Kapitola 3. - Anthony syn Starkův

Ahojky,

ne ne Linn  na vás myslela, ale má dnes hodně učení a vůbec nestíhá. Takže, aby byl zachovaný řád, domluvily jsme se, že místo jednorázovky dnes uveřejníme další kapitolu Rytířského turnaje.

Ale Linn se na vás chystá a myslím, že se budete mít nač těšit :)

Máme vás rády!

Vaše Ann a Linn

Jakmile odbila čtvrtá odpoledne, Thor se objevil na terase u Tonyho doma. 

Byl natěšený, že jeho bratr bude mít tak dobrého rytíře.

Tony mezitím ležel na gauči, řešil nějaké maily a popíjel kávu.

“Pane, pan Thor je na terase a očekává Vás.”

“Tak ať jde dovnitř, ještě mi neřekl, co si mám vzít s sebou.”

Thor vešel když mu to onen neviditelný sluha řekl. Snažil se při tom nic neshodit, ani věci jinak nepoškodit. V první chvíli Tonyho neviděl “ehm Anthony? Jsi tu?”

“Jasný, hele vikingu, co si mám jako vzít s sebou?”

“Cokoli chceš, výbavu ti dají na Asgardu. Ale pokud máš něco, co si chceš vzít, vezmi.”

“Iron mana?”

“Pokud chceš.” Thor pokrčil rameny.

“Super a oblečení jaký? A co dál? Ručníky, mejdla, šampony, vůně hm? Nic si mi neřekl.”

“Tony budeš bydlet v královském paláci. Bude ti poskytnuto úplně vše, co si budeš přát.”

“Úplně vše?” Zazubil se Tony. “Třeba i noční společnost?”

“Pokud si to budeš přát, pak i noční společnost.”

“Super, doufám, že máte slušný výběr. Co kafe, máte? Nebo si ho mám vzít?”

“Myslím, že máme podobné věci tvému kafi, ale pokud chceš…”

“Fajn.” Tony se zvedl, zabalil si s sebou několik podstatných věcí, upravil se, aby si udržel svou image a byl připraven k odchodu.

“Uhm měl by si vědět, že možná na chvíli ztratíš vědomí. Není to pravidlo, ale občas se to stává.”

“No doufejme, že neztratím. Tak šup, ať už to mám za sebou.”

“A budu tě muset držet.” Přitáhl si Tonyho do náruče.

“Hej hej hej, v náručí ne!”

“Ale jinak mi proklouzneš.”

“Neproklouznu.”

“Tony je to nutné, tak se mě chytni jak je ti to pohodlné.”

Tony se chytil Thora tak, jak uznal za vhodné a přenesli se spolu na Asgard, který se zdál být Tonyho příchodem potěšený. Všichni lidé mávali a chtěli ho vidět. Ne nutně pro to, že by to byl první smrtelník kterého vidí, ale pro to, že to byl první smrtelník, který se utká s jejich šampionem v aréně. Tony byl trochu pobledlý, ale vědomí udržel už proto, že si to slíbil. Přece sebou nepraští před davem cizích… lidí?

“To takhle vyvádějí pořád?” Ne, že by to Tonymu snad bylo nepříjemné, vždycky si ovace užíval.

“Ne, oni ti prokazují úctu. Víš, ne každý smrtelník se sem dostane a tím méně jich svolí být v aréně.”

“Já tam asi vážně umřu viď?”

“Nezemřeš, máš mé slovo.” Thor ochranitelsky položil Tonymu ruku na ramena.

Tony ucukl, tyhle projevy stále moc nepřijímal. Ale snažil se, aby to nepůsobilo příliš urážlivě, přeci jen je ten hromotluk vedle něj místní princ a nevypadalo by zrovna dobře, když by jej takto veřejně nepřijal.

Thor pochopitelně ruku stáhl a vedl ho dál chodbou až k matce.

“Co mě čeká teď?”

“Matka chce abys se s ní sešel.”

“Aha dobře.”

Thor zaklepal a otevřely se dveře do královniných komnat. Anthony se na královnu velmi mile usmál a zdvořile pozdravil. Poté mu ale došlo, že je to přeci jen monarcha a dodatečně se omluvil. “Omlouvám se, zda je zvykem poklonit se vám, prozatím nejsem příliš obeznámen s místními zvyky.” Nutno podotknout, že byl Tony doopravdy velice okouzlující.

Frigga se na muže před sebou mile usmála, “to nic mladý muži. Nemusíte se mi klanět.” Frigga k němu sestoupila ze schůdku “já jsem Frigga, matka Thora a Lokiho. A obzvláště za Lokiho jsem vám zavázána.”

“Těší mě, já jsem Anthony Edward Stark, pro přátele Tony.” Celou dobu se Tony, byť lehce pobledlý, usmíval. “Myslím, že Váš vděk patří především Thorovi. Nečekal bych, že zrovna on bude mít takový talent, co se přemlouvání týká.”

Usmála se “oba moji synové jsou nadaní. Ale teď pojďme, ukáži vám vaše pokoje.” Vlídně Tonymu pokynula ke dveřím na druhém konci pokoje.

“Jeden je o dost nadanější”, řekl si Tony spíš sám pro sebe a rozešel se směrem, kterým mu Frigga ukázala.

“Až budete mít děti tak pochopíte, že rodič nemá preference.”

“Uhm, v tom případě jednu věc nikdy nepochopím. Nejsem rodinný typ.”

“Člověk míní…. ale když to tak cítíte” Frigga se na Tonyho mile usmála “Thor o vás hodně mluví.”

“Vážně?” To Tonyho překvapilo, “doufám, že v dobrém?”

“Thor mluví o všech svých přátelích v dobrém. Prý máte na Mydgardu velmi zajímavé vynálezy.”

“Snažím se, každopádně na Vás mám dotaz.”

“Prosím, ptejte se.”

“Co mě doopravdy čeká? Thor je tajemnej jak hrad v Karpatech a já si myslím, že když už budu nasazovat krk za toho zm...Lokiho, měl bych vědět na co konkrétně se připravit, co se ode mě chce a očekává a tak.”

“Je to stará tradice Asgardu. Pokud je někdo obviněn mohl si v případě střetu zájmů vybrat zástupce. Ten je před zraky všech vystaven třem zkouškám. První je silová a budete se muset utkat s Asgardským šampionem. Když vyhrajete, utkáte se v úkolu zaměřeném na inteligenci. Nicméně, protože máte výhodu cizího prostředí, bude vám dána možnost nápovědy. A následně bude prověřena vaše čest, odhodlání, chrabrost a další ctnosti rytíře.”

“A jak je velký ten váš šampion? A můžu mít svojí zbroj nebo musím mít vaší? A jestli musím mít vaší, kolik času mám na to abych si to osahal? A mám ho zabít nebo jen položit na lopatky a co mezitím jako bude dělat Muf...Loki?”

“Soupeře musíte skolit, ne nutně zabít. Musí se vám vzdát. Není moc velký, asi jako Thor. Budete mít týden na adaptaci a budete si moct vyzkoušet arénu a zbraně. A Loki vám bude kdykoliv při ruce. Bude vám radit a bude vaším poradcem.”

“A nemohl by to být spíš Thor? Neberte to špatně, ale doopravdy se s Lokim nemusíme.”

“To, že vás Thor přivedl nevadí. Ale kdyby člen královské rodiny radil při úkolech, to už by lidem vadilo. Mohli by se bouřit a to my nechceme.”

“A Loki snad není člen královské rodiny?”

“Ano to je, ale během procesu se na něj tak nepřihlíží. A není v jeho moci jako souzeného jakkoli zasahovat.”

“Takže s ním budu muset mluvit? No myslím, že to nějak zvládnu sám.”

“Loki by chtěl mluvit s vámi.”

“Vážně? Proč?”

“Ano,” Odvedla ho před dveře jeho komnat. “Zde, vaše pokoje.”

“Dobře, díky.” 

Tony vešel do svých pokojů. Před ním se rozprostírala obrovská místnost obehnána terasami s dlouhými závěsy, které jemně vlály ve větru. Jako korunu tomu nasazovala obrovská postel, která přímo sváděla k tomu, aby do ní skočil. V rohu pokoje byla malá toaletka s mísou u které byla číše s vodou a mýdlo. A pak po celé jedné stěně byla knihovna, která dosahovala až ke stropu. Okouzleně se usmál a podlehl svodům postele. Skočil do ní a uvolněně vydechl “příjemné.” Jemný vánek ho pomalu ukolébal ke spánku. A po dlouhé době spal jako nemluvně.