sobota 31. května 2014

Stíny let minulých

Pěkný víkend přeji,
dnes jsem konečně dopsala tu slibovanou jednorázovku, možná jsem to trochu přehnala tak nějak mi to vyšlo na 12 stránek. Tak snad se Vám to bude dobře číst. Jinak se moc omlouvám za to pozdní psaní. Pořád se to na mě kupí. Práce, školení, škola do toho jsem začala znovu zpívat, ale to Vás asi nezajímá, takže přeju krásné počtení.
A ještě taková malá vsuvka. Děkuji, že jste hlasovali v anketě výsledky pak uveřejním a napíšu podle toho další povídky, uvidíme jestli kapitolovky nebo jednorázovky a nebo třeba oboje J 
Miluji Vás a moc děkuji, za Vaše komentáře.

A teď už povídka Vašeho FrostIronu.



Z budovy na rohu se vyhrne několik mladíků, přibližně stejně starých. Je mezi nimi však jeden mladší, asi dvacetiletý hoch. Měří 1,75 metru, má trochu delší, tmavě hnědé vlasy a oči podobné barvy. Na sobě má obyčejné rifle, triko s AC/DC a luxusní koženou bundu. Posledním ročníku na vysoké škole právě skončila přednáška. A přesto, že mladík nepatří k nejvyšším, všechny ostatní převyšuje svou inteligencí a charismatem. Má kolem sebe armádu obdivovatelek a obdivovatelů a samozřejmě toho dokáže řádně využívat. Nikdy nebyl příliš manipulativní tip, ale když se mu sami nabízejí… dnes se ale od skupiny lidí odtrhává a jde dál sám.

Je pátek a tak mladý Anthony Stark odchází na kolej, kde na něj čeká sbalená taška a auto připravené na odjezd. Chystá se na víkend k rodičům. Už po třetí. Vždycky jim do toho „něco“ přišlo. Jeho matka je laborantka. Pracuje na výzkumu pro farmacii, zrovna se snaží najít lék na HIV. Pracují na tom dlouho a Tony ví, že je to náročné a své matce nemá za zlé, že nemá čas. Když byl malý a vracel se na víkendy, brávala ho do laboratoře sebou, ale to nepracovala s tak nebezpečnými látkami jako teď. Opravdu se na ni nezlobí, i když mu vážně chybí a rád by ji viděl.

Pohled na jeho otce je ale řádně hořký. Nedá se říci, že by to byla čirá nenávist, ale zároveň si k němu nedokáže připsat žádnou pozitivní emoci. Už od doby, kdy se Tony narodil, byla pro něj důležitá firma. Vždycky ho odstrkoval. Poslal ho do škol, kde bylo ubytování, aby nemusel být doma a on by se o něj nemusel starat. No možná si za to trochu mohl sám, ale kdo by chtěl chůvu místo otce? Chtěl přece jen jeho pozornost. Trochu lásky a pochopení. Všechno mu nedokázala dát matka, potřeboval mužský vzor. A jestli by měl být někdy jako otec, to se radši zastřelí hned, jak by viděl byť jen drobný náznak. Ale s tímhle se už smířil. Už netouží po otcově zájmu ani po uznání. Žije si svůj život sám. Peníze od něj taky nepřímá. Po škole chodí pracovat do skladu, kde přerovnává zboží. Takže má silná ramena a pěkně vypracované svaly. A když je na tom finančně hodně špatně, prodá nějaké své udělátko. Naposledy to bylo miniaturní naslouchátko, které zabíralo zvuk na dosah 10-ti metrů a šlo nastavit na určitý hlas. Stačilo se domluvit s kamarádem, nahrát jeho hlas do databáze a poslouchat.   Protože bylo zkouškové období, šel jeho výrobek velmi rychle na odbyt a vydělal si minimálně na rok dopředu. To, že ten semestr byli téměř samé výborné, nikomu divné nepřišlo a škola dostala víc dotací, takže se o to ani nikdo nezajímal. I přesto jaký mladý Anthony Stark byl, dokázal si získat všechny, které potřeboval na svou stranu.

Když dorazí na kolej, ještě zkontroluje mobil. Bliká mu tam obálka, takže má SMS. Sám už asi tuší oči jde, a když si zprávu přečte, mrskne s telefonem o zem.
„Drahý Anthony, bohužel znovu nebudeme doma. Matka je v práci a já musím odjet na služební cestu. Samozřejmě ti nebráním v návštěvě domova, bude tam hospodyně. H.“
Sebere si peněženku a naštvaně kluše do města, chce se opít, ale nikde mu nenalijí, chce se prát, ale nikde ho neberou vážně. Naštvaně se rozběhne po ulici a běží, tam kam ho nohy nesou. Po hodině se zastaví a rozhlédne se po svém okolí. Je na dětském hřišti. A prvotní vztek ho už opustil a tak si jen sedne na houpačku, svěsí hlavu a houpe se. Po chvíli si všimne, že někdo sedí na lavičce. Je tma a tak je to špatně poznat. Ale ta postava sedí na opěradle a má hlavu schovanou v dlaních. Podle zvuku to vypadá, že pláče.

Tony nikdy netrpěl přehnaným strachem o sebe a svůj život. Nikdy příliš neřešil co se kolem něj děje, ale tohle vypadalo vážně. Kdo by takhle večer brečel na dětském hřišti. Vstane z houpačky a jde k lavičce. Když už je blízko lavičky dá o sobě vědět odkašláním. Postava na lavičce sebou trhne, zvedne hlavu, ale neohlédne se. Neudělá žádný další pohyb. Měl by se bát? Kdo to k němu jde takhle večer a ještě zezadu. Na Midgardu přece všichni večer pijou, nebo chodí v partách. Nějaká nafoukaná partička by mu teď ještě chyběla.
„Seš v pohodě?“ zeptá se Tony osoby na lavičce. Takhle s bližšího pohledu rozezná, že jde o muže. Teda spíš o kluka. Ten, ale neodpovídá. Jen se mírně pohne, což Tony bere jako známku uvolnění, takže mu dojde, že ho asi vyděsil.
„Nechci ti ublížit,“ řekne Tony opatrně.
„To říkají vždy všichni,“ odpoví tiše chlapec a otře si oči od slz. Potom se otočí a podívá se na člověka stojícího za ním.
Tonyho pohled na chlapce vyděsí a kousek ucouvne, vidí jasně zelené oči a tvář zalitou nějakou barvou. Tedy doufá, že je to barva. Jinak by to mohla být jedině krev a to by se Tonymu teda určitě nelíbilo.
„Co to máš na obličeji?“
„Krev.“
Tony chce začít couvat, ale nakonec to neudělá. „Co se ti stalo?“ Možná dělá chybu, ale tenhle kluk vypadá spíš zraněně, než, že by on zranil. Kolik mu asi tak může být? Tony by to tipoval na 18 let, ale přece jen už je tma.
„Polili mě jí.“
„Kdo?“
„Můj bratr a jeho přátelé.“
„Aha, a proč se neumyješ?“
Loki povzdechne a oči se mu znovu zalijí slzami. Ale tentokrát jsou to slzy potlačovaného vzteku.
„Je to ponižující!“ rozkřikne se. „Udělali to schválně, protože jsem jim nevyhověl! Jako by nestačilo, že můj bratříček je miláčkem širokého okolí! A já jsem potom prostě šel! Pryč od nich od všech!“ Pomalu snižuje intenzitu svého křiku. „A pak už sem jen šel, kam mě nohy nesly a najednou jsem byl tady. Nejdřív jsem ani nevěděl, na jakém jsme světě, ale pak mi došlo, že je to Země. Jenže se tu moc neorientuju.“
Tony pozvedne obočí, ten kluk mluvil, jako kdyby byl jiný svět, než tenhle, ale to se dá připsat tomu šoku. Komu by se líbilo být politý krví a ještě se ztratit.

„Dobře, tak můžeš jít ke mně na kolej, umyješ se, vyspíš se a ráno zjistíme, odkud si to přiběhl.“
Loki znovu zvedne pohled k mladíkovi. Proč mu to nabízí, vždyť ho nezná. Copak to se vůbec nebojí? Lokimu stačí jen lusknout prsty a z Tonyho je rázem malá moucha nebo šváb. Je očividné, že ten smrtelník netuší, koho právě poznal. A i přesto, že se ho Loki může zbavit neudělá to. Není naštvaný na něj, ale na Thora a jeho partu. Ale ten kluk se mu snaží pomoc. Tak Loki nakonec přikývne.
Je pravda, že Tony k sobě obvykle kluky na noc nezve a rozhodně ne úplně cizí, ale on vážně vypadá strašně zmatený a ještě by si ublížil nebo by někdo ublížil jemu.
„Jak se jmenuješ?“ zeptá se Loki a zvedne se z lavičky.
„Tony,“ odpoví. „A ty?“
„Loki.“
„Loki? Podivné jméno.“
Loki přikývne, „rodiče mají zvláštní vkus.“
Tony se pousměje, „ tak pojď, půjdeme.“
Loki přikývne a rozejde se za Tonym, po chvíli ho dojde a jdou vedle sebe. Tony to bere trochu delší cestou. Je tmavší a nechodí tudy moc lidí, takže nikdo neuvidí jeho společníka politého krví. Když dorazí na kolej, dá Tony Lokimu ručník, z cestovní tašky vyhrabe čisté oblečení a půjčí jej Lokimu, aby měl v čem spát, a ukáže mu, kde je koupelna.
„Ještě nějaké mýdlo?“
„Jo jasný promiň,“ odpoví Tony a hned se vrhne prohrabat tašku a vytáhne sprcháč a šampon. Předá to Lokimu a ten se jde umýt.
Tony si zatím sedne na postel a zkusí, jestli mu funguje telefon. Vypadá to, že ano, ale jen na dobré slovo. Tak podivně problikává, no ale za zkoušku to stojí. Znovu si přečte SMS od otce a potom dá volbu odpovědět. „Možná bude lepší, když zapomenete, že máte syna.“ Tenhle text odešle a jeho telefon umře kompletně.
Loki se vrátí z koupelny na sobě Tonyho tepláky, které mu sou kratší a padají mu z boků a pod nimi i jeho spodní prádlo. Triko, které mu Tony půjčil, mu odhaluje pupík.
„Nezdá se mi to příliš důstojné,“ zaprotestuje zničeně Loki.
Tony se usměje, „jsi moc vysoký no, ale počkej.“ Tony vstane, zavře za Lokim dveře a postaví se před něj a utáhne mu gumu u tepláků. „Tak teď ti nebudou aspoň padat, ale s tím trikem ti asi nepomůžu.“
Loki zamručí a snaží se triko si stáhnout.
Tony se usmívá, „klid máš hezký pupík.“
Loki se na Tonyho podívá a trochu se zastydí, potom se hned zamotá do deky, kterou mu Tony nabídnul.
„Jsi bledý, je ti zle?“
„Ne,“ pousměje se Loki. „Já mám takovou kůži.“
„Páni,“ řekne Tony obdivně a Loki se znovu trochu zastydí. Na to není zvyklí, ale na tváři se mu objeví drobný úsměv.
„Ale fakt, to je úžasný.“
Teď už se Loki neusmívá, doma slýchá, že není normální mít takovou kůži a od dětství se mu kvůli tomu smáli. Teď se připravuje na něco obdobného.
„Takový speciální, výjimečný.“
Loki už jemně narůžověl ve tvářích, on mu řekl, že je výjimečný? Zamrká, aby zahnal horkost, co mu stoupá do obličeje.

„Ty ses někam chystal?“ zeptá se Loki a poukáže na jeho zabalené věci.
Tony přikývne, „měl jsem jet odpoledne k rodičům.“
„Tak co si dělal na tom hřišti?“ zeptá se trochu zmatený Loki.
„Zrušili to, zase a tak byl sem naštvaný no a šel jsem se opít nebo poprat a nakonec jsem skončil tam.“
„Takže mám vlastně štěstí,“ řekne Loki tiše, protože cítí, že Tonyho zmocňuje vztek.
Tony se snaží uklidnit a přikývne, „pokud tomu tak chceš říkat.“
„Chceš si o tom promluvit?“
„O čem?“
„No trápí tě to a matka mi vždy říkala, že mluvit je důležité.“
„Ne, to je dobrý já asi spíš půjdu spát.“
„Dobře a..já?“
„Vezmi si moji postel je pohodlnější já si lehnu na druhou.“
„Ne to je dobré, jen jsem nevěděl jestli nemáš spolubydlící.“
„Ne, ne nemám, udělej si pohodlí,“ usměje se Tony a ještě dá Lokimu polštář. Pak už se oba uvelebí ve svých postýlkách a zhasnou.
Tony ani Loki, ale nemůžou spát. Tony se po chvíli tiše ozve.
„Spíš?“
„Ne, už si chceš povídat?“
„Asi.“
Tony uslyší ťapání bosých nohou a potom váhu na kraji své postele.
„Posuň se,“ řekne Loki, a když se Tony posune, lehne si k němu a ukradne si kousek deky.
Potom si spolu začnou povídat. Z Tonyho to všechno vypadne jako po másle. Povídá Lokimu o svém dětství a současném vztahu k rodičům až k té poslední esemesce. Loki ho chápe až moc dobře a ke svému překvapení se začne Tonymu také svěřovat. Řekne mu kdo je. Tony mu to nevěří, ale on ho o tom přesvědčí jedním dokonalým kouzlem.
„Asi bych se měl bát, že?“
„Možná jo, a bojíš?“
„Zatím ne, je to podivné, ale…. No nevěřil bych tomu, ale viděl jsem to takže… nebojím se a nezbývá mi nic než věřit.“
Loki se usměje, „jsi inteligentní mladík.“
„Tobě asi nebude 18 co?“
Loki se zasměje, „ne to vážně ne, ale vypadám mladě. To jsi mě potěšil.“
Tony se zašklebí a pak se vrátí k hovoru, kdy mu Loki povídá, jak si připadá méněcenný a jak ho Thor a jeho parta neustále trápí a, že jen jeho matka mu aspoň trochu rozumí. Otec se mu vyhýbá.
Tony si to ani neuvědomí a chlácholivě hladí Lokiho po zádech.
„Ale já se jím pomstím, všem se pomstím,“ řekne Loki sebejistě a poví Tonymu i o tom, jak se na něj vrhla parta kluků hned potom, co se dostal na Zemi a kdyby nebylo magie, asi by to odnesl pěkně ošklivě.
„Lidi jsou svině.“
„Ty jsi, ale také člověk.“
„Já jsem filantrop,“ zašklebí se Tony a stále Lokiho hladí.
„Asi bychom měli spát.“
„Asi ano.“
Tony čeká, že se Loki zvedne a odejde, ale ten se jen přitulí a obdaří svého hostitele drobnou pusou na rty. „Tvou pomoc ti jednou vrátím,“ zašeptá Loki, než usne.
Když se ráno Tony probudí, Loki už u něj není, na stole má složené oblečení co mu půjčil a vzkaz.
„Děkuji za tvou ochotnou pomoc, princ Asgárdu nezůstává nic dlužen.“

Tony byl chvilku zmatený, tedy spíše rozespalý, ale potom se rozpomněl na jejich noční rozhovor a pousmál se. To on vlastně prožil noc s bohem. Jo kdyby mu tak tohle někdo uvěřil. Jak čas plynul, Tony neměl šanci moc vzpomínat na jednoho černovlasého boha. V jeho životě se během krátké doby stalo tolik zvratů, že by se dalo říci, že tu jednu noc vytěsnil. Ano vytěsnil, ale nezapomněl. Zemřeli mu rodiče a vše mu zanechali. Jeho tu zanechali úplně napospas. Potom na nějaký čas zmizel, nikdy nikomu neřekl kam. A když se vrátil, už v celé parádě přebíral firmu a stal se z něj Stark, kterého všichni známe. Jedna dívka na jednu noc, vždycky plný bar a noční vysedávání v dílně. A pak přišel zlom. Prezentace zbraní, únos, reaktor, iron man, smrt člověka, o kterém si myslel, že je mu nejblíže a pokus o zkrocení se a románek s Pepper ve kterém přetrvával do teď.
„Jarve odpálkuj ho, mám teď rande……..Zas ten výtah.“
„Starku, Phil Coulson.“
„Phil? Vy nemáte křestní agent?“
„Budu stručný.“
„Konzultační hodiny mám od osmi do pěti každý druhý čtvrtek.“
„Tohle není konzultace.“
„Aha Avengers, ten program byl ukončen a pokud vím, byl jsem z něj vyřazen. Moment jak jen to bylo. Nestálej, sobeckej, nezralej do týmu?“
„Jo tak o tom jsem slyšela,“ pousměje se Pepper. „Phile, nemáš cestu na letiště?“
„Jistě hodím tě tam.“

***
„Agentko Romanoffová, chyběl jsem Vám?“ Celou ulicí se rozezní hlasitá hudba a Loki padne k zemi. Iron man na něj namíří své zbraně. „Jen se hni, muflone.“ Loki se vzdává a po pár problémech, je odvezen na základnu.

Tony věděl, že jde o Lokiho. Pamatoval si ho. A když viděl záznamy, nevěřil tomu, že je tohle ten kluk politý krví. Bohužel si ale nešlo nevšimnout těch stejných rysů. On se vážně pomstí. Takhle myslí svoji pomstu. Zešílel snad? V tom případě ten nadupanej viking, co stojí naproti Tonymu, musí být ten, kdo ho polil. A teď tu stojí a strachuje se o něj? Jak podivné vztahy.
„Starku?“
„Hm?“
„Žádné dotazy?“
„Co?“
„Poslouchal jste vůbec?“
„Ne.“
„Takže Vám to musíme celé zopakovat.“
„Ne.“
„Nad čím přemýšlíte,“ zeptá se opatrně Thor.
„Není tu moc námětů k přemýšlení, budu u sebe.“ S těmito slovy směřovanými k Furymu Tony odejde. K Lokimu přicházejí členové týmu, jeden po druhém. Loki většinou mlčí a výjimečně někoho obdaří úšklebkem. Thorovi pár slov řekl, ale snad to nestojí ani za zmínku. Zato s Furym mluvil delší dobu.
„Chápu Vaši teorii o mravencích, ale jste si jistý, že mne tímhle k něčemu donutíte?“
„Nepotřebuji Vás k ničemu nutit, budete mluvit sám.“
„Tím si nebuďte jistý, ale možná jsem ochoten přistoupit k výměně informací.“
„Poslouchám.“
„Jsem ochoten Vám říci a posléze i navrátit, Vašeho člověka, ale chci vědět, kdo byl ten v kovu.“
„Proč?“
„Silně mě deprimoval pohled na jeho masku, chci vědět, kdo je pod ní.“
„Do toho Vám, ale vůbec nic není a nejste v pozici, kdybyste si mohl vybrat.“
„V tom případě. Budu mluvit pouze s ním.“ A to jsou Lokiho poslední slova.
Dva dny sedí v cele a mlčí, nezvedá hlavu k příchozím a občas jen pohlédne do kamery pohledem, který jasně říká, *Tohle půjde podle mých pravidel*

A Loki doopravdy obstojně plní svůj slib. Občas jej okoření záchvatem v křečích, nebo naopak, vypadá, že vůbec nedýchá. Prostě chce vědět, co to bylo za člověka v brnění. Nikdy nic takového neviděl, ale Anthony se tomu setkání vyhýbal. Nevěděl, jestli by ho Loki poznal, ale kdykoli si představil, že by k němu měl jít, stáhly se mu všechny vnitřnosti a udělaly jeden pořádný kotrmelec. Jak jen to šlo, bral si veškerou práci domů a na základně trávil co nejméně času. Fury už toho měl ale po krk a tak Starka zavolal.
„Jděte za ním.“
„Proč?“
„Protože to chce.“
„Odkdy plníme podmínky padouchům?“
„Od té doby, kdy jsou schopni vymazat nás z povrchu zemského a jsou to bohové.“
„Takže ho tu chcete zdržet.“
„Jak jste na to přišel?“
„Nezapomínejte na to, že jsem génius.“
„No hodilo by se nám, kdyby tu zůstal o něco déle. A tím, že za ním půjdete, nám pravděpodobně sdělí, kde je Barton a jestli žije.“
„A nebo jen dostane to, co chce a zmizí.“
„I to je možnost, ale Thor apeluje na jeho držení slibů.“
„Padouch a dodržuje sliby? Fury nejsou tady všichni tak trochu naivní?“
„Thor říkal, že sliby plní, když z toho taky něco má a po Vás očividně touží, takže jděte.“
„Ale já tam nechci.“
„Proč?“
Tony mlčí.
„Bojíte se ho?“
„Ne a vůbec, Vám do toho nic není.“
„Starku je to rozkaz.“

„Starku je to rozkaz, bla bla bla, buldok jeden,“ bručí Tony, zatímco jde k Lokiho cele.
Když vejde do místnosti, najde Lokiho sedět zády ke dveřím. Tony mlčí, nechce na sebe upozorňovat, ale Loki si je jeho přítomnosti vědom. Jen mlčí a čeká jeho reakci. Tony je celkově nervózní a přemýšlí, jestli se má připomenout a říct mu, že to je on, kdo mu tenkrát pomohl. Nakonec promluví první.
„Jak to jde, muflone?“
„Nejsem muflon.“
„No teď asi fakt ne, ale ta tvoje helma je tomu velmi podobná.“
„To není muflon! Je to kozoroh!!“
„Kozí roh? A to se ti vážně líbí?“
„A ty seš vůbec, kdo?!“
„Ten po kom tak strašně toužíš.“
„Kovový muž se na mě taky přišel podívat?“ Loki vstane a otočí se k Tonymu čelem a hned mu chce něco vpálit. Místo toho se ale zasekne a chvíli se na něj dívá. Možná až trochu nevěřícně. Na to jak byl Tony nervózní mu je náhle velmi dobře. Dívá se Lokimu vzdorovitě přímo do očí. Loki to chvíli sleduje a pohled mu opětuje. V jeho očích je znát, že si vybavil onu vzpomínku, ale potom ji zahnala nenávist k tomu všemu. V očích se mu zajiskří a jeho ústa se roztáhnou v neupřímném úsměvu.
„Rád tě poznávám.“
„Rád bych řekl totéž.“
„A co ti v tom brání?“
„Nejsem zvyklý lhát.“
„A zrovna teď lžeš.“
„Ty si pravdu nezasloužíš.“
„Usuzuješ podle?“
„Už teď si zabil tolik lidí.“
„A kolik lidí si zabil ty?“
„Jednoho.“
„A kolik lidí zemřelo díky tobě?“
Tony se utiší.
„Obchodníku se smrtí.“
„To je minulost.“
„Minulost nesmažeš ať děláš cokoli.“
„Mluvíš z vlastní zkušenosti?“
„Čtu v tobě jako v otevřené knize Anthony Edwarde Starku.“
„Tak ti přeju hezké počtení Laufeysone.“
Loki zúží oči, jako gepard, co číhá na svou kořist.
„Nejen já jsem čitelný, že?“
„To, že znáš mé jméno nic neznamená, Thor byl vždy drbna.“
„Co tu chceš Loki?“
„To ti nemohu říct.“
„Kde je teserakt?“
„To bohužel nevím.“
„Je to tak lepší, že. Ty ses vzdal příliš lehko, na co tu čekáš?“
„Ano je to lepší, v případě výslechu Vám nemohu říci to, co nevím, že? Proč myslíš, že na něco čekám?“
„No řekl bych, že počkáš, než přijdu na to jak teserakt doopravdy funguje, potom zkusíš nějaký ze svých triků a zdrhneš i s výsledky, ale oprav mě pokud se pletu.“
Loki je udiven, že tenhle muž přesně trefil, oč jde. Je udiven jeho inteligencí, stejně tak, jako byl udiven, když ho jako mladíka vzal k sobě na kolej.
„Obchodník se smrtí promluvil. Výměnou za to, že mi tě ukážou, jsem slíbil informace o Bartonovi, takže té ufňukané děvce vyřiď…“
„Takhle o ní nemluv!!!“
Loki se ušklíbne a pokračuje v hovoru, jakoby ani nebyl přerušen.
„… že žije a propustím ho, až ji zabije, možná ho ale nechám procitnout, aby viděl své dílo, a potom rozseknu jeho lebku.“
Tony se k Lokimu otočí zády a odejde z místnosti.

Nakonec se všechno zvrtne. Loki uteče a dál kuje svůj plán. Chvíli o něm není ani slyšet. Tony se základně vyhýbá, ale sleduje zprávy, které chodí od Furyho. Dneska, ale dlouho seděl v dílně a pracoval na vylepší nového obleku, že se sotva dokopal k tomu asi se zvednul a odešel do postele. Jakmile se dotknul peřiny, usnul jako poleno. Když hodiny odbily půlnoc, zjevil se v jeho ložnici Loki.

„Tony, nespi.“
„Hmm,“ zamručel Tony a spal dál.
„No tak, potřebuju s tebou mluvit.“
Tony pomalu otevře oči a rozespale kouká kolem, než si všimne Lokiho. To už se pak posadí na posteli a dívá se na něj. Nemá strach, jen se dívá.
„Jsem ospalí Loki, co potřebuješ?“
„Mohu?“ zeptá se Loki a ukáže na volné místo na Tonyho posteli.
Tony přikývne a dovolí Lokimu, aby se posadil. Když tak Loki učiní, podívá se Tonymu do očí.
„Pořád ti něco dlužím.“
„To ano.“
„Tony pojď se mnou.“
„Cože?“
„Pojď se mnou, společně ovládneme tuhle planetu.“
Tony na něj jen nevěřícně zírá, „cože to po mě chceš?“
„Pomůžeš mi ovládnout tuhle zemi, odvděčím se ti. Budeš ten nejuznávanější.“
„K tomu nepotřebuju tebe a ne, nechci.“
„Tony já ti nechci ublížit, dej se na mou stranu a nic se ti nestane.“
„Dej se ty na tu mou a nestane se nic nikomu.“
„Nikdy!“ řekne Loki až příliš vzdorovitě.
Tony přiloží svou dlaň na Lokiho tvář, „nedělej to, jestli nemusíš.“
„Já musím,“ řekne Loki poněkud nešťastně.
„Proč?“
„Promiň už musím jít,“ šeptne Loki a zmizí.
Tony povzdechne a tu noc už neusne.

***

O několik dní později se Tony s výkřikem probudí. Všechno ho bolí a je mu strašná zima. Když otevře oči, uvidí je studené, šedivé zdi a vysoký nezdobený strop. Přemýšlel, jestli je tohle peklo, ale to asi těžko. Na to je tu moc velká zima a žádné plameny pekelné a tak podobně. Nebe to není rozhodně. Zaprvé tam by se Tony nikdy nedostal a za druhé tam má být hezky ne? Tak, kde to krucinál je? Naposledy si pamatuje, že letěl, držel atomovku a vletěl do toho portálu. Uslyšel výbuch a pak něco prudce narazilo do jeho boku. Vzali si ho jako zajatce? To ne oni musí být mrtví. Ten výbuch nemohli přežít. Ale to nemohl ani on. Tak jak to, že tu teď takhle leží a přemýšlí.

Kdyby byl, ale zajatec. Byť by přežila jen jedna stvůra a on. Co by s ním dělali? Nechali ho tu jen tak ležet? To těžko. Určitě by ho mučili. Nebo vyslýchali, možná oboje. A jak vůbec dopadl Loki.
Loki ten hajzl! Proč na něj kruci myslí? Ten parchant ho prohodil oknem, klidně by ho zabil a on se zajímá o to, jestli přežil a jak dopadl? Měl by ho proklínat. Dlužil mu službu, a jak se mu odvděčil? Pokusil se ho zabít. A stejně by ho zajímalo, kde je. Jestli žije a co s ním bude. Přece jen když spolu naposledy mluvili, viděl v jeho očích strach. Možná by toho i nechal. Jakoby ho někdo nutil to dokončit. Ale na druhou stranu on sliboval pomstu už tenkrát a tohle bylo úplně ideální. Ublížil by jak lidem, kteří kdysi ublížili jemu, tak i rodině, která mu tenkrát tak ublížila. Chápal ho?  Ne je zmatený. Tohle nejde pochopit. Musí v tom být někde nějaká další strana. I když co si to namlouvá? Viděl ho všeho všudy třikrát a spoléhá na to, že ho zná? Nebo že ho chápe? Zavrtí nad sebou hlavou a pomalu se zvedá. Najednou ho ale napadá další věc. Co Země? Zachránil ji? A co Pepper? Žije? A když jo, hledá ho? Tak kde to je?
„Hej!!!!“
Najednou se otevřou dveře, kterých si Tony ani nevšiml a v nich se objeví…
„Ty jeden parchante!!!“ Tony chce vstát a zmlátit toho černovlasého zmetka.
„Prosím uklidni se,“ řekne Loki vyčerpaně. „Ublížíš si, nefungují ti nohy.“
„Co jsi mi provedl?!!“
„Já nic, to ty.“
„Já?!“
„Jak ses vrhnul do portálu, něco se stalo. Nevím co, ale teď nemůžeš chodit.“
Tony zmlkne a roztřese se. Loki jde k němu a dá mu ruku na rameno.
„NESAHEJ NA MĚ!!!“
„Uklidni se, dám to do pořádku, jen co načerpám síly.“
„Nechodím?“ šeptá Tony roztřeseně.
„Jen na chvíli. Zítra už mi bude lépe a postarám se o to. Ale nyní od tebe čekám jiné otázky,“ řekne Loki tiše a zabalí Tonyho do deky.
„Jak to dopadlo?“
„Špatně.“
„Pro mě nebo pro tebe?“
„Pro mě, zachránil jsi Vaši planetu a zničil mé plány.“
„Všichni přežili?“
„Bohužel.“
Tony se neudrží a dá Lokimu pěstí, ten jeho ránu čeká, ale neuhne. Jen si přiloží rukáv k nosu, aby zastavil krvácení.
„Přijde ti vhodné mě bít?“
„Chtěl jsi mne zabít!“
„Neměl jsem jinou možnost.“ Loki mluví tiše a unaveně. „Byl jsi překážka na mé cestě.“
„Příště si vážně rozmyslím, komu pomůžu.“
„I tak na to můžeš nahlížet.“
Tony doslova zuří a začne něco křičet, ale není mu moc rozumět.
„Budeme pokračovat, až se uklidníš, na to abych ještě snášel tvoje výlevy, jsem moc unavený.“ Loki vstane a odejde z místnosti, kde Tony sedí.
„N-ne.“
Loki se zastaví, „co?“
„Nenechávej mě tu.“
„Neunesu tě, jsem vyčerpaný a nemám náladu na tvoje ufňukané proslovy.“
„Ale já. Dlužíš mi to.“
„Obávám se, že teď dlužíš ty mě.“
„Cože?“
Loki se škodolibě ušklíbne a otočí se k Tonymu čelem.
„Když jsi tam vletěl s tou bombou, byla to tvoje jasná smrt. Viděl jsem to z tvého domu. I přesto, že mě Hulk pěkně polámal, dokázal jsem se dát během chvíle do kupy a viděl jsem, jak se tam řítíš. Okamžitě jsem si ukradl létající stroj, a když si padal portálem, který se už zavíral, chytil jsem tě a přenesl okamžitě pryč. Pravděpodobně to bylo v poslední chvíli. Kdybych tak neučinil, nespadl bys na Zem, ale portál by se uzavřel a ty bys na věky věků plul v temnotě.“
„Proč?“
„Řekl bych, že jsem chtěl splatit dluh, ale mám pocit, že jsem pro tebe udělal víc, než jsem musel.“
„Jak to myslíš?“
„Nechci o tom mluvit.“
„Já chci vědět proč. Proč to všechno. Když si byl mladý, byl jsi…“
„Jiný?“
Tony zavrtí hlavou, „spíš roztomilý a takový, přítulný.“
„Položím ti jednu otázku a pokud mi upřímně odpovíš, zvážím, zdali mohu být upřímný i já k tobě a povím ti vše.“
„Dobře.“
„Líbil jsem se ti? A přitahoval jsem tě tenkrát, tu noc?“
Tony přikývne, „i když to nemohu říct s jistotou, myslím, že ano.“
Loki se unaveně usměje a posadí. „Děkuji ti za tvou upřímnost. A jen tě žádám, nelituj mě jako tenkrát.“ A pustí se do vyprávění.

***

Mezi tím, co Loki vypráví Tonymu, jak se dověděl o svém původu, jak zabil svého otce a jak padal temnotou, než ho osvobodily ony nestvůry. Co, jim slíbil a co, nesplnil. Až se dostane ke chvíli, kdy Tonyho odnesl, sem.
Na Zemi se zjišťují škody a počítají mrtví. Avengers se vrátili na loď, kde na obrovské tabuli visí jen dvě osamocené fotky. Tony a Loki.
Otevřou se dveře a do místnosti vstoupí otřesená Pepper.
„Kde je?“
„Nevíme,“ řekne rádoby soucitně Fury.
„N-našli jste tělo?“ vykvikne Pepper a otře si slzy.
„Bohužel ne, ale nemyslím si, že je mrtev.“
„A-aha. A proč jsem tady já?“
„Nezmínil se Vám Stark někdy o tom, že Lokiho zná?“
Pepper zavrtí hlavou, „jak by mohl, není z našeho světa. Kdyby ho znal, určitě bych o tom věděla.“
„Jste si jistá?“
„Naprosto.“
„A jak byste vysvětlila toto,“ Fury ukáže na obrazovku po jeho pravici, kde se promítne noční rozhovor Lokiho s Tonym. Pepper zalape po dechu.
„Vy myslíte, že odešel s ním?“
„Vy ne?“
„Jistě, že ne. Slyšel jste ho. On se k němu nepřidá. Dal mu to jasně najevo. Určitě mu musel něco provést.“
„Slyšela jste, že mluvili o starém dluhu, nevíte, co měli na mysli?“
„Už sem Vám řekla, že s ním Tony nemá nic společného.“
„Sama jste viděla, že to není tak docela pravda.“
„Mě nezajímají Vaše teorie! Prostě ho najděte!“

***

„A kde to jsme?“
Tonymu se ale nedostane žádné odpovědi. Odvrátí pohled od zdi a podívá se na Lokiho. V tu chvíli se mu naskytne v celku komický pohled. Loki spí vsedě, hlava mu spadá k levému rameni a má mírně pootevřená ústa. Tony se zašklebí a další hodinu stráví tím, že Lokiho sleduje a čeká, jestli si poslintá rameno. Pak ale usne taky. Ráno ho probudí Lokiho ruce a podivné cukání nohou.
„C-co?“
„Vydrž, už to bude,“ řekne Loki a dál nechává proudit magii do Tonyho těla. Až uzná za vhodné, že stačí. Tonyho přitom sleduje. Speciálně se zaměřuje na jeho levé rameno, které je očividně mokré. Což nasvědčuje tomu, že se Loki před chvíli probudil a hlavně tomu, že slintá! Tony se začne strašně smát. Bůh a slintá. Bůh, který se snaží ovládnout světy, slintá.
„Co je?“ zeptá se nechápavě Loki a Tony v záchvatu smíchu pouze ukáže na jeho rameno. Loki skloní hlavu a podívá se, co ho tak rozesmálo. Potom protočí oči. „Blboune.“
„J-já sem ge-n-ius.“
„Jo v pubertě.“
„Pche.“
Tony se snaží pomalu uklidnit, což se mu povede, až když se Loki během jedné vteřiny převlékne. Tony zamrká a Loki mu věnuje jeden z vítězoslavných úšklebků.
„Tak vstávej, ať vím, jestli ti ty nohy fungují.“
Tony přikývne, ale zvednout se moc nechce, příliš nevěří svým nohám. Přijde mu, jakoby je měl strašně slabé. Loki k němu netáhne ruku a Tony se ho chytne. Náhle zjistí, že má nohy absolutně v pořádku, jakoby s nimi nikdy nic neměl.
„Díky.“
„Víš, že to ale znamená, že nyní dlužíš laskavost ty mě?“
„Jsem si toho vědom až moc dobře, copak nevidíš můj výraz?“
„Jako by ti někdo narval do zadku klín.“
„Jo to by bylo ještě možná příjemné.“
„Pche.“
„Tak šup, co chceš?“
„Proč myslíš, že bych chtěl něco teď?“
„Jinak bys na to neupozorňoval.“
„Vůbec se mi nelíbíš.“
„Dík, seš taky krasavec.“
„Přesněji se mi nelíbí, že i když jsme na sebe narazili jen párkrát nějak moc se orientuješ v mých následujících krocích.“
„To víš inteligence, měl by ses bát.“
„Tvojí inteligence, ale jdi ty.“
„Tak dělej co chceš.“
Loki si přitáhne Tonyho blíž, „hádej.“
Každý člověk by běžně znejistěl, ale Tony přesně ví co Loki chce.
„Promiň ještě jsem si nečistil zuby.“
Loki odněkud vytáhne mentolový sprej a osvěží Tonyho ústa. I když se Tony chvíli brání, nakonec podlehne. Možná proto, že ho mírně vyděsil Lokiho a výraz a slova „Neodporuj bohům Anthony.“A nebo jen proto, že prostě chtěl vědět, jaké to může být. Jejich rty se spojily a Tonyho kolena se podlomila. Polibek prodloužil a Loki si jej přitáhl blíž. Tony zapomněl úplně na všechno. Na Zemi, na Pepper, na svoji možnou smrt z Lokiho rukou, na nasraného Furyho a dokonce i na svůj poničený mrakodrap. Loki se potom odtáhne.
„Dobře myslím, že jsme vyrovnaní.“
„Hm,“ vyjde z Tonyho a tělem visí na Lokim.
„Měl bys domů,“ řekne Loki tiše a Tony přikývne.

***

Tony se objeví přímo ve Furyho kanceláři a je několik dní vyslýchán. Když už mu konečně všichni věří, že neví, kde byl. Neví, kde je Loki a rozhodně s ním není nijak spolčen. Konečně ho propustí a hned za dveřmi mu kolem krku skočí Pepper.
„Tak moc jsem se bála.“
„V pohodě Pepp, všechno v pohodě. Potřebuju sprchu.“
Pepper přikývne a vrátí se s Tonym domů, kde si Tony vleze do sprchy a je tam pěkně dlouho. Posledních pár dní pořád přemýšlí o Lokim. Ať se snaží, jak se snaží, tentokrát se mu nedaří schovat myšlenky na něj někam hluboko do sebe. A tak přes den, když nepracuje a tráví čas s Pepper je vzorným partnerem. Ale v noci uléhá do postele s myšlenkou na Lokiho. Pepper si už několikrát povšimla, že něco není v pohodě a snažila se s ním o tom mluvit, ale on to vždycky svedl na vzpomínky z portálu. A pak to přišlo.
„Pepper?“
„Ano?“
„Chtěl bych s tebou mluvit.“
„Povídej.“
„Možná by ses měla posadit.“
„Děje se něco? Je ti zle? Zase vzpomínky?“
„Pepp,“ ale Pepper nenechá Tonyho mluvit a pořád hádá, co by mu mohlo být.
„Chci se s tebou rozejít!!“
„C-cože? Proč?“
„Protože nedokáže zapomenout na mě,“ ozve se třetí hlas.
Tony sebou cukne, „T-ty? Co tu děláš?“
„Každou noc na mě myslíš, myslel jsem, že mě rád uvidíš.“
„Já, jo vidím tě rád.“
Loki se pousměje a jde k Tonymu a zezadu ho obejme, „dřív jsem to nestihl, všude po mě někdo pátrá.“
„Tony!!!“ piští Pepper. „On tě očaroval! Zavolám SHIELD.“
„Pepper počkej prosím.“
„Na co?“
„Nevolej je, bude to zbytečně moc problémů.“
Pepper na Tonyho kouká a potom začne znovu vyšilovat až se to strhne v hádku a Tony od ní dostane pořádného facáka. Na to Loki po ní chce vrhnout kouzlo, ale Tonyho ho zastaví.
„Je jen zhrzená, nech ji jít.“
Pepper s pláčem odejde.
„Takže…,“ řekne Loki.
„Takže?“
„Schováš mě u sebe?“
„Proč bych to dělal?“
„Jen na chvíli, než sem přijde Thor, řeknu jim, že stojím o spolupráci, že toho lituju a oni mě tu nechají napravovat škody.“
„A ty toho lituješ?“
„Ne.“
„Aha, no na čas bych tě tu nechat mohl, ale budu za to něco chtít.“
„Poslouchám.“
„Pojď do ložnice.“
Loki se usměje, vezme Tonyho za ruku a odvede jej do ložnice. 

Pak už se ozve jen cvaknutí zámku.



                                                                                                                                                                                           (Ann)

14 komentářů:

  1. Bože..To bylo naprosto úžasné, nemám slov.. Prostě geniální. :)

    OdpovědětVymazat
  2. Nechápu, jak to děláš :D bylo to vážně skvělý :) já úplně obdivuju lidi, co dokážou svoje jednorázovky ukončit :D já jich mám rozepsaných pět a deset dalších nápadů, ale ty konce prostě nějak nedokážu :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Vůbec mi nemluv :D sem si říkala napíšu to tak na tři stránky a píšu a píšu a najednou 12 :D neřekla bych tomu ukončení :D ale děkuju :D

      Vymazat
  3. krása a ten začátek jsem nadšená

    OdpovědětVymazat
  4. Jůů, skvělá povídka, dokonalé :))
    nevím, co k tomu dál říct, prostě úžasné :D

    OdpovědětVymazat
  5. Je to vážne parádne... Nemôžem sa dočkať až sem dáš prvý diel kapitolovky :) nádherné píšeš

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dobře, přemluvili jste mě. Jdu Vám sem dát první kapitolu novinky. :D

      Vymazat
  6. Oh, já mám takové štěstí, že první povídka na tenhle pár byla zrovna tahle :) Hned jdu číst další, vážně krásně píšeš

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jsem ráda, že se ti to líbí a těším se na další koment :)

      Vymazat

Moc děkujeme za vaše komentáře :)