Proč já? 12.

Tak v další kapitole nahlédneme maličko pod povrch. 
Ano i Loki nerad zůstává dlužen a hlavně když jde o smrtelníky. 
Ale dokáže Tonymu pomoct, když teď ztratil poslední špetku důvěry, kterou mu projevili Avengeři a Thor? Tak uvidíme dneska to nakousneme a co se bude dít dál?

Jinak Vám přeji krásný začátek týdne :) Jaký jste měli víkend? :)



Loki sedí u moře. V ruce žmoulá náramek a po tvářích mu teče jedna slza za druhou. 
Nechápe, co se to s ním stalo, ale je si jist, že pláče kvůli smrti toho smrtelníka.
Nedokáže se vyrovnat s tím pocitem, který mu stahuje žaludek a plíce, ale slzy, ty mu pomáhají. 
Nechává je volně téct po svých tvářích a padat do písku. 
Nepomáhá to moc, ale přesto má pocit, že i takto malá úleva mu velice pomáhá. 
Připadá si jako by na něj dopadl smutek všech světů. Už si sám nepamatuje, kdy takhle brečel. 
Ano ronil slzy několikrát, ale většinou jen proto, že se mu to hodilo. 
A nebo potřeboval dát průchod svému vzteku. 
Ale nikdy neplakal…Takhle.

Po nějaké době vstal, uklidil náramek k pečeti, otřel si oči a vydal se hledat Tonyho sám. 
Živého nebo mrtvého. Kdyby byl živý byl víc než ochoten mu pomoci. 
Samozřejmě by mu to potom dal pěkně sežrat. Při té myšlence se snad i maličko pousmál. 
A v případě, že by byl mrtev, zastával Loki takový názor, že ten muž si zaslouží důstojný pohřeb se záplavou slz a smutečních řečí a ne hnít někde v díře rozmetaný na prach. 
Když se Loki hlouběji zamyslel, nebyl si jist, jestli by Tonyho pohřeb byl pln slz, možná těch falešných. 
Byl u něj sice krátkou dobu, ale všiml si, jak si nechtěl nikoho pustit blíž k tělu. 
Jak ty, kteří mu chtěli pomoct od sebe odháněl. 
A jeho přátelé? No spíše kolegové z práce nebo zazobaní vlezdoprdelkové co si chtějí nahrabat víc a nebo jen zviditelnit svoje jméno. 
Ne pohřeb Tonyho Starka by nejspíše proběhl velmi tiše. 
V okruhu pár milenek, které na něj vzpomínají alespoň trochu v dobrém a zbytku jeho týmu. 
Loki přemýšlel, jestli by na jeho pohřeb šel taky. Nakonec usoudil, že ne.
Proč? Protože by nejspíš jediný ronil opravdové slzy a to si jako lstivý bůh nemůže na veřejnosti dovolit. 
A je si jistý, že Tony by ocenil opravdové slzy prolité za jeho smrt kdekoli na světě, než falešné vzlyky na pohřbu. 
Stejně jako on. 
Loki se domnívá, že v tomhle si sou docela podobní. 
I když Stark by na jeho pohřeb určitě šel už jen proto, aby se mohl zúčastnit pohřební hostiny a pořádně se opít. 
Poté si Loki vzpomene na ty dva polibky a mírně se pousměje. 
Nakonec si vybaví tu drobnou pusu na nos a ta mu vžene znovu slzy do očí.

Ví, že ho musí najít. Ne! Ví, že ho chce najít. 
Znovu si utře uslzené oči, zhluboka se nadechne a zmizí z pláže. 
Je mu jedno, co je s Thorem. Jestli ještě sedí u kráteru nebo ne. 
Jen chce najít Tonyho a opakuje si, že mu to prostě jen dluží. 
A kde má začít hledat? 
Vrátí se na Asgard, na místo, kde naposledy viděl Surtra.
Ano k tomu oltáři. 
Doufá, že když se hodně soustředí, dokáže se jeho vrozená magie, která je zde vzhledem k okolnostem slabší, dokáže napojit na tu Surtrovu a tak, že získá další stopu.
A když ne? Pořád je přece ledový obr. 
To by bylo, aby nedokázal led najít oheň.

Tony se probudí s ohromnou bolestí hlavy. Tedy alespoň si uvědomuje jen bolest hlavy. 
To je dobré znamení, cítí bolest. Není mrtvý. 
Tedy pokud není v pekle, to vedro všude kolem by tomu jen nasvědčovalo.
Pomaloučku přichází k sobě a cítí, jak ho bolí celé tělo nejen hlava. 
Zhluboka se nadechne a vydechne a znovu se zhluboka nadechne. 
Potřebuje kyslík a má pocit, že tady se mu ho nedostává dostatek. 
Že by byl přece jen v pekle? Ale to by přece nepotřeboval kyslík. 
Začne pomalu otvírat oči a když se mu podaří zaostřit, lituje toho, že není mrtvý. 
Uvědomuje si, že leží na zemi, kterou by běžně nazval příjemně teplou, ale nyní,  je odporně žhavá. 
Prohlíží si stvoření před sebou. Slyší nějaké hlasy a pak znovu ztratí vědomí. 
Možná tím horkem. Možná šokem z toho co spatřil. 
Jeho tělo je samý puchýř. Některé jeho rány jsou otevřené a jsou v nich zbytky jeho obleku, které se tím horkem roztavují a způsobují Tonymu ohromné bolesti, které ho občas proberou z bezvědomí.
Surtrovi posluhovači přijdou ke svému velícímu a nahlásí mu, že životní funkce toho smrtelníka jsou velmi nízké. 
Obr ohně usoudí, že ho zatím potřebuje a tak jim řekne, ať se o něj postarají, tak aby přežil výslech.
Tak tedy vezmou Tonyho bezvládné tělo a odnesou jej pod tekoucí vodu a z ran mu vydrbou roztavené železo. 
Celé Tonyho tělo je nyní pokryté krví a přesto, že je v bezvědomí dokáže zakřičet tak, že to drásá uši. 
Když ho vytáhnout z vody, ošetří mu rány a odnesou ho do chladnější místnosti. 
Tam se Tony po několika dnech probudí a rozhlédne se. 
Vzmůže se a posadí se, ale bohužel to bylo příliš rychle a tak složí hlavu do dlaní a čeká až se s ním přestane točit svět.
Kromě toho, že se s ním všechno točí dokáže vnímat ještě jednu věc. 
To horko co cítil předtím, už není tak odporné. 
Může to být samozřejmě tím, že předtím nebyl příliš při smyslech a možná měl i horečku. 
Ale spíš se domnívá, že ho přenesli jinam. 
V hlouby duše se modlí, aby to všechno byl jen sen. 
Hlavně aby to ohnivé něco byl jen sen, a on se probudí doma ve své posteli. 
Nebo třeba u toho kráteru, ale hlavně někde kde to zná.

Thor zatím přistoupil na možnost, že za tím vším je Loki a nyní pomáhá Avengerům ho najít. 
Přitom sice sleduje zda - li nenalezne zmínku o Surtrovi, ale i to jde stranou. 
Jediné co chce, je najít Anthonyho Starka pokud možno při životě.
Ale předtím, než začal pomáhat s pátráním se stavil u Janny aby ji řekl co se stalo.
A nejspíš sdílený smutek vedl k tomu, že si spolu začali. 
Nejdříve to bylo jen o útěše, ale bylo tak příjemné po celém dni hledání se vrátit k němu kdo na Vás čeká a komu se můžete svěřit.
Ať Fury posílá agentů kolik nepočítatelně, Starka najít nemohou. 
Thor se spojil s Otcem a ten mu řekl, že pošle pár svých lidí, aby prohledali ostatní světy a, že dá vědět, jakmile někoho najdou. 
Hlavně žádal, aby se o tom Thor nezmiňoval Frize. 
Zlomilo by jí to srdce. 

Tony stále sedí na zemi ve své cele s hlavou v dlaních. 
Teď, když už mu je lépe vnímá to odporné vedro i tady a mnohem silněji. 
Snad by si i přál, aby znovu upadl do bezvědomí. To by ho nesužovala ta silná žízeň.
„Tony,“ ozve se tichý hlas vedle Tonyho hlavy.
Tony sebou zaškube. „N-ne, prosím ne. Je to reaktor. Drží mě při životě. Prosím, neubližuj mi.“
„Psst, povídáš hlouposti, jsi dehydrovaný,“ zašeptá Loki.
„Příměří, k-konec, já vím. Prosím už ne,“ mele Tony pořád to svoje.
Loki položí dlaň na Tonyho čelo. Je rozpálené. 
Tony se pokouší odplazit od něj.
„Neboj se, nechci ti ublížit.“
„J-jAko tenkrát?“
„Uznávám to škrcení jsem…“
Tony zakroutí hlavou. „Ne ta postel před…před tím než jsem se ocitl tady.“
„Nevím o čem mluvíš.“ Loki se dívá na Tonyho zmateným pohledem.
Tony zvedne hlavu a podívá se na Lokiho očima, které jsou zalité krví. 
„Seděl jsi na mě, dusil mě. Vyhrožoval jsi mi, nutil jsi mě se ti bránit.“
„To ne já.“
Tony se na něj dívá, je strašně zmatený a to horko. Padá do mdlob.
Loki se k němu zase přisune, položí ruce na jeho tělo a začne ho chladit.
To Tonyho za chvilku přivede do přijatelného stavu.
„Vodu,“ zaúpí.
Lokimu se v ruce objeví kostka ledu. „Vodu nemám, musí ti stačit tohle.“ A vloží Tonymu led do úst.
Ten v Tonym okamžitě zmizí. „Ještě…“
Několik minut tam spolu mlčky sedí a Loki Tonyho doslova krmí ledem.
„Děkuju,“ zašeptá Tony.
„Neděkuj, je to moje vina.“
„No to kurva je tvoje vina!!“zařve chraptivým hlasem Tony, ale potom se utiší. „Ale ještě nikdy jsem neviděl tak rád jako teď.“
Loki se mírně pousměje.
„Ačkoli to nerad přiznávám, také tě rád vidím….při životě,“ dodá tiše Loki.
„Kde jsem?“
„Surtr tě odnesl do podsvětí, tedy ještě o patro níž než je podsvětí, nebýt Hel nikdy bych tě nenašel.“
„Ale jak? Proč? Poslední co si vybavuji je, že mi volal Fury kvůli základně.“
Loki se zamračí, „tím se teď netrap. Musíme vymyslet jak to udělat abys to tu přežil co nejdéle.“
„Nemůžeš mě odtud odvést?“
Loki zakroutí hlavou, „sám to bohužel tentokrát nezvládnu a..“
„Psst“
Loki se podívá na Tonyho. Moc dobře nechápe proč má mlčet.
„Máš ten náramek?“
Loki přikývne.
„Máš jedinečnou šanci dostat i jeho.“
„Je to moc riskantní.“
„Loki, já více méně nemám co ztratit a když ti teď pomůžu. Tak se potom dostanu odtud ne?“
„Je to pravděpodobné, ale…“
„Nemá cenu mě přemlouvat buď se dostanu odtud nebo umřu. Obě možnosti jsou lepší než tu sedět.“
Loki přikývne, „dobře, tak od začátku.“ 
A začne Tonymu vyprávět co se stalo u toho oltáře, co jim Surtr řekl a rovnou připraví Tonyho na pravděpodobný průběh výslechu.
„Nebudu mu ale rozumět na co se ptá.“
„Nejspíš bude mít nějakého překladatele, já nevím Tony, ale když neodpovíš tak, jak by se mu líbilo bude tě mučit ohněm.“
Tony na prázdno polkne.
„Pokud mne neobjeví, budu tam s tebou a pokusím se tě před ohněm uchránit.“
„A pokud tě objeví?“
„Pak zemřeme oba.“
„Můžu se ještě zeptat ještě na jednu věc?“
Loki přikývne.
„Proč jsi tady? Kdybys nepřišel, našlo by se lehčí řešení.“
Loki se na Tonyho upřeně dívá, „já nevím,“ šeptne.
Tony jen přikývne a náhle jsou na chodbě slyšet těžké kroky.