2.Kapitola - Nenávist

Po dlouhé době (přesně dva měsíce, pokud nepočítám alkoholika) jsem něco spáchala. Psala jsem to v noci a ještě teď jsem to dopisovala.. Není mi dobře, dusim se, jsem oteklá, špatně se mi mluví... jo at žije chemie, na kterou máte alergii :D
Budu ráda za jakýkoliv komentář :)

2.Kapitola

Loki se rozhodl, že svou matku poslechne.

Malá Christin se uzdravovala dobře, nabrala na váze, vrátila se jí barva, začala opět lézt, dokonce udělala své první krůčky. A i když neměl právo být jejím otcem, byl na ní hrdý. Christin bude geniální dítě.

Po měsíci jí konečně propustili.

„Už mě neuvidíte,“Loki řekne Tonymu na duhovém mostě a nechá je zmizet. Bude to tak lepší.

…

Jak Loki slíbil, tak to dodržel. Už ho neviděli.

Christin zrovna slaví třetí narozeniny. Nakoupil jí spousty krásných dárků. Obrovský dort ve tvaru Minnie. Christin ze všech dárků byla nadšená. Zářivě se usmívala. Byla kouzelná. Její černé vlásky svázané do jednoduchého copánku. Její zelené oči, které zářily jako dva smaragdy. Je to krásná holčička a Tony je na ní právem hrdý.

„Tak beruško, půjdeme se umýt a spinkat.“usměje se na ní.

„Ploš?“ Christin se podívá na svého tatínka.

„Aby ses na zítra dobře vyspala,“vezme jí do náruče.

„Já či pana Bjumju“natahuje ručičky k velkému plyšovému medvedovi.

„Pan Brumla by se ve vodičce utopil, vezmesmeš si ho do postýlky, ano?“

„Tak jo“ nechá se odnést do koupelny, kde jí Tony vykoupe, osuší a převleče do pyžámka s motivem Minnie. Cestou do pokojíčku vezmou medvěda a uloží jí.

„Já a pan Bjumja čeme pohádku“ Tony si lehne vedle ní.

„A jakou?“

„o Žabičce“Tony se natáhne o pro její oblíbenou knížku a začne jí číst. Čte dokud neusne.

Opatrně se zvedne, aby jí nevzbudil a jde to všechno uklidit.

Pocitvě všechno uklidí, utře. Najednou se mu zableskne před očima. Nachvilku ho to omámí. Rozkouká se a dívá se na bledé zakrvácené tělo. Lokiho tělo. Vzpamatuje se a klekne si k němu.

„Pane,“ozve se Jarvis a řekne mu, jak je na tom Loki. Celkem ho to zděsí. Zavolá obleky a nechá ho opatrně přenést do jiného patra. Uloží ho do postele a napojí na různé přístroje. Zjistí rozsah jeho zranění. I když přes to vše stále Lokiho nenávidí, tak ho nemůže nechat zemřít. Je to otec jeho dcery, díky němu Christin žije. Udělá vše potřebné a nechá ho spát.

„Jarvisi, až se probudí, řekni mi to.“nařídí.

Zkontroluje, jestli Christin spí a poté se jde umýt a lehnout. Zachumlá se do peřiny, moc dobře ví, že neusne. Jen se dívá do stropu a přemýšlí.

Další den se Loki ještě neprobral. Tony mu zkontroloval rány a vyměnil obvazy. Překvapuje ho, že už nevypadá tak špatně, jako předešlý den.

Jde do kuchyně udělat snídani.

„Tatííííí, já či do žoo, těta Taša žíkala, že tam mají obží žvížátka. Já še či povožit.“přiběhne za ním Christin.

„Dobře, ale nejdřív se nasnídáme a pak si vyčistíme zoubky.“usadí jí ke stolu a dá před ní snídani s kakaem.

„mňamííííí“ s chutí se do toho pustí. Tony se usměje.

„Pane, probral se...“ozve se Jarvis, když se Christin nají.

„Dobře, řekni mu, že zachvilku přijdu.“odvede Christin do koupelny, kde provedou očistu a pak jí nachvilku pustí televizi.

„A kďy půjdem do žoo“

„Po obědě,“

„Ale žíkal ši, až se našnídam a vyčištím žuby...“ musí být to dítě tak geniální?

Povzdychne si.

„Jen něco vyřeším ano?“ Nařídí Jarvisovi, aby jí hlídal a jde za Lokim. Hodně nejistě a roztřeseně. Zastaví se u dveří. Dotkne se kliky. Snaží se uklidnit. Otevře dveře. Vejde do pokoje a podívá se na Lokiho, který stojí u okna. Chvilku ho sleduje.

„Snažíš se mě propálit pohledem?“zeptá se ho a otočí se čelem k Tonymu. Pořádně si ho prohlídne. Pořád je velmi hubený, ale už nemá ten nešťastný výraz. Ano v jeho očích pořád ten smutný stín je, ale jinak vypadá docela... šťastně. Nedokáže si vysvětlit proč, ale je rád, že je Tony v pořádku. Srdce mu bije neskutečně rychle. Chtěl ho vidět. Kdyby Tony věděl, že jeho zranění byla jen iluze, zabil by ho.

„Jak ti je?“

„Je mi dobře, děkuji ti za tvou péči...“ jo, tak tohle je trapné. Tony se kousne do rtu. Tohle dříve nedělal. Nikdy nebyl nejistý, nervozní. Co to z něj ten zmetek udělal?

Loki ho sleduje.

„Jak se máte?“zajímá ho to. Chce vědět, jak se má jeho dcera a jak se má Tony.

„Dobře“usměje se. „Christin včera měla narozeniny...“

„Já vím.“z kapsy vytáhne krabičku potaženou nějakou zelenou, velmi drahou látkou.

„To je pro ní,“podá mu jí. Tony jí zvědavě otevře. Řetízek s nějakým malým amuletem.

„Je to symbol ochrany. Bude jí chránit a držet její moc na uzdě, aby se jí nevrátilo... však víš“

„Děkuji...“špitne. Opatrně krabičku zavře a odloží na stolek. Podívá se na Lokiho. Ten se k němu přiblíží. Couvne. To Lokiho nezastaví. Tony se zastaví až u zdi. Kouše se do rtu a nejistě se na něho dívá.

„U-už ne...“je zoufalý. Loki ho pohladí po tváři.

„Omlouvám se...“omluvil se. Nikdy se neomlouval. Ale nyní... Sám se v sobě nevyzná. Nakloní se k němu. Chce ho políbit.

„Tatíííííí, já či do žoo“ozve dětský hlásek...