„Starku, nepřemýšlíš vážně nad tím, že sem Thora a toho
druhého pozveš. Jasně jsem řekl, že si nepřeji, aby někdo věděl, že jsem tu. A
specificky jsem jmenoval Thora. Umíš si to představit? Bude mě drtit ve svém
náručí, říkat jak moc jsem mu chyběl nebo podobné nesmysly. A pak, po tom co už
bude myslet, že mi zpřelámal dost kostí, spustí tirádu o tom, proč se tu
schovávám a bude děsně ublížený. Víš jaký je, a já ho vidět nechci“ bůžek nazlobeně
přecházel po obýváku. Sem a tam.
Bylo 24. prosince. Štědrý den. Oba dva už pro sebe měli
nakoupené hory dárků, které byly naprosto zbytečné a směšné ale přesto se na
ně oba těšili. Loki dokonce připustil, že Vánoce nejsou tak špatné, když se
slaví takto. A teď to chtěl Tony celé zkazit. Už od toho dne, kdy Steve zavolal
se hádali o tom, jestli je dobrý nebo špatný nápad pozvat Thora na Vánoce.
Přičemž Tony zastával tábor dobráků a Loki zase těch, co neměli rádi své starší
sourozence.
„Loki, hele. Je to tvůj bratr. A i když ho nemám úplně rád,
je hodnej. Vážně. A zachránil mi život. Jestli si přeje pod stromeček svého mladšího
brášku, nevidím v tom problém. Nikdo totiž neříká, že spolu pak musíte být
každý den až do smrti. Prostě se sejdete, Thor bude mít radost a ty budeš mít
klid. A uděláš dobrý skutek princátko. A to by si podle našich tradic měl.“
Tony seděl v křesle a sledoval Lokiho pochod obývákem.
Viděl na něm, že je naštvaný. Zároveň mu ale vážně nežral pózu
věčně nedostupného a ledového prince. Thor mu taky chyběl. Viděl to. Takže teď
musel tlačit tak moc, až Loki podlehne. Aby na něj pak Loki mohl hodit to, že
to on může za to, že se s Thorem setkal. A to jenom pro to, aby si
zachoval tvář.
Občas bylo opravdu složité pochopit Lokiho myšlenkové
proudy. Ale už spolu byli nějaký ten pátek a stejně jako Tony chápal Lokiho
myšlenkové pochody, Loki chápal jeho.
„Hele, Loki. Vážně. Bude to jenom jeden večer. A bude tu pro
tebe o to víc dárků. A protože na tobě Thorovi záleží, určitě vybere něco, co
tě překvapí. Nejsi ani trochu zvědavý co by to mohlo být?“
Tony vsadil na Lokiho vrozenou zvědavost. A věděl, že udělal
dobře ve chvíli, kdy se Loki zastavil, podíval se na něj a mlčel. Zvažoval jeho
slova.
„Fajn, dobře. Bude tu přesně dvě a půl hodiny ani o minutu
víc. A vzkaž mu, že jestli mě obejme, přeměním se na myš a už mě v životě neuvidí.“
„Dobře, cokoli si vaše královská výsost přeje“ Tony se usmál
a vytočil Stevovo číslo.
„Já ti nevím Steve. Myslíš, že je to dobrý nápad?“ Thor
stepoval u dveří a prohlížel si svůj odraz v zrcadle. Nechtěl působit moc
nápadně, takže měl obyčejné sako a džíny. Steve ho sledoval a musel se v duchu
ušklíbat. Thor se choval, jako by měl jít na rande a ne se znovu shledat se
svým bratrem.
„Myslím, že je to skvělý nápad. Loki tě určitě rád uvidí.“
Pohladil svého nervózního přítele po tváři.
Ale upřímně, nebyl si jistý, jestli je to až tak dobrý
nápad. Loki dokázal být výbušný. A pořád ještě nevěděl, proč měli přijet do
Starktower. Že by Lokiho celou tu dobu někde věznil? Každopádně, chtěl jet
minimálně pro to, aby se dozvěděl pravdu.
Obul si boty a vzal bundu. „Můžeme?“
Thor chvíli koukal na svůj odraz v zrcadle a pak rázně
přikývl „můžeme.“
„V kolik si říkal, že přijedou?“ Loki nervózně postával u
oken a koukal se dolů na silnici. Sice nemohl nic vidět, ale uklidňoval se
myšlenkou, že Thora přece nemůže přehlédnout, ani kdyby byl na jiné planetě.
Tony, který zrovna rovnal poslední dárky pod stromek, se
podíval na hodinky. „No říkali, že v pět a je za pět pět.“ Všechny dárky
naaranžoval tak, aby vypadaly co nejlépe a šly od těch největších kravin až po
dárek, který jak doufal, udělá Lokimu radost.
„Určitě přijede pozdě. Aby mě napínal. Určitě udělá nějaký
naschvál nebo vtípek na přivítanou. A vůbec, řekl si mu to o tom objímání? S tou
myší to myslím naprosto vážně“ Loki se naštvaně schoulil do křesla a pohledem hypnotizoval
hodiny.
„Loki, nebuď nervózní. Je to jenom Thor.“
„Já nejsem nervózní!“ Vyštěknul podrážděně.
„Ne, dobře tak ne.“ Tony se pomalu rozešel k té hysterické
hromádce nervů. Bylo to jako jít skrz minové pole, když měl Loki tyhle stavy.
Naštěstí, zrovna když se chystal něco říct, zazvonil zvonek.
„Buď hodný Loki. Nepřišli kousat“ vrčivou odpověď už
neslyšel, ale věděl, že to nebylo nic příjemného.
Než došel k výtahu, už z něj vystupovaly dvě známé
tváře. Zvláštní, že si Tony neuvědomil, jak moc mu chyběly, dokud je neviděl.
„Ahoj Tony“ Steve se na něj usmál a držel Thora za ruku. Ano,
Tony věděl, že spolu spí. Jenže Loki ne. Možná, že ho měl varovat. Ale co,
choval se jako hysterická ženská. Tohle má za to.
„Ahoj Steve, bundy nechte tady. Jo a mám Thorovi připomenout,
že si Loki nepřeje, aby ho objímal.“
K všeobecnému údivu, Thor jenom tiše přikývl a pak potichu
Tonyho následoval do obývacího pokoje, kde mezitím, Loki vstal z křesla a
nahodil svoji "jsem naprosto nad věcí" masku.
Thor se zdál být ve chvíli, kdy Lokiho spatřil, dost
naměkko. A Tony i Steve pochopili, že by jim měli nechat patřičný prostor. Tony
ho chytl za loket a mlčky odvedl do svého sklípku, zatímco si starostlivě
prohlížel Lokiho výraz.
„Loki já-“
„Ušetři mě omluv, nestojím o ně. Jsem tu jenom pro to, že na
tom Anthony trval. Za vše vděčíš jemu. Já jsem se setkat nechtěl“ ano lhal, ale
Thor jeho lhaní nikdy nepoznal. Tak proč by se namáhal a říkal pravdu?
„Já vím, že si mě vidět nechtěl a Tonymu jsem vděčný
opravdu. A nechci se hádat. Budu dělat cokoli řekneš, jenom když se mnou
oslavíš Vánoce. O nic jiného tě nežádám“ Thor vypadal opravdu přesvědčivě. A
koneckonců, jeho přítomnost tu měla setrvávat jenom dvě a půl hodiny. Ano, pro
tuto dobu byl schopen se kontrolovat a nebýt příliš příkrý. Nepřiznal by to
nahlas a možná ani sám sobě, ale najednou mu pozemské Vánoce začaly připadat
jako příjemný svátek.
„Posaď se zde“ usadil Thora do křesla hned vedle svého a
netrpělivě čekal na Tonyho a jeho humor, který i přes to, že Lokimu občas lezl
na nervy, v tuto chvíli chyběl.
Ulevilo se mu, když Tony vešel a bez okolků všem nalil do
sklenek víno. Všem více než štědře. A on sám pronesl přípitek „na Vánoce a ať
se dneska nikdo nezraní“ významně přejel pohledem přes Lokiho a Thora a poté se
napil.
O pár sklenek vína později se všichni uvolnili. Thor se zdál
být zdvořilý a ne tolik hromotluk. Loki, na druhé straně, se snažil vypadat věčně
a své nejapné poznámky balil do trochu méně ostrých slov. Nakonec se objevil i
smích. A s ním zmizely i poslední rozpaky. V tu chvíli Tony zavelel
ke stromečku, kde si všichni začali rozdávat dárky. Bylo mu hloupé Stevovi a
Thorovi nic nedat, takže Lokiho ochudil o dva dárky.
Byli to ale jenom hlouposti. Třeba ořezávátko na tužky ve
tvaru kočky. Nebo sněžítko s King Kongem. Všechny tyto nejapné dárky a
poznámky nakonec udělaly večer o to příjemnější.
Ukázalo se, že Tonyho hlavní dárek pro Lokiho byl velice
drahý parfém udělaný přímo na míru. Který Loki opravdu ocenil. Byl to taková
malá fiflenka. A na druhou stranu Loki Tonymu dal jedny z hodinek, které
si už dlouho přál. Oba vypadali moc vděčně za dárky, které si vyměnily.
A poté, když Thor dal svému bratrovi malou krabičku, ve
kterém bylo prosté telefonní číslo a adresa Tony by přísahal že v Lokiho očích
zahlédl vděčnost a slzy štěstí.
„Děkuji Thore… Ale já pro tebe nic nemám“ tvářil se lehce
rozpačitě. Thor ho dostal na území, na které nebyl stavěný. A to na území
vděku. On mu byl vděčný. Za to, že tu s ním byl a za to, že pokaždé přišel i když ho odehnal. A pro to nakonec vstal a objal svého bratra.
„Děkuji ti Thore.“
A tímto jediným gestem, Loki udělal Thorovi ty nejlepší
Vánoce na světě.
Škoda, že už to skončilo. Byla to moc pěkná minisérie. :-)
OdpovědětVymazat