Šťastné a Veselé

Hezké Vánoce! 

I přes nelehké dny v práci (nevěřila jsem, že se lidi dokáží prát o knihy) se mi podařilo  dát dohromady alespoň vánoční povídku. Na ty ostatní samozřejmě myslím.

Jen by se asi hodilo drobné dovysvětlení. Ano vím, že jde o americké Vánoce a měl by tam být Santa. Ale nejsem příliš jeho zastáncem a myslím, že to tu hodně válcuje, tak snad se nebudete zlobit, že tam uvádím Ježíška... přeci jen, je to povídka v češtině. Ale chápu, měl by tam být Santa.

Doufám, že si hezky počtete a všem přeji krásné svátky plné lásky a úsměvů.

Vaše Ann :-* 

Jak se říká, Vánoce mají být svátky klidu, pohody a nejspíš i lásky, když to jsou svátky rodiny. Zrovna nedávno se mě Nataša ptala, jestli mám Vánoce rád. Měl jsem, jako malý určitě ano, miloval jsem ten pocit napětí a těšení se a potom to kouzlo překvapení, když jsem pod stromkem našel svoje dárky. Navíc jsem na Vánoce nebyl nikdy sám, takže to byly hodně dlouho dobu moje oblíbené svátky. Ale jak roky plynuly, tak se to kouzlo vytrácelo, navíc vánoční výzdoba, reklamy, poutače, inzeráty… To všechno už od půlky října… Potom je jasné, že se vánoční nálada vytratí, okouká nebo něco takového.

Každopádně nemůžu říct, že bych je nesnášel nebo tak, pouze už je tolik neprožívám. Poslední roky to vypadá tak, že za pomoci Jarvisových nejapných poznámek si v ložnici pověsím světýlka. Jo ložnici jedinou si trochu zdobím. A do rohu si postavím malý stolek – dostal jsem ho jako malý kluk asi v 5 letech právě k Vánocům, byl to můj první „psací stůl“ – a na něj dám decentně ozdobený stromek. Možná díky tomu, chodím o Vánocích spát častěji, tak 3 – 4x týdně oproti celému roku, kdy usínám v dílně. Vždycky mi to připomene, jak jsem jako malý běžel do postele plný očekávání a nadšení, že se za mnou přijde podívat Ježíšek. Je to docela fajn pocit a musím uznat, že se mi spí fakt dobře, když na mě ta světýlka občas zablikají. Trochu mi to připomíná, když jsme trávili svátky na venkově a postupně se objevovaly a zase mizely hvězdy. Když nad tím tak přemýšlím asi jsem vážně romantik, nebo jsem alespoň jako malý jevil známky romantiky.

Ale proč o tom mluvím. Nataša má pocit, že Vánoce nemám rád a jestli je rád mám, nechci je prý slavit s ostatními. Je pravda, že poslední troje Vánoce jsme slavili všichni Avengers spolu. A jo bylo to fajn, legrace, pití, jídlo… Občasné hádky, ale super. Zjistil jsem třeba, že náš malý Steve má slabost pro vonné svíčky a oleje. Díky tomu nám to tu o Vánocích krásně voní. Což bylo ale jediné, co odlišovalo vánoční večer od jiných, běžných večerů. Naše Vánoce nikdy neměly tu ATMOSFÉRU. Spíš to působilo tak, že odpočíváme a jsme vděční, že nemusíme nikde lítat. Taková společná prokrastinace. Ale není to tím, že bych s nimi nechtěl být. Prostě… Mám z toho takový zvláštní pocity… Běžně ne, naše setkání jsou super, ale o těch Vánocích mi něco chybí. I když jsou všichni kolem mě a povídáme si, cpeme se cukrovím, salátem a sladkostmi, připadám si sám, je to asi jediná věc, kterou neumím vysvětlit. Tak či tak, dal jsem Tashe slovo, že letos si dám větší pozor na to, co podle ní vyzařuju … no nevím jestli tohle dopadne dobře.

„Tony, ozdobíme stromeček?“ naléhala Tasha

„Ale Tasho, já mám jeden malý v ložnici...“

„Takže ho s námi nechceš zdobit?“

„Hele zdobit stromek asi ne, ale říkal jsem si, že bych kouknul, jak se pečou a zdobí perníčky.“

Tasha se rozzářila, když viděla Tonyho zájem. „No jasný, letos je hlavní pekař Clint, tak si to užijte pánové.“ Tasha odešla zdobit stromek spolu s Brucem, zatímco je Kapitán přemlouval ať ještě počkají, že už za chviličku bude mít hotový řetěz z barevných papírů. „A já ho letos na stromku prostě chci!“ Stál si tvrdohlavě na svém a nutil Bruce ať mu pomůže. Po hodině veselých dohadů se z kuchyně ozval výbuch smíchu.

„Probůh, co tam děláte?“ Bruce sebou lehce škubl.

„Perníčky néééé,“ ozvalo se z kuchyně jednohlasně a dál bylo slyšet, jak se Tony s Clintem na něčem polohlasně domlouvají.

„No tak, kde máte ty perníčky?“ ozvala se Nat po nějaké době, „chci jich pár dát na stromeček.“

„Už zdobíme, neboj.“ Odpověděl Clint a zakuckal se smíchem. A po chvíli Tony přinesl první várku ozdobených perníkových hvězdiček.

„Čemu jste se tak smáli?“ Zajímal se Steve.

„Ale to jen tak,“ Tony se zaxichtil a běžel do kuchyně přičemž volal na Clinta, „hele tu třetí várku zdobím já, jasnýýý!“

„Jooo šmarjáááá,“ protočil oči Clint a zubil se, když donesl na stůl druhou várku perníčků. Tentokrát to ale nebyly hvězdičky, komety, kytičky ani zvonečky. Byly to postavy, několik ženských a také mužských. Polevou byla vykreslena jejich nahota.

„Vy dobytkové!“ zaklela Tasha. „Tady je vidět na co myslíte, co v hlavě, to na pekáči.“

Steve to raději ani nekomentoval. Korunu všemu nasadil Tony, když ve třetí várce přinesl kopletní perníkovou sestavu Avengers. Samozřejmě ve dvou provedeních, jedni nazí, druzí oblečení.
„Starku,“ zavrčela Tasha výhružně, „tohle přece na stromeček nedám.“
„No potom už mám jenom tohle.“ Tony přinesl malý plech na kterém byly v různých provedení lahve od alkoholu. Clint to už nevydržel a vybuchl smíchy.
„T – T – HOR je je je…“ strašně se smál, „určitě autentický.“ Zahýkal smíchy a tekly mu slzy. Ostatní se podívali na perníček Thora, který měl místo penisu své kladivo. Steve se tvářil dost pohoršeně, ale když se všichni okolo něj rozesmáli, podlehl taky.

Po lehké večeři, která byla převážně tvořená z burgerů a hranolek, se usadili na gauč k míse s cukrovím a Jarvis rozsvítil stromeček. Steve k tomu zapálil svoje vonné svíčky, které měly navodit vánoční atmosféru, takže zapáchaly jako purpura. Tony krčil nos, ale neřekl ani slovo. Beztak ho začala pomalu uspávat televize, takže nakonec, byť ve středu všech, usnul.

„Ahoj,“ ozval se Tonymu za zády povědomý hlas. Když se otočil, viděl, jak na lenošce sedí Loki a nevypadá zrovna dobře.

„Kde to jsem?“
„Popravdě si myslím, že spíš,“ odvětil Loki.

„To seš jako můj sen?“
„Pro tebe je to sen, pro mě realita.“ Loki se snažil znít přísně a ostře, bohužel mu to moc nešlo a neodpovídal tomu ani jeho výraz.

„Ty seš ten poslední, o kom bych chtěl snít.“
„Máte na Zemi Vánoce, že?“
„Jo, proč?“

„Stejně tak, jako na dušičky mizí hranice mezi vaším světem a světem mrtvých, mizí o Vánocích hranice mezi všemi světy.“
„Takže jsem vážně tady? A proč u tebe pro bůh?“

„Řekněme, že pouze tvé astrální já. A abych odpověděl na tvou druhou otázku… nejspíš sis na mě vzpomněl, než si usnul.“ To se na Lokiho tváři už objevil lehký úšklebek.

„No to je fakt, koukal jsem na nějakou ledovou blondýnu, jakoby ti z oko vypadla. Jen si myslím, že zpívala o dost líp.“

Loki si jen odfrkl, „než se vzbudíš, budeš tady...“

„A co když nechci?“

„Tak máš asi smůlu. Věř, že ani já tě nevidím rád.“

„Tak mě přenes jinam, někam do baru třeba. A mimochodem asgardské pokoje jsem si představoval jinak, to bydlíš docela chudě.“

„Tohle je cela.“ Reagoval Loki stroze.
„Aha, tady sedíš kvůli nám?“
„Nenalhávejme si… hlavně kvůli tobě.“
„No na to, že sedíš seš stejně nějakej moc zkroušenej, co je muflone?“
„Zemřela mi matka.“
Tony zmlkl.

„Jen proto, že sedím v této cele jsem ji nemohl zachránit a nyní ji kvůli tomu nemohu ani pomstít. Takže děkuji Ti Starku, díky, že jsem se nemohl ani rozloučit, ani se zúčastnit obřadu. Díky za všechno.“

„To mě mrzí,“ řekl Tony soucitně.

Loki se na něj podíval, „zvláštní, znělo to upřímně.“
„Myslel jsem to upřímně. Já ztratil oba rodiče, vím jak ti je.“
„Starku, soucit? Vážně?“ Lokiho to doopravdy překvapilo.
„No co, tak jsou Vánoce ne?“
„Asi si je neužíváš, když si tu.“

„Upřímně, není to ono.“
„Co ti chybí?“
„Proč se ptáš?“ zeptal se Tony obezřetně.
„Chápu, nevěříš mi, ale víš co, zkusme být jednou vzájemně upřímní.“
„To ty umíš?“
„Uměl jsem,“ přiznal Loki, „tak proč to nezkusit.“
„No já úplně nevím, co mi chybí, ale přijdu si mezi všemi...“
„Sám,“ doplnil Loki… „Možná si jsme podobnější než si myslíš.“
„Chceš si povídat viď?“
„Myslím, že to potřebuji, měl jsem jen matku a o tu jsem přišel.“
„Máš Thora.“

„Ten mi nerozumí.“
„A já ano?“
„Teď to tak chvíli vypadalo?“ Loki se posunul a udělal tak Tonymu místo vedle sebe. „Posaď se.“ Tony se ale zdráhal. „Neublížím ti, vážně.“ Snažil se ho Loki uklidnit, tak si Tony přisedl.
„Chceš o tom mluvit?“
„O čem?“
„O matce.“
„Raději ne.“
„Myslím, že bys měl. Já to neudělal a div jsem se neuchlastal. Asi bys to měl pustit ven.“
Loki se na něj podíval bolavýma očima, „proč bych to měl říkat tobě?“
„Ty jsi chtěl být upřímný.“
Zkroušený bůh povzdechl, „víš, byla to silná žena...“ Loki se nakonec rozpovídal a čím víc mluvil, tím lépe mu bylo. Ano truchlil, ale zaplavil ho pocit, že ho někdo doopravdy poslouchá, ba co víc, že mu rozumí, že ho chápe. Tony jej nepřerušil jen poslouchal a sledoval muže vedle sebe. Připadal mu doopravdy zranitelný a raněný. Vypověděl mu celý svůj příběh až k dění v NY. Vyrušila ho až Tonyho ruka na jeho rameni. Loki přimhouřil oči, „ale o tom jsem mluvit nechtěl.“
„Asi to muselo jít ven.“ Tony Lokiho konejšivě pohladil. „Tvá matka byla výjimečná žena a dokud ji nosíš ve svých vzpomínkách a srdci, bude s tebou navěky.“
„A tohle říkáš ty?“

„No myslím si to no...“

„Díky Starku,“ řekl Loki tiše.
„Jsem Tony.“
Loki pozvedl obočí, „nemyslíš si snad, že nás tohle sblížilo, že?“
„Co, nelíbím se ti?“
Loki se pohrdavě ušklíbl, ale pak viděl Tonyho úsměv. „Tys to udělal schválně.“
„No už si to zase ty.“
Loki zavrtěl hlavou, „raději mluv ty, jaké jsou ty svátky u vás na Zemi?“
Uvelebil se na lenošce a dal si nohy na Tonyho klín, „poslouchám.“
„Drzoune,“ zabručel Tony a začal vyprávět. O Vánocích, když byl malý a jak se i v pubertě rád vracel domů na Vánoce, no a nakonec, jak se všechno změnilo po smrti rodičů, co mu všechno došlo a jak se cítí teď… „Jako bych neměl žádnou spřízněnou duši.“ Pak ale pokračoval dál o tradicích, zvycích, jídle a všem, co k pozemským Vánocům patří. Loki doslova vysel na jeho rtech. Přistihl se, že si je prohlíží. Je už v cele dlouho a vlastně ho už dlouho nikdo ani neobjal, natož políbil. Pomalu se posadil, shodil nohy dolů a dal Tonymu ruku na stehno. Tony se na to podíval, „no a pak je Silvestr a Nový rok. Mimochodem, co to děláš?“ Loki se svým pohledem vpíjel do Tonyho očí. Tony na sucho polkl, „Loki?“
„Ano Anthony?“ zavrněl Loki a Tonymu naběhla husí kůže.
„Co to děláš?“
„Myslím, že se s tebou sbližuji.“ Pousmál se a naklonil se k Tonymu pro polibek.
„Ty mě svádíš.“ Tony se uculil, ale neodolal Lokiho rtům a k polibku si jej sám přitáhl. Loki po spojení jejich rtů zavrněl a přitiskl se k Tonymu. Ten ale začal náhle mizet.

„Co, co se to děje?“
Loki se jen pousmál, „probouzíš se Růženko.“
„Ale já… hej sakra uvidím tě ještě?“
„Možná na Nový Rok.“

Při svých posledních slovech se Loki ďábelsky uculil a v očích mu zahořely plamínky. Tonymu přeběhl mráz po zádech a probudil se. Všichni ostatní dál sledovali Ledové království. Nikdo si ani nevšiml, že Tony usnul.

Ihned potom, co se Tony vytratil, se u Lokiho cely objevil Thor se slovy… „Budu tě potřebovat...“