Štiplavá skořice

 Vítám Vás u prvního dílu vánoční minisérie s názvem Vůně Vánoc. Doufám, že se Vám bude líbit stejně jako nám a užijete si u ní právě onen klid a mír, o kterém tato série vypráví. V klidu si sedněte, udělejte čaj či kakao a na chvíli vypusttě onen vánoční shon z hlavy. Protože o co jiného než o klid a mír by o Vánocích mělo jít, že ? 

Užívejte, 

Vaše Linn

„Thore prosím podej mi ty řetězy“ kapitán Amerika, oblečený v obyčejné teplákovce balancoval na židli a zdobil stromeček.

"Tohle?" bůh hromu neohrabaně vylovil z krabice chumel kabelů.

„Ne ne, to druhé to červené” Thor se neohrabaně hrabal v krabici a vlastně nerozuměl tomu, co hledá. Červených věcí tam bylo spoustu. Bezradně se podíval na svého přítele "proč to vlastně děláš?"

„Protožeee” kapitán zrovna rovnal hvězdu na vrcholku stromku a věnoval se tomu s maximální soustředěností „jsou Vánoce Thore“ odvětil konečně po tom, co se mu hvězda zdála být na perfektním místě.

„Vánoce?" Vyhrabal v krabici další řetěty, které v tu chvíli připomínaly klubko.

„Vždyť už jsme se o tom bavili” seskočil ze židle “přece svátky klidu a míru.“ Thor se zatvářil zmateně „všude píší, že je válka."

„ Ne teď a tady“ přešel ke svému bohovi a obejmul jej. Miloval ho. A bylo pro něj nesmírně důležité, že tu s ním byl.

„Ale stejně, jak to může být v klidu a míru? Vždyť i ty jsi neklidný a ke všemu pořád padáš ze židle." Thor byl zmatený, ale Stevova přítomnost jej uklidňovala a byl spokojený, když viděl, jak jeho milovanému jiskří oči.

“No... lidé jsou spolu. A vzájemně si dodávají klidu. A snaží se o mír v srdci. Války jsou, ale Vánoce je všechny přežijí a i za 100 let tu budou.” Ano, války byly. Ale koho to zajímalo? Chtěl mít chvíli pokoj. Od věčného boje a násilí. Chtěl si připomenout dětství a být s Thorem.

Ten si prohrábl vlasy a zadumaně se na něj podíval "to chápu, ale stejně to jde? Být v klidu?"

“Ty teď nejsi v klidu?” Steve se překvapeně podíval svému milému do očí.

"No ty jsi voják..."

“Na to jsem se neptal. Teď a tady. Se mnou. Necítíš pokoj?”

"S tebou cítím všechno možné jen ne pokoj" Thor se pobaveně ušklíbnul a omotal Stevovi kolem krku jeden z papírových řetězů.

„To nevím, jak si mám vysvětlit” zamračil se. Copak pro Thora neznamená útočiště, které pro nčj znamenal on?

"Nedokážu s tebou být v klidu" Thor prostě pokrčil rameny.

„Ne?” Steve ustoupil a koukal na svého přítele.

"Když jsem s tebou buší mi srdce jakoby chtělo vyskočit z hrudi."

V tu chvíli kapitánovi svitlo a usmál se “ale láska to je určitý druh klidu.”

Thor pohladil Steva po tváři "pro tebe to hodně znamená, že?"

Přikývnul “moc.”

"Proč?" Thor stále nedokázal pochopit, proč jsou pro něj Vánoce tak moc důležité.

„No mám na to hezké vzpomínky. Z dětství”

"Jaké?" Thor rázem vypadal velmi zaujatě myšlenkou malého Steva. Možná to mělo co dočinění s tím, že Steve o svém minulém životě moc nemluvil. Thor to vždy přisuzoval špatným vzpomínkám a přílišným ztrátám, které vytrpěl.

„No můj otec i matka se vždy o Vánocích přestali handrkovat. Matka se usmívala a vždy mi dávala ochutnat krém na perníčky “ Stevovu tvář ozdobil nostalgický úsměv a uličnicky mu jiskřily oči.

Thor bedlivě poslouchal a rozhodl se dál už neptat. Chtěl, aby byl Steve šťastný. Protože když bude šťastný jeho Steve, bude i on.

Steve ho jemně políbil rty. Úsměv sice z části zmizel, ale jiskřičky zůstaly “pomoz mi s tím stromkem ” Thor rozpačitě vytáhl zamotané klubko světýlek " když mi řekneš, co mám vlastně dělat?"

„Ozdob tím stromek. Takhle” vzal jeden z červených řetězů a omotal jím stromek kolem dokola.

"Dobře," přikývl Thor a napodobil Steva. Ne, že by měl značný úspěch. Hned na první větev zavěsil pět světýlek a zbytek nechal viset dolů.

„Počkej, počkej takhle ne” Steve se smál a opravdu se cítil šťastný. A to jenom pro to, že Thor byl takový nešika.

"Ty se tím bavíš." Thor se snažil na svého Steva upřít svůj rozezlený pohled. Ale nešlo to. Akorát to na Stevově tváři způsobilo větší úsměv.

„Ano, přijde mi to zábavné“ připustil.

Thor, vědouc, že urážka boha hromu se neodpouští, přešel k oknu a sebral z venku trochu sněhu, který hodil po Stevovi a trefil se mu přímo za krk.

„Thoreee!” Mladší vykřikl a okamžitě si tričko ze sebe stáhl. Neměl rád zimu.

Thor se rozesmál. „Trefa!“ Byl jako malé dítě.

„Si naprosto nemožný!” Snažil se být naštvaný. Ale copak to šlo? Viděl ho, jak se směje a jak je uvolněný. Musel uznat, že za to mu stály všechny sněhové koule za tričkem na světe. Thorovi se ale Steva lehce zželelo. Viděl, jak ze sebe úzkostlivě otírá zbytky ledové vody.

„Udělám ti kakao se skořicí, ano?"

„To by si byl hodný, děkuji” věnoval svému trýzniteli vděčný úsměv.

Thor dal ohřát mléko, ale potutelně sledoval, jak se Steve otíral. „Nechceš pomoci?"

„Pomoci?” Steve pozvedl obočí.

„Na opěvování tvého těla nejsem nemotorný" Thor pomalu přešel k objektu svého chtíče.

„To rozhodně nejsi” Steve se potutelně usmál. Thor ho chytl za ruku a odváděl ho do ložnice. Steve už si zvykl, že nemělo cenu odporovat, Ne že by tedy chtěl. Ale Thor měl občas chutě na opravdu zajímavých místech…

„Nežeň tolik Thore“

„Já nespěchám“

„Myslíš? Vlaju za tebou jako vlajka” Steve se smál. Do doby než ho chytly dvě silné ruce a hodily ho do postele. Hned na to ho zalehlo silné tělo jeho milence a byl jemně políben na rty. Thor byl nedočkavý, protože hned klesal dolů na hruď a k bradavkám.

Doteky jeho božského milence v něm vyvolávaly slast, jakou před tím s nikým nezažil.

Thor ho líbal a kousal, mazlil se s každým kouskem jeho těla. V tomto ohledu si byl o dost jistější, než u zdobení stromečku. A také ho dost spolehlivě vedly zesilující se steny jeho milovaného pod sebou.

“O-Och Thore” moc dobře věděl, jak Thorovi dělá radost, když ho pod sebou vidí se svíjet.

 A pak, po krátké přípravě do něj Thor pronikl. Steve byl už zvyklý. Tedy… v rámci možností. Thor byl velmi vyvinutý muž. A přes to, že byl vždy opatrný a nechtěl menšího muže zranit, postupem času zjistil, že jeho vojáček není tak nevinný a že se mu krátkodobá bolest líbí. Proto s přípravami příliš neotálel. Udělal vše, aby ho nezranil a poté si užíval těsnosti onoho pružného těla.

Bral si jeho tělo a naslouchal, jak prosí o jeho přízeň.

A Steve mu dával vše, co měl. Vše co mohl. Cele jeho tělo hořelo potřebou "řekni to" zavzdychal toužebně Thor.

“Prosím” vzdychnu vojáček "hodný kluk" šeptl bůh hromu a vzal si to mladé pružné roztoužené tělo se vším, co mu dávalo.

Nemohl to vydržet moc dlouho a oba to věděli. Nicméně když vyvrcholil, vedl Steva sebou.

Když vedle sebe odpočívali, přitáhl si Thor Steva do náručí a šeptl "vystydne ti kakao."

“Tak si ho ohřeju” a přitulil se blíž “miluji tě “

"Já tebe také lásko" řekl tiše a přitiskl si k sobě Steva blíž.

“Si šťastný Thore?” V hlase menšího se zračily obavy.

"Ano, jistě že jsem" bůh mu lípl malou pusu do vlasů.

“Víš, protože o Vánocích musí být každý šťastný. I ten kdo není z téhle planety“ Steve se zvídavě díval do modrých hloubek svého boha a hledal v nich ujištění.

"Jsem s někým, koho miluji jako ještě nikdy nikoho, jak bych nemohl být šťastný?" Thorovy oči se usmívaly stejně jako on sám.

Ale Přes to ve Stevovi hlodal jistý červík pochybnosti o Thorově přesvědčení.

“Nemáš tu nikoho z přátel a rodiny. Nechybí ti?”

"Víš... O tom... O tom bych teď nerad mluvil." Thor se na Steva hezky usmál, ale uvnitř mu do smíchu nebylo. Nechtěl Stevovi kazit Vánoce povídáním o tom, že z rodiny mu zbyl jen Loki a potom jakoby se země slehla.

“Si smutny, vidím to”

"S mojí rodinou je to teď trochu složité, ale tím se netrap ano?" Pokusil se o povzbuzující úsměv.

“Ty se tím trápíš” nenechal se odradit Steve.

Thor pohladil svého partnera "s tebou mě netrápí vůbec nic."

„Ale kdyby ano, řekl by si mi to?”

"Chybí mi Loki." Přiznal nakonec.

“Loki?” Udiveně.

"Loki..." Povzdechl Thor. " O Asgard jsem přišel, o matku i o otce spolu s ním. Mám jen Lokiho. A jak vyprávíš o těchto vašich Vánocích... Chybí mi."

“No.... Vánoce jsou o rodině, to máš pravdu“ připustil Steve.

"Je mi z toho zvláštně"

"Zvláštně? Jemně hladil Thorovi hruď.

"Jakoby mě občas přepadlo takové úzko" Thor si povzdechl.

"Tobě se stýská“ věděl jaký to je pocit a rozhodně nechtěl, aby si Thor prošel tím samým co on. A nebylo nutné, aby se takto cítil. Vždyť Loki byl naživu. Otázkou bylo pouze zjistit kde.

„Stýská ano…“ Thor rázem připomínal smutné štěně.

„Tak víš co? Slibuji ti, že ode mě dostaneš Lokiho pod stromeček“

A v tu chvíli se Thor rozzářil.