Kapitola 10. - Snění

Ahojky,

tato kapitolka je 15 +

Přejeme vám hezkou středu.

Ann a Linn

Bylo krátce před druhou Tonyho zkouškou a Loki se snažil Tonyho naučit vše, co uměl nebo co by mohl použít jako výhodu.
“Loki? Můžeš být moje nápověda?”
“Uvidím, co půjde.”
“Hele slib mi jednu věc.”
“Jakou?”
“Jestli vyhraju tak si se mnou zatančíš.”
“Dobrá, zvážím to.”
“Chci slyšet ano nebo ne, víš jak, kvůli motivaci.”
“Dobře.”
“Beru to jako ano.”
“Proč ti na tom tak záleží?”
“Každý rytíř chce svou odměnu.”
Loki se pousmál “mohl si mít odměnu “
“Ta by nebyla uspokojující.”
“Když myslíš.”
“Sochu si postavím sám.”
“Jak je libo” Loki se postavil “je pozdě už půjdu”
“Hezké sny ty moje princátko.”
“Dobrou noc, Starku.” A odešel. Tony se umyl a uložil se ke spánku a jako obvykle se mu zdálo o jistém bohovi.

“Zase jsem tu.”
“Ahoj Loki,” Tony se usmál na svého vysněného boha.
“Co chceš dělat tentokrát?”
“Ještě jsme nedočetli, včera jsi u toho usnul.”
Loki pokrčil rameny “jsem unavený bůh” a sedl si do trávy.
“Unavený?” Tony si sedl k Lokimu a stejně jako v posledním snu jej jednou rukou objal a do druhé vzal knihu.
“Unavený, ano.” Loki se snažil nevypadat překvapeně.
“Měl si toho moc?” Přitáhl si Lokiho blíž a nechal ho, aby si položil hlavu na jeho rameno.
“Docela hodně.”
“Tak odpočívej.”
“Hmm, to je lákavé ale ne. Raději bych četl.”
“Budu ti číst.”
“Tak čti.”
Tony si Lokiho ještě trochu pohodlněji upravil v objetí a začal číst.
Loki chvíli poslouchal a pak zavřel oči “nejsi zase tak moc nesnesitelný.”
Tony se pousmál “myslím, že mi začínáš být sympatičtější.” A Četl dál.
“Oh prosím tě mlč.” A Tony nemlčel, protože četl a občas po očku zkontroloval Lokiho.
Ten si užíval relativně příjemného hlasu a podivné blízkosti, kterou nesdílel s nikým před tím.
Když Tony dočetl knihu dokonce, myslel si, že Loki usnul jako v posledním snu a dal mu drobnou pusu na čelo.
“Já nespím.” Ozval se Loki.
“Vypadalo to tak.” Tony se usmál a lehce zariskoval… dal Lokimu malou pusu i na nos.
Loki otevřel oči “si drzý.” Ale jemně se pousmál.
“Já vím,” Tony se usmíval “a mohl bych být ještě víc.”
“Tohle není skutečné Tony. Tímhle nic nezískáš.”
“Já vím, že ne, ale když něco nemůžeš mít ve skutečnosti musí ti stačit sny.”
“A co by si chtěl?”
Tony odložil knihu a podíval se na Lokiho s jiskrou v oku. Potom jemně uchopil jeho bradu aby si jej přitáhl k drobnému polibku.
Loki zavřel oči a vytratil se Tonymu z náruče.
“Sakra,” zavrčel Tony. “Proč tohle pořád dělá.” Postupně se mu začal sen vytrácet. A z krásného snu zbyla pouze vzpomínka, která se promítla do dalšího rána.

Tony se probudil rozlámaný a lehce popuzený, protože už ani jeho sny pro něj nebyly odpočinkem, ale honbou za něčím nedosažitelným. Zvedl se a na snídani dorazil značně zamračený.
“Dobré ráno Anthony” Frigga se na něj mile usmála.
“Dobré.” Tony odpověděl podrážděně a natáhl se pro kávu. Dnes jí bude potřebovat hodně.
Frigga se lehce zamračila “jste v pořádku?”
“Vypadám tak?”
“Moc ne, mohu vám nějak pomoci?”
“Nejspíš ne, jen se potřebuju klidně vyspat.”
“Vyspat?”
“Ano vyspat, nebo si najít jinou realitu” zamumlal si sám pro sebe Tony a proléval se kávou.
“Chcete abych vám dala něco na lepší spánek?
“To nepomůže, to ty sny.”
“Mohu vám dát něco, aby se vám nezdálo nic”
Tony zavrtěl hlavou “to ne.”
“Tak jak vám mohu pomoci Anthony?”
“Nemůžete, toto je jednoznačně můj problém, kterého mám už plnou hlavu.”
“Dobrá, ale i přes to, kdyby jste něco potřeboval, pomohu vám.”
“Řekněte mi, kdy mají Thor s Lokim narozeniny.”
“My tu nemáme narozeniny pane Starku ale den jména.”
“A to jest?”
“Třetí den, druhého týdne za dva měsíce. Má jmeniny Thor a Loki, ten má jmeniny za čtyři měsíce třetího týdne v první den.”
“Zvláštní.”
“Co přesně?”
“Ne ne to nic.” Tony potřeboval akutně přijít na jiné myšlenky. “Nepomohla byste mi najít jednu ženu?”
“No… jistě. O jakou ženu by mělo jít?”
“Neznáte jí?” Tony ukázal královně portrét krásné dívky.
“To je dívka o které se Thorovi stále zdá. Mám pravdu?”
“Přesně tak.”
“Thor mi o ní pověděl. Nevím sice jak jste se dostal k tomu, co teď držíte v rukou, ale řeknu vám to, co Thorovi. Pokud je to opravdu jeho osud, ona si najde jeho”
“Ale občas je třeba osudu pomoci. A pokud se neobjeví, váš syn se bude dál trápit a nebude schopen jít dál dokud ji nepozná.”
“Já to vím pane Starku. Ale opravdu vám radím dobře, když říkám, že tohle není vaším úkolem.”
“Thor je můj přítel.”
“Já jsem jeho matka.”
“No jak myslíte.”
“Děkuji, ale myslím, že pokud chcete přijít na jiné myšlenky, znám i jiný způsob.”
“Jestli v tom jsou Lokiho prsty, děkuji nechci.”
“Ne nejsou. Ale přes to bych ocenila kdybyste mu o tom neříkal. Pojďte.”
“Stejně ví, co dělám. Může být třeba támhleta židle.” Ale Tony se zvedl a šel za Friggou.
“To jistě může, ale Loki je dnes se svým synem.”
“Loki má děti? To mi chcete říct, že k sobě někdy někoho pustil?”
“Loki… se nejvíc ze všeho bojí, že ho někdo opustí a děti vás nikdy nepřestanou milovat.” Vedla ho skrz chodby do své kuchyně.
“Aby mohl mít děti, musel si k sobě někoho pustit.”
“Tohle je trochu složitější.”
“Já bych tomu klidně i věřil.”
Frigga se pousmála “Loki nemá lidské dítě. On má… štěně.”
“Štěně? A to se mu povedlo jak? A kam to jdeme?”
“Do mé kuchyně. A když víte, že Loki může být židle, proč je pro vás tak nepochopitelné, že může být i zvířetem?”
“Pravda, tahle spojitost mě nenapadla, takže Loki je hrdý otec.”
“Miluje Fenrira stejně, jako já miluji jeho. Ale je to těžké, Fenrir je stále v lese. Loki ho vídá velmi málo. Vím, že se tím trápí.”
“A on s ním nemůže být častěji? Mít ho chvíli tu, nebo naopak být delší čas s ním v lese?”
“Přes to, že je to neobyčejně chytrý vlk. Stále je to vlk a k tomu opravdu veliký. Ví, že lidem by ubližovat neměl, ale jeho pudům se nedá věřit. A Loki to ví.”
“Ale když teď bude svobodný, bude za ním přeci moci chodit častěji ne? Rozumím, že tedy nemůže být zde, ale neříkejte mi, že by si neporadil. A mimochodem z toho, co jste řekla předtím...Loki je submisivní?”
“Fenrir má svou smečku, která následuje sílu a Loki je Fenrirova slabina. Takže se vídají pouze tak často, aby Loki neohrozil Fenrirovo postavení. A opravdu nevím, co Loki je nebo není a opravdu se nestarám pane Starku. Teď mi podejte mouku.”
“Musí to pro něj být těžké.” Tony se natáhl pro pytlík s moukou a podal jej královně.
“To bezesporu je, teď vajíčka” Frigga vytáhla dřevěnou mísu s metlu.
“Upřímně si nedokážu představit,” Tony podal Frize vajíčka, “jak moc musí bolet, nemoci se vídat s někým koho doopravdy milujete. Na druhou stranu musí být hrdý ne?”
“To jistě je” usmála se “máte rád jablečný koláč?”
“No já nejsem příliš na sladké.”
“Takže máte, skvěle. Půjdete hníst.”
“Cože mám dělat? Já neumím péct.”
“Hníst těsto” přidala máslo “doufám, že máte umyté ruce.”
“No dovolte, jsem velmi čistotný.”
“Výborně, pak se dáme do práce.” Roztopila v peci a dala Tonymu naprosto jasné pokyny, jak udělat těsto a sama se pustila do jablek.
“Když nad něčím chci přestat myslet, peču. Podle mne je to jeden z nejlepších způsobů, jak si vyčistit hlavu. Co myslíte?”
“Chápu, že to může pomoc, ale je to dočasné řešení. Stačí jeden pohled…. Ale to je fuk.” Tony se ujal těsta a hnětl.
“Když mi řeknete co vás tolik trápí, jistě najdeme řešení.”
“Myslím, že by to v tomto případě nebylo vhodné.”
“A co kdyby jste to nechal posoudit mě? Jsem nestranný posluchač.”
“Ale jste matka.”
“Jsem. Ale též jsem královna a žena. Je jenom na vás ke komu se rozhodnete mluvit.”
“Tak či tak s vámi nemohu rozebírat sny, které se týkají vašeho syna, prince, muže.”
“Jistě že můžete, proč byste nemohl? Já to nikomu nepovím máte mé slovo.”
“Protože jste všechno to, co jste. Mít tu tak Jarvise.”
“Teď vám nerozumím.”
“Jarvis to je můj… Říká vám něco pojem umělá inteligence?”
“Samozřejmě” usměje se “mám jisté znalosti pane Starku.”
“Tak to je můj Jarvis.”
“A chybí vám.”
“Vcelku ano, měl načteno spoustu z psychologie, děsnej závislák na netu. Ten by mi dokázal říct, co to má být.
“Co má být co?”
“Stalo se vám někdy, že vaše sny byly až příliš skutečné?”
“To se mi stává často, proč?”
“Poslední dobou mi přijde reálnější to, co se mi zdá než to, co žiju.”
“Není to tím, že v oněch snech se vám děje to, co byste si přál v realitě?”
“Asi ano… já nevím… možná.”
“Tak v tom případě zkuste sny přinést s sebou do reality. A mějte na paměti, že Loki vám nemůže ublížit.
“Jenže já můžu ublížit jemu.” Řekl Tony nahlas aniž by chtěl.
Frigga jemne pozvedla obočí “chcete mu ublížit?”
“Mohli bychom dělat, že jsem to neřekl?”
“To bychom mohli ale.. neopustím si poznámku. Loki pro vás má slabost. Takže máte dobré šance Anthony.”
“Zase tak vážně bych to neviděl,” pokusil se trochu couvnout, ale další větou to jen zpečetil. “Slabost? To by mě zajímalo kde.”
Frigga se usmála “Loki bude zpět krátce po odpoledni. Když na něj počkáte s tímhle pokladem”, Frigga zčistajasna vytáhla upečený jablečný koláč, “budete se ho moci sám zeptat.”
“Z tohohle mě jednou bude určitě bolet hlava. A navíc, jakmile řeknu, že je to váš výtvor zase se rozzuří.”
“A proč byste to říkal?”
“Protože to stejně pozná.
“Věříte mi?”
“Kdyby ne, tak tu s vámi nejsem.”
“Důvěřuje mi i v tomhle když vám říkám, že to Loki ocení.”
“Když myslíte.”

Odpoledne seděl Tony v zahradách v altánku a na stolku měl kupku knih, koláč a svou milovanou kávu. Loki se objevil přesně chvíli po poledni a mířil ke svému místu.
“Hezké odpoledne,” pozdravil ho Tony aniž by zvedl pohled od rozečtené knihy.
“I tobě Starku” ležérně se usadil naproti a vzal si svou knihu. Pak jej ale upoutala vůně jablek, skořice a medu. Tony si mlčky četl a vyčkával, zda se bude něco dít.
“Odkud je ten koláč?”
“Z kuchyně, tvá matka mi řekla, že pokud si chci vyčistit hlavu, mám to zkusit. Půjčila mi kuchyň, tak jsem něco zkusil uplácat z toho, co tam měla.” Tony mluvil naprosto klidně s nosem stále zabořeným do knihy.
“Ty umíš péct?”
“No doma jsem zkoušel jen muffiny, takže tohle byla taková premiéra. Pak mě ale docela rozbolela hlava. Jen jsem si připravil suroviny, hnětu těsto a najednou je koláč hotový a řekl bych, že chutná vcelku obstojně. Ale na ta kouzla se mi stále nedaří si zvyknout.”
“Aha?”
Tony odložil knihu a usmál se na Lokiho “ochutnáš?”
“Ty už si měl?”
“Ochutnával jsem při přípravě.”
“A konečný produkt?”
“Ne, čekal jsem na tebe.”
“Tedy mám tu čest být tvou první obětí. Roztomilé” přitáhl si k sobě talířek s koláčem a decentně ochutnal.
Tony se zazubil, “tak co?”
“Není to špatné” Loki si vzal další sousto.
Tony se usmál, “a pak že oběť.”
“A jak by si to nazval?”
“Když je to dobré, nemůžeš být oběť. To je spíš taková degustace.”
“Degustace?”
“Ano degustace.” Usmál se Tony “tak dobrou chuť.”
“Dobrou chuť” nenápadně si přivlastnil velký kus a s chutí ho ujídal při četbě.
Tony Lokiho chvíli sledoval a pak se zvedl a šel k němu.
“Starku?” Ani se na něj nemusel podívat věděl, že jde k němu.
“Ano?”
“Co chceš udělat?”
“Taky ochutnat?” Loki pozvedl obočí. Tony se k němu sklonil a než stihl Loki jakkoliv zareagovat, políbil ho. “Je dobrý.”
Loki se ani nepohnul “a to si to nemohl zjistit jako normální člověk?”
“Nejsem normální člověk.” Tony ho znovu políbil.
Loki jemně prodloužil ale pak odvrátil hlavu “tady ne.”
Tony tuhle reakci nečekal. “Tady ne?”
“Tady ne, moje komnaty. Večer.” S tím zmizel spolu s knihou a koláčem. A zanechal za sebou zmateného Tonyho. Ten se posadil na lavičku a absolutně nevěděl, co to má znamenat.
Večer ale opravdu stál před Lokiho komnatami, tedy alespoň přibližně. Jako vždy měl na dveřích iluzi. Takže nebyly vidět. Pak tedy instinktivně zaklepal na zeď před sebou. “Loki?” Dveře se hned objevily a otevřely. Tony vešel, ale po předchozí zkušenosti byl obezřetný.
Ale kupodivu uviděl příjemně vyhlížející salónek a Lokiho v křesle naproti krbu. Nevypadal tak upjatě jako když byli venku. Košili měl lehce rozhalenou kalhoty vypadaly o moc pohodlněji, ale nejpřekvapivější bylo, že byl bos.
“Ty jsi bos,” usmál se Tony a potlačil prvotní chuť zjistit, jak to vypadá pod Lokiho košilí.
“Jsem” zvedl se a šel k Tonymu “co si žádáš?”
“Já? Ty jsi řekl, že mám přijít.”
“Jistě, že řekl, protože si mě políbil. Proč si mě políbil. Chceš mě provokovat, chceš se mnou spát, co chceš?”
“Proč bych tě měl provokovat a podotýkám, že ty jsi mi to opětoval.”
“Takže se mnou chceš spát”
“To jsem taky neřekl.”
“Tak co chceš” Loki se postavil před Tonyho.
“Neměl bys to říci spíš ty mě? Mohl si mě odstrčit, neudělal si to.”
“Můj bože mlč” políbil jej.
“Stačí Tony,” zahuhlal a přitáhl si Lokiho k sobě pro další polibek. Přesunuli se na Lokiho pohovku kdy si Loki k sobě přitáhl Tonyho. Ten se k němu přitiskl a vykasal jeho košili.
“Starku” políbil jej na krk a pomohl mu se svou košilí.
“Loki” šeptl a začal slíbávat jeho hruď.
“Aah” zaklonil hlavu. Tony byl jemný, nechtěl tuhle chvíli zkazit něčím nepatřičným. Ale jeho touha byla tak silná. Hladil Lokiho tělo, kladl polibky všude tam, kam jej Loki pustil, vyžádal si několik toužebných polibků při nichž zajel prsty do Lokiho vlasů.
Loki sám svlékl Tonyho triko a bažil po doteku. Tony se nedokázal Lokiho nabažit. Jeho tělo, vůně, pohyby, tiché vzdechy. Věděl, že by se měl začít ovládat, ale…
“Pojď” Loki se zvedl a Tony nedokázal protestovat.Zavedl ho do své ložnice a jemně ho strčil na postel. Tony padl do peřin “co mi to děláš?”
“Ještě nic” Loki nasadil jeden ze svých neodolatelných úsměvů a stáhl Tonymu kalhoty. Tony byl neskutečně vzrušený.
“Hezké´
“Pojď sem,” Tony chytl Lokiho a vytáhl ho k sobě na postel. Loki ho políbil a přitiskl si ho k sobě. Tony se postaral o Lokiho kalhoty a ten mu s radostí pomohl. Povalil Lokiho pod sebe a lačně osahával celé jeho tělo. Následně polaskal jeho úd.
Loki mu chytnou ruku “ne”
Tony se na něj podíval “proč?”
“Řekl jsem ne” dal mu ruku pryč a políbil ho.
Tony prodloužil ale chtěl se o Lokiho postarat. Potlačil svou vlastní divokost a začal se s Lokim mazlit.
A on s ním  “jsem dole, je to problém?”
“Žádný problém nevidím, bože ty jsi překrásný.”
Loki se usmál “já vím.”
Tony se pousmál a snažil se Lokiho uvolnit, chtěl ho slyšet sténat. Políbil jej na krk a polaskal jazykem jeho tepnu. Pokračoval níž na hruď a dal si záležet na tom, aby nevynechal ani kousek kůže. Pátral po Lokiho citlivých místech, škádlil špičkou jazyka jeho bradavky, mazlil se s jeho bříškem a klesal k podbříšku.
Lokiho bříško se zacukalo “Tony”
Tohle oslovení Tonyho potěšilo, “můžu?”
Loki si ho vytáhl k sobě nahoru a povalil Tonyho pod sebe “řekni mi co máš rád.”
“Když mi to dovolíš, tak ti to ukážu.”
Loki zavrčel “mám svoje důvody”
Tony si přitáhl Lokiho znovu k sobě nahoru a políbil ho “nevrč prosím” a neodpustil si nevyužít tu šanci a pohladil Lokiho po zadku. “Řekneš mi jaké?”
“Ne teď” přimkl se víc do doteku “prosím” šeptl skoro neslyšně.
Tony k sobě Lokiho přitiskl a dál se neptal. I když po Lokim neskutečným způsobem toužil, ten večer nezašel dál než k mazlení. Někde hluboko v sobě děkoval všem bohům za to, že se vůbec mohl Lokiho dotýkat.
I Loki byl vidinou lidského tepla a příjemných doteků a vzdechů omámen. Vždyť jak to bylo dlouho co s někým ulehl naposledy? Nechal Starka ať si dělá, co chce. Tedy skoro. Nedovolil mu aby ho laskat tam. Nechtěl jenom nějakou krátkou naprosto potupnou ruční práci. Stark by se mu vysmál a byl by za hlupáka. Ne, tohle bylo o moc příjemnější.
Tu noc umazlil Tony Lokiho ke spánku. A Loki se zdál být šťastný. Tony od něj neodešel, sledoval spícího boha vedle sebe. Zdál se být tak klidný a spokojený. Opatrně, aby jej nevzbudi,l si ho stáhl do náruče a zavřel oči.
Oba dva tu noc neměli žádné noční můry. Jenom jeden druhého.