středa 11. listopadu 2015

Pst, Neplakej

Pěkný večer a velká prosba.

přemýšlela jsem, že bych napsala něco s dušičkovou tématikou, ale nakonec jsem se rozhodla napsat pokračování povídek ČEKÁNÍ a PROBUZENÍ.

Pro změnu jsem to psala při volnu, které jsem místo školy nebo práce proseděla v knihovně. Poslední dobou to tam mám radši a radši.

Moc, moc bych Vás chtěla požádat o komentář, abych viděla zda-li to čtete. Tentokrát Vás o to asi budu žádat častěji, využiji toho totiž v bakalářské práci. Předem moc moc děkuji, 


Miluji vás ;)

Ann





Když Loki ve spánku pustil Tonyho ruku, Tony odešel. Chtěl začít pracovat, ale muž v jeho ložnici mu nedal ni chvilku klidu. Takže místo toho, aby pracoval, seděl u počítače a pročítal si registry pohřešovaných osob, uprchlých zločinců a další takové obdobné databáze lidí z celého světa. Už mu z toho šla hlava kolem a viděl tolik obličejů, že by v zrcadle nepoznal ani sám sebe. Avšak nenarazil na nikoho, kdo by byl onomu muži podobný.


„Pane?“ ozval se Jarvis.

„Ano Jarve?“

„Asi mám nápad.“

„Ale neříkej, a jaký?“

„Právě jste řekl, že Vám to nemám říkat.“

„Jarvisi.“

„Ne,“ štěknul Jarvis jakoby dotčeně.

„Ale Jarvísku, prdelko, vyčistíme Ti systém ano?“


Jarvis dlouho mlčel. V prostoru se ozývalo pouze tiché šumění a to jen z toho důvodu, aby dal Tonymu najevo, že nad jeho nabídkou uvažuje. Nakonec se přece jen ozval.

„Napadlo mě, že je zapotřebí prohlédnout registr ztracených dětí, třeba jej unesli a jemu se podařilo po dlouhé době uniknout. Také se s Vámi znovu snaží spojit agent Coulson a vyprošuji si Vámi zvolené oslovení „prdelko“ a další jim podobná jako roštěnko, fešáku, šampone, free –cool –in –e, a podobně.“


Tony Coulsona zase ignoroval, ostatně jako celých čtrnáct dní předtím. Co mu ten chlap pořád chce? Nic méně poslechl Jarvise a kromě databáze pohřešovaných dětí, prohlédl i databázi lidí, kteří byli prohlášeni za mrtvé. Nevěděl přesně, jak dlouho u toho seděl, ale věděl jistě, že usnul. 
Vzbudil ho hlas Jarvise.
„Pane, Váš host se vzbudil a jeví známky zmatenosti.“
Tony vyskočil jako čertík z krabičky a běžel do ložnice.


Loki byl doopravdy zmatený. Probudil se z noční můry. Tentokrát u Velkého kamene nezabil své mladší Já. Seděl vedle něj, držel ho za ruku, objímal ho a utěšoval.
„Pst neplakej, bude dobře, u mě si v bezpečí, já ti nijak neublížím. Copak se Ti stalo? Něco moc bolestivého, že? Pomůžu ti ano?“

Lokiho mladší Já se podívalo na to starší.
„Ty mi sám pomoci nedokážeš, teď už ne. Tolik let si mě věznil v sobě, že teď mizím. Umírám, ale já ještě nechci zemřít.“ Znovu se rozplakal mladý chlapec.
„Vždycky je možnost,“ řekl starší.
„Ne už nevěřím, Ty mě zabiješ, mě zabiješ, sám zabiješ, sám, sám! SÁM, SÁM! SÁÁM!!!“ doznívalo ozvěnou a Loki se vzbudil. Byl v nějaké místnosti a nevěděl kde.



Potom přiběhl Tony, jehož tvář Loki poznal a rozbrečel se úlevou. To ale Tony nevěděl.
„Ale ne,“ šeptl tiše Tony, sedl si na Lokiho postel a objal ho kolem ramen.
 „Pst neplakej, bude dobře, u mě si v bezpečí, já ti nijak neublížím. Copak se Ti zdálo? Něco moc bolestivého, že? Pomůžu ti ano?“
Loki se na Tonyho podíval a otřel si oči.
„Ale nejdříve si dáš polévku.“ Usmál se Tony na zničeného boha a pohladil jej po vlasech.

4 komentáře:

  1. Pěkné... Jen bych chtěla víc (a víc a víc).

    OdpovědětVymazat
  2. Je to strašně hezké, moc se mi to líbí a těším se na další. Určitě piš dál, jsem tvou velkou fanynkou. :)

    OdpovědětVymazat
  3. Moc se mi to líbí, mám ráda zlomené hrdiny a Loki je tu opravdu zničený, takže mu Tony samozřejmě musí pomoct, protože ti dva patří k sobě:-) Díky za krásnou povídku a taky chci víc a víc, takže další dílek uvítám.

    OdpovědětVymazat
  4. Hezká povídka, jen tak dál.

    OdpovědětVymazat