Přeji hezký pršavý den.
Ann
Tony musel chvilku
vstřebat Samova slova a zahnat mráz, který mu přeběhl po zádech.
Jak je možné, že tak…
zvláštní muž zní neskutečně chladně?
Viděl ho plakat a jen
promluví… jakoby se rozplynulo všechno to, co si Tony o Samovi
doposud myslel. Ano
neznal ho, ale měl pocit, že to není zlý člověk.
“Páni, tak ty přece
jenom umíš mluvit.”
Loki zvedl k Tonymu
pohled a zabodl jej přímo do jeho očí. Byly hnědé a hřejivé i
když v nich bylo znatelné zmatení. Lokiho píchlo u srdce. Ty oči,
hnědé vlasy, menší vzrůst. Byl mu tak podobný. Zamračil se.
Podobný jako ten co mu tolik ublížil. Jistě si nebudou podobní
jen vzhledem.
Také se o něj nejdříve
staral, pomáhal mu, chápal ho a když si získal důvěru ťal ho
přímo do srdce. Tenhle bude jistojistě stejný. Ne tady už nemůže
zůstat. Naprosto beze slova se zvedl od nedopitého čaje a vydal se
ke dveřím.
“Hej hej kam jdeš?
Mluvit umíš tak mi odpověz.”
“Ne,” řekl Loki a
přidržel se stolu. Bohužel nedokázal odejít, zamotala se mu
hlava a obsah jeho žaludku se nejspíš brzy rozhodne putovat na
opačnou stranu.
Tony k Lokimu opatrně
přišel a podepřel ho. “Půjdeš si ještě lehnout ano? Až ti
bude lépe dáme
řeč, docela dost mě
zajímáš.” Na to Loki nereagoval a nechal se uložit do postele.
“Prospi se,” Tony se
na svého Sama usmál.
Loki netušil, co se to s
ním děje, ale ještě trocha spánku mu přece neublíží.
Třeba je doopravdy... v
bezpečí? Když jej přepadla únava, stále sledoval muže vedle
sebe, jak trpělivě čeká
než usne. Někde v koutu duše to Lokiho těšilo.
Poslední co viděl, než
tvrdě usnul, byly ty oříškové oči.
Tony se vrátil do své
pracovny, aby mohl porovnat informace Shieldu a svoje data
z toho dne, kdy se u něj
objevil jeho Sam. Už po druhé se mu do mysli vkrádá spojení můj
Sam. Moje je přece Pepper. Ale na druhou stranu… Tony nedokázal
zastavit proud svých myšlenek.
Na druhou stranu… Sam
je takový tajemný, zvláštní a nemálo přitažlivý. Ale přece
ho vůbec
nezná, nikdo na celé
Zemi ho nezná, nikde o něm není záznam. Jo to tajemno bylo tak
vzrušující. Tony se nemohl soustředit a stále porovnával Samovo
dnešní chování s tím, jak se projevoval
do dneška.
Dobře ze začátku byl
potlučený a v bezvědomí, ale ty jeho sny. A když poprvé otevřel
oči, Tony cítil, že ho ten chlap potřebuje. Potřeboval držet,
potřeboval oporu, nebýt sám.
Ty jeho slzy… někdo mu
musel neskutečně ublížit a Tony poprvé v životě cítil potřebu
s tím něco udělat. Nikdy se ještě necítil tak, že by toužil
po tom se někoho dotýkat, jen tak… bez vidiny sexu.
Zatímco Loki spal,
vkradl se k němu další sen. Celý promočený od deště prochází
cestu od Velkého kamene k osadě, kde u ohně sedí mladý
hnědovlasý chlapec. V postavě vedle něj v levo poznává Loki sám
sebe, mladého, zamilovaného, plného víry a touhy. V pravo je
ještě jeden neobsazený kámen. Naproti nim sedí muž.. hnědé
vlasy, hnědé oči, perfektně upravená bradka, drzý úsměv.
Po jeho pravé i levé
ruce je ještě volné místo. Loki udělá krok dopředu, když
zaslechne praskání větví. K ohništi přichází další muž,
který je velmi podobný Lokimu, ale je již velmi stár.
Usedne k ohni, na místo
po Tonyho pravačce a pokyne Lokimu, “které místo si vybereš?”
V jeho otázce je cítit
hloubka poznání a úsměv toho starého muže značí, že vidí
mnohem
dál, než si Loki nyní
dokáže představit. Ostatní okolo ohně jakoby ožily a jejich
pohledy padly
na Lokiho. Hlavně mladý
Loki prosebně hleděl na své starší já a tiše šeptal, “prosím
nezabíjej
mě, prosím nezabíjej
mě.” Až teď si Loki všiml, že jeho mladičké já je spojeno s
tím chlapcem okovy. Tony se na Lokiho díval tak jako vždycky…
lehce starostlivě s výrazem za kterým
by se mohlo skrývat
naprosto cokoli od postarám se o tebe až k zabiju tě. A ten
chlapec?
Ano díval se na Lokiho,
ale velmi tvrdě a beze studu, spíš jej přehlížel a díval se
skrze něj do dáli.
Loki se zachvěl, snažil
se pochopit, co to všechno má znamenat. Nejstaršímu muži u ohně
pomalu docházela trpělivost. “Nuže, Loki!” pronesl důrazně,
“jaké je tvé místo?”
Loki polkl, “já…
nevím.”
“Nevíš?” pravil muž
znovu klidněji, “tvůj čas se chýlí ke konci.” Gestem ukázal
do dálky
za Lokiho, odkud
přicházel chlad. Blížila se sněžná bouře. “Jen náš oheň
tě dokáže
ochránit, ale musíš si
vybrat. A nezapomeň, že každé rozhodnutí má své následky.
I pouhá myšlenka dokáže
zabít, Loki.”
Loki těžce polkl a
vydal se směrem k chlapci, ke kterému byl připoután jako mladý.
Když přešel hranici
dolehlo k němu teplo ohně, ocitl se v úplně jiném světě.
Podíval se na své
mladší já, jehož výraz se změnil v ještě více prosebný až
zoufalý.
V tu chvíli už Loki
neváhal ani minutu a změnil směr. Posadil se vedle Tonyho. Tonyho
úsměv
se rozšířil a celkově
se tvářil vítězoslavně. Starý muž jen lehce pokýval hlavou.
“Dobrý krok
do budoucna.” Pak se
ozvala rána, bylo to tříštění okovů. Mladý Loki vyskočil od
mladíka a podíval se na své budoucí já, “děkuji, že jsi nám
dal šanci.” Prošel skrze plameny ohně a splynul s Lokiho tělem.
Mladík na Lokiho pouze kývl hlavou, zvedl se a odešel skrz hranici
vzdorovat sněžné bouři spolu se svou dívkou, která na něj již
čekala.
Zůstal u ohně sám,
tedy sám se Starkem, který se na něj stále díval. A navíc Loki
se necítil sám. Uvnitř něj se něco otevřelo, něco co mu
dodávalo naději.
“Jak se vůbec
jmenuješ?” Zeptal se Loki muže vedle sebe.
“Anthony a ty?”
Loki se nadechl, že
konečně odpoví ale osvítilo jej silné světlo a on se s výkřikem
“Anthony!” probudil.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Moc děkujeme za vaše komentáře :)