sobota 20. září 2014

Alkoholik - část 2.

Ahojky, s Illusion Vám přinášíme druhou část Alkoholika.
Pro ty, kteří to ještě nevědí je to povídka na přání pro AkaChan Teuwik.
Pokud byste chtěli taky vlastní povídku, stačí napsat komentář s tématem :)
Vzhledem k tomu, že se jedná o RPG povídku, doporučuji abyste si přečetli konec první části, aby jste byly v obraze.

Děkujeme za všechno,


Illusion a Ann :)




T: Po přenosu se mi zamotá hlava.
L: Hodím tě do postele.
T: Snažím se to rozdýchat.
L: Jdu ti nalít panáka.
T: Ostražitě tě sleduju.
L: Přijdu k posteli, ve které ležíš. Ne není to tvoje postel. Je to postel v mém skromném bytečku.
T: Natáhnu ruku a čekám panáka, to kde jsem, mě momentálně nezajímá.
L: Nepodám ti ho.
T: Chci ti ho vytrhnout.
L: Bez problému tě zamáčknu do postele.
T: Heknu.
L: “Otevři pusu.”
T: Zamračím se.
L: “Dělej.”
T: Nepohnu se.
L: “Tak nic”
T: Tak jí otevřu.
L: Přiložím ti skleničku ke rtům.
T: Hltavě se napiju.
L: A dám pryč, “spi.”
T: Snažím se ti sebrat skleničku.
L: Dám ti ji ale je z toho zase džus.
T: Zase ti to vyleju do obličeje.
L: “Ty seš kus idiota.”
T: "Sklapni"prskam naštvaně.
L: “Jaký to je, chtít chcípnout jenom protože nedostaneš chlast?”
T: "Mlč!"
L: “Tak jaký to je? Hmm? Nedostat to, co nejvíc chceš, to co tě udržuje v naději na život. Blbé co?”
T: Začnu se hrabat z postele.
L: Odfrknu nad tím, jak ti to nejde.
T: Vyčerpaně padnu do peřin. "Všechno je to tvoje vina.."
L: “Do toho ses dostal sám. I když pravda… měl jsem tě tenkrát nechat umřít.”
T: "Umíš jen všechno zničit a zkurvit."
L: “A jsem na to hrdý.”
T: Zavřu oči.
L: Posadím se do křesla.
T: Usnu.

Loki:
Sedím v křesle a sleduji, jak ten smrtelník usíná. Kdysi možná za něco stál. Kdysi, jsem byl přesvědčen, že on není ten, kdo má zemřít. Ale teď? Teď si myslím, že jsem udělal obrovskou chybu. Když mě tehdá přibilo k Zemi to zelené monstrum a jen tak si odešlo, měl jsem dost času sledovat, jak moje, no jejich armáda prohrává. Upřímně, ano, bylo to působivé. Možná jsem měl utéct, ale proč by? To by přece vůbec nebylo tak dokonale podlé. Ďábelsky se ušklíbnu a můj pohled znovu padne na to čuně, co spí a chrápe. Možná jsem ho měl zavřít do chléva.
Pak jsem ale viděl, jak ten blázen vletěl do portálu. Myslím, že slovo blázen je ještě velmi slabé. A pak padal. Nevím přesně proč, ale nikdo mu nepomohl. Všichni jen stály a dívaly se. To jsem nepochopil, parta hrdinů a nekryjí si záda? Každopádně jsem ho nemohl nechat jen tak dopadnout. Jestli se ve mě hnulo svědomí? Ne to těžko, takové věci já neznám. Ušklíbnu se. Zbrzdil jsem jeho pád jak jen jsem na tu dálku mohl a pak když se probral, bylo to divné. Měl jsem něco jako pocit. Bylo mi krásné teplo mezi žebry, no a pak už se na mě zase vrhli. Jo byl to velmi zajímavý den.

Tony:
V první řadě nechrápu!! :D.
Spim několik hodin. Mám zvláštní sny. Nedávají smysl. Když se proberu, mám před očima tmu. Protřu si je, mrkam, ale přesto nevidím.
“Hej, co to…”

L:”Hm?”

T: “Proč nevídím?! Co jsi mi to udělal?!”
L: “Já ti nic nedělal, ani jsem se k tobě nepřiblížil.”
T: Hysterčím.
L: Jdu k tobě, “tak jo zkus se uklidnit.”
T: “Nevidím…”
L: “Vůbec?”
T: “Ne.. vůbec”
L: “To je divný.”
T: Cítím se bezbranně. “Ty si myslíš, že lžu? Nejsem ty…”
L: Už mě nebaví jak na mě neustále útočí a tak to začnu ignorovat. “Neřekl jsem, že lžeš.” Dívám se ti zpříma do očí.
T: “Znělo to tak…”rukama máchám kolem sebe.
L: “Uklidni se, podívám se na to.”
T: “Jestli jsi mě otrávil…”
L: “Nic jsem ti neudělal.”
T: “A jak ti můžu věřit?”
L: “Nemůžeš.”
T: Zavrtím se.
L: “Ale co ti zbývá?”
T: “Nech mě na pokoji!”
L: “Tony klid.”
T: “Ne...nech mě…”
L:” Takhle si nijak nepomůžeš, copak nechápeš, že v tuhle chvíli jsem jedinej koho máš?”
T: Prudce zavrtím hlavou. “Nedotýkej se mě… nech mě už konečně na pokoji..”
L:” Ještě jsem se tě nedotkl, ale když chceš být už navždycky slepý, tak si to užij”
T: “Vypadni”
L: “Uvědom si, že ti nechci ublížit!”
T: “Ubližuješ mi celou dobu!”
L: “Když myslíš.”
T: “Vím”
L: “Ne jen myslíš a teĎ,” zasednu tě
T: “C-co… slez ze mě!” snažím se tě shodit.
L:Pomalu tě začnu uspávat.
T: Tak zase usnu.
Loki:
Následujících pár dnů tě nechávám povětšinou spát. Budím tě jen na jídlo a pití a nejnutnější potřeby. A když spíš, ošetřuji ti oči.

Tony:
I když se občas probudím, tak jsem na tebe nepříjemný.

Loki:
Tvoje bručounství jsem dávno přestal řešit. Když nadáváš, ignoruju tě. Když spíš, hlídám tě. Když se třeseš, držím tě.


T: Vzbudím se celý zpocený a roztřesený.
L: Jsem u tebe a utírám ti pot z čela.
T: “kde.. co…”
L:” To nic, jen sen.”
T: Zamrkám.
L:” Co oči?”
T: Neodpovím.
L: “Vidíš už něco?”
T: “J-jo..”
L: “Sakra a zrovna jsem si zvykl chodit nahý.”
T: Zavrčím.
L: Ušklíbnu se
T: Začnu se vyhrabávat z postele, ale podlomí se mi nohy.
L: Chytnu tě.
T: Leknu se.
L: “Klid.”
T: “Pust”
L: “Spadneš.” Zase…
T: “Okamžitě mě pust”
L: “Jak chceš,” pustím tě
T: Spadnu.
L: “Já ti to říkal.”
T: Neodpovím.
L: Zvednu tě.
T: Nechci, aby ses mě dotýkal.
L: Nezajímá mě to a odvedu tě do sprchy.
T: Bráním se.
L: “Přestaň se chovat jak malej, rozmazlenej fracek.”
T: “Tak už mě konečně nech na pokoji.”
L: “Jak ti je?”
T: "Je mi dobře,"zavrčím.
L: “Tady máš ručník a čistý oblečení.” Odejdu
T: Vlezu si do vany a pustim na sebe teplou vodu. Úlevně zavřu oči a přemýšlím.
L: Na pár hodin zmizím.
T: Snažím se odsud dostat.
L: Všechno je otevřené, nic ti v tom nebrání.
T: Tak odejdu.
L: Vrátím se v noci a jdu rovnou spát. Jsem velmi vyčerpaný.
T: Netuším, jak jsem se dostal domů.
L: Prospím několik dní.
T: Vrátím se k pití.
L: Kouzlo pořád platí.
T: Tak si zase ubližuju.

Hned druhý den, co jsi odešel, se na základně objevil Thor a tak je svolaná porada.

T: Na poradu se nedostavím.
Avengers se tě vydají najít.
T: Ležím doma v kaluži krve.
Bruce se ihned vrhne k tobě aby tě prohlédl.

Tony:
Ruce mám rozřezané. Na hlavě mám krvavou ránu a evidentně jsem už nějakou dobu mimo. Je jasné, že se se mnou něco děje. Úbytek váhy je na mě znát. Jsem nezdravě bledý. Vezmou mě na základnu, přesněji do nemocničního křídla, kde mi ošetří všechny má zranění, napojí na výživu a připoutají mi ruce k posteli, abych si nemohl ublížit ještě víc. Za několik dní se proberu.
Otevřu oči a hned je zase zavřu. Vůbec na nic si nepamatuju.
“Co… kde to…?”

Loki:
Snažím se tě už delší dobu pustit z hlavy, ale pořád mi to nejde tak, jak bych si přál. A když se snažím provést alespoň nepatrnou drobnost, vždy tam někdo je. Ať už policie, nebo vojáci, nevychází mi to. A co hůř narazil jsem na Thora s Jane a tak mi zbývá jen doufat, že si budou myslet, že to byl jen přelud.

Tony:
Dochází za mnou psychologové a jiní tihleti cápci… Většinou celou dobu mlčím. Nechápu jejich dotazy. Nemůžu si na nic vzpomenout.

Thor:
Bylo to strašné divné, jakoby tam doopravdy stál. A neviděl jsem ho jen já, ale i Jane a ta přeludy netrpí. A do toho Starkův stav. Loki ho nenávidí, celé noci ve vězení volal jeho jméno. Co když s tím má něco společného? Musím mluvit se Starkem. Hned.

Tony:
“Zatraceně”zavrčím, když se nemůžu dostat z těch pout.
“Heeej, potřebuju čůrat!” to mě tu nikdo nehlídá? Zatracenej Shield. No ale aspon se jim splnil sen, mají mě připouteného a jsem celkem neškodnej… však já jim ještě zatopím, jako že se Tony Stark jmenuju!

Thor:
“Anthony?”

Tony:
“Čau vikingu..”zabručím. “Hele, odpoutej mě, potřebuju...no však víš… lulat”

Thor:
“Anthony, ty jsi někdy teď viděl mého bratra?”

Tony: “Proč se na to ptáš?”

Thor: “Je mrtev.”

Tony: “Hm… fajn. Můžeš mě odpoutat?”

Thor: “Ale, co když není, neviděl jsi ho?”

Tony: “Nevím…”

Thor: “Nevíš?”

Tony: “Ne nevím… ani nevím, jak jsem se sem dostal… rozvážeš mě konečně? Idioti, ani bažanta mi nedají…”brblam nespokojeně.

Thor: “K čemu by ti zde byl ten pták? A ohledně toho.. lulání? Říkali něco o hadičce.”

Tony: “Jenže mi jí ti zaostalí kreténi nedali… Rozvaž mě zatraceně”

Thor: “Já nesmím.”

Tony: “Tak odejdi!”

Thor: “Nic jsem ti neprovedl!”

Tony: “Hmm”

Thor: “Prosím, zkus si vzpomenout.”

Tony: “Měl bys jít, protože se hodlám počůrat a nechci mít svědky.”

Thor: Polknu a jdu tě odpoutat.

Tony: Nekomentuju to.

Thor: Odpoutám tě.

Tony: “Díky” opatrně se zvednu a nějak se doplazím do koupelny.

Thor: “Mám ti pomoci?”

Tony: “To je dobrý..”zavřu se v koupelně.

Thor: Čekám než vyjdeš.

Tony: Asi po pěti minutách vylezu.

Thor: Zase tě uvedu do původní pozice, “prosím, viděl jsi ho?”

Tony: “Dej ty pouta pryč,”zavrčím.

Thor: “Tak viděl?”

Tony: “Už jsem ti řek, že nevím.”

Thor: “Anthony kdyby žil. určitě by tě našel, prosím zkus si vzpomenout.”

Tony: “Proč by hledal zrovna mě?”

Thor: “Noc co noc volal ze spánku tvé jméno.”

Tony: “hm.. asi si představoval, jak mě vyhazuje z okna”

Thor: “To nevím, ale kdyby ano možná by to nebyly tak histerické výkřiky, tak viděl jsi ho?”

Tony: “To seš vážně tak… hloupej, nebo to hraješ? Nepamatuju si nic…”

Thor. “Lžeš!”

Tony: “Nelžu!”

Thor: “Ty víš kde je!”

Tony: “Vypadni už!” zaječím hystericky a snažím se dostat z pout.

Thor: “Nemáš city!” odejdu.

Tony: Zavřu oči… když já vážně nic nevím…

(Poznámka autora, To Thor chudák taky neví! :D :D )
(Poznámka autora I :D, všichni jsou chudácí :D)
(Poznámka autora A.  Nějak nevím co dál :D Já jsem chudák)
(Pozn. aut: Nápodobně… :D)
(Pozn. aut. Sem to začala hezky číslovat a ty tohle :D myslím, že to uveřejním i s naší rozvahou. Jedu! :D )
(Pozn. aut: ale to I byl inicál :D)
(Pozn. aut:Tak teď tam jsou dvě I :D :D tak neee no ja tam da to A :D )
Pozn. aut: Hodná holka :D)
(Pozn. aut: Já vždycky ;) )
Pozn. aut: jo jo :-* :D)
Loki:
Je mi nějak divně u žaludku. Já ho prostě musím vidět. Koušu se do rtu.

Tony:
Po Thorově návštěvě už vůbec nespolupracuju.

Loki:
V noci se objevím u tvé postele.

Tony: Spim.

Loki: Pohladím tě po tváři.

Tony: Kdybych nebyl svázaný, tak bych se zavrtěl.

Loki: “Proč jen si tak ubližuješ?” tiše.

Tony: Něco zamumlám.
Loki: Nakloním se k tobě a jemně ochutnám tvoje rty.

Tony: Pootevřu je

Loki: Přejedu po nich jazykem.



Tony: Začnu se probouzet.

Loki: Odtáhnu se

Tony: Otevřu oči.

Loki: Podívám se na tebe.

Tony: Zamrkám.

Loki: Přimhouřím oči a sleduji tě.

Tony: Zacloumám rukama.

Loki: Bože toho budu jednou, možná...no spíš hodně brzy, litovat. Odpoutám tě.

Tony: zmateně se na tebe podívám a promnu si modřiny.

Loki: Polknu a… znovu tě políbím.

Tony: Zalapu po dechu.

Loki: A odtáhnu se.

Tony: Jsem velmi zmatený.

Loki: “Dobrou noc.”

Tony: Vytřeštěně zírám před sebe.

Loki: Věnuji ti ještě jeden polibek před spaním a zmizím.

Tony: Vyletím z postele.

Loki: V místnosti po mě zůstane podivně vtíravý chlad.

Tony: Třesu se.

Loki: Další noc se u tebe objevím znovu.

Tony: Jsem vzhůru.
Loki: To mi příliš nevyhovuje a tak zůstanu skrytý a čekám jestli neusneš.
Tony: Zírám do stropu.
Loki: Fajn po nějaké době už mě to fakt nebaví a tak se objevím.
Tony: “Uáááá”leknu se tě a spadnu z postele.
Loki: Snažím se udržet vážnou tvář, ale tohle mě vážně pobavilo.
Tony: “au…”
Loki: “V pohodě?”
Tony: Neodpovim.
Loki: Zvednu tě
Tony: Asi jsem si narazil zadek.
Loki: “Zadek co?”
Tony: Zamračím se. “Do mého zadku ti nic není”
Loki: “Taky ti do něj nic nestrkám.”
Tony: Odtáhnu se.
Loki: Nechám tě.
Tony: “Co tu chceš?”
Loki: “Přátelská návštěva.”
Tony: “jo jasně…”
Loki: Jen pokrčím rameny.
Tony: Padnu na postel.
Loki: “Že prý jsi se chtěl zabít.”
Tony: “Hm”
Loki: “Proč to?” posadím se.
Tony: “Co to tě zajímá?”
Loki: “Zajímá.”
Tony: “Tak se nezajímej,”otočím se k tobě zády.
Loki: Sednu si k tobě.
Tony: Snažím se tě ignorovat.
Loki: Pohladím tě po rameni.
Tony: Trhnu s sebou.
Loki: Nestáhnu ruku.
Tony: Zavrtím se.
Loki: Nakloním se k tobě.
Tony: Zavřu oči.
Loki: Dám ti malou pusu na ucho.
Tony: “N-nech toho..”
Loki: Nenechám, další chytneš na tvář.
Tony: Je mi to příjemné.
Loki: A hned na to další na spánek.
Tony: Slabě prostěstuju.
Loki: Lehnu si za tebe.
Tony: Otřesu se. Tohle jsem dlouho necítil… ani s Pepper.
Loki: Jednou rukou tě velmi opatrně obejmu.
Tony: Přestanu se bránit.
Loki: Přitisknu si tě k sobě a zavřu oči. Možná proto, že chci spát. Možná proto, že si potřebuji ujasnit co to sakra dělám.
Tony: Opět usnu.
Loki: A já s tebou.
Tony: Ráno se probudím.
Loki: Už u tebe nejsem, znovu si připoutaný a Bruce tě kontroluje.
Tony: “Dej ty pouta dolů.”
Bruce: Bez řečí tě odpoutám.
Tony: Promnu si ruce, vážně mě už od těch pout bolí.
Bruce: “Už se nehodláš zabíjet, že ne?”
Tony: “Možná..”
Bruce: “Nerad tě poutám.”
Tony: “Tak mě nepoutej…”
Bruce: “Tak si přestaň řezat žíly a nebudu.”
Tony: “Dej mi svátek.”
Bruce: “ Já klidně ale Furry na tebe žene psychology.”
Tony: “Nemá co na mě hnát… tohle je moje věc.”
Bruce: “Dokud s nima spolupracuješ…” ztlumí hlas. “Vykašli se na to a vypadni.”
Tony: “To mam v plánu.”začnu se zvedat.
Bruce: “Počkej, nechám ti otevřené dveře a zabavím stráž, Natasha na tebe čeká v letounu.”
Tony: “Díky…”
Bruce: NEchá ti tam oblečení a jde se zbavit ochranky.
Tony: Rychle se obléknu a protáhnu se otevřenými dveřmi.

Kamery jakoby se od tebe odvracely a za celou dobu nikoho nepotkáš. Pak už se o tebe postará Nataša a dostane tě domů.

Tony: Ihned si začnu balit věci, vím, že musim vypadnout.
Nataša: “Nedávej o sobě vědět, Fury tě nechá zavřít do léčebny a myslí si, že jsi změnil stranu, půjde po tobě.”
Tony: “To se neboj,” v tašce mam jen to nejnutnější. Naštěstí mám jeden dům o kterém nikdo neví. “Řekl bych, ještě se uvidíme, ale to asi nehrozí…”
Nataša: S kamennou tváří odejde.
Tony: V utajení se vydám do svého utajeného domu.

4 komentáře: