Kapitola 5. - Ohlédnutí zpět

Zdravím, tak na víkend Vám přináším další kapitolu :) 
Doufám, že budete odpočívat a ne jako já, šaškovat s chřipkou v práci. 
Uznávám, ta chřipka mi vlezla na mozek, ale snažila jsem ho omámit trochou alkoholu, bylinek, česneku a nějakým tím čajem a paralenem. 

Tak mi přejte ať ustojím pracovní víkend a přeji pěkné počtení.

Potom, co se Odin vrátil na Asgárd s krvavým obličejem, přiběhla k němu Frigga.
„Takže Loki žije?“
„Ano, ještě žije.“
„Výborně,“ odpověděla s radostí a poté věnovala Odinovi nevraživý pohled a odešla. Bez jakékoli známky soucitu, či strachu o Odina a jeho zranění. 

Od té doby, co Odin vyhnal Lokiho na zničenou planetu bez života, se jejich vztah s Friggou změnil. Ona by mu možná to vyhoštění odpustila, ale nedokáže mu odpustit, že všem zakázal ho navštěvovat. Nedokáže se s Lokim ani spojit pomocí magie, protože Odin vztyčil kolem Asgárdu magickou bariéru. 

A to jsou věci, které mu neodpustí. Nikdy mu nezapomene, že jen kvůli němu nemůže sevřít v náručí svého modrého synáčka. 

Frigga odejde do svých komnat a zavře se. Tak jako vždy k sobě nechce nikoho pustit. Nikoho kromě Thora a jedné služebné s dítětem. Ty tři u ní tráví celé dny. Posledních pár let si všichni na Asgárdském panství cítí jako ve vězení.

Oba leží na podlaze a nehýbají se, sotva se jim zvedají hrudníky. Jejich dech je nepravidelný a tep sotva hmatatelný. 

První, kdo je najde, je Anthony a poté k němu přijdou dva strážní. Když si sundají helmice, vyjde najevo, že se jedná o muže a ženu.
„Co se tu stalo?“ zeptá se žena konejšivým hlasem.
„Nevím takhle jsem je našel,“ odpoví Anthony a podívá se na muže, který už přivolává ostatní zprávou, že král je v bezvědomí.
Všude už je vše jako dřív. Tím, že Loki upadl do bezvědomí, se všechna jeho dočasná kouzla přerušila. Pohyb na chodbě vyvolal i mírný strach u Lokiho „hostů“ a tak Avengers opustili své pokoje a nechali se táhnout davem, až dorazili do hlavní místnosti, kde už léčitelé položili těla na nosítka a odnášeli je na ošetřovnu. 

Nataša okamžitě najde Anthonyho.
„Jsi v pořádku?“
„Ano.“
„Co se těm dvěma stalo?“
„Nevím, když sem šel okolo, už tu takhle leželi a tihle dva pak zavolali léčitele a tak.“
Nataša se podívá na strážce vedle sebe a mírně pobledne. Přijde k ní Clint a vezme ji za ruku. 

Hlavní místnost se pomalu vyprazdňuje. Zůstávají zde jen Nataša, Clint, Anthony a tajemný muž se ženou. Anthony nechápe proč na sebe ty čtyři tak podivně reagují.
„M-mami,“ řekne tiše žena.
„Margret,“ Nataša založí ruce na hrudi.
„Netvař se tak, je to jinak než si myslíš!“
„Nezvyšuj na matku hlas Joey,“ vloží se do toho Clint.
„Ale on vážně, není to tak…“
„O tomhle nebudeme mluvit.“
„Říkali jste, že nevědí, kdo jsou zač,“ řekne tiše Anthony.
„Taky jsme si to mysleli, ale tohle je snad ještě horší. Tohle je jeden z Vašich synů, Anthony.“
Joey a Margret se na něj podívají, ale pak jim zapípá vysílačka a oni musí odejít.
Anthony se chvíli zmateně dívá na místo, kde stáli a pak se podívá na Natašu.
„Nechápu to.“
„Já taky ne.“
„Myslíš, že se někdy…“
„Teď máme jedinečnou možnost zjistit, co se tu vlastně přesně děje, tak uvidíme.“
„Mimochodem, vážně nevíš, co se stalo?“
„Když jsem šel kolem, slyšel jsem křik. Potom jsem viděl divného, starého chlapa co držel ruce na králově hlavě a nakonec padl k zemi a vedle něj se zhroutil i Tony, který tam ale předtím nebyl.“
Clint svraští obočí a podívá se na Natašu. Nataša přikývne, „také si myslím, že se válka blíží.“

                                                                        

Tony otevřel oči a rozhlédl se po ošetřovně, strašně ho bolela hlava, a když si léčitelé všimli, že je vzhůru, přispěchali k němu a dali mu ještě pár léků na bolest, které mu přidali pár hodin spánku. 

Když se probudí po druhé, u jeho postele sedí pobledlý Loki a hladí ho po vlasech.
„Co to děláš?“
Loki vztáhne ruku, „nic.“
„To jsem viděl, sahal jsi na mě.“
„Měnil jsem ti náplast,“ řekne Loki s vítězoslavným úšklebkem a ukáže Tonymu náplast. Tony se zamračí, přísahal by, že tam žádná ještě před chvíli nebyla a ke všemu si nepamatuje, že by spadl na hlavu a měl tam škrábanec.
„Co se to stalo?“
„Co myslíš?“
„V té síni, vztáhnul jsi mě do sebe.“
„Jo tohle.“
„A kdo byl ten chlap? Proč jste bojovali? Vypadalo to jako, že je to tvůj otec. Co tu dělal? Proč chtěl, abys zemřel?“
„Ty jsi vážně velice zvědavý, že?“
„Trochu.“
„Proč bych ti měl odpovídat?“
„Protože to chci vědět.“
„To je nedostačující důvod.“
„Fakt?, tak si to shrneme, oba víme, že mě potřebuješ. Ještě přesně nevím k čemu, ale posledních pár událostí jasně naznačuje, že si tu buduješ armádu a mě pravděpodobně chystáš laborku nebo věci k vytvoření nového namakaného obleku a pravděpodobně ho dovytuníš magií, aby to bylo fakt super a ten dědek, proti kterýmu zbrojíš, si sednul na zadek. Takže mluv nebo končím.“

„Dobrá, ale přece jen, je to příliš otázek a odpovědí, jsem ochoten ti odpovědět, ale něco přihoď.“
„Co chceš?“
„Pusu od Šípkové Růženky.“
„Tak přiznej, že jsi mě hladil.“
„Chceš jen to?“
„Ano, hladil. Ale tato otázka mi přišla zcela neadekvátní vzhledem k tomu, že ji jasně zodpovídá můj předchozí požadavek.“
„Dlouho jsem spal, ještě mi to příliš nemyslí.“
Loki se pousměje, „jsem ochoten ti odpustit.“
„Ó jak jste šlechetný Vaše veličenstvo. Tak mluv, než si to rozmyslím.“
„Ten muž, byl Odin, vládce Asgardu, světa ze kterého jsem byl vyhoštěn. 

Prosím nepřerušuj mě, povím ti celý příběh a poté se budeš ptát,“ řekne Loki, když zpozoruje, že se Tony chce na něco zeptat.
„Vyhostil mě z toho důvodu, že jsem míšenec. No, dobře lžu, jsem trochu problematický jedinec, a když jsem zjistil, v čem jsem žil, udělal jsem pár chyb, tak či tak je ale moje vyhoštění z větší části způsobeno tím, že nejsem čistý Asgárďan nýbrž mám krev ledového obra. 

Dokonce obra, se kterým ses ty už potkal, ale to je jiná věc. 

Na Asgárdu akorát zuřilo povstání, protože někteří míšenci začali dělat problémy a tak jsem padl jako první oběť, ano jako výstraha. 

Ale měl jsem tam problémy už delší dobu, nebavilo mě, jak jsem byl odstrkován a tak podobně, časem se to zhoršilo až tím stylem, že se mne pokusili zabít. 

Když mě poslali sem, Odin začal chodit na kontroly a jednou mi přiznal, že po mé smrti toužil on a stále touží a zde mne matka chránit nebude. 

Další tvá otázka byla tuším ohledně boje, bojovali jsme proto, že se odmítám nechat zabít, bože to je snad jasné. Tvé další otázky jsem více méně také zodpověděl. Nuže teď nastává čas na tvoje doplňující dotazy.“

„Zajímalo by mě, jak to, že jsem se s tím obrem setkal. A ty víš, co se tenkrát stalo?“
„Ten co tě pohřbil v ledu, byl můj otec, zajímavé, že se ptáš na tohle, čekal bych jiné otázky.“
„Nerad se pletu do rodinných záležitostí. A co se tenkrát stalo?“
„Víš, je to složité, ale mám tu záznamy…pár záznamů, ale nejdřív chci svoji odměnu.“
„Jo tu pusu co?“
„Polibek.“
„Říkal jsi pusu.“
„No dobře, tak pusu.“
„Líbím se ti co?“
„Jestli s tím nepřestaneš, vymažu ti paměť a vrátím tě k ledu.“
„Už sem hodný.“
Loki se posadí blíž k Tonymu a ten mírně našpulí rty. Pak ucítí Lokiho chladné rty na svých a během vteřinky si uvědomí, že je mu to vlastně velice příjemné. 

Když se Loki pokusí změnit pusu v polibek, Tony se nebrání, ba naopak Lokiho podporuje k větší dravosti a sám do polibku zapojí jazyk. 

Bože byl tak dlouho u ledu, že se u něj začíná objevovat drobný problém.
Loki se odtáhne, „myslím, že jsou na řadě ty záznamy.“