Sladká Vanilka

 Drudý dál naší vánoční série. Tentokrát o hodinu dříve! :D :D. A máme tu frostiron, taková ta naše stálice. A už se nám to začíná hezky propojovat.

Užívejte, 

Linn

„Ještě, ještě! Sakra Starku!“ Vzdechy černovlasého boha se odrážely ode zdí a dávaly tušit, že už je velmi blízko.

„Líbí se ti to? Hmm?“

„Sakra jo, tak už to dodělej“ steny se změnily ve zlovolné vrčení. Tony věděl, že v tuto chvíli už není Lokiho radno napínat. A proto obtočil ruku kolem jeho touhou tepajícího penisu a začal jej třít v rytmu svých zběsilých přírazů. Byla to otázka jenom několika vteřin, než bůžka přivedl na vrchol a sebe chvíli po něm.

„Stárneš Starku“ Loki si chvíli po tom, co se vydýchal po tak zběsilém finiši, neodpustil poznámku „dneska to bylo nějaké odfláknuté“ otočil se na svého milence a troufale mu pohlédl do očí. Jasně věděl, že Tony nedokázal vystát kritiku v posteli. Což znamenalo, že se většinou naštval a následovalo další kolo. Během kterého Tony dokazoval, jak moc toto tvrzení není pravdivé a jak moc se Loki plete. Není nutné říkat, že si tato dostaveníčka Loki užíval více než kterákoli jiná, protože byla přesně podle jeho gusta. Vášnivá a občas snad i sadistická. A Tony u toho vedl naprosto rozkošné obscénní monology.

Ale dnes, jako by s ním tato poznámka vůbec nic neudělala. Jenom se na Lokiho zazubil a dal mu malou pusu na nos „to víš, že jo princátko.“ A poté vstal a opovážil se nechat Lokiho v posteli samotného.

 „Hej! Vrať se sem. Ještě jsem nedomluvil!“ Loki byl jako malé dítě a nesnášel, když byl brán s takovým nadhledem, který mu prokazoval jenom Tony. Když se nad tím ale hlouběji zamyslel, právě to byl asi důvod, proč spolu vydrželi tak dlouho.

Kdokoli koho by se zeptali na to, zda si myslí, že tihle dva to spolu zvládnou déle než měsíc, by se jim asi vysmál. A přes to byli tu. Rok spolu potajmu koketovali, randili, píchali a taky se hádali. Ale byli spolu. Spali spolu v posteli, jedli u jednoho stolu a jeden na druhého čekal, než přijde domů.

Neříkali si lásko ani miláčku. Spíše převládaly výrazy jako blbečku nebo idiote. Ale svým způsobem si dokázali vyjádřit lásku lépe než kdejaký zamilovaný pár.

„Tak pojď za mnou muflonku“ Loki slyšel pobavení v Tonyho hlase. Velkoryse se jej ale rozhodl přejít, omotat kolem sebe župan a s královskou důstojností a povýšeností vkročil do tmy ponořeného obýváku. „Podívej se ven“ Tony stál u okna a v ruce dvě sklenky s whisky. Loki k němu přešel, jednu si převzal a poslušně se podíval z okna.

„Lidi, co má být? Byli tam včera, budou tam zítra a dokonce i za rok. A stále u toho budou tak neuvěřitelně frivolní jako doposud. Ani jejich nadutost se nezmění. Tak proč chceš, abych se na ně díval?“

„Protože můj drahý“ to bylo vysloveno s ironií Tonymu vlastní „jsou Vánoce. Chtěl jsem objektivní posouzení, jestli se i tobě všechno zdá naprosto normální jako kdykoliv jindy.“ Lehce si usrkl a při tom pozoroval rojící se mraveniště pod sebou. Neměl rád Vánoce. Rád dělal vánoční večírky a přiznával, že obsluha s elfíma ušima, čepičkama a krátkýma sukýnkama byla více než příjemným zpestřením celého roku. Jenže Loki mu večírky zakázal. A s tím i tuto jedinou příležitost, kdy dokázal překousnout Vánoce jako takové.

„Vánoce, ach ano. To jsem vlastně jednou zažil. Jenom tak mimoděk, ale přece. Viděl jsem, jak ti na firmu věší taková ta světýlka a nechápal jsem, proč by někdo dělal něco tak pošitého. Je to ono že?“

„Ano, to je ono…“ Tony druhým lokem vyprázdnil sklenku „víš Vánoce, jako takové už jsem neslavil asi…. Pět let? Asi ano. Pět let. Všude kolem mě byli všichni sladcí a miloučcí a snažili se nevypadat nervózně a zklamaně že jsem jim nedal něco šíleně drahého, ale jenom obyčejnou kostku mýdla nebo něco, co už sem nepotřeboval. Ale s tebou, věčným cynikem a ironikem, který mi řekne, že jsem blbec, když jím vážně sem, by to nemuselo být tak strašně strašné.“ Tony pohlédl na Lokiho a snažil se z výrazu jeho tváře rozpoznat, jak moc je tím nápadem pohoršen.

Ten ale jenom na jeden zátah vypil svůj drink a podíval se na Tonyho.

„Víš, že nesnáším sentiment. Tyto svátky se jeví jako jeho ztělesněním.“ Přešel k Tonymu „a pokud se jedná o to, že ti chybí elfí obsluha, ačkoli nevím, co přesně tím máš na mysli, jsem ochoten ti to vynahradit.“ Jemně se Tonymu otřel o ušní lalůček.

„Nechci nic sentimentálního. Vezmu to, co se mi na Vánocích nejvíc líbilo a to udělám. A to, co sem nikdy nesnes, to zase předělám tak, aby to bylo boží. Třeba žádné koledy, žádné tradice. Snad teda kromě stromku. Jeden druhému nakoupíme spoustu nesmyslů, dáme si je a budeme jeden druhého trumfovat v nejvtipnější a nejvýstižnější urážce dárku pro toho druhého. Kašlu na nějaké nesmysle ohledně zdobení bytu a dělání vaječňáku. Vylejeme se pořádně drahou whiskou a potom budeme mít sex jako vždycky. Možná si před tím objednáme pizzu, protože ty do kuchyně nevkročíš ani za nic a já ani nechci. Uděláme si to po svém. Co ty na to?“

Loki se podíval na svého milence s lehkou nedůvěrou. Vánoce byly tak… Zbytečné. Nicméně Loki zase miloval urážky na Tonyho počest a nenechal si ujít jedinou příležitost, aby si do něčeho nerýpnul. Udělat si takříkajíc sváteční soutěž, navíc zakončenou drahým pitím a sexem s předehrou neznělo zase tak zle.

„Dobře, ale mám jisté podmínky. První, když ne koledy tak něco na úrovni ne to tvoje… No tamto s těmi kytarami. Druhá, nebudeme mít pizzu ale těstoviny, protože bude pozdě a já nechci nic těžkého. Třetí, ten stromek si budeš zdobit úplně sám a nejlíp v mé nepřítomnosti. Čtvrtá, na ty dárky požaduji tvojí zlatou kreditku a nevylučuji, že si nekoupím i něco pro sebe. A pátá, od tebe, přes to že to bude pouze vtip, chci alespoň jeden dárek na úrovni. A koukej, aby to bylo něco pořádného. Ne, jako když jsem ti řekl, kdy mám podle vašeho kalendáře narozeniny a ty si mi dal sebe se šlehačkou. Jasné?“

Tony se musel smát jeho panovačnosti. Asi to bylo předurčenou nějakou mrchou jménem osud, že právě s tímhle panovačným bastardem se dokázal cítit tak dobře.

„Dobře beru. Beru všechno, ale to s tím dárkem na úrovni to platí i pro tebe. A dám ti moji neomezenou kreditku. Nechci, aby mi tu zlatou přestřihli. Ok?“

Bůžek se zatvářil lehce podrážděně, ale poté kývl. „Přijímám podmínky“ a rozešel se s jasně vyzývavým pohledem zpět do ložnice.

Tony si dolil ještě jednu sklenku a pomalu jí vypil. Nemohl přece jít hned. Musel ho chvíli nechat čekat. A Už když se rozhodl, že Lokiho čekací doba skončila, začal mu zvonit telefon.

„Jarvisi“ otráveně „kdo je to?“ rozešel se ke kupičce prádla rozházeného po zemi a začal v něm hledat svůj telefon. „Pan Rogers pane.“
„Pff kapitán? Dyť ten říkal, že jestli ho budu přes svátky votravovat, že mě nenechá pořádně vyspat.“ Vytáhl telefon a po chvilkovém rozmyšlení hovor přijal.

„Ahoj Steve, co chceš?“
„Ahoj Tony, omlouvám se, že ruším. Ale potřebuju od tebe pomoct.“
V tu chvíli byl Tony plně ve střehu „pomoc? Něco se děje?“

„Ne, ne nic vážného… Ale víš… No chci, aby si mi pomohl najít Lokiho“

V Tonyho hlavě se rozsvítilo červené světlo a blikalo tak silně až musel sám před sebou zavřít oči.

„A doprdele.“