pátek 21. března 2014

Proč já 19

Pěkný den,
Tak jsem oslavila narozeniny, připravila se na pracovní pohovor a připravila Vám další kapitolu.
Doufám, že Vám trošku zpříjemní víkend :) 



Tony sleduje Lokiho kamennou tvář. „Hej chlape?“
Loki vůbec nevnímá svoje okolí a tupě zírá na místo, kde před chvíli stál Mimir.
Tony se ho opatrně dotkne na rameni. Loki přestane hypnotizovat ono místo a velmi pomalu pootočí hlavu. Nejdříve se podívá na Tonyho ruku na svém rameni a potom stočí pohled k Tonymu.
„V pohodě?“
„Já nevím,“ řekne Loki zmateně.
„Neměl bys mít radost?“
„Já nevím,“ zopakuje Loki.
Pak je delší dobu ticho. Sem tam se ozývá tiché šuškání a nakonec jen zvuky odcházejících. Potom k Lokimu přiletí Thor a zvedne ho ze země v pevném obětí. Loki tentokrát ani neprotestuje. Vlastně na Thorovi jen visí. Když ho Thor pustí, zase se sesune k zemi. 

„Co je s ním?“ zeptá se Thor.
„Nevím, ale řekl bych, že je asi v šoku.“
„Aha, dovedeš ho potom domů?“
„Já? Jak?“
„Stačí zavolat na Heimdala, on vás přenese.“
„E?“
„Prostě zvoláš jeho jméno a on bude vědět, já mu to řeknu.“
„Dobře a já se nějak dostanu domů?“
„Samozřejmě, jen s tebou asi bude chtít mluvit otec. Má pocit, že tvou zásluhou je Loki volný.“
Loki zbystří a ve chvíli, kdy Thor zmizí, vrhne se k Tonymu a silou ho přitlačí k zemi. 

„Co jsi mu řekl?“
„C-co?“
„Co si mu vykládal?!“
„L-loki to bolí“
„Tak co jsi mu řekl?!!“ Loki Tonyho více přitlačí k zemi.
Tony bolestí sykne, ale Lokiho sevření už pomalu povoluje. Tony po chvíli ucítí, jak se na něj Lokiho tělo zhroutilo. 
Tony momentálně netuší, co by měl dělat. Co se čeká, když se na vás zhroutí psychicky nestabilní bůh? S tím by mu nepomohl ani Jarvis. 
Loki opírá své čelo o Tonyho rameno a jakoby se mírně třásl. Tony přemýšlí, jestli pláče, ale o tom pochybuje. Tedy spíš nevěří tomu, že by Loki uměl plakat. Ale vlastně proč by ne? Ale ne teď, přece nemá důvod brečet. Byl mu navrácen život, tak co blbne? 
Tonyho ruka opatrně přistane na Lokiho lopatce, a když Loki nereaguje nijak negativně, Tony přidá i druhou ruku a jemně ho obejme. Když ucítí, že má navlhlé triko v místě, kde se Loki opírá, dojde mu, že vážně brečí, ale nijak to nekomentuje. Jen ho pomalu hladí po zádech.

„Co jsi mu řekl?“ zamumlá Loki do Tonyho ramene. „Musím to vědět. Lhal jsi mu, tak co to bylo?“
Tony mlčí. Ne, že by nechtěl odpovědět, ale myslí si, že Loki ještě neskončil a také, že má pravdu.
„Odin pozná, že jsi lhal. Ublíží ti. Zavře tě. Zavře mě. Nechá nás mučit.“ Mumlá Loki jako smyslů zbavený.
„Loki poslouchej mě.“
Loki na chvilku ztichne a snaží se poslouchat. Tony mu začne říkat, že to bude v pořádku a, že se nemusí ničeho bát. Že nelhal a tak mu Odin neublíží a Lokimu taky ne, protože rozsudek zněl jasně a on je volný. Pak mu začne vyprávět, jak zase bude svobodný a jak si bude moci všude lítat a všem se vysmívat. 
Loki ví, že povídá spoustu hloupostí a některé jsou až humorné, ale Tonyho hlas na něj má jakousi magickou moc. Má takový příjemný a hluboký podtón, chvílemi zní jako vrnění ale přesto mluví. A to Lokiho uklidňuje. 
Náhle si přijde strašně unavený. Klidně oddechuje a poslouchá každé slovo, které Tony vysloví. Za chvíli už je klidný a utře si oči. 
Pokusí se vstát, ale nepovede se mu to a tak ho Tony posadí a opře o kmen stromu.
„Dobrý?“
Loki se zavřenýma očima přikývne.
„Co se stalo?“
„Nechci o tom mluvit a nepřeji si, abys někomu vykládal o tom, jak jsi mne viděl.“
„A komu bych to asi říkal?“
„To si řekneme, až tě bude vyslýchat Odin.“
„Nechceš mi říct, co se stalo?“
Loki otevře oči a podívá se na něj. „Kde máš to kolečko?“ poklepe mu na hruď.
„Museli mi ho vyndat, bylo nefunkční a zemřel bych, kdyby to neudělali.“
Loki přikývne, „řekni mi celý příběh a já ti povím, co se tu před chvíli odehrálo.“
To Tonymu přijde fér a tak spustí. Lokiho ten příběh zajímal už dlouho, ale nyní si o to řekl hlavně proto, aby se mohl ještě uklidnit. 
Zavře oči a znovu se zaposlouchá do toho příjemného hlasu. 
Zajímavé, že si toho nevšiml dříve.

Tony se tomu vyhýbal. Ze začátku o tom s Lokim mluvit vůbec nechtěl, ale víc než jasné, že jestli se chce aspoň něco dozvědět, musí mluvit. A tak mu převypráví celý příběh. Když ohlásí, že je konec, tak se na něj Loki podívá velmi propalujícím pohledem. Tony na prázdno polkne.
„No dobře, dobře. Pak sem ho zabil.“
„A tamto byla jeho dcera?“
„Asi jo.“
„A teď, jak ti je bez reaktoru?“
Tony se na něj podívá, „proč se ptáš?“
„Není to samozřejmé? Přišel jsi o něco, co ti dávalo život, něco, co tě dělalo vyjímečným. A můžeš si říkat, co chceš, tvářit se, jak chceš, ale nějak to na tebe působí.“
Tony by teď nejradši Lokiho praštil veškerou svou silou, kterou v sobě najde. Tu ho ale Loki překvapí a ruku mu dá do kapsy, z níž vytáhne ampuli.
„Střepiny?“ zeptá se klidně.
Tony rezignuje a vysype ze sebe úplně všechno. 
Že chce reaktor zpátky, že si na něj zvyknul. Cítí se, jakoby mu vzali část jeho těla. Jakoby mu uřízli ruku. Loki přikývne a podá mu ampulku.
„Jestli ti můžu poradit, zbav se toho.“
„Proč?“
„Protože se domnívám, že jsi mi neřekl celou pravdu. Nebo si ji možná neuvědomuješ.“
„No?“ nechápe Tony.
„Myslím si, že jsi tomu kousku kovu připsal silnou citovou hodnotu, ale ne tu sentimentální. Podle toho co jsi říkal, tvůj únos zapříčinil to, že jsi se určitým stylem, změnil. 
Respektive, že sis připustil ony vlastnosti, co jsi celý život utápěl v alkoholu. Ale to jsi připsal tomu reaktoru. Namlouváš si, že tyhle tvoje vlastnosti jsou dílem toho reaktoru, že byli v něm. 
Budeš muset projít dlouhou cestou, než si uvědomíš, že jsi to ty a ne ten reaktor. A proto bys měl vyhodit ty střepiny a srovnat se sám se sebou.“
Tony na Lokiho jenom zírá. Jak tohle může vědět? Jak je možný, že vidí úplně přesně, co se mu honí hlavou. Tohle přece není fér. Ani si neuvědomil, kdy mu Loki vrátil tu ampulku, ale nyní ji pevně drží. Ona ale nevydrží ten tlak a Tonymu v ruce praskne.
„Kurva,“ zanadává a začne si vytahovat střípky.
„Počkej,“ řekne Loki a Tonymu ruku ošetří. „Měli bychom se vrátit.“
„Myslím, že ne. Ještě mi dlužíš vysvětlení.“
„Aha, jistě.“ Loki se pohodlně usadí.

„Víš, jak bych začal. Hm… představ si, že jsi smířený s tím, že zemřeš. Nic jiného nečekáš a možná se i těšíš, že už budeš mít klid. 
Nebudeš muset řešit, co všechno jsi provedl. Nikdo tě nebude odsuzovat. A nikdo se kvůli tobě nebude trápit. Vlastně tím uděláš službu sobě i ostatním. 
Odin mi už několikrát řekl, že zůstávám žít jen kvůli shovívavosti matky. Potom když mě odváděli, nepřišla se ani rozloučit. 
Pak vyslovili ortel a já byl smířený a chtěl jsem zemřít. Ano někde hluboko jsem měl strach a nechtěl jsem ztratit život. 
Nevím, jestli to chápeš. Nevím, jestli jsi schopný to pochopit. Ale když se rozsudek změnil.“ Lokimu se začíná třást hlas.
„Já vím,“ špitne Tony, „nemusíš pokračovat.“
Loki se na něj podívá, „to zoufalství, nedovedeš si představit.“
„Ale ty chceš žít Loki, překypuješ životem, tak zkus jít dál.“
„Něco takového mě čeká, jen ještě nevím, kam půjdu. Na Asgardu už zůstávat nechci, tedy ne na hradě. Zkusím si najít někde, něco odlehlého. Uvidím.“
Tony se na Lokiho jen dívá.
„Nekoukej na mě takhle. Do teď jsem tu zůstával jen kvůli matce a možná trochu kvůli Thorovi. Děsně mě baví ten jeho výraz, když nechápe, co se právě stalo. 
Ale myslím, že už jsem jim jejich královskou rodinu poškodil dost. Počkám, jak dopadne tvůj a Odinův rozhovor a půjdu. Ale vážně co si řekl Mimirovi?“
„Jenom to, co jsem si myslel. Upřímně se divím, že tě nenechal zabít hned po tom, co náš rozhovor skončil.“
Loki se mírně usměje, „asi nečekal, že mi hned skočíš kolem krku.“
„Uhm,“ a je to tady zase. Znova si připadá jako absolutní vůl.
„Řekl jsi mu, že jsme spolu spali?“
„To se mi nezdálo jako správná věc.“
„To, že jsme spolu spali. Nebo mu to říkat?“
„Říkat mu to.“
„Divné, myslel jsem, že právě proto mě pustil. Víš jako, že si mohl myslet, že to spolu máme nějak vážnější, než jen jedna noc.“
„Dvě,“opraví ho Tony.
„Jak dvě?“
„Tak snad jsme se na dnešek jasně domluvili.“ Zašklebí se Tony.
Loki se usmívá, „Hm uvidíme. Jsi jako mozaika, nevím, jestli se mi to líbí.“
Tony dá Lokimu pohlavek, „jsem krásná mozaika.“
Loki se zasměje, „stejně ti možná tu kůži uzdravím, ale teď už vážně půjdeme. Ti duchové se vrací.“
A mezi stromy se vážně objevují stínové postavy a čekají, až bude jejich les vyklizen.
„Jo prej mám zavolat nějakýho…“

Než to Tony dořekne, už se točí ve sloupu světla a snaží se pochytit dech. 
Pak ho ale uchopí něčí ruka. Jasný, že ta Lokiho. Tony se ho pevně chytí a pak dopadne na tvrdý kov.
„Auíky.“
Loki se zaculí, „vstávej, ty super hrdino.“
„Pche, jsem lepší super hrdina, než ty padouch. Ani odsoudit tě neumí.“
„Ty jeden mrňavej skunku!“
„Auuuíí,“ Tony vyskočí z kopule a rozhlédne se. 
Postava, stojící kousek od něj, mu ukáže, kudy má utíkat, a tak běží. Loki ho chvíli sleduje a pak se objeví před ním a čapne ho.
„Prostetuju! Tohle není fér.“ Mumlá Tony, ale místo toho, aby se odtáhnul, se spíš přitulí.
„Ale, ale,“ odtáhne se Loki. „Vůbec to nezkoušej, právě jsi mě prudce urazil, jdeme dovnitř.“
Tony něco zamručí a jde za ním.

Cestou potkávají spousty lidí, někteří jsou zdobení, jiní zase oděny do chudších šatů. 
Tony se domnívá, že to nejspíš budu služební, ale jistý si není, protože i ti mají dost bohaté oblečení. 
Když Tony přestane vnímat lidi, rozhlíží se po okolí. Procházejí širokou a dlouhou chodbou s vysokým stropem. Z té zlaté barvy Tonymu slzí oči, ale pohled nemůže odtrhnout. 
Poté si povšimne mohutných vyřezávaných sloupů. Když se jednoho dotkne, překvapí ho, že je dřevěný, ale přesto se zlatě leskne. 
Ani si neuvědomí, že se u toho sloupu zastavil, dokud ho nepřeruší Loki.
„Nechci tě rušit, ale stojíš tu už půl hodiny. Jdeš?“
„C-co? Jo jasně.“ Dojde Lokiho a pokračují v cestě.
„Máš hlad?“
„Ani ne, spíš bych ocenil svojí mastičku.“
„Zase to bolí?“
„Pálí.“
„Tak se stavíme na ošetřovně.“
Zahnou do chodby, která nikam nevede.
„Loki já ti nechci brát naděje.“
„Mlč a pojď.“ Loki projde zdí a Tony se před ní zastaví a přemýšlí, jestli Lokimu hráblo. Pak se ale ze zdi vynoří Lokiho ruka, čapne Tonyho a vtáhne ho do místnosti, kde už čekají léčitelé a Tonyho se ujmou. 
Tony je zděšený rychlým průběhem věcí kolem a motá se mu hlava, tak jen zavře oči a položí se tam, kam ho pošlou.

Lokiho zatím našla Frigga.
„Loki,“ řekne tiše a přijde k němu. Loki se na ní podívá nic neříkajícím pohledem.
„Zlobíš se.“
Loki neodpoví a jen se na ní dívá.
„Nemohla jsem za tebou přijít. Rozkaz krále.“
„Nikdy jsi jeho příkazy striktně nedodržovala.“
„Měla jsem své důvody synu.“
„Poslouchám,“ řekne Loki odměřeně.
„Věděla jsem, že mne k tobě nepustí, ale ano kdybych na Odina přitlačila, jistě by mne za tebou pustil. Jen jsem se rozhodla, že svou energii a vložím do něčeho jiného. 
Dlouze jsem s ním mluvila o tom, co tě čeká. A jak pravděpodobně dopadne tvůj soud. 
Těch teorií bylo mnoho, ale oba jsme se obávali, že tě odsoudí k smrti.“
Loki už se nadechuje, že ji vmete do tváře, že když věděla, že zemře, o to víc se s ním měla chtít rozloučit a přijít. Frigga vidí v jeho očích vztek a smutek, ale nenechá ho mluvit.
„Nepřerušuj mne Loki. S tvým otcem,“ Frigga v tuto chvíli ignoruje Lokiho výraz, „ jsme uzavřeli dohodu. Já tě nepůjdu utěšovat a nechám ti srovnat si v hlavě, co tě čeká. Výměnou za to tě měl dovést domů a dát mi možnost rozloučit se s tebou před popravou. 
Ale ačkoli se to tobě nelíbí, on je velice moudrý a věděl, že k popravě nedojde.“
„Věděl, že mě pošleš pryč,“ zašeptá Loki a Frigga přikývne.
„Proto prosím, abys se nehněval, jen jsem vyměnila jedno setkání za druhé a důležitější.“
„Děkuji,“ řekne Loki potichu.
„Co se tam stalo? Prý byl soud přerušen a pak tě osvobodil Mimir.“
„Nevím, co přesně se stalo, ale určitě v tom má prsty on.“ Pohodí hlavou k Tonymu, kolem kterého pobíhají léčitelé.
„Ano jistě, to je ten smrtelník, co jsi ho sem přinesl v žalostném stavu. Proč je tu znovu?“
„Mimir si vyžádal, aby ho přivedli.“
„Thor už jednoho smrtelného poslal domů.“
„Myslím, že se mne zastali. A jsem si téměř jistý, že Mimir na Tonyho kývnul než zmizel. 
Ale nevím, co mu řekl.“ Loki zavrčí, „jak mě ten smrtelník štve.“
Frigga se jen usměje, „jistě, proto se o něj staráš.“
„Co tím chceš říci?“
„Já? Vůbec nic,“ usmívá se.
„Matko, vždy jsi ke mně byla upřímná, co se změnilo?“
„Myslím, že ses změnil ty, ale to se vše uvidí.“
„Nezměnil jsem se.“
„Jistě, že ne. Nuže pokud je to tak, jak říkáš, a já ti věřím, otec bude chtít mluvit s tím mužem.“
„Jmenuje se Anthony.“
„Hezké jméno, nechám mu připravit nějaký pokoj, pokud proti tomu nic nemáš.“
„Proč bych proti tomu měl něco mít?“ Jistě, že proti tomu něco mám, on bude spát u mě. Běží Lokimu hlavou.
„Pak se jistě nebudeš zlobit, když mu připravím jeden z pokojů, které přiléhají k tvým komnatám.“
„Jsem zvyklí na svůj klid.“ Zamumlá Loki
„Tak se o něj rozdělíš,“ řekne Frigga rozhodně a odejde.
Jen se za ní zavřou dveře Lokimu hraje na rtech úsměv. Je hrdý, že obelstil svou matku. 
Ale Friggu také úsměv neopouští, „a to jsem si myslela, že Loki patří k těm vnímavým.“ Řekne si pro sebe a nechá Tonymu připravit pokoj.

„Jeho kůži jsme dali do kupy, chvíli bude mírně zarudlá, ale do hodiny to zmizí. Tu hodinu nejspíš prospí, museli jsme mu dát nějaké léky na bolest. A jak se ukázalo, jsou pro něj příliš silné.“
Loki přikývne, „Odvezte ho do mých komnat.“
Léčitel poslechne a odejde.
Loki se ještě staví v kuchyni pro něco malého k jídlu a vodu a poté se vydá za Tonym. Ten už leží v posteli, která mu byla určena a spí. 
Loki se podiví nad tím, že mu Frigga nepřipravila pokoj, ale šoupla ho rovnou do jeho postele. Loki položí jídlo a pití na stolek vedle postele a chce Tonyho řádně přikrýt, když si všimne, že ho položili na jeho lůžko nahého. 
Mírně se pousměje a položí se vedle něj. Lehne si na bok, hlavu si opře o ruku a sleduje, jak Tony spí. 
Na Tonyho ovšem už přestávají zabírat léky a pomalu se probouzí. Má dost nepříjemný pocit, z toho, že ho někdo sleduje.  
Nejdříve otevře jedno oko a zamžourá okolo. Když otevře i druhé oko, jeho pohled spočine na šklebícím se Lokim.
„C-co?“
„Nic, spal jsi.“
„Aha,“ Tony zívne a promne si oči. 
Pak ucítí, jak mu po hrudi sklouzává deka, kterou zachytí těsně předtím, než mu sjede k podbříšku.
„Co to…“ podívá se na Lokiho, který si při pohledu na Tonyho bříško, hrudník a rty chtivě olízne ret.

10 komentářů:

  1. Ach ta Frigga ví všechno a Loki s Tonym jsou tak sladký. Je to úžasná kapitola.

    OdpovědětVymazat
  2. Skvělá kapitola a dodatečně všechno nejlepší.. :-))

    OdpovědětVymazat
  3. katka pohovor držím palce , jo matky jsou geniální Loki mi připomínál malý ztracený štěňátko

    OdpovědětVymazat
  4. Hm...taková dobrá kapitola...as je sice celkem dost ooc, ale to mi nevadí...chci další!!! A samozřejmě přeju hodně štěstí...

    OdpovědětVymazat

Moc děkujeme za vaše komentáře :)