Kapitola 13. – Učení, bylinky a sen

Pěkný pátek přeji, 
taky jste se těšili jako já? Snad se konečně vyspím. 

Povedlo se mi stvořit další kapitolu Bylo nebo nebylo. 

Tím, že studuji, značně se mi zkrátil čas, ale vážně se snažím psát. Minimálně jednou týdně jsem něco přidám. 

Teď v nejbližší době to bude další díl No Name a závěrečná část Alkoholika. 
Jinak Vám všem moc děkuji, že se mnou sdílíte moji šílenost.
Co chystáte na víkend?

Přeji krásné počtení a Komentář potěší :)

Áááábych nezapomněla, 15+

Tony si v posledních pár dnech všiml, jak se jeho spolubydlící chová podivně. Dost často ho nacházel, jak se potuluje kolem dílny, jednou dokonce seděl u počítače. A poté mu Jarvis prozradil, že si Loki pročítal jeho deník. Chvíli měl pocit, že ho přizabije, ale nakonec to nechal být a rozhodl se dělat, že to prostě neví. Ale heslo si změnil, i když věděl, že pravděpodobně i to Loki prolomí.

Co se jejich dohod týká, Tony byl první na řadě a tak začal Lokiho seznamovat s počítačem, Loki dělal, že o tom nic neví, aby tak nebylo příliš průhledné, že se mu vrtá ve věcech a mohl klidně tvrdit, že se na tu obrazovku chodil jen dívat. Avšak Tony byl překvapen, jak Loki všechno rychle pochopil. Jen mu Tony vysvětlil základy počítače, Loki chňapl po Starkpadu, Starkpodu a dalších věcech, které se volně povalovali po dílně a celém domě a začal je plně ovládat. Stejně tak jeho interaktivní obrazovky a podobně.

Zato Tonyho první hodina magie byla šílená. Loki se uculoval, a relativně dobře se mu dařilo maskovat smích. Ve chvíli, kdy Tony začal protestovat, že absolutně nechápe, proč má čumět na kus alobalu napíchnutého na špejli, to Loki už nevydržel a rozesmál se. Tony se naštval a dva dny s Lokim nemluvil. 

Potom za ním znovu přišel, že by to chtěl znovu zkusit a tak mu Loki podal párátko s alobalem. „Vážně je to, to nejlehčí co jsem zde našel. Stačí, když budeš trpělivý a silou své vůle, pohneš tím alobalem, nic víc po tobě nechci. Tony se o to snažil několik hodin, až když konečně se alobal roztočil a poodletěl. Tony vítězně vyskočil, ale Loki mu věnoval omluvný pohled od okna, které právě otevřel, „pardon,“ řekl tiše, omluvně ale zároveň i pobaveně.
„Tohle není kurva vtipný!“ zavrčel Tony.
„Ale ano je,“ šklebil se Loki a přistoupil k Tonymu blíž.
„Hele brzdi princátko.“
„Ty to víš viď?“
„Co přesně?“
„Že i čtu deník.“
„Jistě, že to vím.“
„Proč si nic neřekl?“
„Ulehčuje mi to práci, nechávám ti tam teď vzkazy.“
„Aha to má být to, občas vypadá tak strašně roztomile, hlavně když spí, a nebo dal bych si společnou sprchu?“
„Ani jedno,“ zabručí Tony a znovu se soustředí na alobal. „Hele sorry ale to fakt nejde.“
„Ale jde, ty to v sobě máš, to cítím, jen to nechceš pustit ven. Řekl bych, že v sobě máš i víc potenciálu než celá Země dohromady.“
„Dík,“ uculil se Tony.
„Ale není to ani tisícina mojí moci.“

„Jak jinak,“ zabručel Tony. „Hele nalijme si čistého vína. Pořád mi chceš tvrdit, že jsi ztratil paměť?“
„Kdy jsi to poznal?“
„Náznaky a teď už jsi to jen potvrdil.“
„K sakru, to už asi nebudu mít ty výhody, že? I když moje překrásné štěněčí oči by ještě mohly fungovat ne?“
„To se uvidí.“
„Tak proč mne to necháváš?“
„Proč mě nezabíjíš?“
„Je velmi smutné to přiznat, ale nakonec jsem usoudil, že tě ještě budu potřebovat, navíc nerad zůstávám někomu něco dlužen.“
„Jen nelži, líbím se ti.“
„To jsem neřekl.“
„Ale ani jsi neřekl, že ne.“
„Tobě se o mě zdají vlhké sny.“
„A ty by jsi určitě chtěl aby to nebyly jen sny.“
„Starku! Nepřeháněj.“
Tony se vítězně zašklebil.
„Víš, co zkus tohle.“  Loki položil před Tonyho papír a poklepal na něj, ten se okamžitě rozdělil na stovky malých útržků a pak se zase složil zpátky. S tím Loki odešel. A Tony měl několik hodin zase co dělat. Až najednou, povedlo se, vážně se mu to povedlo. Vyskočil a běžel za Lokim, který akorát seděl na lince a jedl jogurt.

„POVEDLO SE!“ zaječel Tony a Loki se lekl tak, že upustil jogurt. Než se mu povedlo něco zavrčet, Tony si ho přitáhl do náruče a objal ho.
„To je ale radost,“ uculil se Loki a zamaskoval to, jak mu po zádech přeběhl mráz. Tony mlčel a držel ho. Po chvíli začal vnímat, jak mu Loki zlehka dýchá na krk. Je to tak přirozené a přece jen to na něj působí…svůdně? Celé Tonyho tělo najednou vnímalo Lokiho tak moc intenzivně. Nenáviděl ty pocity, co v něm bouchli, když se dostal k Lokimu blíž. Měl ten problém už delší dobu, začínalo to husí kůží, vstáváním chloupků až po podivně stažený žaludek a motýlky v břiše. A teď, vážně vyhledával možnost, aby se mohl Lokiho dotýkat alespoň trošku a kupodivu měl pocit, že i Loki občas touží po jeho doteku, ale dokázal to tak báječně maskovat.

Loki se odtáhl,“Vím, že mě chceš.“
„Nechci,“ zaprotestoval Tony.
„To se uvidí Starku.“
„Ty chceš mě,“ řekl Tony sebevědomě.
Loki se jen uculil, „A taky tě dostanu.“
Když chtěl Tony protestovat, skočil mu Loki do řeči.
 „Jdu do sprchy a nedoporučoval bych, abys chodil za mnou.“
Tony se zamračil, ale to už byl Loki pryč. Proč by jako nemohl chodit za ním, je to jeho koupelna a právě teď požaduje vysvětlení.

„Hej,“ rozrazil dveře s tím, že se chystal Lokimu vynadat. Místo toho ho praštila do nosu jemně kořeněná vůně a po chvíli si připadal jako v rauši. Ze sprchy, kde byl Loki, stoupala pára, jak teplou vodou se sprchoval. Loki ano Loki, jeho stálý bod. Všechno kolem něj se točilo, koupelna jakoby se roztahovala a znovu scvrkávala. Měnila barvy a podlaha tvořila velké bubliny. Jediné, co bylo stabilní, byl Loki. Nahý Loki. Tony šel k němu přes vlnící se podlahu a pohybující se zdi, jako by byl Loki jediné, co teď potřebuje.

Když ho Loki viděl, pousmál se a zašeptal, „Já ti říkal, ať za mnou nechodíš.“
Přesto, že Loki šeptal, Tony ho slyšel strašně hlasitě, „co to je?“ vykoktal ze sebe Tony.
„Bylinky, umocňují vnímání u bohů. Jak přesně působí na lidi to nevím, ale to se asi dozvíme. Má spoustu účinků a u lidí se prokázalo jen to, že odkrývá jejich tužby a nutí je, aby je uskutečnili.“
„Aha,“ Tony vnímal, rozuměl mu a chápal to. Ale bylo mu to jedno. Došel až do sprchy plně oblečený a prohlížel si to nádherné bledé tělo před ním.

„Jaká je tvá tužba, Anthony Starku?“ usmál se Loki. Tony mu věnoval nečitelný pohled.
„K těm tužbám, si připiš drobné halucinace a pohyb zdí.“

Loki se zamračil, že by to na Tonyho nefungovalo? Nebo hůř, Tony po něm doopravdy netouží? Vždyť ty jeho zápisy, ty sny, všechno nasvědčovalo tomu, že… že ho chce. Jestli vyplýtval své drahocenné a poslední byliny na to, aby se dozvěděl, že mu hýbou zdi tak to pardon ale ten smrtelník umře. Než ale stačil vychrlit nějakou větu, Tony už před ním klečel a hladil jeho podbřišek. Loki se na něj podíval a Tony mu pohled opětoval, jakoby čekal na svolení. Loki se opřel o kachličky a přivřel oči, nechal Tonyho pokračovat.

Protože měl Tony hravou náladu, (možná vlivem bylin, kdo ví,) hladil Lokiho podbřišek a poté jeho stehna. I když už byl Loki vzrušený a jeho úd se hrdě tyčil, Tony to ignoroval a jemně kousl Lokiho do stehna. Z Lokiho úst vyšlo tiché zavrčení následované hlasitým vzdychem, když Tonyho hravé prsty začaly mnout Lokiho varlata. Tony pochvíli drobného dráždění zapojil jazyk a olízl celou Lokiho délku. Loki zavřel oči úplně a vnímal jen Tonyho. 

Tony si vážně pohrával. Olizoval Lokiho špičku, na chvíli ji vsál a poté zase jen laskal celou délku Lokiho penisu. Loki šílel. Ty hrátky s ním dělali šílené věci. Jeho tělo se pomalu dostávalo do křeče a to Tony nemusel pořádně nic udělat. Loki náhle hlasitě vykřikl, Tonyho pohltil jeho úd. Sál a lízal správná místečka, střídavě si pomohl rukou a poté nechal Lokiho vklouznout do svých úst až po kořen. Loki už to nevydržel a vpletl prsty do Tonyho vlasů. Začal přirážet. Tony se v jednu chvíli trochu nadavoval, ale Loki to nevnímal, právě teď byl velmi sobecký a chtěl už cítit úlevu. Tony si rychle přivykl, ale přeci jen donutil Lokiho trochu zpomalit. Loki sténal a…tak strašně moc chtěl, aby ho Stark ochutnal. Nenáviděl ho, za to, že zpomalil, že dovolil snížení tempa. Vliv bylinek už vyprchal, ale Tony nikdy neodcházel od rozdělané práce. Zatlačil jazykem k Lokiho kořenu  a dvěma prsty zatlačil proti jeho vstupu. Loki vykřikl, prohnul se v zádech a Tonyho ústa se naplnila božským spermatem. Tony všechno polkl.

S Lokim si vyměnily jen ostýchavé pohledy, na to Tony odešel a Loki v klidu dokončil svou koupel.

Loki byl překvapen, když vyšel ze sprchy. Tony stál, již převlečený, v obýváku a naproti němu stála Nataša s Brucem. O něčem horlivě debatovali, než si všimli Lokiho.
„Klidně mluvte dál,“ řekl Tony a na Lokiho se nepodíval. „Jde o něj, ne? Měl by to vědět.“
„Neříkal jsi, že je nemocný?“
Loki se uculil. Takže nemocný…
„No tak se uzdravil no, ale stejně si nemyslím, že…“
„Nic se mu nestane,“ řekl Bruce.
Loki se zamračil, „co se děje?“
Nikdo neodpověděl.
„Halo?“
Tony se podíval na ty dva a potom na Lokiho.
„Víte co?“ usmál se Tony, jak jen nejlépe uměl. „Sedněte si, naliju nám drink.“
Nataša z toho nebyla nadšená, ale jinak by asi stejně ničeho nedosáhla a tak přikývla a posadila se. Bruce ji napodobil a Loki se usadil do svého oblíbeného křesla. Tonyho křesla.

Tony jim všem nalil skotskou, sám si vzal dvojitou a flašku vzal sebou.
„Smím vědět, oč jde, mám neblahé tušení, poprvé nechce, abych se schoval,“ řekne Loki nevině a ukáže na Starka.
„Starku! Říkal si, že se tu objevil dnes ráno!“ vyjela na něj Nataša.
Loki se podíval na Starka, „ups,“ uculil se. Tony do sebe překlopil skleničku skotské.
Slova se ujala Nataša.
„Jste Loki?“
„Podle toho, kdo se ptá.“
„Hele já bych přešel rovnou k věci,“ řekl Tony, zatímco jej Bruce pozoroval.
„Oni to nevědí?“ zeptal se Loki.
„Co nevíme?“ zamračila se Nataša.
„Jak jsem se sem dostal.“
„Vědí,“ řekl Tony i Bruce velmi rychle na jednou.
„Takže nevědí,“ řekl Loki s Natašou. Běžně by to možná byla úsměvná situace, ale Lokimu se něco nelíbilo.

Slova se znovu ujal Stark, protože by tu jinak byly minimálně do půlnoci.
„Hele já teda teď nečetl hlášení, ale ti dva tady povídali, že na základně se objevil chlap, říká si Thor a prý tě musí vidět, že prý jste bratři.“
„Nejsme bratři a neznám ho.“
„To říkal, že řekneš,“ přikývla Nataša. „Byla bych ráda, kdybys šel s námi Loki.“
Kdy mu začala tykat? Loki se zamračil.
„Proč bych měl?“
„Prý si jediný, kdo může pomoci při nějakém spiknutí, s tím chlapem se nedá skoro mluvit.“
Loki se ušklíbl, „nejdu.“
„Taky si nemyslím, že by měl chodit.“
„Tony,“ vmísil se do hovoru Bruce. „Loki je bůh a tady nemůže zůstat.“
„Ale…“
„On tu s tebou stejně nezůstane a teď pokud je vážně nějak spřízněn s tím druhým, Fury ho nezatkne za jeho činy. Tvrdí, že je lepší mít ho na základně pod kontrolou s možností spolupráce, než ve vězení a mlčky.“
„Stejně bych utekl,“ ušklíbl se Loki.

Nakonec se domluvili a opravdu odešli na základnu, Tony šel také. Měl tam nějaké resty. Na základně se každý rozešel do svých pokojů, Loki byl přidělen ke Stevovi, aby se o něj postaral, respektive aby ho pohlídal, než se Thor probere. Hned jak ze sebe vychrlil, co věděl, totiž usnul a odmítal se probudit.

Tony se Lokimu vyhýbal, ne schválně, no možná trochu. Nějak si nedokázal v hlavě srovnat, co to mělo v té sprše znamenat. Pamatoval si to moc dobře, i to, co mu Loki říkal a přesto to dodělal a….nikdy se necítil, tak spokojeně potom, co někoho uspokojil, aniž by z toho něco měl. A to se vlastně skoro nikdy nestávalo. Vždy to bylo spíše naopak.

Loki na tom byl asi podobně, občas na sebe narazili v kuchyňce nebo na chodbě, když to šlo Loki zahnul do jiné chodby. A Thor….pořád spal.

Tonyho pozdě v noci probudil sen, odporný sen, plný cizích lidí až na jednoho starého dědka, toho Tony poznal. Byli tam vysocí modří cosi, divný chlap s jizvou a nějaká obryně, nebo něco podobného, domlouvaly se jak si podmanit Zemi a zabít…Lokiho. Tony byl spocený a zmatený nevěděl, co to může znamenat. Zvedl se a chtě nechtě našel Lokiho pokoj. Loki nespal, slyšel, jak něco mumlá, když zaklepal, vše utichlo, po chvíli se ozval opatrný hlas, „Kdo tam?“
„Já, no Tony..Tony Stark, však víš.“

Loki mu otevřel a podíval se na něj, „co chceš?“ prohlédl si ho. „Vypadáš strašně.“
„Prosím řekni mi, že neznáš Bestlu, Balrda a velký modrý šmoulíky.“
Loki zbledl a vtáhl Tonyho dovnitř. Zamkl za nimi.