pátek 16. října 2015

Probuzení

Ahojtě,

pamatujete si čekání? Jestli ne tak doporučuji si tuhle kraťoučkou jednorázovku přečíst, protože je tu druhá menší jednorázovka, jemně navazující. 


Tak si krásně počtěte, já se snažila, vážně :)

Ann




Tony se kousl do rtu. Jeho tělo se mírně otřáslo strachy, během té vteřiny, kdy se Lokiho oči pohnuly, proběhla Tonymu hlavou spousta myšlenek. Uvědomil si, že vlastně vůbec neví kdo je a odkud je a ta situace teď… on otevře oči a co potom?

Lokiho víčka se třásla, ale oči se neotevřely. Loki měl pouze ošklivý sen. Padal tmou, a když dopadl, uslyšel výkřik a křupnutí. Vlastní výkřik. Zmateně se postavil a rozhlédl se kolem sebe. Stál u Velkého kamene a hledal původce toho výkřiku a křupnutí. Potom uslyšel šepot, který volal jeho jméno. Vycházel odněkud se zdola. Loki se podíval dolů a se strachem v očích poodstoupil tři kroky vzad. Viděl sám sebe, jen mladšího, jak leží na zemi, kosti polámané tím jak na něj starší Loki spadl, a šeptajícího „Loki, Loki prosím, pusť mě, už mě pusť, umírám, zabíjíš mě, Loki prosím.“

Tony sledoval, jak se Lokiho oči rychle míhají pod jeho víčky, náhle škubl i rukou a Tony aniž by si uvědomil, co dělá, vzal Lokiho za ruku. „Klid, no tak je dobře, je to jen sen. Tady si v bezpečí.“ Šeptal Tony a držel mužovu ruku.
Z pod Lokiho víček teklo pár slz a potom… Potom Tony uviděl ty zelené drahokamy plné strachu, bolesti a smutku.
„Ahoj,“ řekl tiše.
Muž se na Tonyho pouze díval a mlčel, byl zmatený.
„Jsem Tony, nemusíš se bát, nechci ti ublížit.“ Tony mluvil pomalu, aby ho druhý muž mohl vnímat. „Rozumíš mi?“ zeptal se nakonec a Loki jen mírně přikývl.
Tony byl rád alespoň za to, že mluví, velmi pravděpodobně, stejným jazykem a pustil Lokiho ruku, tedy chtěl, ale Loki jej držel pevně a dál se na něj zmateně díval.
„Dám ti jen sklenici vody, ano?“
Loki nereagoval.
„Bolí tě něco?“
Loki znovu nereagoval.
„Budeš se mnou mluvit?“
Loki nereagoval.


Tony si povzdychl a stiskl Lokiho dlaň. Viděl a cítil, jak je muž zesláblý. „No tak aspoň trochu vody, ležíš tu už strašně dlouho, neříkej, že nemáš žízeň.“ Loki si muže prohlížel a na nic z toho, co říkal, nereagoval. Jen se ho držel a díval se. Do doby, než zase usnul.

6 komentářů:

  1. Tohle... tohle se mi moc líbilo, přestože to bylo krátké a vlastně se skoro nic nestalo. Ale i takové povídky občas potřebuju, sedlo mi to k mému rozpoložení. Děkuji :)

    Archea Majuar

    OdpovědětVymazat
  2. To bylo sladké a zároveň tak smutné... Vážně skvělé :)

    OdpovědětVymazat
  3. nic nevadí že krátké protože ten pocit že už ho Tony nepustí tam byl děkuji

    OdpovědětVymazat
  4. nic nevadí že krátké protože ten pocit že už ho Tony nepustí tam byl děkuji

    OdpovědětVymazat
  5. Ah jo.. To bylo tak strašně pěkný.

    OdpovědětVymazat
  6. Ano první část jsem si ještě trochu pamatovala, ale ráda jsem si ji připomněla a moc děkuji za pokračování a tvoji snahu opravdu oceňuji:-) Doufám, že nás nenecháš dlouho čekat i na pokračování tohoto pokračování:-) Loki je tu tak krásně křehký a Tony je takový jaký má být.

    OdpovědětVymazat