Kapitola 6. - Tohle, je konec?

Pěkný večer, tak tady máte šestou kapitolku.
Dopředu hlásím, že tenhle týden a část dalšího týdne sem nic nepřidám, ale budu doufat, že to za mne dožene kolegyně  :D.
Ano, budu očekávat nenávistné komentáře a proto se na čas schovám, jistě to chápete :D
Jinak chřipka už ustupuje.

Tak to asi stačí, ještě bych se prokecla. Hezké počtení a ať se stane cokoli, pořád Vás miluji!

Loki se otočil s tím, že se postará o ty záznamy, pak se ale pohledem vrátil k Tonymu, který zakrýval svůj drobný problém.
„Líbím se ti, co,“ řekl Loki provokativně a vrátil tak Tonymu jeho předchozí poznámku. 

Tony se jen ušklíbl a zavrtěl se na posteli. 

O chvíli později se oba dívali na Lokim pracně opravené a uschované záznamy.
„Který chceš vidět první?“
„No asi to, jak to začalo.“
„Začátky bývají ale v detailech.“
„Je mi jasné, že to nebude vzrůšo.“
Loki se pousmál a pustil první záznam, jednalo se o proslov prezidenta. 

Po prvních deseti minutách Loki záznam zastavil a podíval se na Tonyho.
„Všiml sis něčeho?“
„Ne proč?“
„Vážně ničeho?“
„Ne.“
„A to se o tobě prý říkalo, že jsi genius, hm. Sleduj prezidentovu ochranku,“ řekne Loki a pustí záznam od začátku. Tony se zaměří na ochranku, tak jak mu Loki řekl a po šesti minutách leknutím nadskočí.
„Fuj co to bylo?“
„Začátek.“
„Jako fakt nějakej mimozemšťan?“
„Ano, v tento den se infiltrovali na Vaši planetu. Dokázali to bravurně. Nikdo si toho nevšiml, ani lidé Asgárdu.“
„Jak si tohohle mohl někdo nevšimnout? No jo vím, hloupá otázka, všichni sledovali prezidenta.“
„Přesně tak,“ Loki znovu pustí záznam a tam je jasně vidět jak se mimozemská ochranka metamorfuje na běžného obyvatele. Tony na to udiveně kouká.
„A který den to byl?“
„21. Října roku 2018, tedy Vašeho data u nás to bylo přirozeně jinak.“
Tony přikývne, „a co bylo dál?“

Loki pustí Tonymu pár dalších záznamů, ale ten první byl jediný kvalitní na těch dalších je buď jen něco málo slyšet, nebo vidět za různobarevnými čarami a hopsajícím obrazem.
„No z toho jsem se moc nedozvěděl.“
„Já vím, ale dál to bylo tak, jak to při mírových rozhovorech chodí. Takže si sám přece něco pamatuješ.“
„No v jednu chvíli mě udivilo, že vláda oznámila, že ve vesmíru nejsme sami. Teda to jsme všichni tušili, ale nikdo nepanikařil. To mi přišlo divné. Ale když to takhle říkáš tak to, že to vláda uznala, byl pravděpodobně ústupek, aby se vyhnuli válce.“
„Která stejně nastala.“
Tony se zamyslel a až teď mu docházely souvislosti.
„Šlo tomu nějak zabránit?“
„Vážně se ptáš na tohle?“
„No zajímá mě to.“
„Stačilo se spojit s Asgárdem.“
„Ale jak, když jsme o Vaši existenci nevěděli?“
„No v podstatě věděli, sice je to poněkud špatně sepsané, ale severskou mytologii jste tam měli.“
„Jo, ale kdo by to bral vážně? Všechno to jsou pohádky.“
„Jak vidíš tak, no dobře Vaše mytologie jsou pohádky, ale někde hluboko je…. Byla trocha pravdy.“
„Takže byla možnost, jak požádat o pomoc?“
„Ano a poměrně lehká. V metropolitním muzeu byl 300 tisíc let starý kámen. Nijak výrazný, pravděpodobně byl součástí skladu nežli expozice. Tento kámen stačilo ohřát na tři tisíce stupňů a vhodit jej do vroucí vody.„
„Aha, škoda, že to vím až teď.“
Loki se zašklebí, „stejně bys to nezvládl.“
„Nepodceňuj mě.“

Loki pokrčí rameny, „a co se naší záležitosti týče…“
Tony nenechá Lokiho domluvit, „jo jo asi do toho půjdu, ten dědula je divnej. Zkusím to říct i Nataše.“
„Nevěří mi, že?“
„Já ti taky nevěřím a co má být?“
„Tak proč do toho jdeš?“
„Vzrůšo a možná, kdybys nebyl takový tajnůstkář i oni by ti možnáááá pomohli.“
„Už sem takový a teď se zvedej.“
„Proč?“
„Chceš snad svůj oblek?“
Tonymu se rozzáří oči, a když jej Loki odvede do provizorní pracovny, už nevnímá nic jiného než práci a vytvoření nového obleku. A když mu to leze na mozek, zkusí si stvořit alespoň beta verzi Jarvise.

Anthony se vrátil do části sídla, kde probíhal trénink. Po chvíli si všimnul, že ho sledují jeho rodiče, ale nijak nereagoval. Nechával je být. 

Pak se tam ale objevila Nataša a Anthony měl poprvé možnost vidět Black widow v akci. 

Bohužel ne tak, jak doufal. V boji za něco, čemu věří ale v boji proti vlastním dětem.
„Tak mě vyslechni!“ vykřikne její dcera, a když se tam objeví Clint jejich roztržka je ukončena.
„Tak mluv,“ řekne Nataša rozhodně.

Margret vysvětlí Nataše a Clintovi jejich stanovisko a to jak celou tuto situaci vnímají. Anthony stojí opodál a poslouchá. Také si svoje rodiče prohlíží, naposledy je viděl, když mu bylo šest let. Když skončí svoje vyprávění Nat a Clint mlčky odejdou. Anthony se na ně omluvně podívá a jde za Clintem a svými sourozenci. 

Když se ale po několika dnech připojí k ostatním Tony a poví jim, o čem si s Lokim povídal a co viděl, aniž by chtěl, nebo co mu Loki ukázal. Nataša usoudí, že se možná všichni trochu spletli.  A tak při jednom z obědů, kdy se schází celé sídlo, kromě Lokiho, si přisedla ke stolu, kde seděli právě její děti. K ní si sedl i Clint a všechny vnoučata. Poprvé za dlouhou dobu dokázali, v rámci možností, klidně komunikovat. 

Když všichni dojedli, a chtěli odejít z jídelny, zjistili, že to nelze. Všechny východy byly zamčené. Poté se v síni zeleno zablesklo a objevil se Loki.

„Mí drazí, nadešla naše chvíle. Dnes v noci si vybojujeme naše životy zpět. Dnes v noci získáme pozice, co nám vzali, dnes v noci pobijeme ty, co nás sem poslali.“

Tony si na chvíli pomyslí, že toho chce Loki v noci stihnout vážně hodně a nad svou nevyslovenou poznámkou se musel tiše zasmát. Je tak vtipný.

„Žádám Vás, abyste se odebrali do svých pokojů a nabrali co nejvíce sil. Spěte, věnujte se dětem, rozlučte se s ženami. A vy dámy, které s námi nejdete, nesmutněte, udělám vše, co bude v mých silách, abychom neztratili ani jeden život. Neplačte, ale radujte se, že Vaši blízcí jdou bojovat pro Vás a Vaši lepší budoucnost. Pět minut před půlnocí Vás všechny čekám na hlavním nádvoří, odkud já a bojovníci a bojovnice odejdeme.“ S těmito slovy Loki zmizí a východy se otevřou. 

Nataša a Clint odejdou se svými dětmi a vnoučaty. Bruce odchází se svým synem a Steve se svojí rodinou. Tony se osaměle vydá do své provizorní pracovny a ještě vylepší pár drobností na svém obleku.

 Čas rychle běží a Tony usne s hlavou na stole. Ve 23:45 jej probudí Loki.
„Máš vše připravené?“
Tony přikývne.
„Plán si také pochopil?“
„Jaký?“
„Aha tobě jsem ho ještě neřekl, ty to máš lehké. Drž se u mě.“
„Cože?“
„No budeš se držet u mě, jsme v první linii.“
„Tak to jo, ty jsi ochoten za ně položit život, že?“
„Možná někde hluboko pod nenávistí a chutí se pomstít.“
„No ale…“
Loki Tonyho znovu políbí.
„C-co?“
„Na rozloučenou.“
„Ale my se ještě uvidíme.“
Loki se zašklebí a zmizí. Před půlnocí se všichni sejdou na hlavním nádvoří a úderem půlnocí se přemístí na Asgárd.

Na Asgárdu to nikdo nečekal a tak než se mobilizují jednotky je Loki se svou družinou už v hradě a probojovává se ke královskému sálu. Pak se ale zastaví u dveří do pokoje jeho matky. 

Tony se na Lokiho podívá a Loki mu pohled opětuje. „Drž první linii a tlač je k velkým zlatým dveřím, poznáš je, jsou jasné, já se k Vám za chviličku připojím.“ Tony přikývne a vydá se dál. 

Předtím, ale řekne Lokimu, ať se opatruje. Lokimu to na tváři vykouzlí menší úsměv a pak vstoupí do komnat své matky.

Frigga sedí k Lokimu zády, celá komnata je prázdná.
„Matko?“
„Loki?“ řekne Frigga nevěřícně a ohlédne se. Když vidí, že je to vážně on, obejme ho. Lokimu se po těle rozlije příjemné teplo a Friggu také obejme a na tváři mu pohrává jemný úsměv. Ten se po chvíli ztratí a nahradí jej výraz překvapení a zděšení. Loki se od matky odtáhne.
„T-ty, bodla…“ Lokimu po tvářích steče slza. Než spadne na zem, stihne zaregistrovat, jak se Frigga změní v Odina.
„Gratuluji Loki, vyhrál jsi… jízdenku za svou dcerou do podsvětí,“ řekne Odin a Loki zemře.

Tony prorazí zlaté dveře a za nimi nalezne svázanou královnu a Thora, první co, tak je osvobodí.
„Utečte, všichni pryč, je to past,“ Varuje je Frigga. Celá místnost se rozzáří a vybuchne. Poslední co Tony vidí je padající strop a pak ucítí, jak mu brnění propíchne zlatá tyč. 

Se vzpomínkou na Lokiho a jeho rty, zemře.

„Tony, Tony! TONY, TONY!!“ ozve se Tonymu u ucha nepříjemný, pronikavý hlas. 

Tony pomalu otevře oči a rozhlédne se okolo.
„No konečně,“ usměje se na něj Pepper. „Snažím se tě vzbudit už minimálně půl hodiny. Volal Bruce, že tu za dvacet minut bude. Potřebuje s tebou probrat něco ohledně nového výzkumu.“
„J-jo, dobře,“ zamumlá rozespalý Tony a protáhne se.
„Asi se ti něco zdálo, strašně si sebou házel,“ řekne Pepper a nechá Tonyho dát se, po náročné noci plné snů, dokupy.