Kapitola 12. - Dohody

Ahoj, ahoj,

tak jsem si řekla, že nebudu čekat a uveřejním Vám další kapitolu Bylo nebo nebylo. Ono když jí mám v záloze, tak se nemůžu donutit psát.

A teď pár technických poznámek.

1. Patří Vám moje díky, že čtete a Vaše komentáře mě těší, už se moc těším na další. Díky, DÍKY
2. Jednorázovky na přání pořád platí - stačí napsat po čem Vaše srdce touží
3. Jakmile se ještě dovyjádříte k té komentované povídce, domluvíme se na detailech :)
4. Všechny Vás miluju :-*

Krásné počtení, tedy doufám.

Loki seděl v Tonyho obýváku a díval se na televizi zatímco se Tony sprchoval.

Lokimu se pomyslná ztráta paměti začala hodně líbit. Tony s ním zacházel, jako kdyby to byl drahokam. Vysvětloval mu, jak to na tomhle světě chodí, řekl mu něco o tom, co o něm věděl. A občas se stalo, že naťuknul i svůj sen, ale rychle to zase zamluvil. A když Loki z jeho podání, zjistil, že má ovládat nějakou magii, rozhodl se, že si procvičí základy. Konec konců, akorát mu to nahrávalo do karet. Tím, jak byl vyčerpaný a přišel o magii, musel dlouho čekat, než se mu alespoň z části vrátí. A teď, když se mu základní množství magie vrátilo, musel začít od úplného začátku. Rozhodl se tedy, že začne lehkými proměnami svého okolí. Tím se vytrénuje nejvíc a tenhle typ využití magie, přivádí k majiteli další magii, takže je to ideální způsob, jak zesílit. A co jiného si vybrat pro pokusy, než Tonyho věci.

Tony se osprchuje, osuší a chce se obléknout. Natáhne si spodní prádlo a pak košili a najednou košile není košile, ale pytel, který sahá až k jeho kotníkům. „Loki,“ zavrčí a vyjde z koupelny. První co uvidí, je Loki sedící na gauči a dívající se ke koupelně s omluvným a roztomilým výrazem. Tonymu připomínal Shrekovského kocoura v botách, když byl ještě malé kotě.

 „J-já omlouvám se, nekřič prosím. Nevěděl jsem.“
„To nic, klid, nekřičím,“ copak dokáže zvednout hlas na takové koťátko? „Jen, kdyby to šlo vrátit“
„To já nevím,“ šeptne tiše a trošku se roztřese. „N-neubližuj mi.“
„Vždyť já ti přece nic neudělám,“ řekne Tony a sedne si k Lokimu a opatrně ho obejme. Loki se přitiskne. Ať je jakkoli vypočítavý, zjistil, že se mu tohle objímání líbí. Naposledy ho objímala matka. Bylo to podobné obětí. Plné mateřské lásky. Tohle k tomu nemá daleko, jen Loki nepoznává co je to za emoci, pocit… co k němu v tomhle obětí od Tonyho pluje. Pravděpodobně soucit.
„Proč jsem u tebe potají?“
„Jak to myslíš?“
„No, nesmím k oknům, takže mě nesmí vidět, proč?“
„Pravdu?“
„Ano.“

Tony povzdechne a poví Lokimu, proč je hledaný a co měl pravděpodobně v úmyslu. Loki se tváří smutně, „tohle bych přece neudělal.“
„Já vím, že ne.“
„Ty mi věříš?“
Tony ačkoli nejistě, tak přikývne.

Loki se usměje. Ty nebohý smrtelníku, nemůžu uvěřit, že to tak všechno dokonale vychází. Původně to sice mělo být jinak, ale proč si nezotročit Vás a nepoštvat Vás na Asgárd. Bude to dokonalé. Běží Lokimu hlavou a musí se hodně snažit, aby se neušklíbl.
„Musím jít, Furry mě volal už před hodinou. Moje oblečení dopadlo všechno takhle?“
Loki zavrtí hlavou a podá mu jedno tričko, které zůstalo netkané. Je žluto modré s nápisem * I am donkey*
Tony zamručí ale co mu zbývá, oblékne se, Jarvis mu připraví oblek a odletí.

******

Thor měl velké štěstí, že si ho nevšimli. Tak tiše jak jen dokázal, vycouval z korunního sálu a přivřel dveře, tak aby vše slyšel.

„Ano opravdu existuje svět, který se nepodmaňuje naším pravidlům,“ připustí Odin.
„To nelze!“ vykřikne jeden z ledových obrů.
„Ale je tomu tak.“
„Nehodláš s tím nic dělat?“
„Nemám důvod.“
„Pak ti jeden poskytnu,“ pronese druhý ledový obr, který působí velmi majestátně. Mluví klidně a až překvapivě tiše. Mávnutím ruky přivolá třetího, posledního obra, který stál u dveří. Ten nyní přijde blíž a před Odina přivede Bestlu s Baldrem.
„Tvá rodina nepletu-li se.“
Odin přimhouří oči, „co děláte u ledových obrů?“

Baldr chce promluvit, ale Bestla ho nenechá. Pozdraví Odina a Odin před ní skloní hlavu, jak je slušností v tomto příbuzenském vztahu. Pak jí dá prostor pro vysvětlení. Bestla vypoví Odinovi, že již delší dobu přebývá u ledových obrů ohledně určité záležitosti, do které mu nic není. Poté mu poví o setkání s Baldrem a Baldr přidá vysvětlení toho, proč nezemřel. Konečné slovo si vezme znovu Bestla a popíše Odinovi, jak ledoví obři zajistili, aby se dostali na Asgard.
„Díky našemu dlouholetému vyjednávání, bylo za potřebí mé přítomnosti a tak se mě vydali hledat, tak se také dozvěděli o tom, že Midgard nepodléhá pravidlům, ale teď to nejdůležitější. Tedy pro tebe.“

„Ano?“ zeptá se Odin zvědavě.
„Když jsme se viděli naposledy, říkal jsi, že Lokiho zde nebudeš trpět. Neměl být touhle dobou již mrtev?“
„Měl, ale má tužší kořínek než bych očekával.“
„Loki?“ řekne jeden z obrů, „náš příbuzný?“
„Ano.“
„Dědic trůnu?“
„Ano.“
„Musí zemřít! Já mám být korunován na krále Jotunheimu!“
„Říkáš mi tu zde, že je Loki na Zemi?“ ptá se Odin
„Ano je,“ odpoví Baldr, „velmi pravděpodobně je mrtev.“
„Pokud nemáš jeho tělo, není mrtev. Přežil už víc než mi všichni dohromady. Občas si vážně myslím, že tolik věří ve svou nesmrtelnost, že se to stává skutečností.“
„Není nesmrtelný,“ řekne Bestla, „jen má štěstí.“
„Musí zemřít!“
„Uzavřeme tedy dohodu.“
„Chci Lokiho,“ řekne Baldr.
„My Zemi,“ přidají se Ledoví obři.
„A ty?“ zeptá se Odin Bestly.
„Jen splnění tvého slibu, Lokiho moc.“
„Dobrá tedy, pak navrhuji následující možnost, nechám Vás obsadit Zemi, když mi přivedete Lokiho, živého,“ pronese Odin k ledovým obrům. „Následně jej zbavím moci a předám ji tobě,“ řekne směrem k Bestle „a ty Baldre, jej potom budeš moci skutečně zabít.“

Tak se tedy dohodnou.

Thor je zděšen tím, co slyšel a ví, že se musí dostat na Zemi. Jakkoli. Jde na Bifrost k Heimdalovi.

„Už Vás čekám, pane.“
„Heimdale,“ pokývne Thor hlavou.
„Vím, co chcete udělat.“
„A já vím, že mne nemůžeš pustit.“
„Nemohu, zavázal jsem se svému králi, že budu vždy na jeho straně, pane.“
Thor přikývne a sklopí hlavu.
„Pane?“
„Ano?“
„Dnes o půlnoci se mění čas.“
„O hodinu dopředu já vím.“
„Dochází k nerovnováze a já budu velmi nepozorný.“
„Nepozornost se nevyplácí příteli,“ řekne Thor a na znamení pochopení přikývne a odejde. Chtěl by ještě mluvit se svou matkou. Říct ji, že Loki žije. Že je někde na Zemi a že ho určitě najde.

***

Když Tony odešel, Loki se zvedl a šel si pročíst Tonyho deník. Ale před tím si chvilku hrál v koupelně se šamponem.

Dnes se do deníku začetl obzvlášť důkladně, našel totiž několik kapitol věnovaných Lokimu. Začínalo to Tonyho snem, dění v něm přelétl jen v rychlosti. Co ho ale zaujalo, byly ty pocity líčené pod tím. Jak mu to přišlo všechno skutečné a hlavně, že ty sny nekončili, zdálo se mu jich víc. Lokiho zaskočilo, že se Tonymu zdálo o tom, jak ho chtěl Odin zabít. Je to podivné, ten chlap je divný. Nebo v něm možná…možná v něm něco je. Něco co není zdejšího, co není pozemské. Raději otevřel další dokument. A četl.

„Všechno je to podivné, je tu se mnou, má moji ložnici, mluví se mnou a je tak strašně roztomilý, když něco provede a koulí na mě ty svoje kukadla. Přitom je, ale pravděpodobné, že mě oddělá, hned jak si vzpomene proč tu je. Nebo kdo ho sem přivedl. Je to divný, no aspoň, že mám ten počítač, asi sem si měl založit deník dřív vypsat se z těch divných věcí, kterým se říká pocity, je docela fajn.“

„UÁÁÁÁ on mi to snad dělá všechno schválně! Jednou mám oblečení velké, pak zase malé asi ho zabiju! Né nezabiju, na druhou se stranu se s ním docela dobře povídá, bude hodně inteligentní a hezký. Ježiš Tony na co zase myslíš.“

Loki se uculí a zase všechno zavře a běží nahoru. Tony se vždycky vracel kolem 6 a je půl, tak kdyby náhodou. Vyběhnul do obýváku a pustil si film. Pána prstenů, prý je to hezký film. Lehnul si na gauč a díval se.

Tony měl dnes zpoždění, a když dorazil, byl pořádně pomlácený.
„Sem doma drahoušku, co máme k večeři?“ ozvalo se hned, jak vešel domů.
„Podle toho co jsi přinesl zlato,“ odvětil Loki a sledoval poslední scénu z pána prstenů. Na Tonyho narážky už si zvykl a dost často mu je vracel.
„Pizzu.“
„Sýrovou?“ vyskočí Loki s nadšením. No dobře, taky se přestal trošku hlídat.
„Jak jinak a pro tebe s dvojitou porcí sýru.“
„Mňam, dav…co se ti stalo?“
„Hulk se trochu rozjel a museli jsme ho klidnit.“
„To ale vypadá strašně.“
„To je v pohodě já si to vyčistím,“ usměje se Tony
„Ne sedni si, já tě ošetřím.“
„Proč bys to dělal?“
„Proč se ty staráš o mě?“
Tak si Tony sedne na linku a nechá Lokiho, aby ho ošetřil. Čekal, že půjde pro lékárničku, ale Loki mu položil ruce na tváře a zavřel oči. Tonymu celým tělem proudilo teplo a cítil…vlastně to neuměl popsat. Každopádně jeho rány se okamžitě zhojily.
„Ale osprchovat se už musíš sám,“ zamumlal Loki, vzal si pizzu, tu kde bylo více sýru, a šel si zase sednout.

Tony bručel, vstal, a šel se osprchovat. Po půl hodině se z koupelny ozval šílený řev.
„Loki!!!!!!“
Loki se začal strašně smát, ale když slyšel, že se Tony blíží, nasadil svůj nevinný výraz.
„Tohle na mě nezkoušej!“ soptil Tony
„Co jsem provedl?“
„Tohle!“ vykřikl Tony a sundal si ručník, který měl na hlavě.
Loki vyprskl smíchy.
„Nesměj se!“
Ale Loki se smál, „d-dám to do pořádku.“ Vykoktal a mávl rukou. Tonyho vlasy se prodloužily, ale jinak se nezměnily. Byl stále blond a ke všemu vypadal jako Legolas. A Loki se stále smál. „J-jako t-t-ten elf.“
„Loki!“
„S-sluší ti to,“ řechtal se Loki. Tony se urazil a odešel do ložnice, kde se převlékl a vlasy schoval pod čepici. Z ložnice pak ale nevycházel. Loki z toho byl trochu nervózní. Už si zvykl na jeho přítomnost, ačkoli to nepřipouštěl. Tak to zamaskoval tím, že přeci potřebuje, aby si ho u sebe Tony ještě nechal. Vešel do ložnice bez zaklepání.

„Pojď se najíst.“
„Takhle nemůžu ani z pokoje a ne nezkoušej na mě, že to bylo nepovedené kouzlo, tohle už je jasná schválnost.“
„Ale já tě odčaruju, vážně,“ Loki se posadil na kraj postele k Tonymu.
„Tak čaruj.“
Loki zamumlá kouzlo a Tonyho vlasy jsou v pořádku.
„Ale seklo mi to, že jo,“ zašklebí se samolibě Tony.
 Loki se ušklíbne.
„Tak pojď kocourku, máme tam pizzu.“ Tony se spokojeným úsměvem vstane, vezme Lokiho kolem ramen a odvede ho do obýváku. Loki nevědomky nasál Tonyho vůni.

Když se najedí, vysloví Loki svou prosbu.

„Anthony, chtěl jsem tě požádat, zdali bys mi neukázal něco z místních technologií.“
Tony se na něj podívá a je na něm znát, že je na pochybách.
„Máš mé slovo, že je nepoužiju proti tobě ani tvému světu.“
Bože Tony ty jsi naivní, řekne si Tony v hlavě. „Dobře, ale ty mě naučíš základy magie.“
Loki pozvedne obočí, „víš, že ti to vůbec nemusí jít?“
„Vím, ale proč to nezkusit.“
„Takže technologie za magii?“
Tony přikývne.
„Pak jsme tedy uzavřeli dohodu,“ řekne Loki a odejde spát.