Pozdní efekt - část 4.

Pěkný večer přeji,

zase jsme pro Vás napsali další kapitolu :) 

Snad Vám udělá radost

Ann a Lin

Po oné “záležitosti” Tony zůstal s Lokim v podzemí. Pomáhal mu například když posílaly stíhačky na teroristy nebo když zabili nájemné vrahy, výrobce a kupce zbraní které se posílaly radikálům a těm, kteří se chystali na válku. Loki se bavil, třeba když mu Tony připojil Knypl od letadla k počítači a zabíjení  reálných lidí byla vlastně jenom videohra. Ale ve své podstatě zabíjeli monstra, Čistil svět. Nevidění, nevystopovatelní…. Jenom oni dva.

Když se jim povedla nějáká opravdu dobrá akce Loki bral Tonyho na povrch. Za sluncem, Protože zatím co on byl had který by mohl být bez slunce celá desetiletí Tony byl šelma která se prostě potřebovala vyhřívat na sluníčku. Nemluvili spolu. Loki buď poroučel a Tony odpovídal a nebo se Tony čas od času na něco zeptal. Nebyli vůbec dokonalý spasitelé světa ale Loki je tak nazýval. Spasitelé Mydgardu. Nejhorší na tom všem bylo, že Tony začal chápat že Loki by byl přes všechny své chyby dobrý vládce a že vůbec není tak špatný za jakého ho celou dobu měl.

Loki seděl u počítače a sledoval houfy lidí, kteří se chystali na mega výprodej. Fraška. Tony se zájmem sledoval Lokiho, jeho mimiku, pohyby, záchvěvy, to jak mu cukaly prsty.

Loki se obrátil na něho “Proč to dělají ?” Zeptal se naštvaně. Vždycky byl naštvaný  když něco nechápal.

Tony se pobaveně zašklebil, v takových chvílích mu připomínal vzteklé dítě.

“Jsem rád že se bavíš. Ale je to tvoje rasa, co se chová jako banda tupců” Loki se nafoukl a dál se díval do monitoru.

“Vždycky jsem věděl, že jsem lepší.”

“Lepší v čem ?”

“To by tě zajímalo, ukaž to.”
“Ukázat co ?” Nesnášel když si někdo hrál z jeho trpělivostí

“Ty záběry,” vstal a otočil si k sobě monitor

Loki protočil oči a na židli přejel k němu “Vidíš? Jako banda idiotů”

Tony se rozesměje.

“Co je na tom vtipného ?”

“Ach Loki, Loki” tlemil se Tony

“Až se budeš chovat na mé úrovni dej mi vědět” S hlavou vztyčenou vstal z židle a rychlým, rázným krokem zašel do svého pokoje. Samozřejmě za sebou nezapomněl prásknout dveřmi tak silně, že kdyby byly dveře vsazené do zdi, půlka omítky by už ležela na zemi.

“Ty dveře za to nemůžou!” houkl za ním Tony spokojen s tím, že ho dokázal tak pěkně nakrknout a sám se zadíval na monitor. “Jo výprodeje… vždycky sem to nenáviděl… Co bych za to teď dal.” Povzdychl.

Loki seděl v sedačce a pil. Podle etikety si nalíval přesně půl prstu jakého si Mydgardského pití do broušené skleničky. I on si povzdechl. Věděl že je Tony nešťastný. Nechtěl aby byl. Nevěděl proč ale jako by najednou nedokázal potlačit city a sentimentalitu. Co se to s ním jenom dělo.

Tony by chtěl, strašně moc by chtěl. Nejen kvůli vzduchu a slunci. Teď mu chyběl i otravný zvuk aut nebo občasné zařvání nějakého otravného ptáka. Chtěl by do parku, možná i někam čistě jen do přírody, na chvíli. Potom by přistál v centru a užil si reakce lidí, focení aparátů, to věčné pochlebování. Tedy myslel si, že mu to chybělo, když nad tím tak přemýšlel možná by si i to centrum rozmyslel. Zároveň ale...nějak si na Lokiho tichou společnost zvykl.

Zničeho nic se za ním ve zdi otevřel utajený vchod. Zhasli všechny počítače, až na jeden na kterém svítil nápis:  JDI

Tony se na to díval a rozmýšlel se jestli má jít. Nějak si nebyl jistý.

Loki nechtěl aby s Tony odcházel, ale věděl, že mu bude líp. Že tomu zatracenému Starkovi bude líp.

Tony se chtěl alespoň rozloučit, vstal a šel k Lokiho dveřím. Ty se při přiblížení zeleně rozzářili. Jakoby dávali jasně najevo ať vypadne a jde.

Couvnul vrátil se k počítačům a tajnou chodbou prohodil židli. Dál tajný vchod ignoroval. Ale ten neignoroval jeho a vsál ho do sebe.

Úlevně a zároveň teskně si povzdechl.  Dopil si skleničku a zalezl si do postele. Pro dnešek toho měl víc, než dost.