Proč já 10.

Tak tu máme kulatou kapitolu. 
Doufám, že Vás nezklame. 
Snažila jsem se ze sebe vycucat něco kloudného. Abych byla upřímná do té desáté kapitoly jsem se pustila jenom kvůli Vašim nedočkavým komentářům. Jinak bych asi ještě chvíli psaní odkládala. 
Nuže ale je tu. 
Tak Vám přeji krásné počtení a prosím, aby jste mne nechali žít. 
Nevím proč, ale mám pocit, že mne budete chtít zabít. 
Kdyby Vás to náhodou napadlo a sahali jste po nějakém těžkém předmětu, bodné, sečné či střelné zbrani, pamatujete si, že Vás miluji. *Doufá, že je ukecala* :)

„C-co? L-l-l-l.“
„Pssst.“ Loki sjede rukou k Tonyho reaktoru.
„N-n-e!“
„Tak se braň.“ Zavrčí mu Loki do ucha.
„Nesahej… to..“
„Teď se bojíš co?“
Tony už nedokáže odpovědět. Možná je to tím, že spal.
Možná tím, že ho tahle návštěva šokovala.
Tak či tak se nyní vážně bojí .
Celé jeho tělo je ochromeno strachem.
Nemůže se ani pohnout, sotva dýchá.
Oči má široce otevřené a snaží se zaostřit na černovlasého boha.
„Odmítl jsi mi říct, co to je. Tak co kdybych si to teď vzal a prozkoumal to?“
Tony se vzmůže na ubohé zakňučení. Poté na svém uchu ucítí ledové rty.
„Ještě se uvidíme drahoušku.“ Zašeptá mu Loki do ucha, vtiskne mu polibek a vytratí se.
Tony už není schopen toho, aby zavřel oči a usnul. Pro začátek by mu stačilo, kdyby se mohl hýbat. Ale jeho tělo ho neposlouchá.
Tony je zmatený a snaží se rozdýchat.
„Kurva! Co to mělo být!!! Ty parchante!!!!“ vyřve to ze sebe hned jak se dá trochu do pořádku, ale to už je ráno a  Jarvis mu hlásí, že volal Fury.
„Jarvisi mě je Fury úplně u prdele! Proč si mne nevaroval, že je tu Loki?!“
„Nikdo tu nebyl pane.“
„Jak nikdo?!“
„Nikdo koho by zachytili moje senzory.“
„Přehraj mi záznam z dnešní noci.“
Jarvis Tonyho poslechne a přehraje mu onen záznam. Na videu na první pohled vážně nikdo jiný než on vidět není. Ale při podrobnějším přezkoumáni a přiblížení videa je nad Tonym vidět jakési vlnění a něco jako stín.
„Ten grázl.“ zavrčí Tony a Jarvis ho znovu upozorňuje na důležitou zprávu z shieldu.
„Ježiš Jarvisi hoří snad?“
„Ne pane ale prý se jedná o základnu teroristů, kteří Vás kdysi zajali. Respektive o jejich následovníky, kteří se dostali až sem a začínají dělat potíže. Poslední zprávy hlásí, že se pokusili nabourat do Vaší firmy, ale podařilo se mi je zastavit.“
„Proč  jsi mi neřekl dříve, že se někdo snažil hacknout naše počítače?“
„Nějak jsem se  k tomu nedostal. Byl jste příliš vytížen a ve chvíli kdy se jim to nepovedlo nepřišlo mi to jako důležitá informace. Podobných pokusů jsme už přece měli několik. Přibližně třikrát do týdne.“
„Jo to máš pravdu. A Fury chce co? Teda je mi jasný, že tam mám letět ale něco konkrétního?“
„Ne pane, říkal pouze, že by jste možná ocenil jednu z menších pomst. A ke všemu ve jménu bezpečí. Takže s nimi máte naložit jak chcete.“
„To k Furymu nesedí. Běžně by poslal někoho jiného protože podle něj bych byl příliš osobně zaujatý.“
„Také se mi to nezdálo a tak jsem ověřil hovor. Vskutku přicházel z jeho kanceláře ze základny a analýza hlasu také neprozradila nic zvláštního. Možná bych to přisoudil tomu, že má dobrou náladu.“
„Jarvisi Fury s dobrou náladou? To bych chtěl vidět“
„Možná uvidíte když sebou hodíte pane, je to již několik minut.“
„Jasný, jasný. Tak mi připrav dvanáctku a souřadnice.“
„Ano pane.“ odpoví Jarvis a věci začnou lítat.
Po několika minutách už Tony odlétá z plošiny na dané souřadnice.
Když dorazí na místo a rozhlédne se je všude jen pusto a prázdno.
„Jarvisi vážně tu jsem dobře?“
„Ano pane, má to být přibližně kilometr před Vámi ale je tam hlídaný vzdušný prostor, tak jsem Vás navedl sem a zbytek musíte po zemi, ale pozor.“
Jarvis zapne speciální režim a když se Tony podívá na zem vidí kde všude jsou v zemi nášlapné miny a další výbušniny.
„Kruci, tady to mají hlídaný.Ti předpokládali, že je najdeme. Moc se mi to nelíbí.“
„Pravděpodobně se jen hlídají pro případ, že by jste je našli, je důležité být připraven k obraně vemte si co všechno máte doma vy.“
„To je asi fakt ale stejně se mi to nezdá. Fury neposlal nikoho aby mi kryl záda?“
„Tvrdil, že si to budete chtít vyřídit sám.“
„Ten měl asi vážně dobrou náladu.“ zamručí Tony a pomalu se vydá na cestu bludištěm min, výbušnin a dalších pastí.

Thor a Loki se potom co odešli od Starka vydali po stopách Surtra.
Všechny je vedli zpět na Asgard.
Tak se Thor domluvil se svým otce, že se musí vrátit dřív protože v případě, že to obřisko nechytnou, nebudou moci kletbu nikdy zrušit.
Odin jim tedy návrat povolil ale nikoli do hradu. Ať si poradí dál sami.
Upřímně řečeno ani jeden z nich neměl v plánu vracet se na hrad. Surtr věděl, že po něm jdou a tak nikdy nezůstával na jednom místě dlouho. Několikrát je i zmátl falešnou stopou. Z čehož byl Loki naštvaný. Připadal si jako blbec, že není schopný rozeznat falešnou stopu a Thorovi řeči o tom, že si s tím nemá lámat hlavu, že je to normální když on má mocný artefakt a oni ne, mu moc nepomáhali.
Otázkou je co mu vadilo víc. To, že je někdo mocnější než on? To, že naletěl?
Nebo snad to, že ho nejsou schopni dohnat?
A Thor rozhodně nepatří mezi dobré utěšovatele.
No možná ženy utěšit dokáže ale Loki by ho nejraději nakopnul.
Ne nenakopnul, svázal by ho ke kameni nerozbitnými řetězy, do pusy mu dal roubík a nechal by ho tam sedět dokud by neusoudil, že už nikdy nikoho nebude utěšovat nebo se snažit povzbudit.
„Kde si byl včera v noci?“zeptá se Thor
„Kde bych měl být? Spal jsem tady.“
„Poznám když svoje tělo necháš tady a tvoje druhé cestuje kdo ví kde.“
Loki se naštvaně zamračí. „Do toho ti nic není.“
„Loki kde jsi byl?“
„Nestarej se!“
„Teď se nesmíš rozptylovat, máš se soustředit na to abychom našli Surtra. Už jsme udělali moc chyb a má před námi velký náskok.“
„Ještě ty mi připomínej moje chyby!“ Loki naštvaně vyskočí a jde trucovat na druhou stranu jeskyně, kterou si zvolili jako přechodný úkryt.
Thor se za ním podívá a zakroutí hlavou. Potom odejde do lesa ulovit něco k večeři. Když se vrátí Loki už v jeskyni není.
„Loki?“
Nic
„Loki jsi tu někde?!“
„Neřvi,“ Loki se objeví za ním. „Něco mě napadlo.“
Thor se na něj podívá, rozdělá oheň a a naporcuje maso z kance, kterého ulovil. Když už je maso nad ohněm vybídne Thor Lokiho aby mluvil.
„No nemůžeme dohnat, takhle by jsme za ním mohli běhat tisíce let. Takže nám nezbývá nic, než ho přilákat.“
„Jak ho chceš přilákat?“
„No očividně jde po moci, myslím, že bych dokázal očarovat cokoli, třeba kus klacku, aby vydával velmi silnou magii. A neříkej mi, že by se toho nechtěl zmocnit. A až přijde nebude nás čekat a mi ho uzavřeme do kamene i s náramkem jak tomu bylo tenkrát.“
„A když to nezabere?“
Loki pokrčí rameny, „máme co ztratit?“
„Nejspíš ne.“
„Tak vidíš, a takhle by jsme vyřešili 2 věci jednou ranou.“
Thor pozvedne obočí
„No už jsme to řešili... musíme uvěznit jak náramek tak i Surtra protože po těch letech se stal součástí toho artefaktu.“
Thor přikývne. „Dobře, tak po večeři.“
„Žroute,“ zamručí Loki a vezme si kus masa.
Když se najedí Loki vyjde ven a ze dřeva vytvoří drobnou sošku. Poté ji umístí na vyvýšené místo.
Je to taková hromada vyrovnaných kamenů s oltářem navrchu.
Kolem toho vytvoří pár nástrah aby to nebylo příliš podezřelé. Nakonec sošku očaruje a zmizí. Teď už jim zbývá jen čekat.
Netrvá to ani hodinu a okolo oltáře se začnou dít podivné věci. Nic není vidět ale je slyšet řev a pasti nastražené kolem o sobě dávají vědět.
„Je tady,“ šeptne Loki.
Thor přikývne, „co teď?“
„Až se dotkne sošky, měl by se stát chvíli viditelným. Budeš mít chviličku na to ho omráčit.“
Thor přikývne a připraví si kladivo.
Ve chvíli kdy se nadzvedne soška z oltáře objeví se před nimi Surtr ve své „kráse“.
Thor neváhá a pošle proti němu kladivo a protože to Surtr nečekal je zasažen přímo a padá omráčený k zemi.
Loki i Thor se k němu hned rozeběhnou a začnou hledat onen náramek.
Trvá jim to asi 20 minut než se jim ho podaří Surtrovi sundat. Bylo by mnohem lehčí kdyby je mohli vrátit do kamene oba najednou, ale problém je v tom, že v kameni byl pouze náramek a Surtra pohltila pečeť a tak tomu musí být i nyní.
„Zdrhej!!!“ zařve Loki na Thora, vezme náramek a oba začnou utíkat protože se Surtr probral a div je nesežehnul plameny.
„OMA RANNEKORU!!!“ zařve Surtr.
„Dělej, dělej, dělej!!“ hučí Loki do Thora aby sebou hodil.
„TAPAN SINUT!!!“ zahřmí Surtr „JO PITKääN OLEN TARKKAILUT SINUA!KAIKKI KOLME KÄRSIVÄT ” je to poslední co Surtr řekne než zmizí.

„Co to na nás ječel?“ zeptá se Thor když usednou v bezpečí.
Loki pokrčí rameny, „bylo tomu strašně špatně rozumět, asi dlouho nemluvil tak měl špatnou výslovnost a tak podobně, ale myslím, že to bylo něco jako můj náramek, zabiji vás, dlouho jsem vás sledoval a všichni tři budete pykat.“
Thor zbledne.
„Ježiš neboj, nemá náramek. Nemůže nám nijak extra ublížit když budeme připraveni.“
„Nám ne,“ řekne Thor a podívá se Lokimu do očí, který mu pohled opětuje „ale Anthonymu ano.“