Hned po snídani společně
vyrazili do lesů za Fenrirem. Loki se bez jediného slova proměnil do své vlčí
podoby. Bylo mu jedno, že za sebou nechává své šaty. Koneckonců, nové měl na
svém koni, který poslušně klusal za Tonym. A vůbec, dnes mu kromě Fenrira bylo
vše jedno. Stark byl tajemný a pořád se tak potutelně uculoval. Přemýšlel, že
by ho přiotrávil nebo se mu nějak dostal do hlavy, hádal ale, že lidi, kteří se
mají rádi, tohle nedělají. A pro to byl o to protivnější a nerudnější.
Tony viděl, že Loki nemá
dobrou náladu, trochu doufal, že se mu vylepší. Přece jen bude v lese a se svým
synem. Ve chvíli, kdy se Loki bez varování přeměnil, sebou Tony leknutím škubl.
Avšak se držel stranou, jak Lokimu předchozí večer slíbil. Stačí, že byl
rozhněvaný on, nepotřeboval naštvat ještě obrovského vlka.
Loki je zavedl do
hlubokého lesa, kde bylo sotva vidět na krok. Tonyho se doopravdy lehce zmocnil
strach. Ale byl pokud možno potichu a vyčkával, co se bude dít. Loki se po
minutách ničeho než chůze zastavil. Jakoby všechny ty stromy, které vypadaly
pro Tonyho naprosto identicky, on nějak poznával. Sedl si na jeden z mechových
polštářů a koukal do šera lesa. Tony se zastavil opodál a doufal, že je vše v
pořádku.
Loki se za ním podíval a
trhl hlavou směrem k sobě. Tony se k Lokimu přiblížil. "V pořádku?"
Loki na něj upřel
netrpělivý pohled a zavrčel. Tony couvnul, netušil, co po něm Loki chce. Jako
kdyby vlk protočil očima, vstal, šel k Tonymu a chytl ho za rukáv. "Ale no
tak opatrně," zamumlal Tony a šel, kam ho vlk táhl. Loki si Tonyho dovedl na svůj mechový
polštář, kde si lehl a Tonyho stáhl sebou. Když mají čekat, aspoň ho může
drbat. Tony se zasmál, "ty můj krasavče." A začal.
Hodný, pomyslel si Loki
a nastavil svoje bříško. "Tak na pupíku jooo?"
Výhrůžně zavrčel a
vycenil zuby. Copak byl nějaké štěně?
"Ale jdi ty, vždyť
se ti to líbí."
Loki odfrknul a dál se
nevyjadřoval. Proč taky? Stark se ho očividně pokoušel naštvat.
Tony jej dál hladil
"stejně tě moc miluji."
V tu chvíli kdy se Loki
chystal něco zavrčet nazpět, se za nimi začaly ozývat praskavé zvuky větviček a
šustí. Loki se okamžitě postavil na všechny čtyři a zaujal před Tonym obranný
postoj. Jestli na to Stark někdy udělá narážku, příště už žádná ochrana nebude.
Tony zpozorněl a
přesunul se za Lokiho. Avšak byl připraven za jakýchkoliv okolností svého
prince chránit.
Loki pozorně naslouchal
a snažil se určit, zdali jde o nepřítele nebo je to pouze předvoj Fenrirovi
smečky. Ať tak nebo tak, naježil se, aby vypadal co největší a hleděl do
temnoty.
Po chvíli se objevili
první vlci z Fenrirovy smečky a Loki se zdánlivě uklidnil. Nechtěl dělat
přílišné scény.
Hodil po Tonym prosebný
pohled, snad aby ani on nic nedělal. Tony Lokimu porozuměl a do ničeho se
nepletl.
Loki se rozešel za
jedním z vlků a vzájemně se očichali. Když
konešně, ze stínů lesa, vystoupil i ala smečky. Fenrir byl velmi opatrný a bylo
zjevné, že je z Tonyho přítomnosti nervózní, ale vše proběhlo v pořádku a nikdo
z jeho smečky si netroufl vyzkoušet Lokiho v boji. Tony to vše jen sledoval a
až když smečka usoudila, že se jejich vůdce nestřetává s hrozbou a odešli, se k
Fenrirovi přiblížil.
"Ahoj
kamaráde."
Fenrir zavrčel a chvíli
na to i Loki.
"Tak jo, tak jo
jste dva na jednoho, vzdávám se oukej?"
Ve Fenrirových očích
bylo vidět problýsknuti spokojenosti.
Společně se
poté vydali do hlavních míst, kde smečka v tuto chvíli pobývala. Fenrir
otci vše ukazoval a Tonymu bylo i z té dálky, z jaké byl nucen ty dva
pozorovat jasné, že se Fenrir pyšní svou smečkou, její silou a též svou
nadřazeností. Jeho vláda byla totiž absolutní. Když je Tony viděl bok po boku
ve stejné formě, jasně viděl ty geny, které otec přenesl na syna. Nakonec, když
už slunce vyšlo nad obzor se oba vlci rozloučili a Loki se svou vlastní cestou
vydal ke koním ponechaným na pospas lesu. Tony se chvíli před tím, než se vydali na cestu
zpět, vzal Fenrira stranou a ukázal mu prsten, co měl pro Lokiho.
"Co myslíš, bude se
mu líbit?"
Jasnou odpovědí mu bylo
olíznutí ruky a zavrtění ocasem. A přes to, že nemohl Tony vědět, že ve
Fenrirově radosti je i malý osten smutku, protože už pro jeho otce nebude jediný,
zároveň ale věděl, že tenhle zvláštně vonící člověk pro jeho otce bude vhodným společníkem.
Tony Fenrira opatrně pohladil "a neboj nikdy ho odtud neodvedu, potřebuje
tě." S tím se i Tony rozloučil a spěšným krokem doháněl Lokiho, který
rozhodně nebral zřetel na to, že je Tony pozadu.
"Loki? Pamatuješ
naše první rande?" Zeptal se Tony cestou zpátky.
Loki zamyšleně seděl v
sedle svého koně “pamatuji se” zněl nepřítomně, pak se ale podíval na Tonyho
“co je to za otázku? Nejsem tak starý abych si nepamatoval události z minulého
měsíce.”
"Můžeme se tedy na
chvilku zastavit u jezera?"
"To můžeme, aspoň
tu napojíme koně."
Tony se usmál a lehce
pohladil Lokiho po ruce. Jen se ale blížili k jezeru, bylo očividné, že
něco nesedí. Už z dálky bylo cítit silnou vůní růží.
Loki jemně pozvedl obočí
"řekneš mi, co to má znamenat?" Ne, že by nebyl rád za Tonyho ukázky
náklonnosti jenom… Asi nebyl tak náročný, aby každou chvíli potřeboval nějaké
takové gesto.
"Jen oběd, myslel
jsem, že by to mohlo být fajn." A tak usadil Lokiho k připravenému
pikniku, kde zjistil, že tak silně voní pouze jedna kytice růží. Tony si dal
záležet, aby dnes byly i růže něco extra.
Loki se jemně usmál, a i
když chtěl vypálit Tonymu nějakou rýpavou poznámku, neudělal to. Tak tohle je láska? Pomyslel si. Je to něco co mi zabrání urážet jej, když
vidím jeho snahu? Asi ano. Tak by dokázal definovat lásku. A i když se mu
vidina menšího urážení a rýpani nijak zvlášť nelíbila, alespoň měl někoho, kdo
bude stát při něm, až se bude cítit mizerně. Zkrátka Quid pro Quo.
Tony byl nervózní jako
pes, přesto se snažil působit naprosto klidně. Usadil Lokiho a společně
poobědvali. Vše probíhalo v klidu a s dobrými úsměvy na tváři až do doby, kdy
se Loki po zákusku natáhl pro kytici růží. Ta nejvíce vonící růže na sobě nesla
vzkaz *staneš se mým mužem?* V tu chvíli Tony před Lokiho poklekl a odhalil
prsten.
Mám takový špatný pocit, že tohle neskončí dobře. .-.
OdpovědětVymazat