teď k nový povídce; a) vypadá to strašně zajímavě, nechápu, jak tě mohlo napadnout něco tak prostě úplně novýho :D - to co vždycky vyplodim já jsou jenom 'cheesy' jednorázovky, takže ti tiše závidím tvůj mozek :D b) nemůžu se dočkat další kapitoly :)
    Tak to je asi všechno :D snad jsem na nic nezapomněla a jestli jo, tak si stejně vzpomenu až potom co tohle odešlu.. :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jako bych to neříkala :D takže - povídku co píšeš s kámoškou sem určitě dej! :)
      Doufám, že už je to celý :D

      Vymazat
    2. Myslím, že můj mozek mi závidět nemusíš :D dneska jsem byla na psychotestech :D o-uč :D Jinak moc děkuju a povídka bude :)

      Vymazat
  5. Naprosto skvělé, ten nápad je úplně super :)) potřebuju nutně další kapitolu :D

    OdpovědětVymazat
  6. Tenhle díl mě naprosto nabudil na celou povídku. Nemůžu se dočkat dalšího a je to originalní nápad.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, doufám, že jsem ve Vás nevzbudila naěje a teď to zkazím :D

      Vymazat
  7. Tento komentář byl odstraněn autorem.

    OdpovědětVymazat
  8. Wow! Tak to je naprosto úžasný! Ten nápad, ten konec, prostě všechno. Určitě sem hoď všechny ty ostatní povídky o kterých si psala na začátku, všechny zní skvěle. :) Už se moc těším na další díl.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkujiii, budu se snažit psát rychle, zrovna sem se plácla na zahradu... bazén rozbitý tak nohy v lavoru a jdu psát :D

      Vymazat
  9. katka skvělé jsem tak nedočkavá , bude obleva

    OdpovědětVymazat
  10. Juchů je to super nový začátek něčeho velice zajímavého. Uchvátilo mě to a jsem napjatá jakou to bude mí pointu a zápletku a vše jsem natěšená :)

    OdpovědětVymazat

Moc děkujeme za vaše komentáře :)