Jak si přejete Vaše veličenstvo - Kapitola 1.

Přeji krásný nedělní večer,

připravila jsem si pro vás krátkou kapitolovou povídku. Tentokrát se zde střetává Středozem s Asgardem.

Je to takový malý úvod.

A jen drobná omluva, přidávám kapitolu z telefonu, tak doufám, že se mi appka nezblázní a povídka bude zveřejněna v původní formě.

Před dávnými časy se dvě impozantní a silné říše střetly ve válečném konfliktu. Jedna monarchie měla přebytek polí a druhá oplývala nerostným bohatstvím. Zpočátku se snažily vyjednávat o změně hranic, o přerozdělení polí a dolů. Bohužel se vždy našlo něco, proč k dohodě nedospěly. Svárům bylo učiněno zadost až když na trůn dosedli potomci třetí generace. Za Asgard, čerstvě ženatý Odin a za Středozem, rovněž svazkem zatížený, král Thranduil.

Tito panovníci došli vzájemné dohodě, avšak ne díky rozdělení pozemků. Odin přislíbil, že veškeré zásoby bude odebírat ze Středozemě a za to bude Středozem vyplácet drahými kovy, dále bylo elfům povoleno účastnit se asgardských trhů. Asgard tedy dostával kvalitní zásoby a k tomu, pro Královskou rodinu a vojsko, elfové vycvičili ve Středozemi koně. Bylo to velmi křehké ale zatím stabilní příměří. Obě země měly momentálně dostatek času, prostoru a hlavně prostředků pro to, aby se po poválečných obdobích postavily zpět na nohy a mohly vzkvétat. Mimoděk padla zmínka o  jakési dohodě, ve které stálo, že v budoucnu se obě země spojí.

Samozřejmě se oba vládci spolu s královnami pravidelně setkávali. Ať už ve věcech obchodních, tak i v soukromých, leč oficiálních návštěvách. A pak...přišly děti. Královna dala svému muži, králi Thranduilovi, syna, ale sama porod nepřežila. Porodní vyčerpání bylo natolik silné, že se duše královny vrátila ke své původní podstatě. Ve Středozemi se povídá, že veškerou svou životní sílu vložila do těla a do srdce svého syna, který dostal jméno Legolas.

Na Asgardu tou dobou byly děti dvě. Prvorozený syn Odinův a nástupce Asgardského trůnu, nyní tříletý, Thor a jeho mladší bratr, několika měsíční miminko, Loki. Odinova žena Frigga musela být velice obezřetná. Thor byl pěkné kvítko a žárlil na miminko, které mělo více pozornosti, takže kdykoliv se Frigga jen ohlédla, malý Loki už brečel, protože jej Thor pořád něčím dloubal, bral mu dečku, budil jej a občas se mu pokusil ukrást lahvičku s jídlem. Ale jak rostli, Loki se velmi rychle naučil bratrovi, jeho trýznění vracet.

Když Thorovi bylo sedm let a Loki s Legolasem oslavili čtvrté narozeniny, králové se rozhodli obnovit jejich setkání. Do té doby veškerá obchodní zasedání probíhala pouze se zástupci králů, v nejhorším případě korespondenčně. Avšak žádné z mírových setkání se nikdy nekonalo ve Středozemi. Thranduil trval na tom, že příroda Středozemě je jemná a pouhá přítomnost asgárdské družiny by mohla narušit její řád.

Aby vše bylo v rovnováze, Frigga se rozhodla, že se znovu-obnovených schůzek nebude účastnit. Je podmínkou, aby počet zastupitelů obou zemí byl totožný. Navíc nechtěla králi Thranduilovi připomínat chvíle, kdy tu byl se svou ženou. Místo toho provázela děti po zahradách, hrála si s nimi a občas je musela trochu krotit.

Malý Loki si s Legolasem velice rozuměl a vydrželo jim to i v pozdějších letech. Thor procházel pubertou a scházel se častěji se svými přáteli a bojovníky. Bohužel jejich častým terčem byl právě Loki a ten byl šťastný, když přijela výprava Středozemě, protože v Legolasovi měl spojence. A jejich útokům se ve dvou odolávalo lépe. Ba co víc, společně vždy vymysleli úžasnou lest, aby se Thorovi a všem ostatním pomstili. Ve chvílích, kdy měli klid, byli v zahradách a povídali si. Navíc Legolas začal Lokiho učit o tom, jak to chodí v jejich světě a protože ho Loki nikdy neviděl, hltal každé Legolasovo slovo.

Loki zase vyprávěl o magii, kterou se učí a jak moc ho to baví. Ukazoval mu, co všechno se naučil a co by ještě chtěl dokázat. Už tehdy byl velmi cílevědomý. Také svému příteli ukázal skleník o který s matkou pečovali. Snažili se zde vypěstovat květiny, které dávné válečné konflikty zničily. Legolas byl nadšený když v Lokiho srdci cítil lásku k přírodě. Nebylo mnoho asgarďanů, kteří by to tak cítili. Většina z nich měla raději chladné zlato, než teplo, které přinášela příroda.

“Tohle bych chtěl umět.” Usmál se Loki, když viděl, jak Legolasovi vykvetla pod rukou květina.

“Na to musíš mít dar, jako naše rasa. Tohle svou magií bohužel nedokážeš.” Zazubil se na něj Legolas.

“Legolasi, jak vůbec vypadá tvůj otec? Nikdy jsem ho neviděl.”
“Ani já jsem tvého otce za celou dobu neviděl.” Odvětil Legolas a pokrčil rameny.
“Zvláštní, už 15 let sem jezdíte a ani jeden z nás  neviděl otce toho druhého.”
“To ano, ale tak prý jednání probíhají.” Usmál se Legolas a vydali se s Lokim k řece, kde si chtěli postavit vor a zkusit, zda je uveze přes jezero.

Další královské jednání se uskutečnilo na přes rok. Tentokrát ale Thranduil trval na přítomnosti královny.

“Králi, co se děje tak závažného, že vyžadujete přítomnost nás obou?”
“Vzpomínáte si ještě, jaké byly podmínky našeho příměří?”
“Samozřejmě.”
“Také je tam zmínka o tom, že naše království budou v budoucnu spojena.”
“Ano, ale v budoucnu neznamená teď, Thranduile.”
“Naopak budoucnost se nám nachyluje a otevírá. Naše dohoda je veřejná a lidé se mohou začít ptát, kdy dojde ke spojení.”
“Sotva jsme se dokázali domluvit na mírové dohodě, už takto je příměří stále křehké.”
“A vy si nemyslíte, že spojením našich zemí, by se mohlo naopak posílit?”
“Myslím si, že je na to stále brzy.”
“Nač chcete čekat? Obě země jsou si v tuto chvíli rovné ve všech ohledech. Domnívám se, že je správný čas.” Thranduil se ležérně napil z poháru s vínem.
“A jak byste si to představoval? Otevřít hranice? Sjednotit rozpočty a zásoby a kdo bude vládnout? Vy, nebo já? Ani jednoho z nás nebudou ti druzí akceptovat.”
“Ani vy, ani já.” Thranduil se tajemně usmál.
“Drahý,” Frigga položila svému muži ruku na ruku, “myslím, že král Thranduil navrhuje spojit naše království sňatkem.” V tu chvíli zavládlo v síni absolutní ticho.