neděle 20. listopadu 2016

2. Kapitola

Ahojky omlouvám se za dlouhou pauzu.

Teď už konečně mohu odpovědět i na komentáře a Vaše dotazy.
Co se soutěže a cen týká - děkujeme za trpělivost, všechny ceny byly odeslány a pokud ještě nepřišly (Nevím jak dlouhá doba doručení je na Slovensko) určitě dorazí do konce následujícího týdne.


A k blogu. Rozhodně ho neruším. Konečně jsem přestěhovaná, konečně mám práci a konečně se budu moci věnovat i povídkám. Takže nás doufám čeká povídkový prosinec :) 

No a nyní, na dotaz jedné z Vás přidávám další část POKOLENÍ



Následujících pár dní, normálně navštěvuje školu a vídá se s Alexandrou. Zjistil, že ji strašně vadí, když ji říká Lexi a tak ji občas provokuje. Zároveň s ní chodí do toho klubu v naději, že toho chlapce ještě zahlédne.
“Joshuo vnímáš? Země volá Asgard slyšíme se?” strčí do něj.
Nevnímá.
Strčí do něj až Joshua spadne ze zdi na které sedí.
“Hej!! Co blbneš?”
“Už čtvrt hodiny tu na tebe mluvím a ty jen koukáš do blba a vzdycháš.”
“Nevzdychám,” uraženě.
“Tak sleduj.” Pustí mu na mobilu video, když si jí nevšímal, tak si to natočila, aby měla důkaz. “Vzdycháš jako můj táta u romatických filmů.”
“Clint vzdychá?” uculí se pobaveně a zvedne se ze země.
“Nezamlouvej to. Děje se něco doma, nebo proč jsi takový?”
“Ale ne, doma všechno v pohodě, aspoň myslím. Jen jsem zamyšlený.” KEcá, kecá kecá.
“A nebolí tě to myšlení?”
Zašklebí se a stáhne ji ze zídky.
“Ty jeden… Ufone. Vážně co se děje tak vážného, že tě to donutilo použít mozek.”
“Copak jsem zelenej s tykadlama? Nejsem, tak kušuj z ufonem. Říkám jen přemýšlím nad klu….lidma.”
“No Hulkovi se moc nepodobáš. A jaký kluk povídej přeháněj.” uculí se.
“Říkám lidma ne klukem.” Ježiš ten kecá
“Tak povídej o tom lidu o kterém přemýšlíš poslední dobou.” nedá se odbít.
Povzdechne, “ten blonďák.”
“Myslíš tamhle toho a nebo tam toho. Ne už vím myslíš támhle toho u stánku se zmrzlinou.”
“Víš jak jsme byli v tom klubu?”
“Jak jsi byl na jeden večer poctěn tím, že jsi mohl být můj přítel?”
“Přesně ten večer.”
“Pokud je to ten co myslím, že to je, tak máš dobrý vkus. Jen se divím, že jsi si ho nevšiml ve škole.”
“Ve škole?”
“Jo chodí o rok níž dokonce seděl vedle nás v jídelně, ale to by ses musel koukat kolem sebe a ne jen vzdychat.”
“Ty seš tááák milá.”
“Já vím a proto mě tolik miluješ.”
“Nedokázal bych bez tebe žít.” Dramatické gesto, kdy si vyrve srdce a padne na zem.
Rozesměje se. “Ty šašku.”
Zašklebí se, “nevíš jak se jmenuje?”
“Ondřej Černý.” vysloví jméno bez chybně, přece jen matka dbá na to, aby uměla co nejvíc jazyků.
“On co?”
“Ondřej Černý je to cizinec.”
“Aha…. Ondr.jej?”
“Ondřej co je na tom tak těžkého?” ptá se pobaveně. Sama ví, že čeština není lehká, ale baví jí to trápit.
“Ondžej?”
“No skoro. Když jsme u toho tamhle stojí.”
Hned se tam koukne a polkne sliny.
“Je to fešák, máš vkus.”
“Nádherný,” vzdychne.
“A není sám.”
Pořádně se rozhlédne a uvidí vedle něj nějakého chlapce. Zamračí se a tiše zavrčí. Klučina je to vážně pěkný a když se takhle drží kolem ramen…. dál vrčí. Ne, nemá rád konkurenci.
“Nevrč copak jsi pes?”
“Ne, ale můžu být.”
Vezme ze země klacek a hodí ho. “Aport.”
Promění se ve psa a běží pro něj.
“Hlavně si ho neoznačkuj by ti nepoděkoval.” zavolá když vidí kam běží.
Štěkne a změní směr, vezme klacek do tlamičky a běží k ní.
“Hodný pejsek.” podrbe ho za uchem, když doběhne.
Skočí na ni a olízne ji obličej.
“Fuj, zlobivý pejsek.” rozesměje se a snaž se bránit, před tím, aby ji oslintal.
Štěkne na ni a pak běží k Ondřejovi.
Raději jde za ním, aby neprovedl nějakou hloupost.
Po cestě si chňapne klacík a donese mu ho.
Ondřej se překvapeně dívá na psa. “Čí pak jsi pejsku?” zeptá se i když je jasné, že pes mu neodpoví.
Zaštěká a položí mu klacek k nohám.
Rozhlédne se a nakonec mu klacek hodí zopakuje to ještě několikrát než k nim dojde nějaká dívka s tím, že se omlouvá, že je její pes otravoval. “Jinak jsem Alexandra.” představí se jim.
“Já jsem Andrew Black,” představí se Ondřej jménem, které přijal v tomto státě. “ Ale myslím, že se známe, vídám tě ve škole.” Usměje se na ní a podívá se na psa, který se mu posadil k nohám.
“Tohle je Ufon hrozně rád aportuje, ale toho jsi si asi už všimnul.”
Zaštěká a olízne mu ruku.
“Ty jsi, ale milý pejsek.”
Podívá se na něj.
“Jinak tohle je Damien.”představí svého kamaráda.
Zavrčí na něj.
Damien se schová za Andrewa. “Hodný pejsek.” špitne.
Zavrčí ještě víc.
“Ufone nech toho.” řekne Alexandra a šťouchne do něj.
Propálí ji tak lidským pohledem.
“My už budeme muset jít.” řekne Andrew. “Mějte se.”
Zakňučí.
“Zatím určitě se tu zase potkáme a nebo ve škole.” podívá se na Joshuu. “Neboj brzy ho zase uvidíš.” šeptne mu.
Ještě mu olízne ruku a pak jde s Lexi pryč.
“Nemusel jsi na toho jeho kamaráda tak vrčet chudáka jsi ho vyděsil.”
Promění se zpátky, “je nesympatický.”
“Podle mě žárlíš.” řekne pobaveně. “Páni náš lamač srdcí se zamiloval.”
“Nezamiloval!”
“To tvrď někomu jinému. Ondřej se ti líbí.”
“Líbit a milovat je rozdíl.”
“Náhodou Ondřej a Damien by byly pěkný pár.” zamyslí se nahlas. “Možná spolu i chodí přece jen většinou jsou vidět spolu.”
Zavrčí a zmizí.
“Urážlivec.” povzdechne si a jde domů.
Tu noc se počasí na Zemi kompletně zblázní.
Alexanda Druhý den musí jít do školy s deštníkem bouřka začala včera a nepřestala.
Naopak se přidal ještě silný vítr, kroupy. Na několika místech přestal fungovat proud.
Když se Joshua neukáže ve škole vydá se Alex za ním domů.
Je v hrozným stavu.
“Hej Ufone otevři vím, že jsi doma.” znovu zazvoní a zabouchá na dveře.
Dveře se otevřou.
“Ty teda vypadáš.”
Joshua mlčí.
“Je to kvůli tomu včerejšku já nechtěla jsem tě naštvat.” řeknu zkroušeně.
Zavrtí hlavou, “není to tvoje vina.”
“Tak čí od té chvíle co jsi zmizel se počasí zbláznilo. Navíc vypadáš hrozně to jsi v noci vůbec nespal?”
“Jsem v pohodě, říkej tomu nahromaděná magie.”
“Dneska jsem viděla Damiena, prý spolu nic nemají.”
Široce se usměje, “aha.”
“A zjistila jsem od něj i spoustu dalších zajímavých věcí.”
“Poslouchám.”
“Nejsi nějaký zvědavý? A navíc mám hlad ve škole se nevařilo vypadl proud.”
U něj kupodivu proud jde a tak ji ukáže na ledničku.
Udělá jim sendvič a vezme si kolu. “Podle mě by jsi u Ondřeje mohl mít šanci, ale upozorňuju tě, že on není typ na jednu noc.”
“Pokračuj,” počasí venku se pomalu uklidňuje.
“Má rád psi, a včera jsi se mu hrozně líbil.”
“Jako pes….”
“No tak i jako člověk by jsi se mu líbil, jsi jeho typ. Vysoký sportovní tmavovlasý, charismatický a navíc nejsi hlupák.”
“Myslíš?”
“Vím tak se vzchop a už žádné výbuchy magie prosím.” usměje se na něj.
“Já jsem to musel uvolnit, chápej… Lokiho magie, Tonyho mozek, jsem chudák,” polituje se.
“To jsi, ale máš naštěstí mě.” usměje se a obejme ho.
Obejme ji a jemně se usměje, “taky jsem za tebe vděčný.”
“Tak a teď musíme vymyslet plán jak sbalit Ondřeje.”
“No, najez se, já si dám sprchu a pak se uvidí.”
“Jasně připrav se na prázdnou lednici.”
“Přežiju to,” usměje se a zapluje do sprchy odkud za půl hodiny vyleze.
Zrovna se cpe dalším sendvičem.
“Jsem rád, že ti chutná.”
“Chutná a jak. Zítra jdeš do školy?”
“Asi bych měl… pořád ti nejde ta matika a zítra je závěrečnej, pokud vím.”
“Jo, mám chuť se hodit marod.” povzdechnu si.
“No, tak na to teď můžem sednout a kdyžtak ti ještě zítra trošku vypomůžu, aby jsi to dala aspoň na ten dvojec, kteří tvoji rodiče berou jako poslední možnou známku.”
“Děkuju, ty můj bůžku.” usměju se na něj.
Zašklebím se a následující odpoledne a večer se věnují matematice. Nakonec u něj Alexandra i přespí a ráno jdou spolu do školy.
Alexandra je z testu nervózní přece jen nechce zklamat sebe ani rodiče. “Joushuo já to nedám.” řekne nervózně.
“Neboj, dáš to, jen si věř. Budu sedět u tebe jo?”
“A nechceš se proměnit na mě a napsat ten test?” hodí na něj štěněcí pohled.
Koukne na ní a prohodí si těla.
“Páni.”
Zašklebí se, “ a nebuď perverzní jasan?”
“Ale to musím jinak si všichni budou myslet, že ti něco je.” zatváří se jako andílek.
“Tohle ti vrátím,” uculí se a zasednou k testu. V rychlosti ho napíše za ní a pak si vrátí těla zpět a napíše to i sám za sebe.
“Díky.” řekne po hodině.
“Není zač,” usměje se a stane se jedna taková pěkná věc a to, že další přednášku mají spojenou s ročníkem nižším, protože jeden profesor onemocněl.
“Sedneme si k Ondrovi?” zeptá se i když je jí jasná odpověď.
“Můžeme,” řekne s mírným úsměvem.
Dojdou za Ondrou, ale už je tam jen jedno volné místo. “Víš co já si půjdu sednout za holkama, stejně jsme chtěli plánovat nákupy. Měj se.” řekne a zmizí na druhou stranu třídy.
“Uhm,” je jediné na co zmůže. A potom se podívá na Ondru, “je tu volno?”
“Původně tu měl sedět můj batoh, ale věřím, že ti uvolní místo.” řekne a sundá batoh ze židle.
“Můžeš mu za mě poděkovat,” usměje se a sedne si.
“Tuhle hodinu mám rád, ale učitelka je hrozně náladová tak si dávej pozor.” řekne když učitelka vchází.
“My jsme měli Smitha, fajn učitel, ale trochu uspávač hadů.”
“Tak to na něj sedí.”
Usměje se “jsem Joshua,” představí se.
“Ondřej Černý, ale tu mi říkají Andrew Black.”
“Nedivím se, to první jméno se strašně blbě vyslovuje.”
“Náhodou je to úplně běžné jméno u nás.”
“Odkud jsi?”
“Z České republiky.”
“To je u Německa co?”
“Jo srdce Evropy. Moc američanů neví kde to je.” řekne překvapeně.
“Vím to od táty, kdysi se v Evropě pohyboval.”
“Byl tam pracovně?”
“Dalo by se to tak říci.”
“Můj táta se sem odstěhoval kvůli práci, ale já bych se chtěl vrátit jak dostuduju. Možná.”
“Moji rodiče tu už nebydlí, a tobě se tu nelíbí?”
“Ale jo líbí New York je fajn, jen kromě rodičů tu nemám jinou rodinu. Chybí mi. Jezdím za nimi jen na Vánoce a prázdninách.”
“To chápu, já už rodiče neviděl pěkně dlouho. Pořád někde lítají a i teď když se někomu představím příjmením drží si ode mě odstup…”
“Jak se jmenuješ příjmením Joshuo?”
“Stark,” řekne tiše
“Jako ten Stark?” zeptám se šokovaně.
“J-jo…”
“Páni doma mi neuvěří, že jsem seděl vedle tebe. Máma je paf z tvýho táty teda z toho, že chtěl ovládnou zemi ani ne, ale fascinuje ji severská mytologie. Vážně je tvůj brácha kůň?”
Podívá se na něj nevěřícným pohledem.
“No co já jsem jedináček a ne každý má bráchu co vypadá jak kůň křížený s pavoukem.”
“Hm, taky vlka, smrtku, hada, a dva normální bráchy…”
“To u vás musí být hodně veselo, když se sejdete.”
“Rodinným srazům se zásadně vyhýbám.”
“A proč?”
“Víš co nadělají bordelu? Ke všemu Thor když se opije tak je to horší čurbes než po tom koni.”
“A tvůj bratranec je víc po tom Thorovi nebo po tom druhým?” zarazí se. “Pardon, asi se moc ptám.”
“Ne to je v pořádku, chápu, že tě to zajímá, můžeme to probrat třeba po škole,bohužel hodina končí.”
“Moc rád.”
“V kolik končíš?”
“Ve tři.”
“Počkám před vchodem,” usměje se a vstane. “A, že děkuju batohu za uvolnění místa.” A odejde.

5 komentářů:

  1. Ahojky je to super povídky jako vždy jen sem se chtěla zeptat jestli budou pokračovat i starší povídky No Name,Jine okolnosti,Lokiho deník a tak.Dík za odpověd

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahojky Lokiho deník a No Name budou pokračovat. Během prosince se kapitoly objeví. K Jiným okolnostem se autorka brzy vyjádří sama :-)

      Díky za komentář a za zájem :-)

      Vymazat
  2. Díky moc za odpověď :-))

    OdpovědětVymazat
  3. Tohle je naprosto skvělé. Je to poprvé, co jsem narazila na povídku o dětech a moc se mi to zalíbilo. Doufám, že budete pokračovat co nejdříve :)

    OdpovědětVymazat