Pár: Thor/Loki
Fandom: Marvel
Přístupnost:15+
Pokračování: Ano
“Loki co
to děláš?” Thor překvapeně koukal na svého bratra jak stojí před jeho komnatami. Přišel
znenadání. Nezván v naprosto nepravděpodobnou noční dobu. Jeho výraz byl tak
trochu šílený. Thor ve chvíli, kdy uviděl svého bratra, byl více než zmatený.
Celý čas, co se Loki vrátil na Asgard se Thora stranil. Byl skoro
jako stín. Táhnoucí se z místnosti pokaždé v tu samou chvíli, kdy Thor
vstoupil.
“Nedávno jsem si uvědomil velmi důležitou věc, bratře. Tak
důležitou že pokládám za nutné tě o tom spravit.” Nečekal na Thorovo zdvořilé
pozvání do jeho komnat. Zkrátka se kolem něj protáhl a usadil se na jeho postel.
Počínal si značně roztěkaně, jako kdyby nebyl sám sebou.
Thor pomalu zavřel dveře a otočil se ke svému bratrovi.
“Tak tedy mluv, co je tak důležité, že mne budíš uprostřed noci?”
“Uvědomil jsem si, můj milý bratře, že tě z celé duše nenávidím”
Loki jako kdyby chtěl podpořit svou výpověď, nenávistně pohlédl bohovi hromu
přímo do očí.
Thor si odfrknul a sklonil svůj pohled k podlaze. Co vlastně
čekal? Omluvu? Nebo snad něco opravdu důležitého? Tento výrok už od Lokiho
slyšel tolikrát, že už se ani nedostavoval onen osten smutku. Poklesly mu
ramena a vydechl “já vím Loki, pro to bych doporučoval, aby si-”
“Nevíš nic ty hlupáku!” Lokiho zvýšený hlas přinutil Thora zamrznout. Takového bratra neznal. Co se to u všech bohů, s ním jenom dělo?
“Nevíš nic ty hlupáku!” Lokiho zvýšený hlas přinutil Thora zamrznout. Takového bratra neznal. Co se to u všech bohů, s ním jenom dělo?
Loki
vstal a přešel k Thorovi “nenávidím tě, ale…” Loki zatnul pěsti “ale ne z
důvodů, jaké si myslíš, že víš. A já jsem tu jenom pro to, abych si otestoval
svou hypotézu.”
Thor se zamračil “pak mi to tedy vysvětli. “ Snažil se zůstat
klidný, ale vnitru jeho duše zuřil boj. Co tohle mělo znamenat? Neměl by Lokiho
hned vyhodit? Nebyl tohle jeden z jeho dalších triků, který byl Thorovi tolik
známý?
Ale jedna jeho část ho zastavila v jeho jednání. Ta malá část, která
stále bránila jeho malého bratříčka. Ať se dělo cokoliv nedokázal jí umlčet.
“Chci, aby si se podrobil zkoušce Thore, a aby si mne pokud možno
nenapadl ve chvíli, kdy ji provedu. Je mi jedno co si budeš myslet. A je mi
jedno co na to řekneš, to jenom aby bylo jasno.” Loki přešel k Thorovi blíž.
“Bude to bolet?” Jasná kapitulace probleskla v modrých očích, jako
kdyby mohlo něco bolet víc než opovržení, které vídal v Lokiho očích.
“Nebude to bolet” protočil oči. Jako kdyby sem šel pro to, aby
Thora napadl. Nebyl tak pošetilý, aby zaútočil na korunního prince v jeho
komnatách. Přes to, že Thor by to jistě nikam dál neventiloval, Odin by se to dozvěděl
a trest by ho neminul. Určitě by mu znovu zakázal vídat se s matkou a to bylo
něco, co nehodlal dávat všanc.
"Jenom mě…. Neuhoď" rychle, skoro jako by to chtěl mít
co nejrychleji za sebou, přešel k Thorovi, který, když uviděl nevyrovnanou tvář
svého bratra, ztrácel pevnou půdu pod nohama.
Jemně Thora políbil. Jemně, rychle, možná tak rychle že ani jeden
z nich by si nebyl určitě jistý, jestli se to stalo, nebo jestli to byl pouze
blud.
Nicméně ani jeden při tom chabém pokusu o polibek nezavřel oči.
Takže na sebe koukali a ani jeden nechápal. Ne, opravdu nechápal co se to děje.
A paradoxně, Loki to že všech zúčastněných, chápal nejméně.
Hned po tom co uznal, že bylo tomuto trapnému okamžiku učiněno za
dost, odtáhl se od svého bratra a udělal pár velmi dlouhých kroků zpět, aby,
kdyby si to náhodou Thor rozmyslel (a že mu teď dal dobrou záminku) se mohl
vyhnout nebo alespoň krýt.
Ale on tam stál, vytřeštěně zíral na svého bratra, v obličeji se
mu zračila nevíra a šok.
A tak tam oba stáli, měřili si jeden druhého. Dva pohledy, jeden
nevěřícný a druhý bolestný.
Thor, jako kdyby se znenadání probral, zalapal hlasitě po dechu a
s pocitem toho, že by měl pravděpodobné něco udělat nebo říct. Přikročil k
Lokimu, jako lovec, bázlivě se přibližující k raněnému lvu, kterého omylem
střelil, ale rána zvíře nezabila, nýbrž ochromila a teď vzpurně sledovalo svého
kata, nevědouc, zdali mu jde zasadit poslední ránu, nebo mu pomoci.
“Loki” jemně jej chytl za ruku “já jsem tady, vždy jsem byl. Pokud
chceš cokoliv říct, já budu poslouchat. Neslibuji, že vše pochopím, ale budu se
snažit” doufal, že vypadal důvěryhodně. A asi ano, protože hned po tom, co to
dořekl. Lokiho ramena značně poklesla.
“Ten pokus, kterým si teď prošel, byl…. No řekněme, že mi ledacos
potvrdil” uchechtl se “celé ty roky, v slepé honbě za tím, být lepší než ty.
Lživě jsem si namlouval, že chci být stejně obdivovaný. Ale pošetilost mládí mě
zaslepila. Nikdy jsem nemohl být jako ty. Jsem já… Ale teď.” Loki znovu klesl
na Thorovu postel. Mimoděk zaznamenal, že byla ještě teplá od toho, jak v ní
Thor ještě před pár okamžiky byl a skoro měl chuť přestat mluvit. Jenom si
lehnout, nechat únavu, která ho trápila tak dlouho, přemoct jeho tělo a
ukolébat se na falešné naději, že snad všechno byl jen bláznivý sen. Ale
mluvení bylo jako štít. Dokud mluvil, byl chráněn. I když se paradoxně chystal
odhalit sám sebe věděl, že dokud bude jenom mluvit, jeho lži, když bylo
potřeba, nakonec vždy dokázaly udusit pravdu.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Moc děkujeme za vaše komentáře :)