Proč Já 29

Tak jo vážení, KONEČNĚ tu máte poslední kapitolu Proč Já. Protože očekávám vražedné pohledy a nenávistné komentáře, možná to ještě zvážím a napíšu Vám epilog. No uvidíme podle reakcí. 

Každopádně se omlouvám, že to trvalo tak dlouho. Bylo toho na mě vážně moc.

No a teď už Vám jen přeji krásné užití závěru :)

Ann

Bruce se probudil s děsným bolehlavem. S velkými potížemi se posadil na posteli a rozhlédl se kolem sebe. Thor tam nikde nebyl, jen pár střepů různě poházených kolem. 

Bruce se zamyslel, kde se tam kruci vzala ta postel. Vždyť když jedli, tak tu žádná postel nebyla. 

Je to vůbec ta místnost? Něco zamručí a pomalu vstane. 

I přesto, že vstával pomalu, neustál to a spadl zpátky do postele, akorát ve chvíli, kdy do pokoje vešel Thor.

„Už si vzhůru?“
„Myslím, že ne.“
„Hlava?“
„Strašně, ale mám pár otázek.“
„To jsem očekával,“ uculí se Thor a přehodí přes Bruce deku, aby tam neležel jen tak přes ostro. 

Bruce si uvědomil až teď, že je tam celou dobo nahý a tak pořádně zrudnul. Nejraději by se do té deky schoval a už nikdy nevylezl. 

Thor se usměje a sleduje, jak se Bruce pomalu kuklí do deky a mumlá si, že chce hrozně rychle pryč.
„Měl jsi nějaké otázky,“ řekne Thor s úsměvem.
„Proč je tu to sklo?“
„Měl jsi včera malou nehodu.“
„Jakou?“
„Po poslední skleničce vína ses rozrušil, nejspíše to bylo tou změnou prostředí a tak ses proměnil a vyskočil z okna.“
„Uhm, to mnohé vysvětluje,“ řekne s omluvným tónem. „A jak jsem se dostal sem?“
„No chytli jsme tě…“
„A…s námi…něco…my?.. To? No tamto?“
„Co?“
„No to.“
„Ne, to ne. Jen jsi spal.“
„Aha…“ odpoví možná trochu zklamaně.
Thor pozvedne obočí, „lituješ toho snad?“
„Já? Co? NE!“
„Nekřič,“ zašklebí se Thor. „A vůbec, vstávej, jdeme na snídani.“
„Cože to?“
„Snídaně neznáš?“
„Ale jo, jen bych se měl už vrátit a pracovat.“
„Fury ví, že jsi tady a doporučil, aby sis vzal dovolenou, takže vstáváme a jde se jíst, mám hlad.“
Bruce něco zamumlal a snažil se protestovat. Nakonec byl ale přemluven a vylezl z postele.
„Ale já nemám oblečení,“ to už ale řešit nemusel, protože se nějaké oblečení objevilo vedle něj. 

Když se oblékl, nechal se vyvést z pokoje a cestou Asgárdským palácem si prohlížel chodby a kochal se zlatými sochami a z druhé strany dřevěnými ozdůbkami. 

Motala se mu z toho hlava. 

Po chvíli už ucítil vůni nespicifikovatelného jídla a před ním se otevřeli dveře do jídelny. 

Ke svému překvapení byl královskou rodinou přivítán až moc zdvořile a dalo by se říci, že z něj měli i radost. 

Což Bruce vůbec nechápal.

***

„ZBLÁZNIL SES?!!!“ soptil Loki, když je odvedli mimo doslech ostatních.
„A co jako? Chtěl jsi tady zůstat ležet mrtví?“
Loki ale neposlouchal a soptil dál svoje. 

Křičel, že se zbláznil a že tohle není možné, že tohle se prostě nedělá. 

Pak nastalo absolutní ticho, kdy si Loki s Tonym hleděli do očí a pak se začali oba strašně smát.
„Jsi idiot, víš to?“ zeptal se Loki s širokým úsměvem na tváři a zabraňoval  dalšímu výbuchu neovladatelného smíchu.
Tony jen pokrčil rameny a usadil se do rohu místnosti, „mám to brát osobně? Nechceš si mě vzít?“
„Jistě, že nechci.“
Tony si dá ruku na srdce, „to bolí.“
„Mám ti to pofoukat?“
„Mohl bys.“
„Sundej to.“
„Nelíbí se ti můj oblek?“
„Bez něj vypadáš líp.“
„Díky, to oceňuju, ale takhle jsem vyšší.“
„Co budeme dělat?“
„To se ptáš ty mě? Ty jsi ten, kdo má plán ne?“
„Starku nezačínej zase.“
„Kam se poděl Tony?“
„Asi utekl.“
„Kéž by,“ zamručí Tony.
„Je ti moje přítomnost nepříjemná?“
„Jo.“
„Najednou, hlavně, že v noci ti to nevadilo.“
„V noci to bylo něco jiného.“
„Fakt a v čem?“
„To jsi mě ještě nepoučoval, nedělal ze mě nezodpovědného fracka a tak.“
„Je tak těžké pochopit, že…“ Loki zmlkne.
„Co?“
„Nic,“ zavrčí.
„Řekni to.“
„Ty mi nemáš co rozkazovat!“
„Neřvi snoubenče, nebo tě zabijou.“
„A jestli si myslíš, že si tě vezmu tak jsi na velkém omylu!“ zašeptá Loki úderně.
„Já o tebe taky nestojím.“
„A co tak najednou? Kde je to tvoje, mám ho určitým stylem rád?“
„Právě si to kompletně podupal,“ řekne Tony, nasadí si obličejový štít a stoupne si.
„Ale, ale pan Stark se rozhodl střílet do bezbranného?“
„Děláš, jako by jsi ty někdy byl bezbranný.“
„Tady moje magie nefunguje, zkoušel jsem to. Něco s touhle částí jeskyně udělala. Tak co snížíš se na tu úroveň a zkusíš mě zabít?“
„Myslíš tvou úroveň? Ne díky.“
Loki by mu teď nejradši vrazil, ale teď je on ten bezmocný a z jeho spojence a milence se náhle stal jeho nepřítel a nejvíce nenáviděná osoba.
Tony zatím dorazí k Lokimu a pevně ho chytne kolem pasu.
„Nesahej na mě,“ zavrčí Loki výhružně.
„A co uděláš? Pokoušeš mě? Promiň zlato, ale to bys přišel o zuby.“
„Nech mě být, ty parchante.“ Loki si najednou přijde šíleně zranitelný, snad i smutný, ale znát to na sobě rozhodně nedá. „Jsi sobecký, rozmazlený hovado.“ Snaží se Loki od Tonyho odtáhnout.
„Oblek už je použitelný, odnesu nás,“ řekne chladně a Loki zmlkne. A uvědomí si, co právě teď udělal. Mlčky se chytne Tonyho a ten se postará o jejich odchod a chvíli potom celé podzemní bludiště exploduje.

Tony doletí domů. Lokiho několikrát málem upustil a tak se sám přemístil, hned jak znovu dokázal použít svou magii. 

Teď na něj doma čeká a hned jak se Tony objeví bez obleku, spustí.
„Nebudu se ti omlouvat, ale uznávám, že jsem se v tobě spletl.“
„Loki, ještě tě slušně žádám, abys odešel z mého domu.“
„Anthony,…“
„Nestojím o tvoje omluvy ani o tvoje falešné úsměvy a řeči. Vyhrál si, máš to, co chceš, teď jdi, nebo na tebe sešlu prokletí dědictví mých rodičů.“
Loki povzdechne a nadechuje se k reakci.
„Už si řekl dost, nesnaž se,“ utne Tony Lokiho. „Prostě odejdi.“
„Nemyslel jsem to tak, přeřekl jsem se.“
„Nepřeřekl, dostal ses do úzkých a kopal kolem sebe. Snažil ses ublížit. Gratuluji, povedlo se. Už si se mnou nelam hlavu a jdi.“
Loki ví, že tohle posral a tak mlčky zmizí.
Tony se tváří neutrálně a jde si nalít panáka. 

Ano mrzí ho, že si chvíli myslel, že by pro něj ten chlap mohl mít slabost. 

Nenávidí se proto, že si ho oblíbil, dokonce ho začínal mít i rád a měl pocit, že mu i trochu rozumí. 

Ale očividně se všem spletl. Byl jen jeden z dalších v řadě, které Loki využil pro sebe. 

Byl tak naivní, že mu připadalo, že s ním Loki tráví čas rád? A co si bude nalhávat, ten sex. Jo v tomhle ohledu opravdu nemůže pochybovat o tom, že je Loki bůh. 

Ale to je teď už pryč. 

Teď tu je jen on a nedořešené problémy, které na něj čekají ve Furyho kanceláři.

***

Loki se vrátil do své skrýše, vzhledem k tomu, že byla propojená s podzemním bludištěm, vrátil se spíše do obří hromady sutin. 

Přemýšlel, že by mávnul rukou a skrýš si zase opravil, ale co by tu dělal? Teď nějak neměl náladu něco dělat. Ani škodit ostatním se mu zrovna teď nechtělo. 

Upřímně řečeno cítil se pod psa. Přiznal to sám sobě. Tohle nechtěl, přehnal to. 

Vůbec nechápe, co to do něj vjelo. Proč se zachoval tak, jak se zachoval? Přestal mu věřit. Ano věřil mu. Loki sklopí pohled k zemi a zmizí. 

Chvíli se prochází po opuštěné pláži a přemýšlí, kam by šel. Možná, kdyby na Tonyho zatlačil. Vnutil se mu. Třeba by mu odpustil. Ale ne v jeho případě… je tvrdohlavý jako beran jen by se zabejčil ještě víc a ztratil by ho úplně. 

Možná mu měl říct, že mu na něm záleží. Neměl tak panikařit a všechno by bylo jako předtím. 

Měl by u sebe hloupého, arogantního a prostého smrtelníka, ale smrtelníka, který ho chápal a rozuměl mu. Pochopil ho a on se zachoval jako prase a vyhnal od sebe. 

Vždy, když bylo Lokimu takhle zle, věděl, kdo mu může pomoci, ale chce se vracet? Co mu zbývá. 

Tiše povzdechl a zmizel v barevném víru.

Přešel přes Bifrost jakoby tam ani nikdo nebyl. Šel dál a míjel lid a nevnímal jejich pohledy plné pohrdání. Kráčel rychle a rázně, v jednu chvíli mu cestu zastoupil Thor. 

Ale to už byl blízko svého pokoje a než se Thor stihl na cokoli zeptat, Loki do něj vrazil a zamkl se v pokoji. Thor nad tím pokrčil rameny a čeká na Bruce, který se vymotal zpoza rohu, který tam původně ani nebyl. Zavrtí nad tím hlavou.

„Strašný chodby tohle,“ mručí Bruce. „Kam jdeme teď?“
„Na procházku?“
„Ech, šel bych spát.“
„Můžeme si vyjet na koních.“
„Koně mě nemají rádi,“ odsekne Bruce.
„Tak si jdi lehnout.“
„Netrefím tam,“ pořád naštvaně.
„Dovedu tě tam,“ zašklebí se Thor.
„Nikam nejdu.“
„No tak nezlob se pořád nemáš proč.“
„Nech mě být,“ řekne až příliš dětinsky.
Pak ale ucítí na svých rtech ty Thorovi a zklidní se. Pak ale začne zuřit.
„Co to…děláš! Dovoluješ!!“
To už ho ale Thor odvedl do pokoje, „odpočívej.“
„K-kam jdeš?“
„Musím si promluvit s rodiči, přijdu si pro tebe, neboj.“
Bruce zrudne a radši dělá, že už tam není.
„Loki je tady,“ řekne Thor když dorazí do jídelny, kde ještě sedí Frigga s Odinem.
Odin se zamračí a Frigga okamžitě vstane a jde za Lokim.

Zaklepe a nic. Tak to zkusí znovu.
„Nejsem tu!“
„Loki, synáčku,“ řekne Frigga tiše.
V tu chvíli Loki vystřelí z postele a otevře dveře. Frigga vstoupí dovnitř a znovu zamkne.
„Čeho si žádáš matko?“ zeptá se Loki s rádoby lhostejným výrazem a posadí se na postel.
Frigga se posadí vedle něj a položí mu ruku na rameno. 

Na ten popud se Loki položí a svou hlavu dá do jejího klína. „Všechno jsem zkazil,“ šeptne tiše.
Frigga hladí svého syna po vlasech, „copak se stalo?“
Loki ji vypoví své trápení a přizná se jí, jak na Tonyho vyjel a že toho lituje.
„Ale upřímně, nevím co dál.“
„Musíš tomu teď dát čas.“
Loki přikývne a dál se nechává chlácholit svou matkou.
„Mluvila jsem s Idunn.“
„Vysvětlila jsi ji, že jsem nezabíjel ji ale tu zrůdičku.“
„Samozřejmě a také ví, že jsi na to nebyl sám. Tobě odpustila tehdejší křivdu a znovu máš otevřený přístup do jejího sadu.“
Loki se pousměje, „alespoň k něčemu to bylo.“
„Chce mluvit i s Anthonym.“
„Hm, do toho já se nepletu. Teď už ne.“ Loki povzdechne a Frigga jej znovu pohladí.

***

Tony se ten den řádně opil a usnul ve vaně, odkud se mu podařilo díky Jarvisovým instrukcím dostat do postele. 

Ráno se vykope z postele a bohužel pro něj je až příliš střízlivý. 

Uzná tedy, že je schopný toho dopravit se na základnu SHIELDu. 

I přesto, že má nějakou drobnou promili v krvi navlékne se do obleku a letí. I přesto, že měl po cestě nějaké problémy s koncentrací dostal se na místo a hned šel za Furym. Rozrazil dveře, ani neklepal.
„Zatkněte mě spravedlnosti!“ zvolá Tony a dá ruce vzhůru.
„Neřvěte tu Starku.“
„No co, stejně to chcete udělat.“
„Nechci  a nemohu. Vaše věc byla vyřešena a objasněna. Dále se o tom bavit nebudeme. 

Momentálně tu není nic na práci. Ve městě je klid a nuda. Takže můžete jít.“
Tony zírá na Furyho jako kdyby to ani nebyl on. Potom si odkašle a jde ze dveří.
„Starku?“
A je to tady, „ano?“
„Dobrá práce.“
„Kdo jste a co jste udělal s Furym?“
„Vypadněte.“
Tony se zašklebí a zmizí ze dveří. Tam ale nabourá na ostatní a ti se na něj okamžitě vrhnou.
„C-co,“ vykoktá ze sebe. A pak už na něm všichni visí v hromadném obětí. 

Tohle Tony nečekal a ani na to není zvyklý. Ale jeho tělo reaguje samovolně a obětí se nebrání. 

Dokonce by řekl, že to teď potřebuje. Zavře oči a nechá se. Všichni se domnívají, že je ještě zničený z Lokiho vlivu. 

Kdo ví co musel všechno poslouchat, když ho takhle donutil ke spolupráci a tak jeho chování nijak nekomentují.
Tonyho chování ale přetrvává. Svoje věci si plní to ano, ale nic navíc. Ani na schůzích už nespí a ani neremcá. Více méně je tiše a sleduje své okolí. 

Pravdou je, že mu Loki chybí, ale pořád nedokáže překousnout to co mu řekl. 

Navíc se domnívá, že i to časem zmizí. Na jednu stranu je rád, že Lokimu neřekl, co k němu cítí. 

Na tu druhou… možná kdyby mu to řekl, seděl by teď vedle něj.
Jedna z dalších nudných porad o tom, že se nic neděje, končí. Tenhle měsíc je to porada poslední. 

Uvidí se zase až za několik týdnu, jak to teď často chodí. Prostě se všichni umoudřili. 

Tony se zvedne a vrací se domů, tam ho ale čeká překvapení.

„Buďte pozdraven šlechetný bojovníku.“
Tony zatuhne v pohybu. Zase ta dívka? Vrací se k němu mrtvá? Ne moment tamto nebyla ona. To byla přece nějaká příšera z dějin či co.
„Ó ano, jistě, já zapomněla,“ pokračuje Idunn, když vidí Tonyho výraz. „Jsem Idunn, ano ta pravá,“ usměje se.
„Aha, vítejte. Dáte si drink, nebo jste na to příliš mladá?“
„Jsem o několik tisíc let starší než vy.“
„Takže chcete?“
„Možná jen vodu, alkohol pít nemohu.“
Tony přikývne a podá dívce sklenku s vodou.
„Děkuji,“ poděkuje s úsměvem Idunn. „Asi čekáte na důvod mé návštěvy.“
„Nejsem si jistý, že ten důvod chci znát.“
„Nemusíte se bát.“
„Nemusím nikam cestovat? Můžu zůstat tady? Žádný zabíjení příšer z mytologie?“ A žádný Loki dořekne si v mysli.
„Ne, nebojte. Jsem tu jen proto abych se Vám odvděčila.“
„Cože to?“
„Vy a korunní princ Asgárdu jste zachránil mou pověst.“
„Thor?“
„Ne ten se vlády vzdal,“ řekne mimo téma.
„A-aha takže Loki.“
„Ano.“
„Hm, že gratuluji. Já to udělal protože jsem chtěl, takže od Vás nic nechci.“
„Chápu, chcete mít od bohů klid. Jen jsem Vám přinesla jablko.“
„Jablko?“
Idunn přikývne a vysvětlí mu jaké účinky má toto jablko.
„To já nechci vezměte si ho zpátky.“
„Nekazí se, nikdy nevíte.“ A s těmito slovy Idunn zmizí.
Tony zírá na místo, kde stála a poté se podívá na jablko, které leží na stole. 

Zavrtí nad tím hlavou a jde si nalít panáka.
„Tak Loki bude král,“ řekne si jen tak pro sebe.
„Jo jo budu,“ ozve se za ním a Tony upustí skleničku a zamrzne.
Loki se pomalu přiblíží zezadu k němu a otočí ho čelem k sobě.
„C-co,“ Tony nestihne zareagovat a hned na svých rtech ucítí ty Lokiho. 

Příjemně studené a překvapivě jemné ale přesto dravé.

Tony se probudí a posadí se. 

Byl to sen?  Rozhlédne se kolem a nikde nikdo. 

Po chvíli vyjde z koupelny osprchovaný Loki.
„Takhle náruživý si ještě nebyl.“
„Proč si tady?“
Loki se usměje. Ne tím svým šklebem ale upřímný úsměv, že i Tony cítí city, které z něj vyzařují.
„Každý potřebuje svého nepřítele Anthony.“
Tonyho pohled se stočí na jablko ležící na stole.